David Chytil: Čím menší velikost, tím větší problém

Bezdrátové mikrofony, drobné kamery nebo třeba chytré prsteny. Trendem poslední doby je neustále se zmenšující elektronika. Pro běžného uživatele je to praktické, problém ale nastává, když zařízení doslouží. Drobné přístroje jsou totiž konstrukčně stále složitější a jejich rozebírání i následná recyklace je technologicky náročná. O to důležitější však je, aby neskončily ve směsném odpadu. Každý správně zpětně odevzdaný kus elektroniky totiž pomáhá šetřit cenné suroviny i životní prostředí. Trendem posledních let je jednoznačně pokračující miniaturizace elektroniky, která se nově dostává na trh. Váhu meziročně mění až 40 procent výrobků, které společnost REMA Systém sleduje – v některých případech jsou lehčí i o 13 procent. Jenže co je praktické pro koncového zákazníka, to ve svém důsledku přináší komplikace při recyklaci.

Nejen menší, ale i složitější na rozebrání

Miniaturizace totiž automaticky neznamená jen menší rozměry, ale také vyšší náročnost na rozebrání. Aktuálně sbíraná drobná zařízení často bývají pevně zalisovaná, nerozebíratelná a s vestavěnými bateriemi, které nelze snadno oddělit. V jednom drobném přístroji se navíc mnohdy kombinují desítky různých materiálů, od plastů přes slitiny až po nepatrné množství kovů. Oddělit a znovu využít kousky mědi, železa nebo hliníku tak sice vyžaduje náročné technologické postupy, i přesto se ale správně recyklovat vyplatí.

Právě tady totiž dává smysl uvažovat v duchu cirkulární ekonomiky: materiály se díky odbornému zpracování mohou vracet zpátky do oběhu a sloužit jako suroviny pro nové výrobky. Snižuje se tak potřeba stále nových primárních zdrojů a s tím dopady spojené s jejich těžbou a zpracováním, což je šetrnější k planetě i ekonomice.

V elektronice navíc nejde jen o „běžné“ kovy. Kromě mědi, hliníku nebo železa se v ní vyskytují také materiály jako kobalt, nikl nebo lithium. Řada z nich má omezená naleziště a jejich získávání je často spojené s vysokou ekologickou zátěží. Každý jediný kus elektroodpadu, který se dostane ke zpětnému odběru, má proto svůj význam: odborné zpracování nejenže pomůže předejít zbytečným ztrátám surovin, ale dokáže zabránit také únikům látek, které mohou být škodlivé pro životní prostředí.

Kam s drobnou elektronikou?

Přesto právě drobná elektronika opakovaně končí ve směsném odpadu. Na rozdíl od velkých spotřebičů lidé u drobných zařízení často nepřemýšlejí, a bez váhání je vyhazují právě do černých popelnic. Dlouhodobá data dokonce ukazují, že malá elektronika tvoří až půl procenta celkové hmotnosti směsného odpadu – to za rok odpovídá zhruba třem kilogramům elektroodpadu, které se nedostávají k recyklaci.

Možností, jak s vysloužilými zařízeními správně naložit, je přitom hned několik. Snadným řešením je odevzdat je do sběrného dvora nebo speciálních boxů. Využít lidé mohou taky bezplatnou službu Rebalík – drobnou elektroniku od jednoho do patnácti kilogramů stačí jednoduše zabalit, a přes Balíkovnu odeslat k recyklaci. Jednoduchý postup pro odeslání starého elektra je na webu www.rebalik.cz.

I díky všem těmto nástrojům zpětného odběru vysbírala společnost REMA Systém v roce 2024 přes 30 tisíc tun odpadních elektrozařízení. Navzdory výzvám, které s sebou miniaturizace elektroniky přináší, se pak daří do zpětného odběru dostávat i nejmenší zařízení – v této oblasti recyklace REMA Systém meziročně eviduje mírný nárůst.

---

reklama

---