Filip Holub: Ukládat uhlík do dřeva? Jistě. Ne však těžbou v tajze
Autoři výzkumu navrhují, aby tento přirozený proces byl zesílen úmyslnou těžbou, která by měla probíhat v oblasti tajgy v Rusku, USA a Kanadě. Tato metoda by měla sloužit ke kompenzaci emisí oxidu uhličitého u činností, které by zatím prý bylo složité řešit.
Šlo by. Ale ve vakuu
Ač autoři uvádějí, že je nezbytný další interdisciplinární výzkum, který by zhodnotil přírodní, společenská, finanční a další hlediska této metody, je nepochopitelné, proč studie opomíjí například vypouštění oxidu uhličitého při těžbě a dopravě dřeva, při mulčování těžebních zbytků, ale také emisí spojených s přepravou lidí a strojů, kteří by tuto práci dělali. O vybudování patřičné infrastruktury a zázemí ani nemluvě.
Nepochopitelné je, že autoři rovnou doporučují těžbu v oblastech „biodiverzitně chudých“ a v „porostech s nízkou hospodářskou a kulturní hodnotou“. Copak v „biodiverzitně chudých“ porostech nežijí běžné organismy? Kde jsou jejich práva? Každý rok by se v těchto oblastech měla vytěžit plocha o rozloze 180 tisíc kilometrů čtverečních. Což je pro představu dvakrát více než je rozloha České republiky.
Vůbec si pak nedovedu představit, že by v dnešní politické situaci najmě v Rusku a v USA bylo možné podobný koncept bez jistoty fatálních environmentálních dopadů vůbec možné začít. Myslíme si snad, že by vlády Ruska a USA chtěly dodržovat omezení, která autoři tohoto článku nastiňují? A jelikož autoři uvažují o vykácení 1 % tajgy ročně pro uskladnění ekvivalentu 10 % ročních planetárních emisí oxidu uhličitého, je poměr cena – výkon až absurdní.
Podlézání vládě
Je ke cti autorů, že otevřeli diskusi k ukládání odpadního oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv do biomasy a nekromasy. Cesta však může vést i jinudy.
I my v České republice máme totiž možnosti oxid uhličitý ukládat. Třeba do zemědělské půdy. Můžeme používat organická hnojiva a regenerativní způsoby hospodaření. Máme také možnost ukládat oxid uhličitý v lese třeba tím, že budeme ponechávat více dřeva k zetlení. Čímž á propos podpoříme biodiverzitu i prosperitu „běžných druhů“. Máme též možnost obnovit rašeliniště. Anebo můžeme začít ukládat dřevo do vysychající přehradní nádrže Orlík, kde by pomohlo udržet výšku vodní hladiny… Možností je zkrátka víc.
Pokud rezignujeme na ukládání uhlíku v naší krajině a spoléhali bychom se na ukládání uhlíku někde v cizině, tak bychom také přišli o příjmy z ukládání uhlíku. Ano čtete správně za ukládání uhlíku se už dnes platí. V České republice už existují firmy, které zemědělcům platí za ukládání uhlíku do půdy. Existují i dotační tituly, které se zaměřují na ukládání uhlíku v krajině. Majitelé půdy mají a budou mít možnost získávat peníze za to, že ukládají uhlík. Tento princip a legislativní rámec je ukotven v tolik nenáviděném Green Dealu.
Jakým způsobem bude tento systém placení v České republice fungovat a jak se bude dál rozvíjet, je na vládě. Vypadá to, že současné ministerstvo životního prostředí pod vedením Macinky a Turka s Babišem v zádech budou chtít skutečně celý Green Deal zrušit. Pomalu se začíná ukazovat, že vládě nejde o prosperitu obyčejných lidí, ale o boj za bohaté společnosti.
Mám trochu mrazení v zádech z vyjádření spoluautora článku Miroslava Trnky: „Samozřejmě by státy světa neměly rezignovat na snižování emisí, které vznikají při spalování fosilních paliv. Ale při hospodářském růstu je potřeba hledat i alternativní řešení, jak uhlík z atmosféry odstraňovat a ukládat jej, abychom se přiblížili ke stabilizaci klimatu.“ Začíná totiž zavánět podlézáním vládě a rezignací na směr, který i CzechGlobe kdysi spoluvytvářel.
reklama


Stromy jako kronika klimatu. Letokruhy odhalují extrémní srážky tropických cyklón v minulosti
Rok 2025 byl třetím nejteplejším v historii měření, uvedla služba Copernicus
Klimatická změna ovlivňuje zdraví, uvedly v průzkumu dvě třetiny lidí