Martin Říha: Omezovat kompetence, počty či kvalifikaci pracovníků ČIŽP je cesta do pekel

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | ČIŽP / Wikimedia Commons

Na MŽP se to proto stalo nejen jedním z bodů tzv. „Duhového programu“ pro oblast legislativy, ale i konkrétním úkolem pro aparát legislativní sekce ministerstva již v roce 1990.

Je všeobecně známo, že vytvářet zákony a vyhlášky jako vyjádření veřejného zájmu nestačí, pokud není zároveň zajištěna veřejná správa na příslušné věcné náplni, a také účinná kontrola dodržování takto přijatých předpisů, nemají-li zůstat jen na deklaratorní úrovni.

Česká inspekce životního prostředí se tak začala utvářet ze základu, který kompetenčně pokrýval zpočátku jen ochranu lesa, přičemž zákon byl od začátku míněn tak, že s náběhem účinnosti zákonů pro další složky životního prostředí budou i její kompetence postupně rozšiřovány o tyto nové povinnosti, a tak se také dělo. O tom může daleko lépe a zasvěceněji mluvit JUDr. Sváťa Mlčoch, který byl tenkrát náměstkem ministra a vedoucím legislativní sekce, do jeho organizační struktury patřil i odbor legislativní a právní, vedený JUDr. Evou Kružíkovou.

Já zůstanu na obecné věcné úrovni, jak chápu úlohu ČIŽP, a proč jsem přímo alergický na pokusy její účinkování oslabit.

To se nemusí dít jen odebráním některých kompetencí, třeba pod záminkou dublování s jinými dozorovými orgány, ačkoliv ty nejsou nadány potřebnou odborností, a také konstrukce výnosu ze sankcí by patrně nesměřovala do péče o životní prostředí, jak je tomu nyní.

Oslabit ČIŽP lze úspěšně i tlakem na snížení počtu a rozmístění inspektorátů, tlakem na snižování počtu zaměstnanců, úmyslným slevováním z úrovně vzdělání a kvalifikačních předpokladů, včetně těch morálních, např. pod politickým nátlakem a lobbystickými tlaky „hříšníků“.

Toho všeho bohužel nebyla ČIŽP za dobu své existence ušetřena, a co je horší, dělo se to i z úrovně MŽP za některých ministrů. Všichni si jistě pamatujeme, jak byli odvoláváni nebo odvolávány vedoucí některých inspektorátů, kteří (které) se nechtěli (-y) těmto tlakům podvolit.

Vrcholným číslem k docílení bezzubosti a „nepřekážení v ekonomickém rozvoji“ bylo v tomto směru jmenování Erika Geusse ředitelem ČIŽP a jeho neblahé působení dovnitř inspekce, až po nucené nebo šikanou a otrávením vyvolané odchody kvalitních pracovníků.

Důsledkem pak byla nejen ztráta kompetentnosti a účinnosti práce, ale i podlomená důvěra veřejnosti ve státní správu.

Toxické je v tomto směru i falšování výsledků laboratorních testů, podivné ztráty vzorků odebrané vody nebo jiných substancí, ignorování svědectví osob o přestupcích, opakované snižování pokut hříšníkům ministerstvem.

Obrovské škody ve vnímání ČIŽP způsobilo její účinkování v kauze otravy řeky Bečvy. Taková inspekce, neplnící původně zamýšlenou roli v ochraně životního prostředí, se logicky stává předmětem pochybností o její potřebnosti v dosavadním rozsahu.

Náprava však není v oklešťování, ale naopak ve vrácení k původně zamýšlené odbornosti, objektivitě, důslednosti a morální bezúhonnosti pracovníků až po vrcholové vedení.

Tak samozřejmě, jak si přejeme nezávislé a důsledné působení Policie ČR na poli obecné kriminality, uplatňování principu „padni komu padni“, tak si totéž my občané tohoto státu přejeme i u ČIŽP.

Přečtěte si také |

ČIŽP se zbaví 33 míst a některých agend. Aby bylo na lepší platy pro zbývající inspektory

Nejsem naivní, abych si myslel, že nám vládnou andělé bez poskvrny, a to ani na MŽP. Trvám ale na tom, že tu musí sehrávat svou roli průběžná veřejné kontrola občanskou společností, jako ji splnili rybáři a někteří publicisté na Bečvě, jako ji plní nevládní ekologické organizace, propaguje pořad Nedej se České televize a někteří další nezávislí publicisté.

My všichni bychom měli ČIŽP chránit před zvůlí kohokoliv.