Má být terramace v Česku legální? Spolek Poslední stopa otevírá debatu o nové možnosti ekologického pohřbívání
Poptávka po ekologickém pohřbívání roste
Podle výzkumu agentury STEM pro Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy z roku 2023 by terramaci jako formu posledního rozloučení zvažovala přibližně pětina Pražanů, pokud by byla dostupná. „Výzkumy obecně potvrzují, že Češi mají vzrůstající zájem o ekologické varianty pohřbívání, jako jsou přírodní hřbitovy nebo terramace,“ říká obřadnice a zakladatelka spolku Ke Kořenům Blanka Javorová, která na květnové konferenci také vystoupí.
Odpůrci terramace často argumentují tím, že zájem veřejnosti není natolik silný, aby kvůli němu bylo potřeba měnit zákon o pohřebnictví. „Skutečná poptávka vzniká až ve chvíli, kdy lidé dostanou reálnou možnost volby. Dokud terramace nebude legální, budeme se pohybovat jen v rovině odhadů,“ upozorňuje členka spolku Poslední stopa Eva Valešová.
Terramace versus kremace
Terramace je proces přirozené organické redukce v kontrolovaném prostředí, při kterém se během přibližně 40 dnů přemění lidské měkké tkáně na výživnou zeminu. Rozklad probíhá za pomoci vlastních bakterií těla a teplota uvnitř speciální „kolébky“, kde je tělo uloženo, dosahuje až 70 °C. Proces využívá přívod vzduchu, regulaci vlhkosti a mechanický pohyb podobný právě kolébání.
Česko je dlouhodobě považováno za evropskou „kremační velmoc“. Podle odhadů Evropské federace pohřebních služeb volí Češi zpopelnění ve více jak 80 % případů. Při více než 112 tisících úmrtí ročně tak v Česku proběhne přibližně 93 tisíc kremací za rok (ČSÚ). Zatímco na jedna kremace žehem podle britského deníku The Guardian spotřebuje 285 kWh plynu a 15 kWh elektřiny, což odpovídá zhruba měsíční energetické spotřebě jedné osoby, terramace vyžaduje o přibližně osminu energie méně.
„To živé z nás se přerodí v něco výživného pro půdu. Je to přechod od jednoho konce k novému počátku,“ popisuje princip Adam Vokáč. Právě tato představa ale vyvolává i odpor části odborné veřejnosti. „Musíme se na to podívat ze dvou pohledů. První pohled je etický – a z toho pohledu je to neetické,“ říká Jaroslav Mangl, předseda Asociace soukromých pohřebních služeb v rozhovoru pro DVTV. Do debaty zároveň vznáší otázku, co se stane s výsledným materiálem, kterého po procesu vznikne zhruba kubík. V některých státech USA je totiž možné výsledný substrát uložit mimo pohřebiště na soukromém pozemku, například do zahrady pod stromy. Skeptický postoj zaznívá i ze státní správy. „Pro mě osobně je to nedůstojné nakládání s lidskými těly,“ uvedl Tomáš Kotrlý z Ministerstva pro místní rozvoj.
Svoboda volby v otázce posledního rozloučení
Spolek Poslední stopa již dříve vyzval Ministerstvo pro místní rozvoj k otevření diskuse o modernizaci pohřební legislativy. „Ministerstvo již vyjádřilo kladné stanovisko na naše legislativní návrhy jako umožnění pohřbívání bez rakve či do méně hlubokých hrobů. Nyní je na jednotlivých hřbitovech, zda to ve svých řádech umožní. U terramace však bude případná legalizace vyžadovat širší odbornou i veřejnou debatu,“ říká Vokáč.
Spolek Poslední stopa podle Adama Vokáče neusiluje o nahrazení současných forem pohřbívání, ale o širší možnosti volby. „Lidé by měli mít v tak intimní otázce, jako je odchod z tohoto světa, co možná největší svobodu,“ říká Vokáč.
Zkušenosti ze zahraničí
Na konferenci vystoupí i zahraniční hosté, kteří s metodou pracují v praxi. Z Německa přijede Pablo Metz, spoluzakladatel společnosti Meine Erde, a právník Jörg Litwinschuh-Barthel z nadace Stiftung Reerdigung. Právě pojem Reerdigung („navrácení do země“) označuje proces přeměny těla na půdu a v Německu je aktuálně testován v pilotním režimu ve spolupráci s úřady. Ve světě byla metoda poprvé legalizována v roce 2019 ve státě Washington a dnes je povolena ve více než desítce amerických států.
Konference se zaměří nejen na technologii samotnou, ale také na proměnu pohřebních rituálů a vztahu společnosti ke smrti. „Úplně stejně jsme si před více než sto lety zvykali na kremaci. I ta byla svého času považována za kontroverzní. Dnes ji vnímáme jako běžnou součást pohřebnictví,“ říká Vokáč.
Přečtěte si také |
O pohřbívání, naší poslední ekologické stopě
Za Česko mimo jiné vystoupí religionista Radek Chlup, který otevře symbolickou rovinu terramace a proměnu dnešního vnímání smrti, přerodu a koloběhu přírody. „Přírodní hřbitovy přispívají k otevřenějšímu a odpovědnějšímu přístupu ke smrti. Lidé častěji plánují podobu svého pohřbu dopředu a více se zapojují do jeho přípravy,“ dodává Javorová.
Napříč Evropou dnes vznikají iniciativy usilující o legalizaci alternativních forem pohřbívání — například belgická platforma Compostez-moi!, francouzská iniciativa Humo Sapiens nebo nizozemská nadace Stichting Veraarden.
reklama
