Proso se jí na našem území už od doby bronzové. Jáhlovou kaši jedli často první Slované

Proso lidé na českém území jí už více než 3000 let. Pravidelnou součástí jídelníčku se stalo kolem roku 1500 před naším letopočtem. V době klimatických změn šlo zřejmě o jeden ze způsobů, jak rozšířit škálu plodin a tím se uživit. Populaci doby bronzové žijící na území dnešních Čech a Moravy to umožnilo lepší diverzifikaci plodin a flexibilnější reakci na místní podmínky. Podíl prosa se v čase rychle zvětšoval a pokud ještě v starší době bronzové nebylo na našem území přítomno tak v pozdní době bronzové (cca 950/920–800 př. n. l.) jeho podíl vzrostl na 24–34 % konzumované potravy. Vyplývá to ze studie, kterou vedla antropoložka Sylva Drtikolová Kaupová z Národního muzea zapojená do projektu RES-HUM.

Doba bronzová (2200–800 př. n. l.) přitahuje značnou pozornost české vědecké obce i laické veřejnosti již více než století. Nová technologie odlévání bronzu byla často zdůrazňována jako hnací síla rozvoje řemesla a obchodu. „O tom, jak lidé žili a co jedli, jsme dosud věděli pouze minimum. Nové metody nám v tomto směru otevřely cestu k dalšímu poznání,“ vysvětluje Drtikolová. Věda v současnosti dokáže vyčíst informace o stravovacích návycích z kostí lidí i zvířat. Těch se ovšem dochovalo pomálu, protože v době bronzové převládala kremace.

Vědci nyní analyzovali kosti a zuby 103 lidí a 30 zvířat, spolu s 8 vzorky spálených obilných zrn. Data rozdělili do čtyř skupin podle geografického (Čechy a Morava) a časového kontextu. „Poměr prosa se mezi jednotlivými lokalitami pozdní doby bronzové výrazně lišil. Pozorujeme to i uvnitř míst samotných, nejzřetelněji pak na moravském nalezišti Blučina. Zde žili na jedné straně jedinci, kteří nekonzumovali větší množství této plodiny spolu s čistými konzumenty, u kterých až polovina stravy byla založena pouze na prosu,“ uvedla Drtikolová s tím, že lidé z pozdní doby bronzové naopak jedli méně masa.

V tomto kontextu se ovšem musíme opět zabývat otázkou, kdo byli v rámci tehdejší komunity lidé, kteří se vyhnuli převažující formě pohřebního ritu, kterým byla v době popelnicových polí kremace. „Nižší podíl živočišných produktů ve stravě odpovídá hypotéze, že jedinci vyloučení z převládajícího pohřebního rituálu byli omezeni na výživně bohaté potraviny. V jistém smyslu tak může jít odraz životních podmínek menšiny,“ uvedla vědkyně.

V kontextu střední Evropy je doba bronzová charakterizována převážně teplým klimatem s menšími srážkami než předchozí neolit. Během rané doby bronzové přežila z eneolitu slabá škála polních plodin, s jasnou dominancí dvou zrnné pšenice, doprovázené především ječmenem a jedno zrnnou pšenicí. Luštěniny byly vzácné. Během střední doby bronzové bylo kromě významného zavedení špaldy hlavní novinkou právě proso, které se později stalo dominantním.

Tato plodina byla domestikována v Číně mezi 8000 a 6000 př. n. l. Přes Asii se dostala nejdříve na Ukrajinu v 17.–16. století př. n. l. a nakonec kolem roku 1500 př. n. l. dál do Evropy. Vrchol jeho konzumace zaznamenali vědci na našem území během pozdní doby bronzové (1300/1250–1050/950 př. n. l.). V té době lidé jedli také čočku, která byla dominantní luštěninou, a konzumovali také maso a další produkty převážně z domácích zvířat, zatímco lov zjevně hrál pouze doplňkovou roli.

Význam prosa následně lze vystopovat i po změně letopočtu. První Slované na našem území jedli často jáhlovou kaši. Definitivní úpadek prosa přichází až ve vrcholném středověku. Takové popularitě jako v mladší době bronzové se však už proso v žádném dalším období netěšilo.

Projekt RES-HUM je zaměřený na objasnění základních principů resilience lidské společnosti v historické perspektivě s využitím dlouhých časových řad a na přenos získaných poznatků do společenské praxe. Podílí se na něm odborníci z archeologie, dějin umění, antropologie, genetiky, geologie, klimatologie, botaniky, geofyziky či jaderné fyziky.

---

reklama

---