https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-mrkvicka-klimaticke-desatero-umirneneho-jednotlivce-ve-strednim-veku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Mrkvička: Klimatické desatero umírněného jednotlivce ve středním věku

16.11.2022
Auto. Jestli ho nepotřebujete, tak si ho nekupujte.
Auto. Jestli ho nepotřebujete, tak si ho nekupujte.
Desetibodový návod inspirovaný mnichy ze Šangri-la a konferencí COP27, jak nebýt ropákem, a zároveň si dopřát v létě grilovačku. Hlavně ho neplňte úplně, nepatří to mezi ctnosti.
 
Na klimatické konferenci COP27 člověk slyší a vidí příklady z celé planety, jak jsme na tom už teď špatně. A díky nejrůznějším studiím je jasné, že i když se svět pomalu otáčí k větší zodpovědnosti, zdaleka není vyhráno. Odpověď na otázku, co s tím, není úplně jednoduchá. Co má skutečný dopad a co situace nepomůže? Co je greenwashing (předstírání zelenosti jen tak na oko) a co opravdová snaha o změnu? Co jsou unáhlené reakce, co hysterie? Kolem tématu je spousta emocí, které někdy vedou extrémním pozicím.

I tady na konferenci je občas slyšet, že dopady chování jednotlivce na klima jsou zanedbatelné. Že jde přeci o státy a velké korporace, které mají ve svých rukou naprostou většinu emisí. Dobré je, že vlády všech těch států tu sedí za jedním jednacím stolem se společným cílem, ke kterému se společně zavázaly. To je samo o sobě ohromný úspěch. Také je patrné, že svět businessu na změnu reaguje tak, jak to privátní sektor umí. Rychle. Otázku, jestli se nejedná jen o fasádu, teď pomíjím.

Pokud ale mluvíme o proměně celé společnosti a mechanizmů, které jsou zavedené po generace, nelze roli jednotlivce pominout. I Kdyby naše každodenní rozhodnutí měla na klimatickou změnu zanedbatelný vliv. Při debatách kolem sebe často slýchám střet dvou extrémů: „Bez radikální změny chování každého z nás se nikam nedostaneme, nejíš cvrčky, vraždíš planetu“ a z druhé strany: „Ať se to řeší jinde, tím že si nedám hamburger a nepoletím na dovolenou, planetu nezachráním.“

Tyhle dvě pozice budou určitě souviset s věkem. Pro planetu je to dobrá zpráva, lidstvo bude jako celek čím dál tím zodpovědnější. Teď se ale chci věnovat postojům mojí, střední generace. Té, která je ovlivněná dravými devadesátkami, která si nutně musí vybírat mezi konzervativní a liberální pozicí a pro kterou jsou některé věci přeci jen „trochu moc“.

Na pomoc si vezmu mnichy Šangri-la z románu Jamese Hiltona Ztracený obzor a jejich filozofii: „Především vyznáváme víru v umírněnost,“ vysvětluje mírným hlasem mnich. „Hlásáme, že vyvarovat se přehánění v čemkoli je ctností - že je dokonce ctností, dovolíte-li mi ten paradox, vyvarovat se přehánění i ve ctnosti.“

Tomuto publiku nabízím tedy spolu s mnichy následující návod, jak nebýt ropákem, a zároveň si dopřát v létě grilovačku. Vezměte si z něj, co chcete, a hlavně ho neplňte úplně, pamatujte na umírněnost.

Maso. Ono nejde ani tak o to, že krávy pšoukají skleníkové plyny, ale že lidstvo nemůže získávat proteiny z masa v takovém množství jako nyní. Živočišná velkovýroba je z hlediska planety nákladná. Není na to dost půdy, ani vody. Pokud se nechcete zbavit požitku ze šťavnatého steaku nebo párku v rohlíku, pomůže, když člověk maso omezí. To, že se dá najíst i bez masa je nezpochybnitelná pravda. Tak proč si maso nedat k obědu jednou, dvakrát, třikrát do týdne. Pokud bychom jako společnost snížili spotřebu na polovinu, úplně by to stačilo. A k tomu jsou tu ty velkochovy, které se snad nikomu nelíbí. Takže raději jedno bio kuře než dvě vodňanská. Jinak krávy na kopcích ať se pasou, ty planetě neubližují, naopak. Ano chápu, že někdo prostě maso musí. Vy se aspoň nedívejte na vegetariány jako na podivíny, ale jako na ty, kteří vám váš z hlediska udržitelnosti planety země váš jídelníček umožňují. A prosím, nestěžujte si, že na rautu nejsou řízečky.

