Výsledky rekordní Ptačí hodinky: Kosům se daří, zvonci mizí

Téměř 40 tisíc lidí si o druhém lednovém víkendu našlo hodinu času a zapojilo se do Ptačí hodinky České společnosti ornitologické (ČSO). Během 28 tisíc hodinových sčítání pozorovali dobrovolníci více než 800 tisíc ptáků, což je dosud nejvyšší počet ze všech osmi uplynulých ročníků projektu. Prvenství mezi nejčastěji pozorovanými druhy obhájila sýkora koňadra, kterou zaznamenalo téměř 90 % sčitatelů. Druhé místo poprvé v historii projektu obsadil kos černý se 71 %, který předběhl sýkoru modřinku. „Děkujeme všem, kteří se do Ptačí hodinky zapojili. Jsme moc rádi, že je o sčítání ptáků mezi veřejností takový zájem. Díky obrovskému množství zapojených dobrovolníků se nám daří získávat dlouhodobá data o tom, jak se u nás ptákům daří a jaká prostředí během zimy využívají,“ říká koordinátor Ptačí hodinky z ČSO Filip Tuháček.

Žebříčku nejčastěji pozorovaných druhů i nadále s přehledem vévodí sýkora koňadra. „Objevovala se v 89,5 % sčítání, tedy téměř na devíti z deseti krmítek,“ uvádí Filip Tuháček. K historické změně však došlo v boji o další příčky.

„Pořadím v žebříčku zamíchal kos černý, který obsadil 70,9 % sčítacích míst a o chlup tak předběhl sýkoru modřinku, pozorovanou na 69,9 % krmítek. Tím se trojice nejčastějších druhů proměnila poprvé od roku 2019, kdy program sčítání přezimujících ptáků v Česku odstartoval,“ dodává Tuháček.

Žebříček tří nejpočetnějších druhů naopak kopíruje výsledky předchozích sedmi ročníků. „I v tomto žebříčku kraluje sýkora koňadra, u které sčitatelé zaznamenali 156 680 jedinců,“ sděluje Tuháček. Na dalších dvou příčkách se umístili vrabec polní (126 507 jedinců) a vrabec domácí (107 968 jedinců). „Narozdíl od kosa nebo sýkory modřinky jsme je sice neviděli tak často, když už se ale objevili, bylo to zpravidla ve větším hejnu – u obou druhů vrabců šlo průměrně o deset jedinců,“ vysvětluje Tuháček.

Některé druhy si letos polepšily a posunuly se v žebříčku pozorovaných druhů směrem nahoru. Byl mezi nimi i již zmíněný kos černý. „Kosy jsme letos pozorovali nejen častěji, ale zaznamenali jsme i více jedinců než v loňském roce,“ potvrzuje Tuháček. Upozorňuje však, že počty ptáků jsou závislé na počtu zapojených lidí. „Čím více nás sčítá, tím více ptáků zpravidla vidíme,“ dodává.

Četnost výskytu kosa černého podléhá pravidelným cyklům. „Po loňském poklesu jsme tak pro letošní ročník předpokládali opět častější výskyt – a to se potvrdilo. Tento trend se však netýká jen kosů. Podobný nárůst jsme zaznamenali i u dalších typicky lesních druhů, jako je pěnkava obecná, strakapoud velký nebo sojka obecná. I s těmi se sčitatelé setkávali výrazně častěji než loni,” říká Tuháček.

Díky dlouhodobému sčítání víme, že početnost kosů pravidelně kolísá. Po loňském poklesu jich letos zase přibylo.

„Kos černý je ukázkovým příkladem toho, co všechno můžeme z dat Ptačí hodinky vyčíst,” pokračuje Tuháček a upozorňuje na zajímavé regionální rozdíly. „V letech, kdy je kosů obecně méně, setkáme se s nimi na jihu vzácněji než na severu. Avšak v letech s častějším výskytem, jako letos, nejsou rozdíly už tak výrazné. Tehdy jej i na jihu pozorujeme ve většině sčítání.”

Tyto regionální rozdíly v rozšíření nejsou jen specialitou kosa černého. „Velmi zajímavý je i výskyt straky obecné. Tu jsme sice pozorovali stejně často jako loni, vidíme však v jejím výskytu významné rozdíly mezi jihovýchodem a severozápadem republiky,“ upozorňuje Tuháček. „Zjednodušeně můžeme říct, že pozorovat straku obecnou během Ptačí hodinky na jižní Moravě je docela ojedinělé. Naopak na západě Čech nebo v Praze se objevuje na polovině sčítacích míst,“ vysvětluje Tuháček.

Kromě kosa jsme letos zaznamenali nárůst početnosti i u dalších lesních druhů. Například strakapouda velkého pozorovali lidé na 4 z 10 krmítek a dostal se tak letos mezi pětici nejčastěji pozorovaných druhů. Foto: Petr Tkadlec

Výsledky osmého ročníku Ptačí hodinky.

Pozor na krmítkovou nákazu

Nepříznivý trend se bohužel nedaří zvrátit v případě zvonka zeleného. Výsledky sčítání potvrzují, že tento dříve hojný pták se z našich krmítek pomalu, ale jistě vytrácí. „Už od začátku projektu pozorujeme, že se zvonek stává čím dál vzácnějším a navíc se postupně zmenšují i jeho hejna. Zatímco v roce 2019 mělo průměrné hejno zvonků 5,6 jedinců, letos to byli už jen 4,“ dodává Hořáková.

Krmítková nákaza – trichomonóza – se šíří tam, kde se ptáci potkávají ve velkém počtu. Zvonci obecní jsou na ni obzvlášť citliví a jejich populace kvůli tomu dlouhodobě klesá. Foto: Libor Jiřinec

Tento pokles však není novinkou, trvá již několik desítek let, a to nejen u nás, ale v celé Evropě. Hlavní příčinou je trichomonóza – choroba, která se šíří právě na krmítkách, kde se ptáci potkávají ve velkém počtu.

„Nemocného ptáka poznáme podle nepřirozeně načepýřeného peří, chová se malátně a často pospává. Někdy může mít i zbytky potravy a mokré peří kolem zobáku,“ popisuje Hořáková a přidává návod, jak šíření nemoci bránit.

„Udržujme krmítka i prostor pod nimi v čistotě. Pokud se setkáme s nemocným ptákem, musíme přikrmování okamžitě přerušit. Krmítka je třeba vydezinfikovat a nechat důkladně vyschnout nebo vymrznout. Právě sucho totiž původce nemoci, bičenky, spolehlivě zabíjí. S krmením lze opět začít s obezřetností nejdříve po 14 dnech.“

Výskyt nemocných ptáků prosím hlaste přes formulář na webu birdlife.cz/choroby.

Ptačí hodinkou však spolupráce s veřejností nekončí, zájemci se mohou zapojit i do dalších programů občanské vědy ČSO. Až do konce února například probíhá mapování zimujících rehků domácích (více na birdlife.cz/rehci-v-zime). Pozornost si zaslouží i první navracející se čápi bílí. Ačkoliv hlavní vlna jejich příletů nastane až v průběhu března, první odvážlivci se už objevují. Svá pozorování i průběh hnízdění mohou lidé zaznamenávat v programu Čapí hnízda na webu birdlife.cz/capi.

Další ročník Ptačí hodinky ČSO uspořádá 8.–10. 1. 2027.

---

reklama

---