Jak zachránit lokality s chráněnými rostlinami v národních parcích v oblastech, které patří soukromým vlastníkům

ABSTRAKT: Úbytek biodiverzity v národních parcích je stále častěji způsoben soukromým vlastnictvím ekologicky cenných pozemků. Tento článek se zabývá zásadním, avšak často opomíjeným problémem: jak chránit stanoviště s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin tam, kde je pozemek v rukou soukromých vlastníků. Zaměřujeme se na české národní parky, analyzujeme legislativní rámec, praktické překážky a příklady směn pozemků jako nadějné, avšak komplikované strategie. Úspěšné příklady – například ze Šumavy – ukazují, že vyjednané směny mohou zabránit ničení cenných lokalit. Jiné případy, včetně dlouhotrvajícího konfliktu na Jeleních loukách v Krkonošském národním parku, odhalují systémové slabiny od administrativních nedostatků až po zavádějící tvrzení, která oslabují ochranu rostlin. Zdůrazňujeme potřebu proaktivních politik, důsledného vymáhání práva a mezinárodní výměny zkušeností. Na základě poznatků navrhujeme cesty k dialogu a otevíráme prostor pro globální debatu o vyvažování rozvoje a ochrany přírody. Klíčová slova: developeři; národní parky; soukromé vlastnictví; chráněné rostliny; směna pozemků

ÚVOD

Druhy na celém světě mizí a očekává se, že tento trend bude v budoucnu dále pokračovat (Román Palacios a Wiens 2020). Odborná literatura uvádí, že hlavními příčinami jsou změny klimatu a změny ve využívání krajiny (WWF 2020; Antonelli a kol. 2023). Protože změny ve využití území vedou k ničení přirozených stanovišť, pravděpodobně se v budoucnu stanou hlavním hnacím motorem úbytku biodiverzity. Je proto nutné zaměřit se nejen na ochranu jednotlivých druhů, ale také prostředí a společenstev, v nichž žijí. Existuje však mnoho dalších faktorů, které k tomuto úbytku přispívají, a tento článek se soustředí pouze na jeden z nich: vliv soukromých osob – tzv. developerů – kteří skupují pozemky v národních parcích (NP) nebo v těsné blízkosti jejich nejcennějších přírodních zón.

ZTRÁTA BIODIVERZITY ZPŮSOBENÁ DEVELOPERY

Developeři se snaží přeměnit získané pozemky na stavební parcely, na nichž chtějí budovat komerčně využívané objekty za účelem zisku. Mohou to být například apartmánové domy s desítkami bytů k pronájmu, restaurace apod. Jinými slovy, developeři mění nejcennější části národního parku na komerční nemovitosti.

Tento postup byl v České republice velmi rozšířený – možná více než v jiných zemích – zejména proto, že po sametové revoluci v roce 1989 stát vlastnil rozsáhlé plochy nezastavěné půdy (např. pozemky opuštěné po odsunu německého obyvatelstva nebo území využívaná armádou). Stát pak tuto půdu prodával soukromým osobám. Problém nastal tam, kde se na těchto pozemcích nacházela významná stanoviště – rostliny i živočichové zde byli ohroženi nebo mohli zcela zmizet, protože soukromí vlastníci o ně většinou nejevili zájem. Předpokládalo se, že pozemky odkoupí ochranářské organizace, ale ty na to zpravidla neměly dostatek finančních prostředků.

Teoreticky by bylo řešení jednoduché: zavést zákony, které by soukromým osobám zakazovaly nakupovat pozemky s výskytem stanovišť, jež je nutné chránit. Taková pravidla existují – většina těchto lokalit se nachází v nezastavěných částech národních parků. Podle zákona platí: (1) pokud nezastavěný pozemek patří státu, nesmí být privatizován; (2) pokud někdo vlastní nezastavěný pozemek a chce jej prodat, musí jej nejprve nabídnout státu, který má 60 dní na rozhodnutí, zda jej odkoupí. Tato pravidla mají zajistit, aby stát mohl rozšiřovat plochu nezastavěných území v národních parcích.