Auto. Jestli ho nepotřebujete, tak si ho nekupujte. Jestli potřebujete, máte hodně peněz a líbí se vám, když auto bzučí, pořiďte si elektromobil. Pokud ten nechcete nebo mu nevěříte nebo čtete svět motorů, zvažte jiné alternativy. Auto na LPG sice není klimaticky neutrální (to není ani elektromobil), ale je výrazně lepší než benzín než nafta. A investici máte do roka zpět. A ať už vám auto bzučí nebo motor přede, zvažte, jestli nemůžete místo něj použít veřejnou dopravu.

Létání. Na inovace pohonu letadel marně čekáme. Zatím by mohlo stačit, kdyby se nelétalo zbytečně. Po blízké Evropě vlakem, místo dvou euro víkendů zůstaňte někde jeden týden, bude to víc v klidu. Při nákupu letenek koukejte na to, jak je spoj efektivní z hlediska uhlíkové stopy. A pokud máte soukromé letadlo, nechte ho v hangáru. V první třídě prý mají skleněné skleničky, šampaňské a kovové příbory, takže cajk. Nebo s sebou vezměte kamarády. Hodně kamarádů.

Energie. Část energie je z uhlí, a čím míň jí spotřebujeme, tím méně bude špinavé energie potřeba. To stejné se týká zemního plynu. Takže šetřit, neplýtvat, zateplovat. Ale o tomhle snad vzhledem k cenám není nikoho nutné přesvědčovat Snad jen o věcech přemýšlet. Není potřeba vařit stále dokola plnou konev vody, zároveň nepomůže, když si LED žárovku z Číny odpálíte neustálým zhasínáním a rozsvěcením za měsíc. Pokud máte na peníze, obnovitelné zdroje jsou investicí do vlastní nezávislosti i budoucnosti planety. Snad se brzy začnou budovat menší ostrovní systémy a zelená energie bude dostupná více lidem.

Voda. Opakem vody je sucho. Naše západní civilizace stojí na předpokladu, že vody je nekonečno. To bohužel není. Lidé, kteří chodí pro kanystr s vodou desítky kilometrů daleko, nechápou, že si pitnou vodou splachujeme záchody. Spotřeba vody na člověka je u nás zhruba sto litrů na den. Mohlo by to být méně? Mohlo. Ano jeden perlátor planetu nezachrání, ale když ho bude mít každý, když si odpustíte vanu, zkrátíte sprchu, zefektivníte praní a zainvestujete do myčky, pomůže to. Pokud je kde, má smyls zachytávat dešťovku a tu pokud možno ji využít i v domácnosti. Pokud jste zemědělec, vlastník půdy nebo majitel esa, máte v rukou klíč k řešení a můžete toho dělat daleko víc.

Konzum. Snad už chápeme, že se nakupováním dalších a dalších věcí do blahobytu „nepronakupujeme“. Škála toho, co se dá dělat, je široká. Vyberte si pár věcí, které vám neublíží nebo vás budou rovnou bavit. Někoho baví spravovat věci, místo vyhazování a nakupování, někdo objeví zalíbení v módě ze second handů. A pak je tu takové to minimum, jako dávat přednost lokálním produktům a z Číny si kupovat jen to, co se jinde nedělá, na nákup chodit s taškou, omezit zbytečné obaly, samozřejmě zodpovědně třídit. Ano, ono se nezpracuje všechno, ale i ta část je dobrá. Když každý udělá jen něco, umírněně, ušetříme si ohromné tuny odpadů. Zajímejte se, jak se chovají firmy, u kterých nakupujete, dejte přednost těm, které se chovají zodpovědně. I firmy se zajímají o to, co od nich žádají zákazníci, a proto vaše spotřební chování v důsledku motivuje celý sektor k proměně.

