Anais Delbosc: Pomáhá obchodování s emisemi chladit Zemi?
„Vede evropský systém obchodování s emisemi ke snižování CO2?“
Kromě Anais Delbosc nám své odpovědi poslali:
- Josef Zbořil, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy. Jeho komentář najdete zde.
- Vladimír Novotný, externí konzultant Svazu průmyslu ČR. Jeho komentář najdete zde.
- Jiří Jeřábek, člen organizace Greenpeace. Jeho komentář najdete zde.
- Ondřej Boreš, vedoucí oddělení obchodování s emisemi ministerstva životního prostředí. Jeho komentář najdete zde.
Systém obchodování nechává prostor jednotlivým státům pro stanovení ročních emisních limitů pro emitenty. Poté proběhne distribuce odpovídajícího počtu emisních povolenek (jedna povolenka za tunu oxidu uhličitého) a s nimi se bude obchodovat tak, aby se na konci roku rovnal počet povolenek skutečným emisím. V EU ETS se proces každoročně opakuje a na dodržování daných podmínek dohlíží Evropská komise a členské státy. Prvním úspěchem systému bylo ustavení jednotné ceny za povolenky na CO2, které se dnes obchodují kolem 15 eur.
Tato cena se vztahuje na všechny emitenty (elektrárny, rafinérie, ocelárny, cementárny, sklárny a papírny) zodpovědné za přibližně 50% emisí CO2 v EU. Pokud právě oni zpočátku neobdrželi dost emisních povolenek pro pokrytí svých emisí, mají dvě možnosti. Buď půjdou cestou snižování emisí CO2, což je vhodné v případě, že cena povolenky je vyšší než náklady na snížení emisí a chtějí se vyhnout nákupu nebo k spekulaci s povolenkami. Druhou možností je koupit chybějící povolenky na trhu, což má smysl, pokud jsou náklady na snižování emisí vyšší než tržní cena povolenek. Přidělování povolenek pak z obchodování s emisemi dělá nákladově nejefektivnější nástroj, jak dosáhnout evropského cíle ve snižování emisí.
V praxi by přidělování povolenek mělo vést k dlouhodobému a zásadnímu snižování emisí. Mezinárodní výzkumný programu (Ellerman, Convery a de Perthuis, "Oceňování uhlíku: Obchodování s emisemi v Evropské unii", Cambridge University Press, únor 2010) odhaduje roční snížení emisí v průběhu let 2005-2007 o 2-5 % oproti normálnímu průběhu, tj. Přibližně o 200 milionů tun. Což bylo dosaženo hlavně díky přechodu na jiné palivo (např. z uhlí na plyn nebo z fosilních paliv na biomasu) a zlepšení energetické účinnosti v energetice a v jiných průmyslových odvětvích. Je třeba poznamenat, že ke snížení došlo navzdory počátečnímu nadměrnému přidělování povolenek.
Snižování emisí pravděpodobně pokračovalo po roce 2007, i když v tuto chvíli ještě nemáme k dispozici žádná data. Nicméně cena povolenky signalizuje pokračování trendu, dokonce s určitými výkyvy (viz graf). Důvody jsou dva. Jednak se v roce 2008 se celkový emisní strop snížil o 10% a v roce 2009 jsme přijali energeticko-klimatický balíček. který oznámil cíl pro další snížení v odvětvích EU ETS o 21% mezi léty 2005 a 2020. Očekávané další snižování emisí ve střednědobém horizontu udržuje ceny za povolenky navzdory hospodářské krizi, která snížila produkci v EU, a tím i krátkodobou poptávku po povolenkách.
Evropský systém obchodování rovněž vyvolal snížení emisí mimo rámec odvětví, které jsou přímo EU ETS týkají. Jakým způsobem? Prostřednictvím takzvaných "projektových mechanismů" sestavených podle Kjótského protokolu. Snižování emisí v rámci projektů v rozvojových zemích (Mechanismus čistého rozvoje, Clean Development Mechanism - CDM), nebo v odvětvích mimo EU ETS v rozvinutých zemí (Společně zaváděné opatření, Joint Implementation – JI), je oceňováno povolenkami, které jsou od roku 2008 použitelné i na pokrytí emisí sektorů v rámci EU ETS. Například v České republice se v současnosti připravuje 73 projektů společně zaváděných opatření.
Kjótské kredity se prodávají levněji než evropské povolenky, což evropský průmysl vede k větším investicím do mechanismů čistého rozvoje. A také to pomůže snížit celosvětové emise skleníkových plynů do roku 2012 přibližně o 2 miliardy tun. Vnější dopad systému EU ETS se zřejmě po roce 2012 zmenší. Energeticko-klimatický balíček omezuje používání nových uhlíkových kreditů od roku 2013 na projekty v nejméně rozvinutých zemí nebo v zemích, které podepsaly dvoustranné dohody s EU. Průmysl bude ale zřejmě bude mít možnost využít offsetové programy , založené na stávajících principech mechanismu JI. Rozvoj jejich rámce na evropské úrovni ještě nezačal, ale může jít o inovativní způsob, jak snížit emise rozptýlené v odvětvích mimo EU ETS jako je doprava, stavebnictví a dokonce i zemědělství.
Jaký může mít dopad EU ETS na životní prostředí v delším časovém horizontu? Žádná definitivní odpověď v této fázi nemůže přijít. Ale politici musí mít na paměti, že investiční a provozní rozhodnutí emitentů jsou přijímána nejen na základě současných a očekávaných cen uhlíku. Cílem EU ETS je udržet emise v rámci limitů stanovených Evropskou unií . Jedním z jejích vedlejších účinků je poskytnout motivaci ke snížení emisí, která nemusí být dostačující pro dosažení jiných politických cílů, jako je rozvoj výzkumu a vývoje technologií šetrných ke klimatu a snížení závislosti EU na dovozu energie. Důležitou roli by měly hrát i ostatní politiky vedle systému EU ETS.
Tento problém je zvláště důležitý v současném kontextu diskusí o zvýšení cíle EU ETS do roku 2020 z 20 % až na 30 % (ve srovnání s rokem 1990). Silné omezení emisí je nebezpečné, protože nadměrné omezování současných evropských průmyslových odvětví v porovnání s konkurenty v oblastech, kde nejsou emise CO2 omezovány, vede k oslabení hospodářského růstu. Ale také ke stěhování výroby do zemí, které emise neomezují. Což by v praxi znamenalo snížení ekologické účinnosti systému EU ETS – znamená pouze přesun emisí do jiných regionů světa, ale nesnižuje je.
Obhájci silnějšího omezení říkají, že vede k rozvoji zelené ekonomiky, která je ekonomicky udržitelnější a vytváří více pracovních míst v delším časovém horizontu. Na druhou stranu, slabé cíle mohou Evropu na dlouhá léta uvěznit v energetické a průmyslové infrastruktuře, která bude produkovat obrovské množství emisí. Pokud nebudou nahrazeny továrny a elektrárny v příštích několika letech, ohrožuje to cíl 80% snížení emisí do roku 2050.
Jako ústřední nástroj evropské politiky v evropské klimatické politice vedlo a i nadále povede obchodování ke snižování emisí v rámci EU ETS i mimo něj. Otázkou nyní je, jak může přispět k očekávanému snížení evropských emisí do roku 2020 a zda Evropa zvolí nejefektivnější cestu pro dlouhodobé emise. Rozšíření oblasti působnosti a informace o ceně uhlíku z EU ETS jsou primárně důležité, zejména pro poskytování ekonomických pobídek ke snížení emisí v dalších odvětvích.
reklama
