Česká komora architektů: 10 tezí, Jak zvýšit odolnost budov a měst vůči krizím

V současné době nabývá téma odolnosti mimořádného významu. Česká komora architektů jakožto expertní organizace sdružující profesionály v oborech architektura, krajinářská architektura, urbanismus a územní plánování proto vydává teze týkající se odolnosti vystavěného prostředí. Jejich účelem je především pojmenovat nejdůležitější aspekty odolnosti vystavěného prostředí a nabídnout je jako východisko pro odbornou i veřejnou debatu. Teze jsou určeny členům ČKA, samosprávám, státní správě i veřejnosti. Tak široký záběr je nezbytný, protože ve vystavěném prostředí všichni žijeme a významným způsobem ovlivňuje fungování celé společnosti. Odolnost vystavěného prostředí je zásadní pro každého občana České republiky.

Je vhodné uvést, co se odolností vystavěného prostředí míní. Jde v zásadě o schopnost systému (budovy, veřejného prostoru, čtvrtě, města, regionu či státu) obstát v krizi, absorbovat šok, adaptovat se na něj a transformovat, aniž by ztratil svou základní funkci a identitu a zůstal dlouhodobě funkční.

1. Build Back Better

Obnova po živelné pohromě, například povodni nebo tornádu, by měla prostředí zlepšit. Nesmí zůstat u pouhého znovuvybudování téhož, ale pokrizová investice musí vycházet jak ze zkušeností získaných během pohromy, tak z aktuálních znalostí a odborných poznatků, aby bylo území lépe připraveno na budoucí krize a zároveň poskytovalo kvalitnější prostředí pro život obyvatel. Pouhá oprava „jako to bylo“ zvyšuje riziko opakovaného poškození a znamená promarněnou šanci ke zlepšení a neefektivní využití veřejných i soukromých prostředků.

2. Robustní řešení

Energetická krize a krize globálních trhů ukázaly limity jednostranného spoléhání na high-tech a smart řešení. Je proto nutné systematicky zohlednit i jednoduchá a robustní řešení, jejichž odolnost spočívá ve fyzikálních vlastnostech materiálů a promyšleném návrhu, který snižuje závislost na technologiích. Tento přístup reaguje také na prokázaný propastný rozdíl mezi teoreticky vypočtenou spotřebou energie a realitou provozu, způsobenou často selháním nebo nesprávným nastavením složitých systémů. Architektura se tak vrací k tvorbě srozumitelného, bezpečného a trvanlivého prostředí. Inspirativní je doporučení Technické univerzity v Mnichově: jednoduchá obálka eliminující komplikované detaily, vysoká tepelná setrvačnost, redukce provozních technologií a optimální plocha prosklení. Opomenuty by neměly být ani tradiční materiály a místní řemeslný um.

3. Renovace

Velká většina budov a veřejných prostranství je již postavena a vyžadují či budou vyžadovat renovace. Ty by se, podobně jako v pokrizovém přístupu BBB, neměly omezovat pouze na snížení energetické náročnosti. Renovace probíhá vždy jednou za delší časové období, a proto by měla být vždy komplexní a tedy i posilující odolnost. Úpravy dispozic by měly vést k větší flexibilitě, bezbariérovosti a lepší uživatelské kvalitě, samozřejmostí by mělo být využití robustních řešení.

4. Hospodaření s vodou

Česká legislativa je vhodně nastavena na řádné hospodaření s vodou. Je ale potřeba téma systematicky propagovat mezi veřejnými i soukromými zadavateli, a to jak staveb budov, tak veřejných prostranství a úprav krajiny. Kromě vsakování a zadržování srážkové vody je důležitým tématem i využití šedé vody a úsporná spotřeba vody v budovách. V měřítku měst je inspirativní přístup „Sponge City“ příkladně navržený pro Kodaň. Nezbytným předpokladem kvalitních řešení je úzká spolupráce více odborností už ve fázi přípravy a projektování.

5. Přehřívání

Budovy, veřejná prostranství i sídla musí reagovat na stoupající průměrné teploty. Bez jejich zohlednění porostou náklady na provoz budov a sníží se obyvatelnost sídel a veřejných prostranství. To povede ke zvýšení zdravotních rizik obyvatel, především kvůli rozšíření a vzniku tepelných ostrovů. Téma je přirozeně provázáno s vodním režimem a zelenou infrastrukturou.

6. Zemědělská produkce sídel

Zatímco na venkově je samozásobitelství stále běžné, v českých městech došlo k zásadní proměně směrem k závislosti na okamžitých on-time nákupech. Uzavřené zahrádkářské kolonie jsou přitom považovány za přežitek. Je nutné vrátit téma samozásobitelství i do sídel, a to v nových podobách (komunitní zahrady na obecních pozemcích, ale třeba i střešní zahrady).

7. Energetická odolnost sídel

Města a obce jsou základní samosprávnou jednotkou České republiky. Díky novému zákonu o energetických společenstvích je možné podporovat jejich energetickou odolnost pro případ blackoutu a řešit ji už v urbanistickém návrhu sídla. Důležitá je integrace tepelných čerpadel, fotovoltaiky a fototermiky při návrhu čtvrti, rekonstrukcí i novostaveb.

8. Centra odolnosti

V každém sídle je důležité mít budovy a prostory, které mohou v případě krize plnit funkci zázemí pro obyvatele. Jedná se většinou o komunitní budovy (knihovny, školy, kulturní domy), které jsou za běžných okolností využívány veřejností, ale jsou navrženy tak, aby v nouzovém režimu dokázaly fungovat ostrovně (např. s vlastním zdrojem energie, vody a zázemím pro dočasné ubytování). Takto fungují například školy v USA.

9. Krajský, městský/obecní architekt

Pro řešení všech bodů odolnosti vystavěného prostředí na úrovni obcí, měst a krajů (regionů) potřebuje samospráva odborníka. V České republice, stejně jako v řadě dalších evropských zemí, v USA a Austrálii, se osvědčila funkce městského/obecního architekta, který je odborným partnerem a poradcem samospráv a dbá na vyvážený a odolný rozvoj vystavěného prostředí sídla včetně krajinného zázemí. V německy mluvících zemích plní obdobnou roli rady pro navrhování, které se stavebníků systematicky ptají například na mikroklimatický dopad stavby na okolí, způsob nakládání s dešťovou vodou, míru zastínění veřejného prostoru a integraci vegetace.

10. Odolnost v měřítku státu

Kromě výše uvedené odolnosti sídel existují také témata v měřítku celého státu. Jedná se zejména o technickou, dopravní a energetickou infrastrukturu a jejich prostorovou diverzifikaci, ale také o rozmístění strategického průmyslu (včetně obranného), nemocnic, škol a klíčových úřadů. Základním nástrojem pro řešení těchto otázek je územní a prostorové plánování, které je potřeba systémově modernizovat a lépe provázat s bezpečnostní a klimatickou politikou státu. Nezbytná je i koordinace na vládní úrovni, například prostřednictvím vládního zmocněnce pro vystavěné prostředí a jeho odolnost.

Česká komora architektů je připravena se tématu dále věnovat a spolupracovat na tom, aby Česká republika měla kvalitní, bezpečné a dlouhodobě odolné prostředí pro příjemný a klidný život svých občanů.

Za Českou komoru architektů připravil Petr Lešek.

---

reklama

---