Hmyzí hotely: pomoc opylovačům, nebo jen dobře vypadající dekorace?
Většina hmyzu hotely vůbec nevyužívá
Hmyzí hotely mají jeden zásadní limit, o kterém se v popularizaci mluví překvapivě málo: většina hmyzu je vůbec nevyužívá. V evropských podmínkách hnízdí dominantní část druhů samotářských včel v zemi — v písčitých nebo hlinitých svazích, na okrajích cest, na řídkých trávnících nebo na drobných narušených plochách. Další druhy jsou vázané na staré stromy, mrtvé dřevo, dutiny po broucích, suché lodyhy rostlin nebo mokřady.Z biologického hlediska jsou proto pro hmyz často mnohem cennější zdánlivě neuklizené prvky krajiny než jakákoli umělá konstrukce. Odkrytá půda, starý pařez, hromádka větví nebo pás kvetoucích bylin mohou poskytovat hnízdní a potravní zdroje pro desítky druhů, zatímco jeden hmyzí hotel obvykle nabídne prostor jen několika málo z nich.
To není argument proti hotelům. Je to otázka měřítka. Hmyzí hotel je detail. Biodiverzita vzniká na úrovni stanovišť a krajiny.
Současně ale platí, že i takový detail může mít v některých situacích význam. Robert Tropek, entomolog z Univerzity Karlovy a z Biologického centra AV ČR, upozorňuje, že i mnohé méně ohrožené druhy mohou mít i ve městech ostrůvkovité populace vázané na vhodná stanoviště. Dobře provedené hmyzí hotely mohou jejich lokální početnost podpořit a zároveň propojovat tyto populace. Nejde o náhradu ničených nebo zanedbaných biotopů, ale o možný lokální doplněk — zejména v mozaice městské zeleně, zahrádek a dalších ochuzených stanovišť.
Co hmyzí hotel skutečně dělá (a co ne)
Pojem „hmyzí hotel“ je sám o sobě trochu zavádějící. Většina těchto konstrukcí nepodporuje hmyz obecně, ale hlavně část nadzemně hnízdících samotářských blanokřídlých – tedy některé samotářské včely a vosy. Neřeší potřeby zemních hnízdičů ani druhů vázaných na staré stromy, mrtvé dřevo nebo mokřady. Už z definice tedy nemůže nahradit pestrou a funkční krajinu.Zahraniční přehledy ukazují, že dutinové druhy tvoří menší část společenstva včel (řádově pod 15 %), protože většina druhů hnízdí v zemi, tedy nikoli v dutinách ve dřevě nebo ve stéblech. (Springer)
Hmyzí hotel tak cílí jen na úzkou skupinu druhů. Zároveň platí, že i dobře provedený hotel představuje jen drobnou nabídku hnízdních míst. O stavu populací rozhoduje především okolní prostředí: dostupnost květů v průběhu sezóny, struktura stanoviště, přítomnost holé půdy, mrtvého dřeva a celkový způsob hospodaření.
Tento rámec potvrzují i zkušenosti z ČR. Ochránce přírody David Číp ze Skupiny JARO, který se tématu věnuje dlouhodobě, k tomu říká, že už při prvních pokusech bylo zřejmé, že hmyzí hotely jsou spíš ochranářská kosmetika a popularizační pomůcka než nástroj, který by sám o sobě mohl významně změnit stav biodiverzity. „Hmyzí hotely nám (bohužel) opravdu biodiverzitu nezachrání. I kdyby jich bylo v krajině sebevíce. Rozhodující je celá okolní krajina s obrovským množstvím přirozených ‘přírodních hotelů’.“
Přehled desítek zahraničních studií ukazuje, že obsazenost hmyzích hotelů je velmi proměnlivá (řádově kolem třetiny) a nelze ji spolehlivě odvodit jen z konstrukce dutin. Jednoduchý univerzální recept na funkční hotel tedy neexistuje. (Springer)
Nejméně sporný přínos: vzdělávání
To ale neznamená, že hmyzí hotel nemá smysl vůbec. David Číp vidí jejich hlavní přínos v popularizaci: „Díky velké koncentraci druhů na dobře vyhotoveném hotelu můžeme podnítit zájem veřejnosti o hmyz. Hmyzí hotel tak funguje jako přístupná ukázka toho, jak hmyz žije.“Umožňuje sledovat hnízdění i vztahy mezi hostiteli, predátory a parazity. Pro veřejnost je to jeden z nejjednodušších způsobů, jak pochopit, že ochrana hmyzu nezačíná a nekončí jednou budkou, ale souvisí s kvalitou prostředí.
Riziko vzniká ve chvíli, kdy u něj komunikace skončí. Samotná instalace snadno vytváří dojem, že problém opylovačů je vyřešen.
Pokud hotel stojí v prostředí bez květů, s intenzivní sečí a minimální strukturou, jeho biologický efekt zůstává omezený. Hmyz potřebuje nejen dutiny, ale i potravu, vodu a materiál pro stavbu hnízd. Bez toho hotel funguje jen částečně.
