Na česko-německé hranici u Aše vznikla odchovna perlorodky říční
Snaha o záchranu perlorodky na české straně začala asi před 17 lety. "Teď je potřeba nastavit režim pravidelného dotování populace, protože jednorázové řešení se ukázala jako ne úplně vhodná. Projekt je plánován na tři roky, ale už dnes víme, že bavorská strana je schopná kofinancovat provoz dalších sedm let," uvedl Holub.
Celkové náklady projektu budou přes 50 milionů korun, přičemž největší část nákladů padla na stavbu odchovny, která vznikla na místě bývalého mlýna na německé straně hranice, ale také na zakoupení vodního práva na zdroj vody pro odchovnu.
Chov perlorodek je přitom velmi složitý a trvá roky, než je možné znovu je vrátit do potoků, řekl Ondřej Spisar, který se odchovu perlorodek věnuje. Samotná odchovna má dvě části, ve vnější jsou přesně zvolené druhy pstruhů, kteří jsou hostiteli larev perlorodky v první fázi jejich vývoje. "Dovnitř pak přijdou ryby, které mají na žábrách perlorodky nachytané. Po asi měsíci mladé perlorodky z žáber vypadnou a my je tady pak krmíme přirozenou potravou, pro kterou si chodíme do pramenišť v okolí," popsal Spisar.
V této fázi mají ale jen několik milimetrů a potrvá dalších asi šest let, než dorostou do asi dvoucentimetrové velikosti, při níž se vypouští zpět do potoků. Perlorodka se v nich může dožít v podmínkách českých potoků asi 80 ale i 140 let.
Jak doplnil ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR František Pelc, pro úspěšný odchov perlorodek je třeba zajistit i šetrné hospodaření na tocích, kde žijí. Jsou totiž extrémně citlivé na kvalitu vody.
"Záchranné programy nepomáhají jen těm živočichům, pro které jsou určeny. Třeba tím, že se snažíme, aby voda v povodí byla čistá, napomáháme i vrance obecné, mihuli potoční nebo rostlině hvězdoš. A samozřejmě lidem, protože čistou vodu potřebujeme všichni," dodal Pelc.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
V Jeseníkách ochránci přírody zjišťovali, kolik ryb přežilo povodně
Nefunkční nádrž na Křivoklátsku nahradila nová tůň umožňující migraci živočichů
Ochránci přírody vysadili jižně od Prahy sto rostlin koniklece otevřenéhoOnline diskuse
Všechny komentáře (5)
Jan Šimůnek
21.5.2019 06:39Josef Mozek
21.5.2019 11:15 Reaguje na Jan ŠimůnekJedinou šancí na návrat dešťů a dostatku vody jsou divoké lesy se vším všudy, a to doslova na každém metru čtverečním, kde by mohly být. Místo zbytečných pastvin s dotovanými chovy ovcí, místo louk s jedním druhem motýla nečbo nějaké květinky.
Jan Šimůnek
21.5.2019 17:38 Reaguje na Josef MozekZ tohoto důvodu je "návrat divočiny", jaký tu prosazují naši nepřátelé z řad zelených organizací (vesměs placených našimi tradičními nepřáteli a konkurenty ze zahraničí) naprosto nesmyslný a škodlivý.
Prostě na to, co je kolem nás a není to pole, je třeba hledět spíš jako na prvky anglického parku a podle toho s tím i zacházet.
Nehledě k tomu, že pouhým ukončením péče z kulturní plochy divočinu nevyrobíte. Vyrobíte maximálně těžce degradovaný biotop se silně redukovaným druhovým spektrem. Paradoxně na něm může být méně druhů než ve smrkové plantáži nebo podobném biotopu.
Pokud bychom tu opravdu měli mít divočinu, musela by být dosti složitě uměle připravena vysazováním potřebných rostlinných a živočišných druhů a celá desetiletí (až staletí) by o ni muselo být systematicky pečováno. A muselo by se pečlivě sledovat, zda zde skutečně začaly převládat žádoucí autoregulační vazby, nebo zda se tam pořád ještě děje něco nežádoucího, co by nastartovalo procesy, směřující k degradaci celého toho biotopu.
A odborníci na ekologii tohle zatraceně dobře vědí, takže ti, co prosazují bezzásahovost, tak činí z naprosto jiných důvodů než pro návrat "divočiny".
Jistěže se také naskýtá otázka, zda je nějaká "divočina" vůbec v naší krajině žádoucí.
Josef Mozek
22.5.2019 11:47 Reaguje na Jan ŠimůnekS tou uměle připravovanou divočinou - nevím , jestli to má být vtip nebo druh provokace, takovou kravinu snad nikdo nemůže myslet vážně.
Národní parky, chráněné oblasti, toky ( mimo přehrad )- měly by být bezzásahové. Ostatní lesy - v majetku státu, bez soukromých vyžírků. Státní lesy by pak neměly být hodnoceny podle množství vytěženého dřeva, ale podle mohutnosti stojícího lesa.
