Anna Vinklárková: Novela stavebního zákona oslabí ochranu stromů

Budou stavební úřady chtít upravovat projekty tak, aby byly stromy zachovány, nebo budou spíše povolovat jejich kácení? Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | IPR Praha

Budou stavební úřady chtít upravovat projekty tak, aby byly stromy zachovány, nebo budou spíše povolovat jejich kácení? Riziko je zřejmé: orgán, jehož hlavním úkolem je povolovat stavby, bude zároveň rozhodovat i o ochraně stromů. Už z logiky základních zásad navržené novely je zřejmé, že stavby budou mít před stromy přednost. Stavební úřady navíc budou rozhodovat také o náhradní výsadbě a posuzovat její „ekonomickou přiměřenost“. Ve výsledku tedy nemusí náhradní výsadbu uložit vůbec.

To může pohřbít i dlouholeté snahy o zavedení povinného finančního odvodu za kácení. Pokud totiž náhradní výsadbu nelze provést, mohl by stavebník odvést finanční prostředky do účelově zřízeného fondu. Tato možnost je v zákoně ukotvena již řadu let, dosud k ní však chybí prováděcí vyhláška, která by překlenula propast mezi tím, co zákon předpokládá, a tím, co se v praxi skutečně děje. Z takového fondu by bylo možné financovat výsadbu dřevin, péči o ně nebo například nákup pozemků určených pro výsadbu.

Tím však změny nekončí. Kácení v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací už nově nebude vyžadovat povolení, postačí pouze oznámení. To znamená další oslabení ochrany městské zeleně a stromů v ulicích. Bez povolení orgánu ochrany přírody lze už dnes v praxi odstraňovat stromy v ochranných pásmech elektrického vedení, plynovodů, teplovodů i železnice. Zdánlivě se tak příliš nemění – pouze se k tomuto seznamu přidají vodovody a kanalizace.

Jenže přístup by měl být přesně opačný. Právě inženýrské sítě jsou jednou z hlavních překážek výsadby stromů v ulicích našich měst. Když už novelizujeme zákony, mohli jsme správcům sítí naopak uložit povinnost tyto sítě sdružovat tak, aby v ulicích zůstával prostor pro stromy. Pokud jim naopak umožníme kácet bez povolení, znamená to nejen to, že jsou inženýrské sítě nadřazeny stromům, ale i to, že je stromům nadřazena případná pohodlnost vlastníků sítí hledat řešení pro soužití stromů a infrastruktury nebo například posunout vedení o několik metrů jinam.

Promarnění této příležitosti je velká škoda. Důsledkem klimatické změny a efektu tepelného ostrova je už v některých částech našich měst v létě téměř k nežití, a právě stromy významně ochlazují ulice a veřejná prostranství a svým stínem i domy a byty. Zároveň máme jako členský stát Evropské unie povinnost implementovat evropské nařízení o obnově přírody a krajiny (Nature Restoration Law).

O stromech a zeleni ve městech hovoří článek 8 tohoto nařízení, který stanovuje cíl dosáhnout 45% podílu zeleně a 10% korunového zápoje, tedy zjednodušeně řečeno stínu stromů, na ploše měst. Města, která těchto hodnot dosud nedosahují, mají do roku 2030 povinnost nesnižovat podíl zeleně ani korunového zápoje a po roce 2030 jej navyšovat.

Takto vysoký podíl zeleně není nějakým nesmyslným požadavkem Evropské unie. Vychází z faktu, že přibližně 80 % obyvatel Evropy žije ve městech a kvalita městského prostředí má zásadní vliv na naše fyzické i duševní zdraví.

Povinnost naplňovat požadavky evropského nařízení dnes neleží na obcích, ale na státu. A právě stát, respektive vládnoucí poslanci a poslankyně mohli při aktuálně projednávané novelizaci stavebního zákona a dalších 41 zákonů udělat významný krok vpřed tím, že by upravili práva a povinnosti správců sítí ve prospěch stromů. Neudělali to.

Kromě změn týkajících se vlastníků a správců sítí mohli zákonodárci udělat ještě jeden důležitý krok: začlenit požadavky na sídelní zeleň do systému územního plánování. Právě územní plány jsou totiž právně závazné, územně diferencované a pokrývají většinu území republiky. Jedině jejich prostřednictvím lze systematicky zohledňovat existující plochy zeleně i potřebu jejich rozvoje.

Včlenění požadavků na sídelní zeleň do systému územního plánování jsme za Arniku navrhovali v pracovních skupinách Ministerstva pro místní rozvoj i Ministerstva životního prostředí. Bohužel se novela stavebního zákona vydala zcela opačným směrem. Ve jménu urychlení výstavby oslabuje nejen ochranu stromů, ale také ochranu krajiny, historických měst, hygienické limity i práva občanů. Zákonodárci se rozhodli dát přednost developerským zájmům před ochranou životního prostředí, které je společným statkem nás všech.

Zdroje:
Základní zásady novely stavebního zákona: § 1a
Příslušné paragrafy novely Zákona o ochraně přírody a krajiny (verze dle komplexního pozměňovacího návrhu): • povolení ke kácení: § 76, § 77b písm. c)
• oznámení kácení v ochranných pásmech sítí: § 8 odst. 2
Článek 8 Nature Restoration Law Obnova sídelních ekosystémů