Jak však bylo uvedeno výše, značná část státem vlastněných nezastavěných pozemků byla prodána soukromníkům již krátce po druhé světové válce – tedy dávno předtím, než si stát uvědomil, že prodej takových území negativně ovlivňuje místní biodiverzitu. Nejjednodušším způsobem, jak tato území získat zpět, je jejich zpětný odkup od současných vlastníků – developerů. To je však velmi nákladné, protože developeři usilují o zisk a nemají povinnost své pozemky prodat. Navíc správa národních parků (dále jen „Správa“) má jen velmi omezené finanční prostředky, které lze použít převážně na nákup malých, levnějších lokalit s výskytem významných botanických druhů.

Existuje i další způsob, jak získat důležitá území: směna pozemků vlastněných soukromými developery za pozemky s malým významem pro ochranu přírody. Správa národního parku vlastní rozsáhlé plochy v otevřené krajině i v zastavěných oblastech. Pokud některé z těchto pozemků Správa nepotřebuje, může je nabídnout developerům výměnou za jejich cenné pozemky.

Je totiž mnoho pozemků, které nejsou pro ochranu přírody významné. Například existují izolované parcely ve vlastnictví soukromých osob, které je chtějí využívat způsoby odporujícími poslání národního parku. Pokud si vlastník uvědomuje, že pozemek nemá velkou hodnotu, ale nechce jej prodat, je možné nabídnout směnu za pozemek s ještě nižší ochranářskou hodnotou. Tato strategie však nebývá vždy úspěšná. Níže uvádíme jeden pozitivní a jeden negativní příklad jejího výsledku.

POZITIVNÍ PŘÍKLAD OCHRANY CENNÝCH LOKALIT

Dobrým příkladem je postup ředitele Národního parku Šumava, kterému se podařilo přesvědčit developery, aby vyměnili své pozemky s významnými stanovišti za pozemky s nízkou ochranářskou hodnotou. Tento příklad ukazuje, jak důležité je mít ve správě národního parku člověka, který je ochoten aktivně prosazovat směnu pozemků ve prospěch ochrany přírody.

NEGATIVNÍ PŘÍKLAD OCHRANY CENNÝCH LOKALIT

V jiných regionech se nepodařilo zabránit úbytku biodiverzity způsobenému developerskými aktivitami. Typickým příkladem je Krkonošský národní park (KRNAP) a jeho cenná enkláva Jelení louky.

O přítomnosti komerčních staveb na Jeleních loukách – na horské louce v alpinském prostředí nad Zeleným dolem v Krkonošském národním parku – se vede dlouhá, několik desetiletí trvající debata. Příběh začíná stavbami zobrazenými na obr. 3 a 4 a vrcholí současným plánem na výstavbu nového apartmánového resortu „Bouda Jelení potok“ (obr. 5–8).

Největší proměny na této lokalitě proběhly mezi lety 1989 a 2025:

• Začátek: přístavba, která nikdy nevznikla (1989–1994)

V roce 1989 byla podána dokumentace na přístavbu k tehdejšímu rekreačnímu zařízení provozovanému ČSAD Praha 9. Stavební povolení bylo vydáno v dubnu 1990, ale v důsledku politických změn byl nakonec postaven pouze suterén. V roce 1992 bylo stavební povolení prodlouženo s podmínkou, že nová budova bude mít stejnou velikost jako původní objekt, avšak povolení později pozbylo platnosti a práce byly v roce 1994 zastaveny. V roce 1998 přestala být tato stavba využívána.

• Nové plánování: územní regulace a citlivé lokality (2011)

Územní plán Pec pod Sněžkou z roku 2011 zařadil Jelení louky do zelené zóny s izolovanými usedlostmi. V takových oblastech je nová výstavba povolována jen výjimečně a pouze na místech, kde v minulosti již stály budovy; zároveň musí respektovat krajinný ráz, měřítko zástavby a limity dostupné infrastruktury. Dva malé objekty, které se na lokalitě nacházely, určily maximální měřítko jakékoliv budoucí výstavby.

• Zlomový okamžik: demolice historických budov a první velký projekt (2013–2014)

V roce 2013 získala pozemek společnost Salert a.s., která zde plánovala výstavbu rozsáhlého objektu s názvem „Nad Jelením potokem“. V létě 2014 byla původní budova bez povolení zbourána. Ve stejném roce bylo vydáno stavební povolení na rozsáhlý apartmánový dům (přibližně 15 000 m³), avšak po odvoláních ze strany města a Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) jej krajský stavební úřad zrušil ještě před nabytím právní moci. Následné pokusy investora toto rozhodnutí zvrátit byly neúspěšné.

