Adam Táborský: Inspirace udržitelnosti od nejstarších: Občanská angažovanost jako cesta k dlouhověkosti společnosti

Občanská angažovanost není jen o volbách, ale o každodenním životě, který si společně utváříme. Inspiraci k dlouhodobosti a vytrvalosti můžeme čerpat od těch nejstarších – seniorů. Jejich zkušenost a zapojení do komunitních aktivit ukazují, že udržitelnost není pouze ekologický pojem, ale i způsob, jak pečovat o vztahy, veřejný prostor a duševní zdraví celé společnosti.

Volby jako impulz, ale ne konečná

Volby bývají časem, kdy se celá společnost rozruší, kdy hlas apelu na občanskou aktivitu zesílí. Všude slyšíme výzvy k účasti, sdílení názorů, k vyjádření postoje. Tento okamžik je bezpochyby cenný. Připomíná nám, že demokracie není samozřejmá a že každý hlas může něco znamenat. Jenže právě zde vyvstává otázka: proč by měla být občanská angažovanost omezena jen na jeden den volebního aktu? Není to podobné, jako když si lidé s příchodem nového roku dávají předsevzetí chodit do posilovny, měnit jídelníček či spánkový režim? Pokud snaha vydrží jen týden či měsíc, ztrácí se její smysl. Sílu můžeme nalézat v dlouhodobosti. A právě zde se můžeme inspirovat těmi, kteří pojem vytrvalost ztělesňují – našimi seniory.

Občanská angažovanost jako dlouhodobá cesta

Občanská angažovanost má mnoho podob: účast na volbách, dobrovolnictví, zapojení do komunitních projektů, sousedské pomoci, péče o veřejný prostor či organizace kulturních a vzdělávacích aktivit. Každý z těchto kroků je malým vláknem, které posiluje pevnost společenské sítě. Pokud zůstává aktivita jen jednorázovým gestem, rychle vyprchá. Ale když se stane součástí životního rytmu, získává stabilitu. A právě to činí společnost odolnější a zdravější.

Inspirace od nejstarších: Co nám senioři ukazují

Senioři jsou nositeli zkušeností a dlouhodobých postojů. Jejich životní příběhy často ukazují, že opravdové výsledky přicházejí až s časem, s trpělivostí a s vědomím, že vytrvalost je klíčem k úspěchu. Například programy, které propojují seniory s komunitou, ať už formou společných procházek do městských lesů a lesoparků nebo prostřednictvím dobrovolnických aktivit, dokazují, že i vyšší věk není překážkou angažovanosti. Naopak může být motorem. V Praze jsme zahájili novou sezónu, kdy se vydáváme se seniory do přírodních prostor. Nešlo by to bez ochoty a nadšení celého týmu organizátorů, ani bez podpory magistrátu hlavního města Prahy. Právě finanční a organizační zajištění dává prostor tomu, aby se aktivita nestala jen „výstřelem do tmy“, ale aby směřovala k dlouhodobému cíli, posílení komunitní soudržnosti a péče o zdraví i vztahy.

Komunita jako živý organismus

Občanská společnost je nejpevnější tam, kde funguje lokální zapojení. Naše města a obce nejsou jen souhrnem ulic, budov a institucí, jsou především prostorem vztahů. Když lidé spolupracují na úpravě parku, založení komunitní zahrady, organizaci sousedských slavností či sportovních akcí, nevytvářejí jen „hezké prostředí“. Vytvářejí také vazby, důvěru a sdílenou identitu. Tyto vazby pak působí jako prevence proti osamělosti, frustraci a pocitu odcizení. A to je hodnota, kterou nemůže nahradit žádná infrastruktura, žádný anonymní projekt shora. Skutečná občanská angažovanost je totiž zakořeněná v lokálním prostředí, v konkrétních tvářích a konkrétních vztazích.

