Eliška Marie Nedvědová: Myslivost není jen lov. A debata nesmí být hon na lidi
Během zimních měsíců pravidelně zajišťují přikrmování zvěře v době, kdy je krajina chudá na přirozenou potravu. Nejde jen o seno do krmelců, ale také o kontrolu zdravotního stavu zvěře, doplňování minerálních lizů nebo péči o klidová území, kde má zvěř možnost přečkat nejtěžší období roku.
Na jaře začíná další důležitá práce. Ochrana mláďat při senosečích. Mnoho myslivců vstává ještě před rozedněním, aby společně se zemědělci, dobrovolníky nebo pomocí dronů vyhledávali srnčata ukrytá v porostech. Každé zachráněné mládě je výsledkem hodin práce, které veřejnost často vůbec nevidí.
V průběhu celého roku myslivci budují a opravují napajedla, vysazují remízky, obnovují políčka pro zvěř, uklízejí odpad z lesů, monitorují zdravotní stav populace a podílí se na ochraně rovnováhy v krajině. Pomáhají také při dohledávání sražené zvěře po dopravních nehodách nebo při prevenci škod na zemědělských kulturách.
To všechno jsou činnosti, které nejsou příliš vidět, ale bez nich by naše krajina vypadala jinak.
Je přirozené, že ne každý musí s myslivostí souhlasit. Každý člověk má právo na vlastní názor, ať už stojí blíže ochranářům, aktivistům, nebo tradičnímu hospodaření v krajině. Diskuse mezi různými pohledy je potřebná, právě díky ní se společnost může posouvat.
Co ale do žádné civilizované debaty nepatří, jsou osobní útoky, nenávist, výhrůžky nebo snaha druhou stranu umlčet. Ať už člověk stojí na jakékoli straně, respekt by měl být základem.
I ve veřejném prostoru můžeme vidět, že někteří lidé dokážou otevírat citlivá témata záměrně velmi jednostranně a ostře, bez důležitých faktů - například pan Jeglík z Justicefor Nature (ukázka jeho projevu z jeho FB na foto) nebo podporovatelé iniciativy Svoboda zvířat přinášejí do prostoru silné emoce, výhrůžky násilím i jasné postoje. Právě u takto polarizujících témat je ale ještě důležitější, aby emoce nepřerostly v nenávist, což se zde děje a debata o důležitých tématech se zvrhává ve veřejný hon na jednu skupinu obyvatel.
Připomíná vám to určité ideologie z minulosti, kde byly pronásledovány jen určité skupiny lidí ? Správně. Toto se děje v dnešní době a právě teď a to vše pod záštitou lásky ke zvířatům a pomoci. Pomoci za VAŠE finanční dary. Každý kdo tedy podporuje tyto organizace, podporuje dle mého názoru i nenávist, kterou tyto organizace šíří vůči myslivcům. Jste ochotni přispívat svými penězi na takové jednání? Je ochoten pan premiér Andrej Babiš dopřát sluchu takovým lidem a na základě názorů laické veřejnosti, která se uchyluje k výhrůžkám násilím měnit myslivecké postupy ? Myslím, že obě tyto organizace by měli uvažovat nad přehodnocením svého veřejného vystupování či v případě Svoboda zvířat lepší osvětu a moderní nenávistných komentářů svých příznivců.
Nesouhlas není problém. Jiný názor není útok. A debata není válka.
Příroda totiž nepotřebuje, aby se lidé navzájem překřikovali. Potřebuje, aby spolu dokázali mluvit. Myslivci, ochránci zvířat, zemědělci, lesníci i běžná veřejnost. Všichni totiž sdílíme jednu společnou krajinu. A právě způsob, jakým o ní dokážeme mluvit, často vypovídá stejně mnoho jako to, co pro ni skutečně děláme.
V posledních letech je stále častější, že se diskuse o myslivosti, ochraně zvířat, hospodaření v krajině nebo vůbec o vztahu člověka k přírodě nepřesouvá jen do odborných debat, ale hlavně na sociální sítě, kde se k odbornýmtématům vyjadřují laici. A právě tam se často stává něco nebezpečného. Místo argumentů přichází urážky, místo otázek odsudky a místo snahy pochopit druhou stranu osobní útoky.
Když se z věty „s myslivostí nesouhlasím“ stane „myslivci jsou vrazi“.
Když se z otázky „proč se zvěř reguluje?“ stane „měli byste chcípnout“.
Když se z odlišného pohledu stane zveřejňování osobních údajů, výsměch rodinám, přání smrti nebo výhrůžky násilím.
To už není debata. To je nenávist.
A nenávist je nebezpečná právě proto, že nezačíná vždy velkými činy. Začíná zdánlivě nevinně. Komentářem, který „jen přestřelil“, sdílením fotografie s cílem někoho zesměšnit, označením člověka za monstrum, aniž by kdokoli znal celý příběh. Jeden příspěvek vyvolá další, přidají se emoce, davový efekt a během několika hodin může být z jednoho člověka veřejný terč.
Na internetu lidé často zapomínají, že na druhé straně obrazovky není anonymní profil, ale skutečný člověk. Člověk, který má rodinu, děti, rodiče, přátele, práci a obyčejný život. Myslivec, aktivista, veterinář, zemědělec nebo ochránce přírody. Každý z nich je především člověk.
