Jakub Ježek: Účinnému potlačování invazních druhů brání neschopnost a neochota státu

Zřejmě každý, kdo se alespoň trochu zajímá o životní prostředí a ochranu přírody, již někdy slyšel o invazních druzích rostlin a živočichů. Zjednodušeně se jedná se o organismy, které jsou v daném území nepůvodní a rychle se šíří, přičemž slovo „nepůvodní“ znamená, že do území byly zavlečeny člověkem. Mezi nepůvodními druhy pak rozlišujeme archeofyty a neofyty, tedy rostliny zavlečené před resp. po objevení Ameriky.

Fakt, že přítomnost invazních druhů má negativní dopady na své okolí, je již myslím obecně znám i z ČR. Netýkavka žláznatá, nepřehlédnutelně obsazující břehy našich řek, bolševník velkolepý, křídlatky, pajasany a samozřejmě akáty jsou druhy, které dovedou kompletně pozměnit své stanoviště, vytlačit z něj ostatní druhy rostlin i některých živočichů a radikálně snížit místní biodiverzitu. Ač se tak nemusí na první pohled zdát, jedná se o jeden z největších problémů současné doby úzce související s globálními riziky predikovanými Světovým ekonomickým fórem, tedy ztrátou biodiverzity a infekčními chorobami. Je nutné si uvědomit, že invazní mohou být nejen rostliny a živočichové, ale také houby či bakterie. Negativní vliv amerických raků na populaci raků českých by byl zřejmě nesrovnatelně nižší, nebýt račího moru (plísňové onemocnění), který američtí raci přenášejí. Jen doložené náklady na boj s biologickými invazemi v EU dosahují téměř 13 miliard EUR ročně a celkové náklady se odhadují na více 20 miliard EUR.

Přestože patří čeští vědci mezi světovou špičku v oboru biologických invazí, čeští politici (chce se říci - tak jako obvykle) jsou pozadu. Zatímco státy EU se dokázaly už v roce 2014 shodnout na Nařízení o prevenci a regulaci zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů, jehož součástí je i pravidelně aktualizovaný Seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii, našim politikům trvalo sedm let, než toto nařízení zakomponovali do českého zákona. Otázkou přitom zůstává, zda se tzv. invazní novela stihne schválit. Nařízení je samozřejmě i bez schválené novely součástí právního řádu ČR, takže kdo chce žalovat stát, může. Vyjma některých projektů na potlačování již rozšířených invazních druhů toho stát v této oblasti mnoho neudělal, dá se dokonce říci, že v mnoha případech dělá naprostý opak. Příkladem budiž zcela kontraproduktivní zásahy správců liniových staveb, které růst mnoha invazních rostlin (typicky akátů, křídlatek či pajasanů) jen podporují, a to i přesto, že metodiky na likvidaci konkrétních invazních druhů jsou dávno vypracovány.

Zaměřím-li se na rostlinné invaze, naprostým základem v jejich redukci je omezování šíření jak celých rostlin, tak jejich semen či částí, ze kterých mohou vyrůst noví jedinci. A samozřejmě správný způsob likvidace. Národní parky či CHKO vynakládají nemalé prostředky a úsilí na potlačování konkrétních druhů, aktuálně známý je např. boj KRNAPu s lupinou mnoholistou (vlčím bobem) či redukce akátů a pajasanů v NP Podyjí. Bohužel, vzhledem k tomu, že lupinu, stejně jako akát, seženete v každém druhém zahradnictví a na svůj pozemek si je můžete vysadit bez omezení, jde o boj s větrnými mlýny. Právě prodej invazních druhů (nejen ze zahradnictví, ale i mezi zahrádkáři navzájem), které se ze zahrádek vesele šíří do krajiny, je spolu s nevhodnými zásahy značným problémem, se kterým stát nedělá vůbec nic.

Podíváte-li se na rostliny na seznamu prioritních invazních druhů pro ČR, tedy skutečně jen ty, které způsobují nejvíce problémů, zjistíte, že více než polovinuz nich (41 ze 78) během několika minut naleznete na internetu k prodeji, a to včetně takových, jako je pajasan žláznatý, javor jasanolistý či již zmíněná lupina mnoholistá. Při troše úsilí seženete i křídlatky, netýkavku žláznatou nebo ambrosii peřenolistou, popř. alespoň jejich semena. Punc sisyfovského údělu tomu dává situace, kdy zodpovědný a poučený občan chce na svém pozemku pokácet (či lépe - odborně zlikvidovat) vzrostlý akát či pajasan a pokud má více než 80 cm obvodu ve výšce 150 cm nad zemí, musí žádat o povolení na příslušném úřadě. Pokud je tento strom zdravý a nikoho neohrožuje, může se stát, že toto povolení nedostane; ostatně akáty se ve městech vysazují běžně.

Neschopnost státu nastavit účinná opatření zaměřená proti biologickým invazím je zarážející o to víc, pokud uvážíme, že je naše území k invazím poměrně náchylné. To je dáno jak historií, tak geomorfologií, ale především tím, že jsme tranzitní země a vedou přes nás cesty severo-jižní i západo-východní.

Ministerstvo životního prostředí sice nechalo vypracovat seznamy invazních druhů v ČR, do zmiňované invazní novely však tyto seznamy použity nebyly a zákonodárci se spokojili s unijním seznamem, který (zcela logicky) nezahrnuje všechny invazní druhy v ČR a naopak obsahuje druhy, které se u nás vůbec nevyskytují. Stát nejenže nedokáže prostřednictvím svých firem proti invazím účinně zasahovat, ale nedokáže připravit ani kvalitní novelu zákona a dokonce nedokáže roky platné nařízení EU ani vymáhat. Přitom účinná legislativa a dobrá osvěta jsou těmi nejúčinnějšími a nejlevnějšími opatřeními, což platí nejen v problematice invazních druhů, ale i v mnoha dalších oblastech.

---

reklama

---