: Prosperita pro mnohé nebo bída pro všechny? Svou budoucnost si zvolíme v Riu

Od roku 1992 jsme dosáhli značného pokroku. Stále to však nestačí. Miliony lidí denně hladoví.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Zoriah / Flickr

Proč je tato konference důležitá a proč se usiluje o „zelené hospodářství“? Zelené hospodářství vede ke zlepšení prosperity lidstva a sociální spravedlnosti, přičemž významně omezuje rizika pro životní prostředí a nedostatek přírodních zdrojů. Růst je v zeleném hospodářství podporován investicemi, díky nimž se snižuje tlak na životní prostředí a služby, které nám poskytuje, a na podporu účinnějšího využití energie a zdrojů.

Slovy jednoho afrického diplomata je to naše vlastní strategie pro přežití. Zelené hospodářství je prostředkem k dosažení udržitelného rozvoje, strategií k získání prosperity pro lidstvo a planetu, a to dnes i v budoucnosti. Udržitelný rozvoj není možný bez sociální spravedlnosti, tak jako růst není možný bez řádného hospodaření s přírodními zdroji, na nichž naše hospodářství závisí. Potřebujeme udržitelný rozvoj, abychom dosáhli prosperity pro mnohé místo bídy pro všechny.

Od roku 1992 jsme dosáhli značného pokroku. Stále to však nestačí. Miliony lidí denně hladoví. Pokud budeme i nadále spotřebovávat zdroje v takové míře jako nyní, budeme do roku 2050 potřebovat kapacitu více než dvou planet Země, abychom se uživili, a naděje mnoha lidí na kvalitnější život se nenaplní.

Budeme-li využívat naše zdroje neudržitelným způsobem, budou v naší společnosti nejvíce trpět ti nejchudší, neboť jejich životy a živobytí jsou na vodě, zemi, mořích, lesích a půdě přímo závislé. Udržitelný rozvoj vážným způsobem ohrožují nové a vznikající problémy, od změny klimatu a vzrůstajícího nedostatku vody až po nízkou odolnost vůči přírodním katastrofám nebo ztrátu biologické rozmanitosti a ekosystémů.

Máme však k dispozici nástroje k řešení těchto problémů a k tomu, abychom je změnili v příležitosti. Mnohé země mohou skokově přejít na účinné technologie a systémy, které jim umožní využívat zdroje – od lesů a biologické rozmanitosti po zemi a nerosty – způsoby, které jsou udržitelné a dovolují podpořit nárůst ve spotřebě. Odhaduje se, že 70 až 85 % příležitostí ke zvýšení produktivity zdrojů je v rozvojových zemích. Státy, které se naučí využívat svůj přírodní kapitál inteligentním a udržitelným způsobem, budou v budoucnosti slavit úspěchy. Podle zprávy Mezinárodní organizace práce by mohl přechod k zelenějšímu hospodářství během následujících dvaceti let po celém světě vytvořit 15 až 60 milionů nových pracovních příležitostí a desítkám milionů pracujících pomoci ven z chudoby.

Proto bude Evropská unie i nadále bojovat o to, aby byl výsledkem summitu Rio+20 rozhodný a ambiciózní závěr. Chceme zahájit něco nezvratného, něco, co bude mít skutečný dopad na lidské životy. Koneckonců, je to konference lidech; o nás a o naší budoucnosti. Navrhli jsme cíle a plány týkající se klíčových přírodních zdrojů, které tvoří základy zeleného hospodářství: vody, oceánů, země a ekosystémů, lesů, udržitelné energie a účinnějšího využití zdrojů, včetně odpadu. Tyto cíle jsou klíčové pro udržitelný rozvoj a jsou nerozlučně spjaty s problémy týkajícími se zabezpečení potravin, omezení chudoby a sociálního rozvoje. Tyto cíle by vedly soukromý sektor k investicím, podpořily by technologickou inovaci a vytvořily pracovní příležitosti. Jedním z požadovaných výsledků konference v Riu je, aby všechny společnosti kótované na burze a všechny velké soukromé společnosti zahrnuly udržitelnost do své výroční zprávy, nebo podaly vysvětlení, proč tak odmítají učinit. Světová banka již zahájila zajímavou iniciativu, v jejímž rámci budou společnosti ve svých statistikách uplatňovat mechanismy účtování nákladů na životní prostředí. To by mohl být začátek nové reality, v níž se počítá s přírodním kapitálem a udržitelnost má svou hodnotu. Je však jasné, že k žádné změně nedojde, nezapojí-li se všichni. Nestačí přesvědčit pouze politiky – musí se zapojit i podniky, občanská společnost a jednotlivci.

Mnohé země si již dnes vedou lépe než před dvaceti lety; těm nejchudším však bude i nadále třeba poskytnout pomoc s přístupem ke vzdělání, infrastruktuře a dovednostem. EU proto zůstává největším dárcem pomoci na světě. V roce 2011 jsme na rozvojovou pomoc věnovali 53 miliard eur – to je více než polovina celosvětové finanční pomoci. Právě z toho důvodu zůstaneme věrni svým slibům. Navzdory současné finanční krizi státy EU nedávno potvrdily svůj závazek, jehož výsledkem bude značná částka dodatečné rozvojové pomoci do roku 2015, včetně projektů souvisejících se závěry konference v Riu.

Jakou budoucnost tedy chceme? Tady je odpověď sedmnáctileté Brittany Trilfordové z Nového Zélandu, která vyhrála soutěž „Future We Want“ (Budoucnost, jakou chceme) a promluví k účastníkům summitu v Riu: „Upřímně řečeno, budu šťastná, když vůbec nějakou budoucnost budu mít. Když bude tohle zaručené. Teď tomu tak není.“ Nejde jen o budoucnost Brittany a její generace nebo budoucnost dalších generací. Jde i o nás, o naši vlastní budoucnost, která bude ohrožena, pokud nedokážeme vyřešit problémy s omezenými zdroji, neudržitelným rozvojem a masovou chudobou. Nepromarněme tedy svou šanci zvolit si takovou budoucnost, jakou chceme – dokud tuto možnost volby ještě máme.