František Kučera: Hraběcí rady od státních lesů

Podpora sdružování drobných vlastníků ze strany státu je cestou, která se v mnoha zemích osvědčila.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Aktron / Wikimedia Commons

Tímto počinem státního podniku jsme pobouřeni. Speciálně naši členové dobře vědí, že s kůrovcem musí bojovat a také tak činí. Mají své schopné a zodpovědné odborné lesní hospodáře a nepotřebují, aby jim to poradil velký státní podnik, který si sám na řadě míst s kůrovcem poradit nedokázal, ať už z důvodu špatně nastaveného obchodního modelu ze strany jeho zakladatele či jiného.

Tisíce ostatních majitelů lesů, i malých výměr, kterým odborného lesního hospodáře, zajišťují pracovníci státního podniku, vědí, jak si počínat v době kůrovcové kalamity, vědí, kdo je jejich odborný lesní hospodář, ale nemohou se jeho služeb vůbec domoci. Odborný lesní hospodář totiž na ně nemá čas.

Systém odborného lesního hospodáře (OLH) je nefunkční a neefektivní. O potřebě jeho změny se hovoří více než 10 let, ale politická odezva zatím žádná. Přitom je zřejmé, že OLH, který má na starosti tisíc hektarů a stovky vlastníků, nemůže dobře fungovat ani v „mírových“ časech, natož nyní, v období historické kůrovcové kalamity.

Lesy ČR kromě správy státních lesů vykonávají funkci odborného lesního hospodáře na 275 tis. hektarech, což státnímu podniku přinese 120,5 mil. ročně (sazba za činnost OLH pro rok 2019 činí 1,20 Kč/ha a den), a to je zřejmě i jeden z důvodů, proč se státní podnik této činnosti zbavit nechce, ačkoliv systém zásadním způsobem nefunguje. Tři milióny za poštovné tedy státní podnik až tak mrzet nemusí.

Soukromí i obecní vlastníci lesa se nyní v reakci na dopis ptají, co dělaly Lesy ČR v loňském roce a letech předchozích? Jak bránil kalamitě, která tragicky sužuje stejně tak státní lesy jako soukromé. Dopis nebo leták Kůrovcové desatero, které vlastníci lesů obdrželi, ničemu nepomůže. Konkrétní pomoc nenabízí žádnou, malý vlastník lesa nesežene nikoho na zpracování dřeva a také na něj nesežene odbyt. Systém správy státního lesa vyhnal z lesů a venkova dělníky, kteří dnes chybí, a trh se dřevem je zahlcen. Problémů je při bližším pohledu vícero. Je potřeba mluvit o tom, co se skutečně děje. Stávající systém odborného lesního hospodáře je neudržitelný a nefunguje ani státní správa na pověřených obcích, protože v ní chybějí lesničtí odborníci. Reforma systému je jediným řešením.

Vzhledem k situaci na trhu se dřevem, které je zásadním zdrojem finančních prostředků, vlastníci lesů čelí tragickému nedostatku financí na boj s kůrovcovou kalamitou. Podpora sdružování drobných vlastníků ze strany státu je cestou, která se v mnoha zemích osvědčila. U nás jako by vše bylo obráceně – stát naopak nabízí drobným vlastníkům, kteří si nevědí rady s kalamitou a jejími dopady, že jejich pozemky odkoupí. S takovou strategií nemůžeme souhlasit.

Názorným příkladem toho, jak státní podnik „pomáhá“ ostatním vlastníkům lesů je chování státního podniku na trhu se dřívím, které již hraničí se zneužíváním dominantního postoje na trhu. Podnik Lesy ČR oslovil své obchodní partnery s nabídkou sortimentů vyrobeného dříví, které připravuje k prodeji prostřednictvím přímých smluv. Toto činil i v roce 2018, ovšem letos svým obchodním partnerům nabízí možnost uzavření rámcové smlouvy na dvouleté období s opcí na další dva roky. Za jaké ceny se bude prodávat? Dostanou pak ostatní majitelé dřevo ze svých lesů vůbec na trh? Uvedené souvislosti nás nutí k zamyšlení, co je za tím. Jde o to připravit půdu pro odkup soukromých lesních majetků státem nebo darování lesního majetku státu? Je to moderní forma znárodnění? Malé a střední podnikání je motorem Evropské unie. Nepotřebujeme hraběcí rady od státního podniku, jak se máme o své lesy starat. To co, v této chvíli potřebujeme, nejsou deklarace a sliby, ale skutečná podpora a pomoc státu majitelům lesů v krizové situaci.