Jakub Kašpar: Tetřev hlušec, pták roku 2012, se do Krkonoš asi jen tak nevrátí

Česká společnost ornitologická každý rok zvolí jeden ptačí druh, aby se „honosil“ titulem Pták roku. Je to akce bohulibá (nebo možná spíš ptákůmlibá), neb ornitologové se volbou vždy snaží upozornit na druh, který je nějakým způsobem aktuálně významný – třeba akutním ohrožením. To je i letošní případ. Ptákem roku 2012 byl vyhlášen tetřev hlušec (Tetrao urogallus).

Tetřev býval ještě poměrně nedávno (z historického hlediska) vcelku běžným ptákem českých a moravských hvozdů a také populárním lovným druhem. Jeho stavy na území dnešní České republiky kolísaly, ale ještě v roce 1935 se uvádí stavy druhu na úrovni 12 000 jedinců. V té době obývali tetřevi lesy prakticky ve všech horských oblastech Čech, Moravy a Slezska, ale žili i v blízkosti Prahy, na Dokesku, na Jihlavsku a v dalších oblastech. Lovit se tetřevi přestali v roce 1979, kdy jejich počet klesl až k hranici 300 kusů.

V současné době žije na našem území jediná a poslední životaschopná populace tohoto velkého lesního kura, a to v Národním parku a CHKO Šumava. Právě tady žije asi 90 % z celkového počtu asi 300 českých a moravských tetřevů (zbylých 10 % obývá lesy v Beskydech).

Krkonošská populace tetřeva se dnes zdá být už definitivní minulostí. Krkonošští ochranáři varovali před akutním rizikem vyhynutí druhu v našich nejvyšších horách už v roce 1964, tedy již rok po vyhlášení Krkonošského národního parku. Od té doby proběhly dva velké pokusy o reintrodukci tetřevů do Krkonoš, první začal už v 70. letech chovem kuřat z původní populace, druhý se odehrál na přelomu století za využití kuřat skandinávského původu – a oba skončily naprostým neúspěchem. V 60. a 70. letech se přitom už tetřevi v Krkonoších nelovili. Svůj vliv, pro tento druh fatální, mělo pravděpodobně několik jiných faktorů.

Nepochybně se na tom podepsal fakt, že v té době už byl stav tetřeví populace velice nízký, řádově v desítkách jedinců (což bylo způsobeno mj. i lovem v předcházejících desetiletích). Snižující se počty ovlivnil i způsob hospodaření v krkonošských lesích a jejich velkoplošné odumírání působením imisí na konci minulého století. Tetřev je pták, který vyhledává strukturou pestrý les – vyhovují mu horské smrčiny, kde kromě vzrostlých stromů najdou i padlé mrtvé dřevo, světliny a především bohatý podrost bylinného patra, z něhož je pro tyto ptáky nejzásadnější podrost borůvčí, brusinek a dalších lesních plodů, které tvoří významnou část tetřeví potravy. Mrtvé lesy, rozsáhlé holiny či umělé stejnověké smrkové monokultury bez podrostu jsou pro tetřeva zcela nevyhovující. V situaci, kdy tetřeví populace byla z výše uvedených důvodů oslabená, dokonaly své poslední dva faktory: Prvním z nich je predace tetřevích vajec (tetřev hnízdí na zemi, obvykle u paty stromu), kuřat i dospělých ptáků – ať už divokými prasaty, jejichž stavy od konce 20. století stále rostou, tak šelmami – kunami, lasicemi a liškami. A druhým zásadním faktorem je rušení lidmi. Krkonoše jsou v posledních 200 letech velmi vyhledávanou turistickou a rekreační destinací a tetřev je, především v době zimování, toku i hnízdění, velmi citlivý na jakékoli vyrušování – ať už jde o cyklistiku, turistiku nebo lyžování.

Na selhání pokusů vrátit tetřeva zpátky do Krkonoš se podepsaly především poslední dva faktory, které spolurozhodly i o vymření jeho zdejší přirozené populace – tedy predace a vyrušování ptáků. Spolu s tím se na neúspěchu druhého z oněch pokusů na počátku tohoto století patrně podepsalo i to, že byli vypouštěni ptáci z umělých chovů, nepřivyklí životu ve volné přírodě a „soužití“ s predátory, a do prostředí, kde lesní porosty stále ještě nedosahovaly pro tetřevy optimální struktury a kvality.

Správa Krkonošského národního parku sama v současné době o dalších pokusech o reintrodukční program neuvažuje – už z ekonomických důvodů. Reintrodukční projekt pro krkonošské tetřevy nicméně existuje na polské straně hor. Polští kolegové se poučili z dosavadních českých pokusů, mají vybranou lokalitu, která by i z hlediska turistiky mohla být vhodná (jde o část hor, kde nevedou téměř žádné turistické trasy) a chybí už jen maličkost – sehnat finanční prostředky. Ty nejsou právě malé. Náklady reintrodukčního programu se pohybují kolem 12 000 Kč na jednoho ptáka a pro úspěch projektu potřebujete vypustit do přírody alespoň 100 jedinců…

Pokud se prostředky polskému národnímu parku sehnat podaří, budeme samozřejmě rádi spolupracovat, aby byl tentokrát pokus o návrat tetřeva hlušce do Krkonoš úspěšný. Zda se tetřev přidá k dalším živočišným druhům, kteří se do našich hor začínají vracet (rys ostrovid, datlík tříprstý, vydra říční, výhledově možná i bobr či vlk), je ovšem zatím ve hvězdách.

Jinak nám opravdu zbývá poslední populace, kterou bychom ovšem měli chránit o to usilovněji – a to populace šumavská. Kéž jí pomůže, že je pro letošní rok naším ptákem roku právě tetřev hlušec.

---

reklama

---