Kdo hotely obvykle obsazuje
Zahraniční studie ukazují, že v některých městských prostředích hotely často obsazují spíše běžné a přizpůsobivě druhy, nikoli automaticky druhy vzácné nebo ochranářsky nejcennější. Studie z Toronta například zjistila, že významnou část společenstva tvořily samotářské (pro lidi neškodné) vosy, zatímco podíl původních včel byl nižší. (PLOS)Podobně práce z Marseille zaznamenala vysoký podíl nepůvodní čalounice. (ScienceDirect) Tyto výsledky neznamenají, že hotely škodí, ale ukazují, že jejich efekt závisí na konkrétním prostředí.
Podle Michaela Mikáta, vědce a entomologa z Univerzity Kralovy v Praze, který se specializuje na výzkum blanokřídlého hmyzu, bývají hotely využívány hlavně nejběžnějšími a ekologicky plastickými druhy. To samo o sobě není problém, ale je to důležité pro realistická očekávání: automatickou podporu vzácných druhů od hotelu čekat nelze. Podle zkušeností z praxe se v těchto konstrukcích objevují spíše omezeně.
Parazité a predátoři jako součást obrazu
V krajině jsou hnízdiště dutinových druhů rozptýlená — například v jednotlivých větvích, stoncích nebo starém dřevě. Hmyzí hotel ale vytváří vysokou koncentraci hnízd na jednom místě, na velmi malé ploše. To usnadňuje jejich pozorování, ale zároveň i vyhledávání přirozenými nepřáteli. Zvyšuje se tak tlak parazitů a predátorů, například zlatěnek, lumků nebo dravých vos.David Číp upozorňuje, že hotely mohou mít určitý, i když z hlediska celkové ochrany spíše omezený význam i pro tyto specializované druhy. Parazité bývají často citlivější než jejich hostitelé a mohou být z pohledu ochrany přírody ohroženější.
Vzniká tak paradoxní situace: zatímco laická veřejnost mívá obavy z parazitů a predátorů v hotelu, biologové a ochránci přírody je naopak vidí jako přirozenou a hodnotnou součást společenstva. Pestrost vztahů mezi hostiteli, predátory a parazity je znakem funkčního prostředí.
Hmyzí hotel tak není izolovaná pomůcka nebo výrobna opylovačů, ale místo, kde se koncentrují celé ekologické vztahy. (Springer)
Shoda napříč odborníky: doplněk, ne náhrada
V hodnocení významu hotelů se odborníci částečně liší. Zatímco někteří upozorňují, že vzácné druhy se v nich objevují spíše omezeně, jiní připouštějí, že dobře provedené a vhodně umístěné hotely mohou v některých případech podpořit i cennější druhy nebo početné populace druhů běžnějších. V zásadním bodě se ale shodují: hmyzí hotely jsou doplněk, nikoli náhrada funkční péče o stanoviště.A právě u běžnějších druhů může být jejich podpora na ochuzených stanovištích významná. Ve městech, na zahrádkách a v intenzivně udržované zeleni mohou i běžné druhy přispívat k opylování a zároveň tvořit důležitou složku potravních sítí a sloužit jako potrava pro další hmyz i pro hmyzožravé obratlovce.
Robert Tropek připomíná i roli některých druhů obyvatel hmyzích hotelů v průběhu sezóny: některé z nejběžnějších včel zednic jsou aktivní v brzkém jaru, kdy je podobně velkého hmyzu často nedostatek, zvlášť na ochuzených stanovištích. I to je důvod, proč je k dobře provedeným a umístěným hotýlkům smířlivější a veřejnost spíše podporuje v jejich budování — vždy ale s jasným dodatkem, že jde o doplněk, nikoli náhradu péče o prostředí. Bez dostatku potravy ale hotel nefunguje. David Číp tento problém shrnuje do úderné metafory: “Nabízet hmyzu ubytování bez potravy je jako postavit luxusní hotel uprostřed pouště. Hmyz potřebuje v doletu pořádné hmyzí restaurace – tedy bohatě kvetoucí plochy s původními druhy rostlin. Bez fungujícího stanoviště je i dobře provedený hotel jen omezeně využitelný.”
Smysl proto dává především tehdy, když je součástí širšího kontextu: v doletu musí být dostatek pylu a nektaru od jara do léta, dostupné stavební materiály a vhodné mikroklima. Studie z urbanizovaného prostředí naznačují, že kvalita okolní vegetace může ovlivňovat kondici potomstva, i když samotná obsazenost hotelů zůstává proměnlivá. (Springer)
Stejně důležité je provedení. České zkušenosti ukazují, že kvalita hmyzích hotelů je velmi nevyrovnaná. (entospol.cz) V praxi se opakují poměrně jednoduchá pravidla: slunné a suché umístění s orientací k jihu, jihovýchodu nebo jihozápadu, ochrana před zatékáním, pevné uchycení a kvalitní hnízdní dutiny. Osvědčují se navrtané špalky z listnatého dřeva a svazky rákosu nebo jiných dutých stébel. Průměry dutin se doporučují v rozmezí několika milimetrů (nejčastěji kolem 4–10 mm, ale ne více než 2 cm), hloubka zhruba 12–15 cm. Dutiny by neměly být průchozí a materiál musí zůstat suchý. Takové hotýlky nemusí být nijak komplikované, i vhodně umístěný špalek dřeva s dostatečným množstvím vhodně navrtaných děr může posloužit lépe než komerčně prodávané domečky.