• Přísnější ochrana přírody (2020)

Od 1. července 2020 vymezilo Ministerstvo životního prostředí v KRNAP tzv. „klidová území“. Hranice jednoho z těchto chráněných území vede jen několik metrů od plánované stavby a nejcennější přírodní zóna (dříve I. zóna) se nachází do 100 metrů od místa záměru.

• Nový investor a nový návrh (2021–2023)

V roce 2021 do společnosti vstoupil Jakub Lovecký a v prosinci 2022 byla firma přejmenována na Bergalm a.s. Na jaře 2023 byl představen nový architektonický návrh „Bouda Jelení potok“, který měl čtyři podlaží a objem 9 572 m³. Regulační komise města tento návrh v lednu 2023 odmítla. Zásady péče o KRNAP, účinné od 17. července 2023, zdůraznily nutnost zachovat horskou krajinu a měřítko typických místních staveb.

• Správní výjimky a rostoucí kontroverze (2023–2024)

V srpnu a září 2023 udělila Správa KRNAP společnosti Bergalm a.s. dvě výjimky: jednu ve vztahu k dopadu stavby na zvláště chráněné druhy rostlin a druhou k povolení výstavby objektu na území se zvláštním stupněm ochrany. V březnu 2024 se město proti záměru postavilo a předložilo 23 důvodů pro jeho odmítnutí, avšak tento dokument se — překvapivě — neobjevil ve správním spise.

V létě 2024 byl spis postoupen stavebnímu úřadu v Trutnově, který 21. srpna vydal územní rozhodnutí o umístění budovy o objemu 9 572 m³. To vyvolalo mediální ohlas a kritiku, zejména kvůli zavádějícím srovnáním objemu nového objektu s původní stavbou, jejíž maximální velikost byla přibližně 3 200 m³.

• Občanská reakce a správní přezkum (2024–2025)

Na konci roku 2024 obsahovala petice „Zachraňme Jelení louky!“ již tisíce podpisů, a na jaře 2025 jejich počet dále rostl. V únoru 2025 podala Společnost Aichelburg regionálnímu úřadu stížnost. Před sídlem Správy KRNAP proběhla demonstrace, během níž vedení Správy hájilo své postupy.

Dne 2. června 2025 Ministerstvo životního prostředí zrušilo čtyři závazná stanoviska Správy KRNAP pro rozpor s právními předpisy a zpochybnilo dalších šest dokumentů.

Dne 16. června 2025 zahájil krajský úřad přezkumné řízení týkající se vydaného územního rozhodnutí, proti čemuž se developer odvolal.

Přesto však 11. srpna 2025 vydal Městský úřad Trutnov stavební povolení. Spor se tak dostal do nové fáze, ve které se střetávají předpisy o územním plánování a ochraně přírody se zájmem investora na výstavbě a s veřejným zájmem na ochraně horské krajiny.

POUČENÍ Z TOHOTO HISTORICKÉHO PŘEHLEDU

Příběh Jeleních luk ukazuje, jak náročné je vyvažovat ochranu přírody, historický kontext lokality a soukromé investiční záměry. Klíčové problémy se točí kolem navrhovaného měřítka budovy ve srovnání s původním objektem, souladu s územním plánem a zásadami péče o KRNAP, dopadů na zvláště chráněné druhy a také kapacity úzké lesní cesty v Zeleném dole. Bez přístupu k úplné dokumentaci a důsledného dodržování pravidel se může situace změnit v dlouhodobý konflikt, který oslabuje důvěru veřejnosti ve státní instituce.

PŘÍKLADY ZAVÁDĚJÍCÍ OBRANY DEVELOPERŮ — KLAMÁNÍ VEŘEJNOSTI

Developeři či jejich obhájci často tvrdí, že ochrana dané lokality není nutná, protože rostliny, které tam rostou, buď nejsou vzácné, nebo jich není dost na to, aby si zasloužily ochranu, případně se snaží vytvářet dojem, že chráněné rostliny lze snadno přesadit jinam — viz tyto citace z Říhy (2025), zabývajícího se lokalitou Jelení louky:

• „V případě orchidejí jde o pár jedinců.“

Toto tvrzení je nepravdivé. Podle oficiální databáze ochrany přírody NDOP zde bylo 19. 7. 2025 zaznamenáno 543 kvetoucích jedinců orchidejí prstnatce májového (Dactylorhiza fuchsii) a neznámý počet kvetoucích jedinců bradáčku vejčitého (Listera ovata) (Málková 2025). To rozhodně není „pár kusů“, jak tvrdí Říha (2025).

