Martin Říha: Pořad cyklu „Nedej se“ o honu na Jelení louky tentokrát „trefil kozla“

Předesílám, že cyklus pořadů „Nedej se“ mám rád a tvůrčích kolektivů, které za ním stojí, si vážím. Mnohokrát pomohly dobré věci a probouzejí žádoucí pozornost ochraně životního prostředí, přírody a krajiny. Většinou se jim daří dodržet zásadu vyváženosti informací o problémech, které popisují, s uváděním argumentů obou stran sporů a s odkazy na příslušné předpisy a kompetence úřadů. V tomto případě se to však příliš nepodařilo. Jelení Louky jsou místní částí města Pec pod Sněžkou, která má řádně projednaný a schválený územní plán. Protože jde o město v národním parku, kde přírodní složka prostředí jako jsou lesy, louky, pastviny, mokřady, vodní plochy i geomorfologické útvary požívají z hlediska převažujících veřejných zájmů zvláštní ochrany, smí se tu stavět v intravilánu města jen na plochách k tomu územním plánem určených, a v okrajových částech v kontaktu s přírodním okolím jen na starých stavebních parcelách po demolicích dřívější zástavby.

Právě toto omezení pro novou zástavbu je veřejným zájmem, a to jak pro trvale zde žijící, tak pro kvalitu rekreace a vzdělávání návštěvníků. Přesně takovou stavební parcelou je rumiště po bývalé rekreační boudě bývalého podniku ČSAD Prahy 9 na Jeleních Loukách. Stála tam spolu se dvěma dalšími podobnými objekty přes 100 let, postupně přestavbami rostla, až po změně podmínek v zemi i na straně vlastníka po roce 1989 došlo k jejímu zchátrání a pak i k demolici.

Charakter luční enklávy Jeleních Luk tvořila po dlouhá desetiletí právě ona rozptýlená zástavba třemi objekty. Kdyby se někdo chtěl odvolávat na ochranu „krajinného rázu“, jakože se to v národním parku jinak nehodnotí, tak zachování původního krajinného rázu si obnovu třetího objektu na parcele po demolici výslovně žádá.

Jako architekt mohu mít dílčí výhrady k záměru a projektu pana Loveckého, jako například k části s plochou střechou, k velkým zaskleným plochám fasád a proti rozlehlým terasám, nevhodným do horských klimatických podmínek. Ale z hlediska souladu s územním plánem a podle něj vydaným územním rozhodnutím nelze proti zastavění tohoto pozemku z hlediska stavebního zákona nic namítat.

Otázka je, jaký osud by čekal ony v pořadu zmiňované chráněné druhy rostlin. Správa KRNAP ve svém rozhodnutí uložila stavebníkovi zajistit jejich odborný transfer na jiné vhodné stanoviště, a je to tak podle mého mínění správné. Vhodnost nových stanovišť nebude posuzovat investor, ale znalec, takže výhrady o malé úspěšnosti transferů nejsou na místě. U orchidejí jde ostatně o pár jedinců, a ostatní zde se nacházející chráněné druhy nejsou nenahraditelné jako jiné endemity. Rozhodli o tom v území léta žijící přírodovědci Správy KRNAP, které nelze podezřívat, že tyto podmínky neznají, na rozdíl od Dr. Kindelmanna, který patrně na lokalitě nikdy nebyl a srovnává ji nevhodně s velkoplošnou lokalitou na Šumavě, kde šlo o zcela jinou situaci.

Lze předpokládat, že pokud by parcela zastavěna nebyla, výskyt chráněných rostlin na ní stejně zanikne náletem agresivnějších rostlin jako kopřiv keřů či stromů, nebo zahlazením zbytků stavebních základů a scelením bývalé stavební parcely do louky, takže pokus o transfer by je čekal stejně.

Je podivné, že některé nesouhlasy se zástavbou parcely nezazněly už při projednávání a schvalování územního plánu Pece pod Sněžkou či v územním řízení, a lze podezřívat naopak některé protestující jedince, že protesty nejsou inspirovány ani tak zájmem o ochranu přírody a krajiny, ale osobními zájmy a záštěmi. Správa KRNAP se nemůže řídit žádnými „dojmologiemi“. Musí respektovat zákony této země, včetně zákona stavebního, a také hranice svých kompetencí, daných zákonem č. 114/1992 Sb. v platném znění. Ostatně z vývoje záměru, od původní velikášské představy ČSAD, přes předchozího majitele Davídka, až po dnešního stavebníka Loveckého, je zřejmé, že Správa KRNAP tlačila všechny ke zmenšení objemu navrhované novostavby, a poslední projekt představuje už hraniční kompromis, při kterém ještě má investor zájem na realizaci.

Správa KRNAP tak využila veškerý tlak, kterým mohla záměr a jeho dopady na přírodu a krajinu omezit, když zakázat jej ve své kompetenci nemohla. Musela by si vynutit jiné regulativy pro novou výstavbu při připomínkování územního plánu, když byl projednáván s dotčenými správními úřady. Pokud tak neučinila tehdy, musí plán respektovat stejně, jako ostatní správní orgány i občané.

Vysloveně za „přehmat“ tvůrců tohoto pokračování cyklu „Nedej se“ považuji osobní útoky a nařčení z podjatosti ředitele Správy Národního parku PhDr. Robina Böhnische některými řečníky v pořadu. Je na pováženou, že v něm dostal slovo ze Správy KRNAP jen tiskový mluvčí pan Drahný, a ne některý z místních přírodovědců, nebo třeba kvůli nezaujatosti např. někdo z Botanického ústavu Akademie věd, kdo se Krkonošemi dlouhodobě zabývá, ale slovo dostali Jihočeši ze Šumavy, ochotní záměr a postup Správy KRNAP zkritizovat.

Bylo by korektní se k věci ještě jednou vrátit a uvést tyto nedostatky pořadu do pořádku. Byl bych nerad, kdybych musel na kvalitu tohoto pořadu a týmu, který ho spoluvytváří, měnit názor k horšímu.

---

reklama

---