Jana Dlouhá: Připravuje se loupež
Řeči o zájmech lidu fungují stejně, jako kdysi – momentálně se týkají práva na bydlení. Za krásnými slovy jsou zájmy spekulantů, kteří se už brzy jako sršni vrhnou na vše, co má nějakou cenu. Z materiálu, který má podpírat náš společný domov, si postaví své papírové úkryty. Aby chránili křehkost svého hnízda, musí být sami extrémně nebezpeční (užiteční sršni prominou …)
O co jde? Naplňování našeho práva na bydlení je přenecháno developerům. Budou vyzobávat rozinky, což jim nový stavební zákon umožní. Výsledek? Naše nejcennější památky a přírodní dědictví obestavěné luxusními domy či byty s „výhledem“ (zvyšuje cenu nemovitosti). V dosud klidných čtvrtích rostou nikým nechtěné stavby (hlučné, ošklivé, znečišťující ovzduší,…) – obyvatelé se prakticky nemohou bránit. Když se projektant rozhodne vést tudy několikaproudou silnici, tak mají smůlu úplně – ta se schválí přednostně. Protestovat můžeme – demokracie se u nás přece ctí – není to ale nic platné. Na náš názor, ani na názor odborníků památkové péče nebo ochrany přírody není třeba vůbec dbát. Je jasné, kdo je vítězem (spekulanti); obyčejní lidi jsou zahnáni do ghet, nemají ani možnost se pokochat kulturními nebo přírodními krásami ve veřejném prostoru – vše je podřízeno privátním zájmům. Lidi, rychle přestaňte mít rádi krásná místa naší země – brzy budou zneuctěna, zpeněžena …
Příprava stanoviska k novele stavebního zákona mne donutila pochopit jeho logiku. Podle něj se konkrétní případy (návrhy staveb) řeší úplně jinak, než obecnější pravidla (územní plán). Experti a taky obyčejní lidé se mohou angažovat vlastně jen v přípravě územního plánu (kterýžto proces by měl běžet víceméně transparentně). Kdo z obyčejných lidí to ale reálně udělá? Vyjadřovat se ve fázi schvalování projektu je pak už ale skoro nemožné a navíc neúčinné – z povolovacího řízení jsou dotčené orgány a jednotlivci fakticky vyloučeni. Stavebník navíc může nerespektovat názor odborníků a odchýlit se od územně plánovací dokumentace za účelem „zrychlení a větší flexibility povolování“. Pak už souhlas dotčeného orgánu potřeba není vůbec.
Řečeno odbornějším jazykem: Navrhované změny v dohadovacím řízení omezují možnost spravedlivého zohlednění všech veřejných zájmů. Účastníci řízení ztrácejí garanci účasti na společném jednání, jednání o převažujícím veřejném zájmu je neveřejné a účastníci povolovacího řízení k němu nemají automatický přístup. Lhůty jsou velmi krátké a rozhodující pozici má stavební úřad, proti jehož rozhodnutí podle části šesté zákona není přípustný rozklad.
Pořád ještě chceme chodit ven – se svými dětmi, vnoučaty, nebo jen tak sami na procházku. Nekoukat do mobilu, procházet veřejným prostorem vědomě, sledovat okolí a dění v něm. Jsou to kulisy našeho domova – tady nám může být dobře. Jsou zde stopy práce našich předků, přírodní prvky a procesy; zde naše myšlenky mohou volně plynout. Nejsme přece roboti, co se pouze dopravují z výchozího místa A na místo určení B. Ještě pořád chceme žít ve fyzickém světě. Nebo se máme plně přesunout do toho virtuálního? Tam by nám manipulátoři vládli ještě snadněji …
reklama
Jana Dlouhá: České univerzity se spojily ve snaze o prosazování udržitelnosti