Developeři často argumentují tím, že tato data se týkají celé lokality, nikoliv jen pozemku plánované stavby. Pokud však bude dům postaven, mnoho chráněných rostlin na Jeleních loukách bude zničeno pohybem těžké techniky, a později i lidmi a auty. Přesazování rostlin na jiné místo (k němuž se text dostává dále) jejich přežití prakticky nezaručí. Je tedy nepravděpodobné, že jakýkoliv z těchto jedinců by přežil.

• „Ostatní chráněné druhy zde nejsou nenahraditelné jako jiné endemické druhy.“

Toto tvrzení vychází z neznalosti jejich skutečné vzácnosti. NDOP uvádí, že se na Jeleních loukách vyskytují například:

• vratička měsíční (Botrychium lunaria),

• zvonek český (Campanula bohemica, 169 trsů),

• jestřábník oranžový (Pilosella aurantiaca).

Tyto druhy jsou mnohem vzácnější než zdejší orchideje (Grulich & Chobot 2017).

• „Správa KRNAP nařídila profesionální přesazení rostlin na jiné vhodné místo.“

Toto tvrzení je zavádějící. Úspěšnost přesazování chráněných rostlin je velmi nízká (Reiter et al. 2016; Popovich et al. 2024). Proto se přesazování nepoužívá, pokud existuje možnost zachovat původní lokalitu. V tomto případě by tedy správný postup byl — jak už bylo zmíněno — směna pozemku za jiný s nízkou ochranářskou hodnotou.

Záchranné přesuny se používají pouze ve výjimečných situacích, kdy má být lokalita zcela zničena veřejně prospěšnou stavbou (např. dálnice, vodní dílo), nikoliv kvůli záměru developera postavit velký dům pro komerční zisk. Taková výstavba rozhodně není veřejným zájmem, a to zejména v národním parku.

SELHÁNÍ SPRÁVY KRNAP PŘI OCHRANĚ VEŘEJNÉHO ZÁJMU

V červnu 2025 vydalo Ministerstvo životního prostředí rozhodnutí o přezkumu postupu při zrušení čtyř závazných stanovisek Správy KRNAP podle zákona o ochraně přírody a krajiny (zákon č. 114/1992 Sb.), která byla podkladem pro další schvalování projektu. Ministerstvo kritizovalo zejména:

• nedostatečné posouzení vlivu stavby na krajinný ráz (Správa KRNAP prakticky pouze uvedla, že stavba je umístěna na místě původního objektu a architektonicky zapadá),
• absenci podrobného a uceleného hodnocení možných dopadů na přírodní hodnoty v lokalitě i v širším území národního parku,
• nerespektování požadavků vyplývajících ze Zásad péče o KRNAP,
• skutečnost, že dopravní napojení a související vlivy měly být posouzeny v závazném stanovisku, nikoliv až někdy v budoucnu.

Ministerstvo nemohlo zrušit dvě další výjimky udělené Správou KRNAP, protože již uplynula zákonná lhůta. I tak však konstatovalo další závažné nedostatky, například:

• chybějící odůvodnění existence převažujícího veřejného zájmu, který je nezbytnou podmínkou pro udělení výjimky podle §56 zákona,
• nedostatečné argumenty pro tvrzení, že povolená činnost významně neovlivní stav chráněných druhů (v případě výjimky dle §43).

Z rozhodnutí ministerstva je zjevné, že ani ono nesouhlasilo s postupy Správy KRNAP.

Podobné nedostatky, které ministerstvo kritizovalo v dřívějších rozhodnutích Správy, se objevují i ve společném rozhodnutí Správy KRNAP ze dne 22. května 2025. Zvláštní je, že o deset dní později Správa vydala opravné rozhodnutí, v němž nahradila termín „apartmánový dům“ výrazem „horská chata s ubytovacími jednotkami“. Nabízí se tu otázka, zda zde nejde o snahu zamaskovat skutečný charakter stavby, která je podle zásad péče kritizována — a pro Správu by tyto zásady měly být základním koncepčním dokumentem.

