Jakub Kašpar: Klimatický závazek od pohodlného a líného ochránce přírody

Od přirozenosti líný ochránce přírody Jakub Kašpar.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Antontín Kašpar

Když jsem tedy dostal za úkol odpovědět na otázku, co v osobním životě dělám pro klima já, hodilo se mi to vlastně samotnému „do krámu“. Nebude od věci si to sám pro sebe sepsat, že?

Tak jo. Dělám toho v osobním životě pro klima hodně málo. O to míň, že vlastně díky své profesi docela dobře vím, co bych dělat měl. Jenže jsem člověk pohodlný, zmlsaný a rozcapený, a od přirozenosti líný. Kdo mě zná osobně, ví o čem mluvím.

Takže některé věci bych si mohl docela dobře odškrtnout – třídíme doma odpad, a to docela pečlivě. Kromě papíru, plastů a skla taky kovy nebo bioodpad, o elektru nebo baterkách a dalších nebezpečných odpadech nemluvě.

Pořídili jsme si slepičky, abychom měli vlastní vajíčka (kompost, jak to vypadá, nebude – slepice sežerou všechno). Máme včely, takže vlastní med. Maso téměř nejíme (tedy s výjimkou syna, který bez masa nedá ani ránu), a když, tak divočinu, nebo to, pro které si sami dojedeme na některou z okolních farem. Často kupujeme biopotraviny. Dětem kupujeme skoro výhradně oblečení z druhé ruky. Já si kupuju spodní prádlo nebo ponožky jen z bambusu nebo biobavlny.

Máme rádi veřejnou dopravu a tak na výlety (někdy i na delší, třeba do Berlína), jezdíme vlakem nebo autobusem. Nelétáme soukromě. Koupeme se maximálně jednou za dva týdny, mezitím stačí sprcha. Dům vytápíme na 20 stupňů. Kompletní osvětlení v domě zajišťují LEDky. Nekupujeme balenou vodu, na nákupy si nosím vlastní sáčky – plastové i textilní.

Jenže to vůbec nestačí a pořád je to málo. Protože: doma máme pořád nějaké cizokrajné ovoce. Banány například. Máme doma dvě auta. Jasně, manželka potřebuje auto k práci (jezdí k porodům jako dula). A já ho přece taky potřebuju – logistika se třemi dětmi, jejich kroužky a angažmá, mou prací a dalšími aktivitami (skauting, evangelická církev…) je složitá a s autem je člověk všude, když potřebuje a když zrovna stíhá. Kolo mi stojí v garáži a namísto někdejších 5000 km ročně najedu sotva desetinu. V práci mám na starosti mj. mezinárodní aktivity a vztahy národního parku, takže dost cestuju – a letadlem je to docela příjemně pohodlné a rychlé (pravda, z 99 % po Evropě, zaoceánský let jsem absolvoval jen dvakrát v životě).

Tak jsem si dal pár takových závazků. Sám pro sebe.

1. Kromě toho, že dál nebudeme létat na dovolenou, zvážím pečlivě i každý pracovní let. Nedá se tam jet veřejnou dopravou? Je opravdu nezbytné, abych tam fyzicky byl? Neobejdou se beze mě? Není možná e-konference?

2. Když pojedeme s rodinou na dovču nebo s dětmi na výlet, budeme hledat destinace, kam se dostaneme veřejnou dopravou, ideálně vlakem. V Česku i ve střední Evropě je mraky věcí k vidění, které už asi svět viděl, ale my ne.

3. Na pracovní cesty budu jezdit veřejnou dopravou všude tam, kde je to reálně možné, případně v maximální míře sdílet jízdu autem.

4. Ještě víc budu chodit pěšky a vrátím se k jízdě na kole, naučím se jezdit na bruslích.

5. Kilometry ujeté autem si budu počítat a vyprodukované skleníkové emise budu offsetovat podporou adaptačních projektů.

6. Úplně vyloučím spotřebu konvenčního masa a nesezónního ovoce a zeleniny, stejně jako tropického a subtropického ovoce. Jednoznačně budu preferovat fair a bioprodukty a lokální potraviny.

7. Budu nakupovat primárně mimo obchodní řetězce, především mimo supermarkety na předměstí.

8. Dál budu pokračovat v hledání cest, jak snížit produkci odpadů, nejen z obalů. Nebudu si zapomínat svůj cestovní hrnek na čaj a kafe, případně si budu vozit termosku s bylinkovým čajem z vlastních bylinek.

9. Oblečení budu kupovat především z druhé ruky, případně z ekologicky šetrných materiálů nebo fair trade.

10. Zkrátka a dobře budu při svých nákupech přemýšlet a nebudu nakupovat bezmyšlenkovitě. Nebudu nakupovat, co nepotřebuju (to není tak samozřejmé, jak to zní ).

11. Vysadím aspoň jeden strom měsíčně v průměru (12 stromů za rok).

12. Budu aktivní v ochraně přírody (pochopitelně nejen v práci, kde se to ode mě očekává – jsem za to placený), ale i ve svém městě a regionu. Budu se snažit naše lokální a regionální politiky inspirovat k opatřením na ochranu klimatu a zvládnutí důsledků klimatických změn – víc zeleně, méně zpevněných ploch, omezení výstavby na zelené louce…

13. Budu aktivně komunikovat nejen s lokálními a regionálními, ale i s celostátními a evropskými politiky a jako volič je přesvědčovat, aby svým hlasem přispívali k ochraně přírody a klimatu.

14. Ze svých úspor i dobrovolnicky budu podporovat organizace, které aktivně pomáhají ochraně přírody a klimatu.

15. Zpomalím a zklidním svůj životaběh a budu se ještě víc těšit z chvil, které prožívám, se svou ženou, s našimi dětmi, s našimi přáteli.

A budu rád za vaše další tipy, co bych mohl udělat víc.