Sociální sítě pomáhají vědcům sledovat invazní rostliny napříč kontinenty

Kosmatcovníky mají atraktivní květy a snadno se vegetativně rozrůstají.

Foto | Ana Novoa / Botanický ústav AV ČR

Jediná rostlina dokáže pokrýt až 50 m², mění chemismus půdy a svými nápadnými květy přitahuje opylovače, kteří pak chybí jinde. To narušuje původní společenstva.

Vědci si všimli, že na územích invadovaných kosmatcovníky si pořizují selfie tisíce lidí a mimoděk tak tyto invaze dokumentují. Získali tak pozorovatele po celém světě — od kalifornského Big Sur přes pobřeží Nového Zélandu až po turistické pláže v Portugalsku.

Zjistili také, že invazní populace, rostoucí mimo oblast svého původního výskytu, tam kvetou déle než ve své domovině. Zatímco v Jižní Africe mají kosmatcovníky časově úzce ohraničený vrchol kvetení, v nových oblastech kvetou po delší část roku. Mohou tak vyprodukovat více semen a rychleji se šířit. O načasování kvetení přitom rozhoduje více místní prostředí než genetický původ: vrchol kvetení se vždy sladí s místním jarem, nikoli s vrozenými dispozicemi, ať už se kosmatcovník vyskytuje v Kalifornii, Evropě nebo na Novém Zélandu.

Studie ale rovněž ukázala, že data ze sociálních sítí jsou zatížena jistým zkreslením. Turistická centra v Kalifornii poskytla téměř třikrát více použitelných fotografií než jiné regiony. Zatímco známé turistické destinace byly doslova datové zlaté doly – každá vyhlídka s výskytem kosmatcovníků rodu Carpobrotus měla stovky instagramových příspěvků, odlehlé invadované oblasti by zůstaly bez aktivních občanských vědců téměř neviditelné. „Lokality v Jižní Africe a na Azorech se tak opíraly hlavně o specializované platformy pro občanskou vědu, jako je např. iNaturalist,“ dodává Pavel Pipek z Botanického ústavu AV ČR.

Vědci ve studii poskytují řadu praktických doporučení pro ochranu pobřeží – pokud budou ochranáři znát vrchol kvetení těchto druhů, mohou načasovat eliminační zásahy ještě před tvorbou semen a zamezit tak dalšímu šíření.

„Tyto rostliny se špatně kontrolují — šíří se semeny i úlomky; i malý kousek zregeneruje v novou kolonii,“ říká Ana Novoa z Botanického ústavu AV ČR a doplňuje: „Když víme, kdy přesně kvetou v jednotlivých regionech, můžeme zasáhnout v jejich nejzranitelnější fázi. Dříve než vytvoří tisíce semen pro další invaze.“

Výzkum ukazuje, jak digitální éra mění ekologii: to, co začalo jako fotky z dovolené nebo příspěvky nadšenců přírody, se stává silným nástrojem pro sledování biologických invazí.

Více informací
Ecological Solutions and Evidence (2025): iEcology reveals the importance of geography and genetic makeup in the flowering phenology of invasive Carpobrotus taxa, https://doi.org/10.1002/2688-8319.70122