Jakub Kašpar: Velké rozhořčení nad utracením vrchlabské vlčice je vlastně dobrá zpráva
Vlci se po dvou staletích vracejí do české přírody. Na Šumavu, do Beskyd, do Máchova kraje, Českého Švýcarska, na Broumovsko – a také do Krkonoš. V zimě je tu zaznamenáváme už osm let. Loni poprvé přišli prokazatelně i po sejití sněhu. A letos už o nich víme z opakovaných případů i v letní sezóně. Velký mediální ohlas si získala fotografie vlka na Rýchorách z fotopasti z letošního června a aktuálně plní stránky novin i televizní zpravodajství smutný případ vlčice, která se na začátku srpna našla v ovčí ohradě na Vrchlabsku.
Její případ je opravdu krajně výjimečný od počátku do konce. Zvláštní bylo, že zůstala v ohradě a neutekla. Byla v ohradě s ovcemi, dokonce nějakou dobu i se čtyřmi, které předtím strhla jiná skupinka vlků, a přesto nežrala a nepila. Když se vracela zpět do přírody, byla vyhladovělá. Další dva dny strávila v bezprostřední blízkosti lidí, zabila přímo před majitelkou psa a nakonec vešla i přímo do restaurace jednoho z hotelů. Proto musela být odchycena a umístěna v karanténě. V prvních dnech pro ni vše vypadalo nadějně, testy na nejrůznější choroby vycházely negativně, jen se vlčice stále chovala podivně krotce. Po dvou týdnech ovšem vyšly pozitivně krevní testy na protilátky vztekliny a přidala se postupující ztráta sluchu. Kde se v její krvi protilátky vzaly, nevíme do dneška. S plošnou vakcinací se zvíře mohlo setkat nějakých 300 km na východ od Krkonoš – což by vyloučené rozhodně nebylo.
Jenže když se tam tehdy prováděla, bylo to ani ne měsíční štěně a vlčice vlčata odstavují až po pátém týdnu života… A tetracyklin, který se přidává do vakcín, se v těle vlčice nevyskytoval. Od středy 22. srpna zkrátka všechno ukazovalo na to, že jde o zvíře nakažené vzteklinou. Při jejím pohybu v okolí Vrchlabí a Špindlerova Mlýna se minimálně tři lidé prokazatelně dostali do kontaktu s jejími slinami – a právě slinami se vzteklina přenáší. Čekali tedy, spolu s lékaři královéhradecké Fakultní nemocnice, na definitivní zprávu, zda je zvíře nemocné, či ne. Proto musela být nakonec vlčice utracena, aby bylo možné provést jediné zcela spolehlivé testy na mozkové tkáni. Ty vzteklinu vyloučily a lidé si mohli vydechnout.
Vydechnout si mohli i všichni ostatní, včetně všech „krkonošských“ a dalších českých vlků, protože se nepotvrdilo podezření, že by tuto nakažlivou nemoc 16 let po jejím posledním výskytu v našem regionu, vlčice znovu přinesla.
Konečný osud vlčice vyvolal doslova pozdvižení, především od milovníků zvířat. Pro nás, kteří jsme po všech konzultacích s veterináři, zoology, imunology, infektology, kolegy ochranáři z AOPK i kolegy z MŽP, nakonec v dané situaci museli rozhodnout o utracení zvířete, to bylo další pokračování těžkých dnů. Skoro tři týdny jsme se mnozí na Správě KRNAP nezabývali téměř ničím jiným, než touto vlčicí. Rozhodnout nakonec o tom, že musí zemřít, aby bylo možné ochránit několik lidí před opravdu ošklivou nemocí (očkování proti vzteklině není vůbec bezproblémové a nese s sebou rizika, kvůli kterým je dobré se mu vyhnout, je-li to jen trochu možné) – to byla situace, se kterou bychom se byli rádi vůbec nesetkali.
Ale to rozhořčení, které smrt zvířete vyvolala, je vlastně dobré zpráva pro vlky a další šelmy v Česku. Lidé se jich iracionálně nebojí, mají je rádi a jejich návrat do přírody chtějí. To je skvělé poselství, ze kterého mám opravdovou radost. Ona o tom vypovídají i čísla – podle výzkumu Jana Krajhanzla, Jana Skalíka a spol. z roku 2015 (Ochrana divoké přírody očima české přírody) si 62 % lidí přeje, aby se výskyt vlků v české přírodě více podporoval (omezení vlků by si přálo naopak 20 % lidí). Teď jsme tedy tu zprávu dostali i od „hlasu lidu“ na sociálních sítích.
