Ptákem roku 2026 je pěnice černohlavá - symbol České společnosti ornitologické i oběť nelegálního lovu ve Středomoří

Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlašuje ptákem roku 2026 pěnici černohlavou. Pěvec, lidově zvaný černohlávek, svým flétnovým zpěvem každé jaro oživuje naše lesy i zahrady. Pro svůj libozvučný zpěv získal ostatně celý rod pěnic své jméno. Původně lesní druh se dokázal přizpůsobit změnám prostředí způsobeným lidskou činností, a dnes se s ním běžně setkáváme i v městských parcích a zahradách. Přestože patří mezi hojné druhy, čelí pěnice černohlavá řadě hrozeb, včetně přetrvávajícího nelegálního lovu ve Středomoří. Právě pěnici černohlavou má ČSO ve svém logu – udělením čestného titulu tak chtějí ornitologové upozornit na sté výročí organizace, která se od svého vzniku v roce 1926 nepřetržitě věnuje ochraně ptáků, jejich výzkumu i popularizaci ornitologie. Latinské rodové jméno pěnic, Sylvia, nese i název odborného časopisu ČSO, který vychází od roku 1936.

Titul pták roku uděluje ČSO obvykle druhům, které jsou veřejnosti dobře známé a s nimiž se může setkat ve svém okolí.

„Pěnice černohlavá je příkladem druhu, který se dokázal dobře přizpůsobit změnám prostředí. Z původních křovin v lesích a v polních remízech snadno pronikla i do parků, zahrad a městské zeleně. Její přizpůsobivost přispívá k tomu, že se jí daří. Od 80. let minulého století, kdy se ptáci začali pravidelně systematicky sčítat, se její populace ztrojnásobila, a to jak v Česku, tak na celoevropské úrovni. V Česku s počtem 1,5–2 miliony hnízdních párů patří do první pětice nejpočetnějších druhů,“ uvádí ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Pěnice černohlavá je nenápadný pěvec, o něco menší a štíhlejší než vrabec. Druhový název pěnice černohlavá odkazuje k černé čepičce samce. „Jejím typickým znakem je výrazná čepička na temeni. U samic a mláďat je skořicově hnědá, zatímco u samců během dospívání získává charakteristickou černou barvu. Obě pohlaví tak od sebe na první pohled snadno rozeznáme,“ říká Alena Klvaňová z ČSO.

Díky výrazné čepičce si pěnici černohlavou nelze splést s žádným z podobných nenápadných hnědých či šedých ptáků, včetně ostatních druhů pěnic. „Méně zkušení pozorovatelé si mohou černohlávka splést se sýkorou babkou nebo sýkorou lužní, které mají rovněž černou čepičku. Zatímco u sýkor však čepička překrývá celé oko, u pěnic sahá pouze k jeho hornímu okraji. Navíc mají oba druhy sýkor pod zobákem výrazný černý podbradek,“ vysvětluje Klvaňová.

Čím však pěnice skutečně vyniká, je její bohatý, flétnový a optimisticky laděný zpěv (ukázka). „Zcela po právu ji řadíme mezi naše nejlepší zpěváky. Samci se nejčastěji ozývají z křovin a do svého zpěvu často začleňují motivy dalších druhů, například kosa černého, pěnice slavíkové nebo slavíka obecného. Kromě melodického zpěvu je pro černohlávka typický i zřetelný, tvrdý kontaktní hlas ‚tek-tek‘, připomínající škrtání oblázků o sebe,“ popisuje Vermouzek.

Pěnice u nás tráví zhruba půl roku – přilétá na konci března a v září většina populace míří do zimovišť ve Středomoří. „Někteří jedinci se pokoušejí ojediněle přezimovat i ve střední Evropě. Známým zimovištěm se stal zámecký park v Lednici na Břeclavsku, kde ornitologové od 60. let každoročně hlásí pozorování několika zimujících jedinců. S čím dál teplejšími zimami je pravděpodobné, že u nás budeme vídat pěnice v zimě častěji,“ zmiňuje Klvaňová.

Zajímavým fenoménem je změna migrační trasy u části středoevropské populace. „Koncem 50. let se ve Velké Británii začaly vzácně objevovat pěnice černohlavé i během zimy. Kroužkování ukázalo, že nešlo o místní ptáky, ale o jedince z Německa. Ti nejspíš během tahu zabloudili a přežili zde díky teplejšímu klimatu a bohaté potravní nabídce na krmítkách. Tito ptáci se pak vraceli na svá hnízdiště dříve než ostatní a začali spolu hnízdit, čímž se tahová cesta do Velké Británie geneticky upevnila u jejich potomků,“ vysvětluje Vermouzek. „Od 70. let létá na Britské ostrovy i část populace z Čech, zatímco moravské pěnice míří spíše na jihovýchod, například do Izraele,“ dodává.

Ačkoli početnost pěnice černohlavé v Česku ani v Evropě neklesá, stále čelí řadě ohrožujících faktorů. „Velké nebezpečí čeká na tažné ptáky především na migračních trasách a zimovištích ve Středomoří, kde jsou dodnes bohužel ilegálně loveni, ať už do sítí, nebo velmi drastickou metodou na lep,“ upozorňuje Vermouzek.

Právě pěnice černohlavé patří k nejčastějším obětem pytláků na Kypru, Maltě či v Itálii. „Každoročně takto zahyne až 1,8 milionu černohlávků. V kampani pták roku 2026 chceme upozornit i na tento problém a vyzvat veřejnost, aby podpořila snahu partnerských organizaci BirdLife International o jeho zastavení,“ dodává Vermouzek. Více informací o problematice ilegálního zabíjení ptáků ve Středomoří a jak podpořit snahu mu zabránit na stránkách Let o život.

Pěnicím také pomůžeme tím, že se budeme zodpovědně starat o naše zahrady, parky i krajinu. „Během hnízdění potřebuje pěnice dostatek hmyzu, kterým krmí mláďata. Jeho výskyt podpoříme tím, že se vyhneme používání pesticidů, necháme část trávníku neposečenou a poskytneme mu úkryt a místo pro přezimování, například ve formě hromady listí nebo starých větví,“ radí Klvaňová. „Pro pěnice jsou důležité také stromy a keře, které jim poskytnou úkryt i příležitost pro hnízdění a během léta nabídnou potravu v podobě různých plodů a ovoce. Ocení například plody bezu, střemchy, tisu nebo rybízu,“ uzavírá Klvaňová.

S vyhlášením ptáka roku ČSO vydá v průběhu února monotematické číslo časopisu Ptačí svět věnované pěnici černohlavé. Se zpěvem pěnice se veřejnost seznámí na Vítání ptačího zpěvu na přelomu dubna a května.

---

reklama

---