Řada druhů samotářských včel využívá i stonky s měkkou dření („duší“), do nichž si dutinu sama vyhlodává. V zahradách a parcích tak mohou dobře fungovat například suché větvičky a lodyhy topinamburu, zlatobýlu, růží, ostružiníku nebo bezu černého. Zachování těchto struktur, případně jejich ostříhání a využití jako součásti hnízdní nabídky, může mít pro některé druhy podobný nebo i větší význam než instalace umělých konstrukcí. To je důležitá připomínka i pro běžně prodávané výrobky. Mnohé komerční hmyzí hotely jsou navržené především vizuálně — mají působit pestrým, „přírodním“ dojmem. Z hlediska cílových druhů samotářských včel a vos však bývají často funkčně problematické.
Problém je, že řada komerčních hotelů je navržená spíše vizuálně než funkčně. Různé efektní výplně – šišky, sláma, kůra nebo seno – mají z pohledu podpory samotářských včel a vos minimální význam. Slouží hlavně jako vizuální prvek a ke snížení nákladů. U šišek navíc dochází k mechanickému pohybu vlivem vlhkosti, což zhoršuje stabilitu hnízd. Podobně nejednoznačné jsou zkušenosti s cihlami nebo pórobetonem; někdy fungují, často ale ne. Pokud převažují, konstrukce nabízí jen omezený počet využitelných dutin. Za lepší alternativu lze považovat například stěnu z vepřovice, do níž se otvory vytvoří ještě za mokra.
Důležitý je i detail provedení a následná péče. Dutiny musí být hladké, materiál suchý a stabilní. Rákos je potřeba pevně fixovat například pletivem nebo truhlářskými tmely, jinak ho mohou ptáci vytahovat. To je sice také součást přírodních vztahů, ale výsledkem bývá rychle poškozený hotel. Hmyzí hotel navíc není bezúdržbový prvek. Je nutné kontrolovat jeho stav a část výplní průběžně obnovovat, aby se omezila kumulace vlhkosti, plísní a dalších problémů.
Pokud už hotel pořizovat, pak spíše ne z hobbymarketů nebo neověřených e-shopů. Ty bývají často funkčně nevhodné. Mnohem lepší je vyrobit si hotel svépomocí podle jednoduchých pravidel, nebo si ho pořídit od někoho, kdo je umí dělat funkčně – typicky od zkušené neziskovky nebo specializovaného výrobce, který má ověřeno, že hotely jsou skutečně obsazované.
Zároveň platí, že nejlepší hmyzí hotely často nevypadají jako hmyzí hotely. Jsou to obnažené plochy půdy, teplé hlinité či písčité stěnky, staré stromy, mrtvé dřevo, suchá stébla, řídké trávníky a kvetoucí plochy s vhodným managementem. Tedy struktury, které v moderní zahradě i krajině často mizí rychleji než samotný hmyz. Jak upozorňuje David Číp, zvlášť cenné mohou být například odkopané strmé hnízdní stěny s teplou expozicí, obnažené plochy zeminy na stráních nebo staré stromy narušené činností broučích larev.
Závěr: hotel může pomoci, ale sám nestačí
Z toho plyne i závěr. Hmyzí hotely samy o sobě biodiverzitu nezachrání, ale ani nejsou zbytečné. Pokud jsou dobře udělané a správně umístěné, mohou mít na ochuzených stanovištích reálný lokální význam: podporovat početnost běžnějších dutinových druhů, přispívat k opylování (zejména na zahrádkách, kde samotářské včely zvyšují produkci řady druhů ovoce a zeleniny) a propojovat početnější populace na přirozených stanovištích v mozaice městské krajiny. Mohou mít tedy smysl jako doplněk hnízdní nabídky a jako silný vzdělávací nástroj.
Mohou probudit zájem o to, jak pestré a složité jsou vztahy mezi hmyzem a prostředím. Aby ale byly funkční, musí stát v prostředí, které hmyzu poskytuje zdroje a podmínky k životu. Musí stát na místě, kde je co jíst, z čeho stavět a kde se dá dlouhodobě přežít.
Hmyzí hotely se dnes často stávají symbolem péče o přírodu, protože jsou viditelné, jednoduché a dobře se fotografují. Právě proto ale hrozí, že začnou fungovat jako alibi místo skutečných opatření. Postavit hotel je snadné. Mnohem těžší je změnit způsob údržby, omezit chemii, ponechat část zahrady nebo parku méně uklizenou a obnovit pestrost stanovišť.
Hmyzí hotel může být dobrý začátek. Neměl by být konec. Hotel sám nestačí. Mnohem důležitější je krajina kolem něj.
reklama
