Karel Srdečný: Black-outu lze předejít decentralizací energetických zdrojů
Bez zajímavosti není, že rozhodující příčinou black-outu je vždy výpadek v přenosu elektřiny. Pokud se sejdou další nepříznivé okolnosti, kácí se elektrosoustava jako domino. Problém tedy není v tom, že by elektrárny vyráběly málo energie, ale v tom, že je obtížné dopravit ji z jednoho konce republiky na druhý. Volání po nových velkých zdrojích je tedy třeba brát s rezervou – ty by tento problém s výpadky proudu rozhodně nevyřešily. Odlehčit síti může jedině decentralizace zdrojů.
Tady se nabízí využít obrovský potenciál stovek městských i sídlištních výtopen, které je možno rekonstruovat tak, aby kromě tepla vyráběly navíc i elektřinu. Mohou využívat jak uhlí či plyn (které pálí už dnes), tak dřevní odpady nebo zemědělsky pěstovanou biomasu. Důležité je, že účinnost využití paliva stoupne ze zhruba 30 procent (u běžných tepelných uhelných i jaderných elektráren) až k 90 procentům. Při plánování nového zdroje tepla nebo rekonstrukci stávajícího je vždy dobré zamyslet se nad možností vyrábět současně s teplem i elektřinu. Kromě energetické nezávislosti, kterou tak lze zvýšit, může být zajímavý i ekonomický přínos z prodeje elektřiny, respektive i z úspor za její spotřebu.
Energetické soběstačnosti lze samozřejmě dosáhnout i na úrovni budovy. Již dnes existují domy (obvykle také s velmi nízkou spotřebou tepla na vytápění), kde je elektřina dodávána z vlastního zdroje. Mohou to být třeba fotovoltaické panely na střeše. Novinkou je mikroelektrárna na způsob dieselagregátu, kde je použit Stirlingův motor. Místo nafty se zde používá jakékoliv dřevo. Dále existuje celá škála podobných zařízení poháněná zemním plynem. I když jde o fosilní palivo, můžeme tyto technologie malých kogeneračních jednotek, které vyrábí jak elektřinu, tak teplo, chápat jako článek potřebný pro budoucí přechod na nějaký obnovitelný zdroj. Také zde může být provoz zajímavý i ekonomicky.
Odpovědí na riziko black-outu je zkrátka budování mnoha malých zdrojů. Zde se mohou velmi dobře uplatnit obnovitelné zdroje energie. Přenosová a distribuční síť je a bude vždycky poměrně zranitelná – ať už jde o technické selhání, přírodní katastrofu či hrozby teroristických útoků. Naproti tomu obec, nemocnice nebo i jediný rodinný domek s vlastním zdrojem energie se v krizové situaci může stát stabilním ostrovem.
Komentář vyšel 10.11.2006 v Lidových novinách
reklama
Autor autor je energetický konzultant a auditor, působí v poradenské společnosti EkoWATT
Online diskuse
OZE příčinou blackoutu! - 15. 11. 2006 - Lukáš RytířPrávě OZE, tedy především větrné elektrárny jsou společným jmenovatelem pro poslední výpadky. Jde o to, že začne-li foukat, vyčerpají se rezervní kapacity přenosové soustavy - elektrická energie z větrníků se transportuje jinam, poté stačí malý výpadek vedení a již nelze použít náhradní cestu (kritérium N-1).Dá se však říci, že větrné elektrárny na severu nejsou decentralizovaným zdrojem, ale zdrojem centrálním! Stejný problém jako větrníky by byl při velkém rozmachu fotovoltaiky, kdy by opět výkon kolísal. V menší míře se to týká i malých vodních elektráren na horních tocích, ikdyž zde se dá výkon předpovědět lépe. Co se týče decentalizovaných zdrojů, muselo by platit: výroba=spotřeba v námi stanoveném lokálním měřítku - město, okres, kraj. Pakliže se elektrická energie ze zdroje nespotřebuje v dané lokalitě (např. začne foukat a je velká výroba z větru), zdroj se stává centrálním - je nutno energii transportovat dál, nespotřebuje se v daném místě. Pro prevenci blackoutu je spíše jedno, zda se jedná o centrální či decentrální síť, důležité je: 1. Mít rezervní kapacity pro přenos energie v případě havárie, výpadku zdroje či spotřebiče (tyto rezervní kapacity však vyčerpávají zdroje typu větrné elektrárny. 2. Umět přesně predikovat spotřebu a následně i výrobu energie, tak aby byly tyto hodnoty shodné! 3. Mít zdroje poskytující systémové služby, schopnosti rychlého zvýšení či snížení výkonu - především velké vodní a přečerpávající elektrárny, dále plynové elektrárny. |