Politika a občanská společnost. Ano, máme demokracii. A ano, stát toho zmůže daleko víc než jednotlivec. V té velké politice koukejte na programy politických stran. Politici se stejně jako firmy zajímají o to, co chtějí jejich voliči, a čím víc lidí bude považovat klima za důležité téma, tím víc se i politici budou k tématu stavět víc a víc zodpovědně a zohledňovat ho ve svém programu. A v té lokální tlačte na zastupitelstva, aby rozhodovala zodpovědně. Na místní úrovni se toho dá udělat spousta dobře i špatně. Obce ovlivní, jací zemědělci budou hospodařit na obecní půdě, jestli se budou vysazovat stromy, jak se bude budovat nová infrastruktura, zda se zateplí obecní budovy. Přispět dobré věci se dá také zapojením do občanských iniciativ nebo aspoň jejich finanční podporou.

Zaměstnání. Každá firma od malé, přes velký podnik, po nadnárodní korporaci má vliv. A každý zaměstnanec má nějaký vliv na svou firmu. Dejte najevo, že zodpovědnost k přírodě a klimatu je pro vás důležitá. Pomůžete tak managementu dělat změny, o kterých si mohou myslet, že jsou nepopulární. A pokud jste v managementu, dělejte změny vy. Beztak vám to za chvíli přikáže Evropská unie, tak aspoň budete napřed.

Odpustky. Neboli kompenzace uhlíkové stopy. Když už něco, co emituje skleníkové plyny, musíte dělat, je možné i jako jednotlivec kompenzovat uhlíkovou stopu. Ale pozor, abyste jen nepodpořili greenwashing nějaké korporace. Navíc tyhle mechanizmy mohou být jen dočasné. Nelze dlouhodobě. ničit a zároveň spravovat. Je třeba neničit a regenerovat. Na úrovni jednotlivce je možná lepší podpořit smysluplné konkrétní projekty, ať už někde daleko, kde klimatická změna drancuje životy, nebo u vás v okolí.

Rodina a přátelé. Jestli máte děti, nejdřív je chvíli vychovávejte, a pak je podpořte v tom, co dělají. Budou totiž daleko zodpovědnější než vy. Bavte se o ekologii lidmi kolem vás. Ve společnosti koluje mnoho dezinformací a mýtů. Zajímejte se, studujte zdroje, nenechte se manipulovat. A lidem, kteří pořád nevědí, jak ten problém uchopit, třeba pošlete tenhle návod.

Možná se ptáte, jestli tohle všechno autor dělá.

Ano, dělá, umírněně.

Sledujte novinky o COP 27 od Jana Mrkvičky na Twitteru.

Text vyšel na blogu Jana Mrkvičky na Aktuálně.cz.


reklama

 
foto - Mrkvička Jan
Jan Mrkvička
Autor pracuje pro Člověka v tísni jako ředitel odboru pomoci a rozvoje.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (13)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

MJ

Marcela Jezberová

16.11.2022 08:24
To je zase zbytečný článek. Kdybych měla svůj konzum snižovat podle těchto rad, musela bych ho nejdřív významně zvýšit. Mrkvička by měl jít dělat něco užitečnějšího, než emitovat zbytečné elaboráty.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

16.11.2022 09:03 Reaguje na Marcela Jezberová
ten kdo chce si to může přečíst. Všechny články nemusí být sugesce a kontraproduktivnost v kostce ale třeba i zamýšlení se.
Lidi už žijou v těch traumatických zprávách, které se linou z různých médiích tak samozřejmě, že už jiné nepřijímají. To, že je to ničí zevnitř už nevidí.
Odpovědět
LB

Lukas B.

16.11.2022 10:41
přiměřeně umírněně bych se snad pod to i podepsal :)
Odpovědět
ss

smějící se bestie

16.11.2022 11:30
Autor pracuje - hledá, informuje se po světě,
nebo papouškuje ty EU nesmysle ?
Odpovědět
JO

Jarka O.

16.11.2022 13:00 Reaguje na smějící se bestie
Momentálně si válí šunky na COP27.