Správa KRNAP by měla zájmy ochrany přírody a krajiny hájit nejen jako správní orgán vydávající rozhodnutí, ale také jako subjekt, který spravuje státní pozemky a zastupuje stát jako jejich vlastník. Správa KRNAP byla účastníkem jak územního řízení, tak následného řízení o povolení stavby vedeného stavebním úřadem, a to se všemi právy z toho vyplývajícími. Jejím účastnickým postavením bylo odůvodněno to, že projekt Bouda Jelení potok má být realizován v těsné blízkosti státních pozemků a některé části projektu dokonce zasahují přímo na státní půdu. Bez souhlasu Správy KRNAP (v roli vlastníka) by tedy stavební úřad nemohl v těchto řízeních rozhodnutí vydat, nebo se Správa mohla proti takovému rozhodnutí bránit. Nezdá se však, že by Správa těchto možností využila k ovlivnění výsledku řízení.

Řada správních řízení navíc zjevně dosud nebyla ukončena. Například v červnu 2025 zahájil krajský úřad přezkumné řízení týkající se územního rozhodnutí vydaného stavebním úřadem k tomuto projektu. Bude tedy zajímavé sledovat, jak se celý případ bude dále vyvíjet.

JAK REAGOVAT NA ZAVÁDĚJÍCÍ ARGUMENTY A/NEBO NEDOSTATEČNOU OBRANU VEŘEJNÉHO ZÁJMU ZE STRANY SPRÁV NP?

Je velmi důležité zveřejňovat zavádějící tvrzení autorů, jako je Říha, a poskytovat k nim věcně podložené vědecké protiargumenty, pokud chceme zabránit ničení místních populací chráněných rostlin. To lze efektivně činit prostřednictvím veřejných médií.

Stejně tak by se měla zveřejňovat a diskutovat i nedostatečná obrana veřejného zájmu ze strany správ národních parků — a veřejná média jsou k tomu vhodným nástrojem.

CESTA VPŘED: DISKUSNÍ FÓRUM NEBO DOKONCE KONFERENCE?

Z výše uvedeného je zřejmé, že chybí účinná výměna zkušeností mezi skupinami, které se zabývají různými lokalitami a opírají se o vědecké poznatky. V důsledku toho jsou cenné lokality často ztraceny v důsledku nevhodného přístupu, špatného managementu či informovanosti. Naší snahou bude také zapojení zkušeností ze zahraničí a pozvání odborníků z jiných zemí – proto je originální článek v angličtině, v mezinárodním časopise, EJES na toto téma otevírá diskusní fórum v angličtině a připravuje mezinárodní konferenci - viz tento box:

PODĚKOVÁNÍ

Naše velké poděkování patří RNDr. Pavlu Klimešovi, který významně pomohl s chronologií událostí na lokalitě Jelení louky.

LITERATURA
Antonelli A, Fry C, Smith RJ, Eden J, Govaerts RHA, Kersey P, Nic Lughadha E, Onstein RE, Simmonds MSJ, Zizka A, et al (2023) State of the World’s Plants and Fungi. Royal Botanic Gardens, Kew, UK.
Grulich V, Chobot K (2017) Red List of Threatened species of the Czech Republic. Vascular Plants. Příroda 35: 1–178.
Málková J (2025) Terénní šetření. NDOP. NDOP (https://portal23.nature.cz/nd/) – Nálezová databáze ochrany přírody, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – Nature conservation discovery database, Nature and Landscape Protection Agency of the Czech Republic (in Czech).
Popovich SJ, Johnson CL, Larson DE (2024) Methods and Lessons Learned from Translocations of Botrychium (Ophioglossaceae) as a Conservation Solution for Populations Impacted by Disturbance Activities in Colorado and Minnesota, U.S.A. American Fern Journal 114(1): 66–83. doi: 10.1640/0002-8444-114.1.66. Reiter N, Whitfield J, Pollard G, et al (2016) Orchid reintroductions: an evaluation of success and ecological considerations using key comparative studies from Australia. Plant Ecology 217: 1–15.
Román-Palacios C, Wiens JJ (2020) Recent responses to climate change reveal the drivers of species extinction and survival. PNAS 117 (8): 4211–4217. doi:10.1073/pnas.1913007117.
Říha M (2025) Pořad cyklu „Nedej se“ o honu na Jelení louky tentokrát „trefil kozla“. Ekolist – publicistika, příroda, názory a komentáře, https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare /martin-riha-porad-cyklu-nedej-se-o-honu-na-jeleni-louky-tentokrat-trefil-kozla (in Czech).
WWF (2020) Living Planet Report. WWF.

---

reklama

---