Duševní zdraví seniorů a naše reciprocita

V souvislosti se seniory se často mluví o fyzickém zdraví, ale neméně důležité je zdraví duševní. Osamělost patří mezi největší rizika stáří. Život v seniorských domech či v domácnostech bez pravidelného kontaktu s komunitou může vést k úzkosti, depresi i pocitu nepotřebnosti. Z dnešní vycházky se seniory si vybavuji dva příběhy. Jeden, kdy paní zmiňovala, že byl její syn na operaci s kyčlí a nyní za ní nechodí a že se cítí osamělá. Byla proto ráda, že jsme jí rozptýlili a zpestřili program, než se syn uzdraví a opět jí začne navštěvovat. Navíc byla v za pěkného počasí v přírodním prostředí, což jí potěšilo. Druhým byla reflexe kolegyně s paní, která se svěřovala s konflikty s její spolubydlící. Zmiňovala, že byla dnes ráno zoufalá a že plakala. Jistě se jedná o věc k řešení, avšak během naší cesty do přírody s terapeutkou byla schopná v přijímajícím prostředí vyventilovat vnitřní napětí a získat více kapacity a chuti, které, pevně věřím, že k řešení mohou přispět. Zde přichází na řadu naše společenská odpovědnost a reciprocita. Senioři nám celý život předávali péči, hodnoty, zkušenosti. Je jen spravedlivé, abychom jim nyní opláceli pozornost a zapojení. Společné aktivity, dobrovolnické návštěvy, vzdělávací a kulturní programy v domovech seniorů, to vše má obrovský význam. Nejde přitom jen o pomoc „jim“. Jde i o obohacení „nás“. Mezigenerační setkávání otevírá prostor pro sdílení perspektiv, pro učení se trpělivosti, respektu a hlubšímu chápání života.

Udržitelnost jako princip společnosti

Když mluvíme o udržitelnosti, často si představíme ekologii, recyklaci nebo energetické zdroje. Ale udržitelnost má i společenský rozměr. Znamená pěstovat vztahy, které vydrží. Znamená pečovat o komunity tak, aby se v nich dobře žilo nejen dnes, ale i za deset či dvacet let. Senioři nám v tomto ohledu mohou být inspirací: jejich vytrvalost, schopnost překonávat překážky a dlouhodobě směřovat k cíli je přesně tím, co by měla moderní občanská angažovanost napodobovat.

Malé kroky, velké výsledky

Jedním z omylů, které lidi odrazuje od zapojení, je pocit, že jejich příspěvek je příliš malý, že nic nezmění. Jenže občanská angažovanost je součtem drobných kroků.

• Pomoc sousedovi s nákupem.
• Účast na veřejném projednávání rozvoje obce.
• Dobrovolnictví v knihovně, školce či domově pro seniory.
• Péče o veřejný prostor, vysazení stromu, úklid okolí.
• Sdílení zkušeností, třeba předávání řemeslných dovedností mladším generacím.

Každý z těchto kroků je maličký. Ale když se spojí, vytvářejí proud, který dokáže měnit tvář celé společnosti.

Vztahovost jako radostný výsledek

Jedním z největších přínosů občanské angažovanosti je, že nás zaplétá do radostné vztahovosti. Učíme se potkávat lidi mimo svou sociální bublinu, sdílet radosti i starosti, společně tvořit. Tento „vedlejší efekt“ má obrovský psychologický význam. Lidé, kteří se zapojují do komunitních aktivit, mají větší pocit smyslu, větší odolnost vůči stresu a lepší duševní pohodu. To platí pro mladé i staré, pro rodiny i jednotlivce.

Role institucí a podpora shora

Občanská angažovanost má vyrůstat zdola, ale potřebuje i podporu shora. Podpora magistrátu hlavního města Prahy pro programy se seniory ukazuje, jak důležité je, aby samospráva investovala do občanské vybavenosti a komunitních projektů. Taková podpora není „nákladem“. Je to investice do soudržnosti, zdraví a budoucnosti města. Čím více se budou lidé zapojovat do spolurozhodování a čím více budou instituce vytvářet prostor pro občanskou aktivitu, tím odolnější bude společnost čelit krizím.

Angažovanost jako životní styl

Občanská angažovanost by neměla být jen epizodou během voleb nebo krátkodobým nadšením. Měla by se stát životním stylem, podobně jako péče o zdraví, spánek či vyvážený jídelníček. Inspirovat se můžeme od těch, kdo vědí, co znamená vytrvat, od seniorů. Jejich příběhy, jejich účast v komunitních aktivitách a jejich schopnost nacházet radost ve vztazích jsou důkazem, že dlouhověkost a udržitelnost nejsou jen slova, ale konkrétní cesty. A právě těmito cestami se můžeme vydat i my, nejen pro dobro nás samotných, ale pro dobro celé společnosti.

---

reklama

---