Elif Naz Němec a Natálie Polanská: Greenpeace Nordic a ostatní proti Norsku u ESLP: krok vpřed v oblasti klimatické odpovědnosti?

Dne 28. října 2025 vynesl Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“ nebo „Soud“) rozsudek ve věci Greenpeace Nordic a další proti Norsku – další zásadní rozsudek v oblasti ochrany klimatu. Ačkoliv ESLP neshledal žádné porušení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (dále jen „Úmluva“), vyjádřil se k procesním povinnostem, které členské státy Rady Evropy mají při rozhodování o otázkách v souvislosti s ochranou klimatu a lidskými právy. ESLP při rozhodování čerpal z vlastní judikatury (zejména z rozhodnutí ve věci Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a další proti Švýcarsku) i z judikatury mezinárodních soudů, a svým rozhodnutím tak posílil procesní rozměr odpovědnosti států za (ne)ochranu klimatu z lidskoprávního hlediska.

Od Barentsova moře ke Štrasburku

V červnu roku 2016 vydalo norské ministerstvo ropy a energetiky 10 licencí k těžbě ropy v Barentsově moři. S tím však nesouhlasily dvě nevládní organizace – Greenpeace Nordic a Young Friends of the Earth (dále také „žalobci“), a proto společně podaly žalobu požadující přezkum řízení, která vedla k udělení zmíněných licencí. Žaloba se kromě jiných procesněprávních argumentů zakládala také na tom, že udělení licencí porušovalo právo žalobců na příznivé životní prostředí podle článku 112 norské ústavy. Podle soudu prvního stupně však byly licence uděleny právoplatně, a tak se žalobci obrátili na odvolací soud v Borgartingu. Své odvolání navíc doplnili tvrzeným porušením ústavního práva na život a soukromí, ale ani odvolací soud žalobcům nevyhověl a odvolání zamítl.

Žalobci se tak rozhodli předložit případ k Nejvyššímu norskému soudu. Ačkoliv Nejvyšší soud obecně stanovuje velmi vysokou hranici pro porušení článku 112 norské ústavy, v tomto případě rozhodl, že životní prostředí, jehož součástí je také klima, je skutečně chráněno zmíněným článkem ústavy. Soudní orgány by však podle něj neměly suplovat činnost norského parlamentu, nejedná-li se o zcela závažné zanedbání této činnosti. Nejvyšší soud svoje rozhodnutí shrnul tak, že se v dané věci nejedná o naznačený případ hrubého zanedbání povinností parlamentu, přičemž ani není možné s jistotou tvrdit, že by protiprávnost udělených licencí mohla porušit ústavní právo na příznivé životní prostředí žalobců. Nadto, Nejvyšší soud uzavřel, že i když před udělením licencí nebyl dokončen proces posuzování vlivů na životní prostředí (klima), k dokončení posouzení může dojít i během povolovací fáze těžby, a licence proto byly uděleny právoplatně. Vzhledem k vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků se poté žalující organizace spolu s dalšími 6 jednotlivci (společně dále jen „stěžovatelé“) obrátili na ESLP.

Rozhodnutí ESLP: bez porušení, ale s varováním pro členské státy

Stěžovatelé se před ESLP opírali zejména o tyto argumenty:

• rozhodnutí o udělení 10 licencí k těžbě ropy v Barentsově moři bylo v rozporu s mitigačními povinnostmi Norska,
• těžba ropy v Barentsově moři působí významné klimatické škody,
• negativní dopady klimatické změny nepříznivě ovlivnily zdraví a život stěžovatelů,
• Norsko neochránilo práva stěžovatelů garantovaná Úmluvou před způsobenou újmou.

