Vladimír Novotný: Vede EU ETS ke snižování emisí CO2 ?
„Vede evropský systém obchodování s emisemi ke snižování CO2?“
Kromě Vladimíra Novotného nám své odpovědi poslali:
- Josef Zbořil, člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy. Jeho komentář najdete zde.
- Jiří Jeřábek, člen organizace Greenpeace. Jeho komentář najdete zde.
- Ondřej Boreš, vedoucí oddělení obchodování s emisemi ministerstva životního prostředí. Jeho komentář najdete zde.
- Anais Delbosc, odbornice zabývající se obchodováním s uhlíkem ve firmě CDC Climat Research. Její komentář najdete zde.
Evropský průmysl snižuje emise CO2 dlouhodobě a to více než 25 let. Motivem k tomuto úsilí však v té době nebyla a ani dnes primárně není doktrína klimatických změn, ale existenční nutnost zachování globální konkurenceschopnosti. Snižování emisí CO2 tak nebylo primárním cílem, ale jedním z výsledků zvyšování energetické účinnosti průmyslových procesů, snižování materiálových a dalších souvisejících nákladů.
V České republice dochází k systematickému snižování emisí CO2 již od roku 1988. Počátkem devadesátých let razantní snížení emisí bylo dosaženo v důsledku restrukturalizačních procesů českého průmyslu, v následujících letech pak převažoval efekt snižování energetické náročnosti. V roce 2009 dosáhlo snížení emisí oproti roku 1988 plných 43%.
Směrnice 2003/87/ES, kterou byl zaveden EU ETS, v článku 1 jednoznačně stanoví:
„Tato směrnice vytváří systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství (dále jen „systém Společenství“), aby se podpořilo snižování emisí skleníkových plynů způsobem efektivním z hlediska nákladů a ekonomicky účinným.“
Směrnice tedy definovala ETS jako nástroj optimalizace nákladů snižování emisí, nikoliv jako nástroj vlastní redukce emisí. K zásadnímu přehodnocení role ETS došlo až v roce 2009, kdy Evropská komise označila ETS ve svých dokumentech ke „klimaticko-energetickému balíčku“ jako základní nástroj k dosažení redukce emisí – ovšem bez jakéhokoliv bližšího věcného vysvětlení tohoto zásadního obratu.
V prvém obchodovací období ETS 2005 – 2007 v EU 15 nejen že nedošlo ke snížení emisí, ale emise se dokonce zvýšily o 1,84%; v řadě členských zemí EU 15 byl však výsledek ještě daleko horší. Ani první rok a půl druhého obchodovacího období nepřinesl v efektu ETS nějakou výraznou změnu a v řadě zemí EU nadále pokračoval růst emisí. Teprve na sklonku roku 2008 a v průběhu roku 2009 došlo v důsledku hospodářské krize k výraznějšímu poklesu emisí v EU 24 o ca 13%.
Reakce Evropské komise na uvedený vývoj byla při nejmenším překvapivá. V dokumentu Komise k závazku EU na snížení emisí o 20% do roku 2020 Komise dospěla k závěru, že dosažený pokles emisí jasně ukazuje potenciál EU zvýšit svůj redukční závazek z 20% na 30%. Znamená to tedy že EU je odhodlána platit za „vůdčí pozici v celosvětovém boji za záchranu klimatu“ permanentním poklesem hospodářské výkonnosti a dalšími krizovými jevy?
Dosavadní zkušenosti s ETS jasně ukazují, že vlastní obchodování emise nesníží. Z dílčího optimalizačního nástroje se politickou deklarací ETS základním nástrojem redukce emisí nestane. Prvoplánový přístup Evropské komise a zavádění regulativních postupů bez nezbytných analýz možných důsledků a dopadů ke snižování emisí nevede. Závažné poruchy funkce ETS od kolapsu cen povolenek v prvém období přes daňové podvody až po přímé krádeže povolenek vedou k dalším zátěžím hospodářství zemí EU, kdy ekonomika EU v globálním měřítku nehraje druhé a dokonce ani třetí housle.
reklama
