Divočák, kterého se Francouzka rozhodla chovat doma, může zatím zůstat naživu

Divočáků chovaných v zajetí jsem znal a znám několik.Končí to průšvihem.I kastrovaný kanec,vepřík , se stane nebezpečným.

prase se miškuje.

díky.

Kdyby to nebylo k pláči, tak by to byla velká prča uvědomit si, jakými problémy se erár zabývá.

Eutanazie ne, ale porážka na jatkách.

prý eutanázie !!!to polidšťování zvířat je už na palici!!! proč autor nepoužije vhodnější výraz že by bachyňka musela být utracena ???!!!

Eutanázie je jen když s tím budoucí mrtvola souhlasí. Tady by se měl používat termín "vražda".

Odnášení mláďat divokých zvířat z přírody je z hlediska přírody hloupost.
Buď jsou pouze dočasně odložená a pokud je tomu jinak, tak je to bohužel
zcela v kompetenci samotné přírody. Prostě příroda je o zrodu a zmaru
a je v tom krutá a neúprosná. Povolení k "záchraně" mláděte může být
precedens, aby lidé "zachraňovali" i to, co záchranu nepotřebuje,
protože je pouze dočasně matkou odloženo. I u nás k tomu nepřímo
ponoukají laiky záchranné stanice, když místo razantní osvěty už ve
školách nevysvětlují, že "záchrana" mláďat je většinou zbytečná.
Rovněž pak "záchrana" škodné a nevratně zdravotně postižených zvířat.
Ty jsou pak často doživotně odsouzeny ke ztrátě svobody a psychickému
strádání. Polidšťování zvířat, když necháváme přežívat i ta nemocná,
je hloupost a kšeft pro veterináře a profesionální opatrovníky. Ono
bez těchto zvířat by měli o mnoho méně práce a méně příjmů. Mělo by
dojít k upřesnění, co zasluhuje záchranu a co utratit a zbytečně dál
netrápit v zajetí. Zvláště pak odsuzuji záchranu škodné a vysazování
tam, kde se ji daří účinně tlumit. To ji zachraňují, aby naštvali
myslivce snažící se tlumit škodnou, aby nelikvidovala svoji kořist?
Osobně jsem se setkal s poloochočenou liškou žebronící svačinu,
kterou jsem musel zahnat klackem a kamením. Když se přiblížila na
dva metry, tak jsem se obával, zda neztratila plachost onemocněním
vzteklinou, ale po reakci na klacek a házené kamení jsem pochopil,
že není vzteklá, ale že se jedná o lišku odchovanou lidmi.

Ty jsou pak často doživotně odsouzeny ke ztrátě svobody a psychickému strádání. ................

To je ryze lidský pohled. Zvíře nezná žádnou takovou filosofickou kategorii. Zvířeti se buď daří, a pak přežívá, a i se rozmnožuje i v omezeném prostoru v ZOO, nebo nedaří, čehož znakem je především to, že se nemnoží.
To, že lidé v souladu se svým humanitním založením zachrání nějaké handicapované zvíře je, dle mého názoru, právě projevem lidské humanity - pomáhat slabým. Sám jsem zachránil několik ptáčat, evidentně vypadlým z hnízda, o které již staří nepečovali. V jednom případě jsem mladé drozdy z hnízda i vybral, když pod ním ležela mrtvá samička. Mláďata jsem dopečoval - u drozdovitých to jde docela snadno - pak se sami rozletěli do okolí.
Odstrašujícím příkladem je ale, v posledních (desítkách?) letech postoj úřadů. Táhne se od doby feudalismu, kdy "lovná" zvěř byla výsadou feudálů, na niž poddaní neměli nárok. Víte třebas, že takového zajíce nesmíte "vlastnit"? Ani tak, že by vám vlezl do zahrady, vyrostl tam a zůstal, a třebas si i na vás nějak zvykl. Za socialismu nikdo - pokud pamatuji - neřešil, odchoval-li někdo třebas srnku - také takové případy pamatuji. Teď by to asi byl trestný čin. Kolem chalupy mám i kuny, k mému překvapení jsem se dočetl, že event. odchov mláďat a jejich ochočení - což je u kun snadné - je zakázaný. A už vůbec nebudu rozvíjet ten otřesný případ z USA, kde ochočená, zachráněná veverka, která chovateli volně běhala kolem domu, a rovněž zachráněný mýval, byli mu odebrány a úředně utraceni.
Vidím to tak, že místo aby lidé byli vychováváni k citu k přírodě - což nepochybně podporují i poloochočené nutrie v Praze na Střeleckém ostrově či sysli v Mladé Boleslavi https://www.youtube.com/watch?v=nomnPdpTmiw&pp=ygUYc3lzbGkgdiBNbGFkw6kgQm9sZXNsYXZp
Namísto zákazů by bylo mnohem vhodnější udělat to, co mají v Japonsku na ostrově Miyajima, kde vládnou jelínci sika -
...https://www.idnes.cz › cestovani › kolem-sveta › japons... návštěvníci mohou koupit nezávadné rýžové chlebíčky, aby mohli zvířata krmit. To lásku k přírodě nepochybně podporuje více, než spory o tom, jak zvířata co nejlépe a nejvíce vybíjet.

Já to dovedu popsat jen tak,že naše společnost sračkovatí.Neznám jiný výstižný a nehrubý výraz..

Osobně jsem se setkal s poloochočenou liškou žebronící svačinu,
kterou jsem musel zahnat klackem a kamením. ..........

Před mnoha lety jsem si přečetl, že v kterési stanici v SSSR, zabývající se domestikací divokých zvířat, zkoušel výzkumník domestikovat lišky. Z vrhů vybíral ta nejméně agresivní zvířata, která dál křížil. Po jeho smrti, i po rozpadu SSSR v tom pokračoval další pracovník. A před několika málo lety jsem se dočetl, že úsilí bylo korunováno úspěchem. Mají tam linie lišek, které se chovají prakticky jako psi. Jsou naprosto klidné, nekousavé, nelekavé, přítulné, vhodné tedy i k chovu v domácnostech. Problémem jsou ovšem jejich výrazné pachové žlázy.
No a Zemědělská univerzita v Paze se podílí na mezinárodním programu domestikace antilopy losí, kterou již staří Egypťané domestikovanou měli.
Je třeba si uvědomit, že lidé (si) domestikovali pouze několik druhů zvířat a vyšlechtili jen málo rostlin pro svoji potřebu. Tak proč ten seznam nerozšiřovat?

Lišky,pár,chovaný v zajetí jsem znal.Milá a mazlivá zvířata ale jen k chavateli.Před cizími plachost.Stejně medvídek mýval .

Proč si radši neadoptovala tygříka nebo lvíče. V dospělosti je to ideální mazlík do postele. :)))