Návrat vlků do české přírody je skvělá zpráva. Případ „vrchlabské“ vlčice je natolik mimořádný, že doufáme, že se jen tak (nejlépe nikdy) opakovat nebude. Je ale třeba, abychom se začali o vlcích a jejich chování víc učit. Abychom byli připravení – ať už jako běžní čtenáři, ochranáři, veterináři, nebo hospodáři – chovatelé ovcí a dalších zvířat. Dvě stě let jsme tu vlky neměli – a tedy nám chybí také zkušenosti s nimi. Můžeme využít knížky, které jsem citoval v úvodním odstavci. Dostupné odborné studie chování vlků, zkušenosti kolegů ze Saska či Slovenska, kteří je ve střední Evropě mají nejbohatší… Agentura ochrany přírody a krajiny ČR připravila velmi užitečný informační web www.navratvlku.cz a Hnutí DUHA s dlouholetými zkušenostmi provozuje výborný web www.selmy.cz. Tak do toho.
Na návrat šelem jistě musí reagovat také hospodáři. Zákon o náhradách škod, které způsobí některé druhy chráněných živočichů, včetně vlků, u nás máme už od roku 2000. Stát začal také finančně podporovat hospodáře při nákupech pasteveckých psů či při vybavování pastvin elektrickými ohradníky a zdroji energie pro ně. To zdaleka ve všech zemích nemají. Dokonce ani mnohde tam, kde lidé vlky nikdy nevyhubili. Je fascinující poslouchat třeba na gruzínském nebo arménském Kavkaze pastevce, kteří se s vlky setkávají téměř denně, s jakým respektem o nich mluví a jak samozřejmou součástí přírody, a jejich soužití s ní, pro ně jsou. „To je přece normální – kde jsou ovce, tam jsou vlci,“ jsem slyšel na gruzínských horách prakticky od všech místních, s kterými jsme se o šelmách bavili (při přípravě plánu péče o CHKO Tušsko, na kterém jsem se podílel, to bylo téma zásadní).
Příroda je bez velkých šelem oslabená. Asi jako by člověku chyběl nějaký důležitý vnitřní orgán. Vlci a další šelmy udržují ekosystém v rovnováze. Když chybí, musí je zastupovat člověk. A člověk je v nahrazování přírodních dějů vždycky zoufale nedokonalý a nikdy nedokáže dohlédnout všech důsledků toho, co dělá – a proto vždycky hrozí riziko, že udělá nějakou velkou chybu. Proto přijímejme návrat vlků s pokorou vůči přírodě, která – na rozdíl od nás lidí – vždycky ví, co dělá.
reklama
Dále čtěte |
Ochránci zvířat se kvůli snížení ochranného statusu vlků obrátili na soud v EU
Vlk se po srážce s autem podruhé narodil
Po dvou stoletích se do Železných hor vrátil vlk
Další články autora |
Všechny čtyři národní parky v Česku společně založily vlastní asociaci
Jakub Kašpar: Klimatický závazek od pohodlného a líného ochránce přírody
Jakub Kašpar: Laudatio na profesora Josefa Fantu, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2014Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Hunter
3.9.2018 15:50Praha 28.8.2018
Dne 3. srpna byla objevena vyděšená mladá vlčice v ohradě s ovcemi v Krkonoších. Vlčici s podivným chováním se podařilo z ohrady vypustit. Nicméně za několik dní poté usmrtila malého psíka, kterého jeho majitelka vybojovala od vlčice zpět už mrtvého a následně vběhla do hotelu, kde musela být uspána a převezena do ZOO. Zde byla podrobena zdravotním testům a byla u ní zjištěna přítomnost protilátek na vzteklinu. Kvůli podezření tak závažného onemocnění byla utracena a vyšetřena. Naštěstí vlčice vzteklinou netrpěla a podezření se nepotvrdilo. Jedinou možnou cestou, kde mohla vlčice tyto látky získat tak zůstává vakcinace. Jednou z možností je možná plošná orální vakcinace lišek a ostatních šelem proti vzteklině, která se ovšem od roku 2011 v České republice