Osobní útoky navíc ničí přesně to, co společnost nejvíce potřebuje a to schopnost spolu mluvit. Jakmile někdo dostává výhrůžky, urážky nebo je systematicky zesměšňován, přestává chtít diskutovat. Přestává vysvětlovat. Uzavírá se. A ve chvíli, kdy spolu lidé přestanou mluvit, nastupují předsudky, strach a další radikalizace.
To platí na všech stranách. Ať už někdo podporuje myslivost, stojí za ochranou zvířat, sleduje práci lidí kolem Justice for Nature, podporuje Svobodu zvířat, nebo má úplně jiný pohled na svět přírody – nikdo by neměl být terčem výhrůžek, ponižování nebo dehumanizace. Protože ve chvíli, kdy z protivníka přestaneme vidět člověka, začíná být mnohem snazší mu ublížit. A právě to je na nenávisti nejhorší. Nejen že ničí jednotlivce. Ona ničí i možnost najít společné řešení.
Příroda nepotřebuje válku mezi lidmi. Potřebuje lidi, kteří dokážou mít silný názor a přesto neztratit lidskost.
reklama
Další informace |
Online diskuse
Všechny komentáře (13)
Dalibor Motl
11.5.2026 16:19Jan
12.5.2026 06:27-myslivci jsou spojováni hlavně se zabíjením,
-část z nich vystupuje arogantně,
-veřejnost má pocit, že jsou nebezpeční,
-jejich vlastní prezentace ten obraz často ještě zhoršuje.
Neznalý člověk si pak o myslivci snadno udělá tento jednoduchý obraz:
„Chlap se zbraní, který rád střílí, tváří se důležitě a ještě mi bude vykládat, co mám dělat v lese.“
1. Navenek je nejvíc vidět zabíjení, ne péče
Laik většinou nevidí zimní přikrmování, monitoring zvěře, údržbu remízků nebo práci kolem honitby. Co ale vidí, jsou fotky s ulovenou zvěří, trofeje, hony, vycpané hlavy, „úspěšný lov“.
Takže si řekne: hlavní náplní těch lidí je zabíjet a ještě se tím chlubit.
I když je realita složitější, prezentace myslivosti je často postavená právě na lovu, a to veřejnosti zní dost tvrdě.
2. Silně působí arogance a pocit nadřazenosti
Myslivec je v očích části lidí někdo, kdo:
-má zbraň,
-pohybuje se „na svém území“,
-poučuje ostatní, co smí a nesmí v lese,
-často vystupuje stylem „já tomu rozumím, vy ne“.
I kdyby takových bylo menšina, stačí pár konfliktů a vzniká obraz:
myslivci = protivní, mocipáni v zeleném.
Arogance se pamatuje mnohem víc než slušnost.
3. Veřejnost slyší hlavně o průšvizích
Běžný člověk se k myslivcům dostane hlavně přes zprávy typu: zastřelený pes, zastřelený vlk, orel, rys.., zastřelený myslivec na honu, spory s turisty nebo pejskaři.
Takové případy jsou mediálně silné a dobře se šíří. Navíc reakce ostatních myslivců tento názor jen potvrzuje (podívejme se třeba na reakce na takové zprávy z myslivecké jednoty).
4. Les už lidé nevnímají jako „pracovní prostor myslivce“
Dřív byl vztah veřejnosti k lesu jiný. Dnes je les pro mnoho lidí: místo pro klid, turistiku, psy, běh, kola, pozorování přírody.
A pak narazí na člověka se zbraní, který jim arogantně říká, že něco nesmí. To přirozeně vyvolá odpor.
Z jejich pohledu: les je veřejný prostor, ne vaše střelnice.
Myslivci často neumějí vysvětlit, proč dělají to, co dělají. I tam, kde mají věcně pravdu, to často podají špatně.
smějící se bestie
12.5.2026 06:57 Reaguje na Janprolezlá vyznavači zeleného náboženství !
Slavomil Vinkler
12.5.2026 07:54 Reaguje naSlavomil Vinkler
12.5.2026 08:12 Reaguje naSlavomil Vinkler
12.5.2026 08:19 Reaguje na Slavomil Vinklerasi tak 38 minuta a dál
Tomáš Pilík
12.5.2026 08:35 Reaguje na JanZde si stále stojím za tím, že v propagaci myslivosti selhává mimo jiné i stát (MZe a MŽP), pro nějž praktickou myslivost v podstatě v přenesené působnosti vykonávají myslivci z velké části na bázi dobrovolnosti. Pokud se podíváme na ekomomiku myslivosti, jedná se o ušetření miliard Kč ze státní pokladny.
Co se týká Milana Jeglíka, nenapadá mě nic jiného než to, že se musí jednat o nějakým způsobem pomateného jedince. Jeho projevy nenávisti vůči myslivcům, na základě nepravdivých informací, jsou všeobecně známé a bohužel se domnívám, že se i stupňují. Zajímavé je, že když pana Jeglíka požádáte o jeho vizi nebo návrh, jak nastavit pravidla po tom, co bude zrušena myslivost nebo ho vyzvete do veřejné debaty, tak je ticho po pěšině.
Slavomil Vinkler
12.5.2026 07:51Nebo si dovede někdo představit jejich návrat velkých predátorů? Jak by probíhala ta turistika, pejskaři, pozorování přírody...? Je bezpečnější domluva s myslivcem nebo se lvem?.