Navíc zdůraznili, že využívání dalších fosilních paliv by přispělo k překročení maximálního teplotního nárůstu, který stanovuje Pařížská dohoda, čímž by došlo k porušení povinnosti neškodit (no-harm rule) plynoucí z mezinárodního práva. Stížnost tedy namítala porušení čl. 2, 8, 13 a 14 Úmluvy a navrhovala ESLP propojit vztahem příčinné souvislosti způsobenou újmu na životě a jeho kvalitě, zdraví a blahobytu v souvislosti s klimatickými dopady a nesprávné provedení posuzování vlivů na životní prostředí/klima (bod 213). Doplňujícím argumentem byl také nesoulad norského vnitrostátního práva s unijním právem v této oblasti a tvrzená neexistence účinného procesu posuzování vlivů na klima s ohledem na to, že je možné posuzování vlivů dokončit až v povolovací fázi těžby, čímž dochází k fragmentaci procesu posuzování, zastírání kumulativních a exportovaných emisí a nakonec také k překážce účasti veřejnosti (body 200-228).

ESLP ve svém posouzení zdůraznil existenci příčinné souvislosti mezi možností uplatňování lidských práv garantovaných Úmluvou a (ne)ochranou před nepříznivými dopady klimatické změny (bod 314). Ve světle tohoto tvrzení konstatoval, že státy mají při svém rozhodování prostor pro uvážení, ovšem pouze do té míry, kde nezasahují do svých povinností vůči jednotlivcům a jejich právům, jako v případě povinnosti ochrany klimatu. Navíc Soud zdůraznil, že podle čl. 8 Úmluvy je povinností států chránit lidská práva před nepříznivými dopady změny klimatu účinně a efektivně, přičemž diskreční pravomoc států není bezmezná vzhledem k vědeckým důkazům o rizicích a mnohdy nezvratných dopadech změny klimatu (bod 318).

Dále Soud upřesnil, že se jeho přezkum netýká obecně norského politického přístupu k ochraně klimatu nebo k těžební činnosti, ale konkrétně se zabývá otázkou, zda byl rozhodovací proces o udělení deseti sporných licencí k těžbě ropy v Barentsově moři v souladu s Úmluvou. V této souvislosti ESLP upozornil na zásadu subsidiarity a naznačil, že bude následovat postup, kterým byl případ předložen norským soudům (bod 282). Nicméně připustil, že těžba ropy nemůže být posuzována izolovaně, a je nezbytné brát v potaz její kumulativní klimatické dopady. Soud se odkázal na své nedávné rozhodnutí ve věci Verein KlimaSeniorinnen a uvedl, že při přezkumu případného porušení čl. 8 Úmluvy je klíčovým faktorem to, zda při jednání státu existovaly náležité procesní záruky, jako např. rozhodovací řízení o udělení licencí (bod 318). V této věci bylo povinností státu provést řádné, včasné a přiměřené posouzení vlivů ještě před schválením činnosti, která může mít nepříznivé dopady na životní prostředí a klima. V rámci tohoto posouzení by státy měly vycházet z nejlepších dostupných vědeckých poznatků a jsou povinny chránit jednotlivce před riziky a negativními dopady změny klimatu (bod 318).

Součástí posouzení vlivů musí být veškeré emise (i ty přeshraniční)

Stručně shrnuto, ESLP nekonstatoval porušení čl. 8 Úmluvy ani nenařídil zrušení udělených licencí, ale využil přezkum této věci k tomu, aby vyjasnil rozsah procesních povinností států při ochraně práv jednotlivců před nepříznivými důsledky změny klimatu. Stanovil, že posouzení vlivů těžebních činností musí zohledňovat veškeré emise skleníkových plynů, a to nejen ty domácí, ale také ty, které pochází z vyvezené ropy a zemního plynu (bod 319). Navíc musí posouzení poskytovat prostor pro přezkum souladu posuzované činnosti s vnitrostátními a mezinárodními mitigačními povinnostmi, jakož i zapojení veřejnosti (bod 319).

Za zmínku stojí i to, že se Soud při rozhodování opíral o aktuální judikaturu (a poradní stanoviska) jiných mezinárodních soudních orgánů (jako např. Soudní dvůr Evropského sdružení volného obchodu – ESVO, Mezinárodní soudní dvůr nebo Meziamerický soud pro lidská práva; body 131-176). Právě rozhodnutí ESVO, které se zabývalo směrnicí o posuzování vlivů na životní prostředí, se otisklo v závěrech ESLP ohledně emisí ze spalování nejvíce (bod 323).

Závěrem Soud konstatoval, že v rámci norského právního systému existují uspokojivé procesní záruky týkající se povinností v oblasti ochrany klimatu. Z toho důvodu věnoval pozornost důrazu norského Nejvyššího soudu na skutečnost, že nelze schvalovat činnosti, jejichž provádění je v rozporu s čl. 112 norské ústavy, a že řádné posouzení vlivů na klima musí proběhnout ještě před samotným schválením činnosti. S ohledem na tyto procesní záruky byl ESLP přesvědčen, že posouzení vlivů, které probíhá před schválením činnosti (i když po udělení licence), poskytuje dostatečný přezkum dopadů těžby ropy i následných emisí skleníkových plynů (body 331-335). Mimo jiné Soud upozornil i na právo dotčených jednotlivců na účast v řízení o posuzování vlivů, a tudíž také na právo na informace o těchto řízeních, aby se do nich jednotlivci případně mohli včas zapojit. V tomto ohledu shledal, že jelikož se veřejnost před schválením činnosti vyjádřit mohla, tato procesní záruka byla taktéž dodržena (bod 336).

Aktivní legitimace: jednotlivci nebo nevládní organizace?

Stejně jako v rozhodnutí Verein KlimaSeniorinnen se Soud zastavil u otázky, kdo je oprávněn předložit klimatickou stížnost u ESLP. Opět připomněl, že aby byl jednotlivec považován za poškozeného/oběť, je třeba naplnit vysoké a přísné požadavky. Jednotlivci musí být osobně vystaveni nepříznivým dopadům změny klimatu, přičemž musí existovat neodkladná potřeba tyto jednotlivce chránit. Stěžovatelé tvrdili, že tyto požadavky splňují, jelikož patří k mladší/budoucí generaci, a někteří z nich jsou dokonce součástí původních obyvatel – Sámů. Ačkoliv ESLP připustil, že jsou norští a arktičtí obyvatelé vážně ohroženi dopady změny klimatu, stěžovatelé podle něj nedokázali prokázat osobní újmu v požadované intenzitě (body 301-307). Soud tak neuznal status jednotlivých stěžovatelů jako obětí. Na druhou stranu znovu odkázal na své rozhodnutí ve věci Verein KlimaSeniorinnen a akceptoval aktivní legitimaci nevládních organizací jako legálně založených neziskových organizací s cílem zastupovat práva svých členů a dotčených jednotlivců v souvislosti se změnou klimatu (body 308-312). I v této věci měl Soud za to, že jsou nevládní organizace oprávněny zastupovat jednotlivce a jednat ve veřejném zájmu, a proto jsou aktivně legitimovány k podání stížnosti před ESLP.

Závěr: posílení odpovědnosti států za dopady klimatické změny skrze procesní povinnosti

Konečně, toto rozhodnutí by mělo být považováno za klíčové vzhledem k vyzdvižení procesních povinností států ve věcech klimatu, a to i bez konstatování porušení jakéhokoliv článku Úmluvy. Ačkoliv Soud trvá na striktních požadavcích k naplnění statusu poškozeného na základě rozhodnutí ve věci Verein KlimaSeniorinnen, znovu otevřel dveře nevládním organizacím a jejich stížnostem, a vytvořil zásadní precedent pro přístup k právní ochraně v klimatických věcech. Rozhodnutí ve věci Greenpeace Nordic a ostatní proti Norsku je tak dalším důležitým krokem ke klimatické odpovědnosti.

---

reklama

---