neprovádí (nicméně v některých oblastech Polska ano), a nebo druhá možnost, že vlčice byla standardně očkována, tzn. že byla již předtím držena v zajetí, a že pochází z umělého chovu. Tuto variantu podporuje i chování vlčice, kdy zvíře nebylo výrazně plaché, v zajetí nevykazovalo vysokou míru stresu a bylo značně vyhublé, tzn. že ve volnosti si nedokázalo obstarat potravu. Tuto variantu již připouštějí i jiní experti. O nelegálním vypouštění vlků se hovoří již několik let a zprávy o krotkých, nebo málo plaších jedincích vlků, se objevují poměrně často. Až dosud nám ovšem kompetentní orgány (MŽP, AOPK ) tvrdí, že vypouštění odchovaných vlků u nás neexistuje, že se vždy jednalo o divoké vlky a takové jejich chování je běžné. Podle našeho názoru rozhodně běžné není! Před krkonošskou vlčicí došlo k útoku vlka na několik osob v sousedním Polsku, který byl podle všeho také nelegálně vypuštěn. A právě nebezpečí těchto jedinců je zřejmé. Jedná se o jedince částečně socializované s malou schopností obstarání přirozené potravy, kteří v krajních případech mohou napadnout, poranit nebo také usmrtit člověka! Vzhledem k tomu, že je vlk zákonem zvláště chráněným živočichem, měl by jeho chov být pod přísným dohledem. A jak ukázaly poslední kauzy mapující chov tygrů, lvů a jejich nelegální usmrcování, ne vždy tomu tak skutečně je. Zcela zásadním problémem je, že kompetentní orgány tomuto nikdy nevěnovaly dostatek pozornosti.
Vyzýváme odpovědné orgány, aby vypracovaly odpovídající legislativní opatření, která se zaměří na evidenci a kontrolu všech chovaných vlků v ČR, označení chovaných jedinců, zdokumentování jejich původu podle zákona, evidenci jejich prodeje a rozmnožování. Je bezpodmínečně nutné vést evidenci každého vlka chovaného v zajetí v ČR od narození až do doby jeho skonu.
www.cmmj.cz
Hunter
4.9.2018 16:41 Reaguje nahttps://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/vlk-v-polsku-pokousal-dve-deti-myslivci-ho-zastrelili
Ale to Vy přece moc dobře víte. To, že zachraňbrouci se pokouší pomoci tzv. "přírodním procesům", nelegálním vypouštěním uměle odchovaných vlků, je asi víc než jisté. Asi jako když se na území kde se vlk sto let nevyskytoval,se najednou zčista jasna objeví alfa pár a začne se množit :-). Že tím zvyšují riziko napadení a tím de facto vlkům prokazují medvědí službu, to jim asi nedochází. Zkuste hádat, co se stane, až k nějakému napadení skutečně dojde. S pozdravem M.Soukup
Anyr
4.9.2018 20:23 Reaguje na HunterMěl jsem je kdysi romanticky rád, dokud jsem se nedozvěděl, že myslivci (nimrodi, lovci, a další podobně stateční chlapci, ovšem jen dokud mají zbraň) mimo jiné zabíjejí a zraňují lidi, že pytlačí pro kožešinu a maso a že tráví konkurenci z říše zvířat, a to dokonce zakázanými způsoby i jedy.
Teď je chci odstranit jako potencionální velké nebezpečí společnosti, jak mnohonásobně dokázali.
Tak co s tím? Vlky nebo myslivce? Asi to, co statisticky vyjde jako méně nebezpečné pro svět, ne? :)
V našem případě šlo o samici čistokrevného vlka středoevropské nížinné populace.
Tetracyklin /tedy stopy po markeru/ v těle opravdu neměla.
Že mohlo jít o zvíře z chovu jsme nikdy nevylučovali a také to výše píšu. Přítomnost protilátek v krevním vzorku nemusí být ale nutně dokladem očkování v zajetí. Je mi líto.
Hunter
5.9.2018 14:05 Reaguje naRád bych Vás poprosil o vysvětlení, jakým jiným možným způsobem se do těla této vlčice dostaly protilátky :-). Děkuji předem. S pozdravem M.Soukup
