Jsou v zubní pastě, krému i zmrzlině. Člověk v tísni učí farmáře na Filipínách pěstovat mořské řasy udržitelněji

Slovo karagenan vám možná nezní povědomě, ale velmi pravděpodobně se s ním běžně setkáváte, je totiž důležitou složkou různých produktů, které každodenně používáme. Díky němu je například zmrzlina krémová, zubní pasta pevná a krémy jemné. Karagenan pochází z mořských řas a má široké využití v medicíně, potravinářství, kosmetice, a dokonce i v průmyslu. A právě na Filipínách se nachází jedny z největších zdrojů mořských řas, ze kterých se karagenan extrahuje. Filipíny bývaly jedním z předních vývozců mořských řas na světě. To se ale v posledních letech změnilo, především kvůli extrémnímu počasí spojenému se změnami klimatu, rostoucími náklady a snižující se kvalitou řas. Místním farmářům klesají příjmy a jejich živobytí je v ohrožení. Člověk v tísni je proto učí, jak hospodařit udržitelněji a šetrněji k životnímu prostředí.

V provincii Tawi-Tawi na Filipínách představuje pěstování mořských řas jeden z mála spolehlivých zdrojů příjmů. Mladí lidé často sklízejí řasy společně se svými rodiči a děti mnohdy odcházejí ze školy v nízkém věku, aby pomohly zajistit rodinu.

Když začala pomáhat svému otci s pěstováním řas, chodila Jessa Muhammad ještě na základní školu. Jako nejstarší ze tří sourozenců pomáhala rodičům uvazovat sazenice, zatloukat kůly do mořského dna a natahovat lana ve vodě. Fyzicky je to velmi náročná práce.

„Byla jsem nejstarší, tak jsem musela pomáhat,“ říká. „I když jsem žena, dělala jsem práci, kterou běžně dělají muži.“

Dnes je Jesse 25 let a většinu života strávila u moře pěstováním řas. Stejně jako mnoho jiných pěstitelů se řídila tradičními postupy předávaných z generace na generaci. Teprve nedávno si uvědomila, že některé z těchto metod mohly negativně ovlivnit její sklizeň. Proto se začala zajímat o moderní metody pěstování mořských řas a své znalosti předala také lidem, kteří ji kdysi do pěstování zasvětili.

„V naší vesnici se pěstování mořských řas věnuje mnoho žen i mladých lidí,“ vysvětluje Jessa. „Není tu moc jiných pracovních příležitostí, takže se většina lidí soustředí na řasy jako na svůj hlavní zdroj obživy.“

Jessa, stejně jako ostatní farmáři z vesnice, pěstovala řasy tak, jak to dělaly generace před nimi. Sazenice upevňovali jednorázovými plastovými páskami a používali anorganická hnojiva k urychlení růstu. Věřili, že tak řasy sklidí rychleji a budou mít vyšší výdělky. Netušili však, že tyto postupy škodí jak samotné úrodě, tak moři.

Tradiční metody nemusí být vždy ty nejšetrnější

Jednorázové plastové vazače a anorganická hnojiva pěstitelé mořských řas běžně používali po léta. Výzkumy ale ukázaly, že tyto metody s sebou nesou skryté náklady. Když se plastové pásky rozpadnou, zanechají za sebou vlákna, která znečišťují už usušené řasy a přispívají k výskytu mikroplastů ve finálních produktech. To negativně ovlivňuje kvalitu řas i jejich konkurenceschopnost na globálních trzích. Umělá hnojiva sice mohou urychlit růst, ale snižují kvalitu řas a poškozují mořské prostředí.

Samotní pěstitelé pocítili tyto dopady v nižších výkupních cenách. „Pěstovali jsme řasy, aniž bychom věděli, že jim tyto metody mohou uškodit,“ vzpomíná Jessa. „Používali jsme plastové vazače a umělá hnojiva. Netušili jsme, že škodí nejen řasám, ale i životnímu prostředí. Teprve později jsme se dozvěděli, že právě tyto postupy byly jedním z důvodů, proč cena řas tolik klesla.“

Jessa se proto zapojila do zemědělského programu Člověka v tísni BAEP-LEAP, který je financován Evropskou unií. „Když jsem o tom programu slyšela poprvé, říkala jsem si: ‚Proč to nezkusit? Možná pro nás bude dobré, když se něco dozvíme o nových metodách.‘ A taky že bylo.“

Jednou z prvních změn, které Jessa zavedla, byla náhrada jednorázových plastových vazačů za opakovaně použitelné polyethylenové nylonové smyčky, které vydrží až pět let. Pěstitelé také přestali používat umělá hnojiva, čímž zvýšili kvalitu řas a zároveň snížili zátěž pro okolní mořský ekosystém.

„Dnes už plastové vazače nepoužíváme,“ říká Jessa. „Používáme nylonové smyčky, protože jsou lepší pro řasy i pro moře.“

„Hnojivo může poškodit mořské korálové útesy,“ vysvětluje dále. „Neovlivňuje to jen mořské řasy. Má to dopad i na ostatní mořské plody, živočichy a celé prostředí.“

Bez použití hnojiv trvá dozrání řas přibližně 30 dní namísto původních 15. Řasy mají ale nesrovnatelně vyšší kvalitu a lze je prodat až za dvojnásobek toho, co pěstitelé vydělávali dříve.

Kromě školení poskytl program BAEP-LEAP pěstitelům také kvalitní sazenice, zavedl školky pro mořské řasy, modelové farmy a výrobní materiál. To pomohlo místním snížit náklady do začátku pěstování nebo jeho rozšíření.

Před zavedením nových postupů si rodina Jessy mohla dovolit posílat do školy pouze jedno dítě. Dnes studuje ona i její dva mladší sourozenci najednou.

Dnes Jessa pomáhá chránit životní prostředí, na kterém závisí živobytí celé vesnice. Zároveň motivuje ostatní pěstitele k přijetí novějších postupů, které zlepšují jejich živobytí i kvalitu úrody. „Jsem moc vděčná, protože pro mnoho lidí v naší pěstitelské komunitě je to změna k lepšímu. Jsme za tuto pomoc rádi.“

---

reklama

---