@Článek se mi nepozdává, poslední 4 témata nepatří do soukromého chování, ale aktivistického. Soukromá skromnost je kazdého rozhodnutí, zato aktivismus, otravovat s tím např. v práci - to ne.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

16.11.2022 12:23
Dvě poznámky ... já už su fakt alergický, když se do všeho s prominutím sere ochrana klimatu. Tohle jsou ve velké míře věci, které souvisí s nějakou úctou a láskou k přírodě, okolí, ochraně životního prostředí a podobně.
Furt prudit s klimatem, bo je to teď hrozně trendy a cool ...

A pak je v článku zcela zásadní problém ...

"Tomuto publiku nabízím tedy spolu s mnichy následující návod, jak nebýt ropákem ..."

Tak takhle by to nešlo, bo já se skoro vším uvedeným řídím ... i když důvodem je asi hlavně šetrnost, až lakota:-), a dna ... nicméně zdejší nejvyšší autorita Hanzl jasně říká, že su ropák.

Tak teď nevím ... ;-)
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

16.11.2022 15:06 Reaguje na Svatá Prostoto
Ochrana klimatu se musí do všeho namontovat, aby to vypadalo, jako že se pro to něco dělá - divadlo pro 8 miliard diváků.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

16.11.2022 15:02
Jistě lze takto apelovat a třeba taková předsevzetí vydrží pár měsíců, možná pár let. Ale když si člověk uvědmí procentáž lidí, kteří ze zatím příliš eko nechovali, a stanou se z nich dodržovači desatera, klimatem to nijak nepohne.

Odpovědět
KP

Karel Padevet

16.11.2022 15:06
Klasická zelená "nalejvárna". Autor se jaksi nezatěžuje reálnými fakty a dopady toho či onoho... on "věří".
A hlavně chce omezit občanům svobodu jejich volby.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

16.11.2022 18:37 Reaguje na Karel Padevet
I svoboda má svoje limity, a především (alespoň v mých očích) je nedílnou součástí svobody i odpovědnost - té se tomuto tupému stádu ženoucímu se za krysařovou píšťalkou jaksi nedostává (tím myslím lidstvo jako celek).
Odpovědět
HH

Honza Honza

17.11.2022 08:49
Jsou to typické názory vědců, ekologů. Správné? Že nemáme jezdit autem, když tak elektro, topit dřevem (teď už i plynem)- ani v krbu, třídit odpady, šetřit, dobře pracovat, nekouřit, nepít alkohol. K tomu vést děti. Ale je třeba se zamyslet, kam tato politika vede. K větší výstavbě atomových elektráren, větší produkci jaderného odpadu, větší výrobě baterií, další odpady, čerpání surovin, zátěže přírody. Jsou to ohromné investice, další finanční tunely, podpora dalších nadnárodních společností. Finance budou chybět jinde. Vlastně z bláta do louže. Jaderný odpad se může ale i nemusí v budoucnu zužitkovat: mohou být jiné zdroje elekřiny a v okolních státech řeknou: my už ho nepotřebujeme, dělejte si s ním, co chcete.
Lepší je rozumná cesta, skutečně se starat o přírodu, dělat vše pro to, aby se krajina zavodnila, zadržovat vodu- i to u všech staveb i u RD, zrušit meliorace, budovat jezy, jezírka, rybníčky, močály. Aby zemědělci a lesníci uvolňovali půdu pro zadržování vody. Pěstovali smíšené lesy, remízky s keři, vznikala pestrá různorodá zavodněná krajina. Produkovat dřevo a topit s ním. Na to jsou třeba peníze a tolerance ekologů a úřadů.
Násilný tvrdý ekologický přístup povede k ještě větší ekol. zátěži přírody. Lepší je rozumná tolerantní nenásilná cesta, větší návrat k přírodě a k přirozenosti. Nemyslet si, že všechno vím nejlíp a že jen moje cesta je ta nejsprávnější.
Odpovědět
PJ

Pavel Januška

17.11.2022 20:03
Odpovědět
PJ

Pavel Januška

17.11.2022 20:09
Máme svůj dům, dřevo ze svého lesa, ovce na své pastvině, fotovoltaiku (2 kw na vodu na střeše), zeleninu ze své zahrady, med od sousedů, pracuji z domova na PC, ročne ujedeme 10 000 km autem za obchodem, dovolenou a výlety, odpad třídíme (asi tak 20 kg plastu ročně). Tak co ještě?

P.Januška
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist