Jarmila Šťastná: Bez konsenzu s odborníky. Návrh zálohování jde do Legislativní rady vlády

Připravované zavedení zálohového systému na PET lahve a hliníkové plechovky je u nás doprovázeno velkými kontroverzemi. Jedna strana tvrdí, že zálohy nutně potřebujeme, abychom splnili evropské cíle recyklace. Druhá strana říká, že pro dosažení těchto cílů u nás nejsou zálohy potřeba a pokud bychom je chtěli zavést, pak ve zcela jiné podobě. A na tomto půdorysu se dějí podivné věci. Počátkem června se Ministerstvo životního prostředí pochlubilo unikátním průzkumem cest PET lahví od třídění k recyklaci. Datová společnost Adastra Lab vložila do stovky kusů PET lahví IoT čipy propojené s platformou, která po dobu tří měsíců monitorovala jejich pohyb mezi žlutým kontejnerem a zpracováním.

Průzkum má jeden zásadní háček: sondy jsou napájeny Li-Ion bateriemi ER14505M, v jejichž technickém listu je uvedeno: „Nebezpečí požáru, výbuchu a popálení – Nenabíjejte, nezkratujte, nedrťte, nerozebírejte, neohřívejte.“ Jelikož je plast včetně PET lahví svážen v lisovacích svozových vozech a poté prochází drtiči, je použití Li-ion baterií mimořádně nebezpečným řešením. Baterie může při mechanickém poškození nekontrolovaně vzplanout a v tomto případě má kolem sebe kilogramy a tuny velmi hořlavých plastů. Ostatně legislativa pro odpadové hospodářství jednoznačně zakazuje odhazovat baterie do tříděného odpadu. Ministerstvo tedy porušilo zákony, které samo vypracovalo a prosadilo. A ministr se tím ještě pochlubil v televizi.

Oborová sdružení odpadářů proti postupu MŽP okamžitě protestovala s tím, že je nekompetentní a má znaky obecného ohrožení. V inkriminovaném čase také došlo na několika zpracovatelských linkách k zahoření. Zda byly důvodem sledovací baterie, se bude teprve šetřit. Zvýšené riziko pro technologie nebo personál trvá, protože šedesát sond je stále někde v tříděném plastu.

Samotný experiment má velmi problematickou, nejspíše nulovou vypovídající hodnotu. V Česku se ročně uvede na trh přes dvě miliardy PET lahví. Dokumentovat nakládání s nimi na malém vzorku 100 lahví nedává smysl (ostatně sond bylo jen sedmdesát, protože třicet se jich hned na počátku ztratilo).

Uvedený případ ukazuje, jak vyhrocená je situace kolem navrhovaných záloh i určitou urputnost, se níž ministerstvo hledá argumenty k zavedení povinného zálohování v České republice. Je třeba se ptát, proč ministerstvo používá možná efektní, ale statisticky problematický průzkum, místo aby využilo data z vlastní, zákonem definované a kontrolované evidence odpadů, kterou po léta povinně získává od subjektů v oboru?

Jak by měl systém zálohování vypadat

Zálohový systém na PET lahve a nápojové plechovky, navrhovaný MŽP, má být postaven na vydělení těchto dvou druhů odpadů z běžného tříděného sběru. Místo do žlutých kontejnerů by se PET lahve a plechovky odevzdávaly v místech prodeje, tedy ve všech prodejnách potravin s plochou nad 50 metrů čtverečních, ale také na čerpacích stanicích nebo v rámci online prodeje potravin. Dobrovolně se mohou připojit i obchody s menší prodejní plochou. Odběrných míst bude kolem jedenácti tisíc a budou vybavena odběrními automaty, v malých obchodech dojde na ruční odběr. Automatizovaný odběr vyžaduje, aby lahve nebyly sešlápnuté nebo nějak poškozené.

Výše záloh se zatím odhaduje na 3-5 korun za kus. Konečnou výši si stanoví sám operátor zálohového systému. Povinnost záloh by se měla vztahovat na všechny obaly od 0,1 do tří litrů od nealkoholických nápojů, minerálních vod, limonád, džusů, ledových káv a čajů, energetických nápojů, piva a dalších alkoholických nápojů. Nebudou se však vztahovat například na láhve na mléko. Nepůjde rozhodně o systém podobný tomu u vratných pivních lahví, které se vypláchnou a znovu naplní. PET lahve i plechovky budou stále jednorázové. Náklady na zřízení systému se odhadují na zhruba 5-6 mld. korun, jeho provozní náklady na zhruba 1,5-2 mld. korun ročně.

Fungování systému bude zajišťovat operátor, neboli Správce. Půjde o neziskovou organizaci, zřízenou hlavními akcionáři - výrobci nápojů. Materiál z automatů bude ve vlastnictví správcovské organizace, tedy už ne obcí a měst, jak to doposud stanovil zákon.

Stoupenci a opozice

Záměr ministerstva intenzivně podporuje Iniciativa pro zálohování, v níž jsou zastoupeni výrobci nápojů, např. Karlovarské minerální vody (Mattoni), Coca-cola, Kofola, Plzeňský Prazdroj nebo Heineken, a sdružení Zálohujme, v němž najdeme vesměs menší pivovary a neziskové organizace.

Dá se říci, že všichni ostatní jsou proti. Na pozicích jednoznačně odmítajících zálohy v navrhované podobě se sešly sdružení a organizace, které jindy hledají shodu jen obtížně. Proti jsou organizace sdružující města a obce: Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů i kraje samotné. Proti je Hospodářská komora, Svaz obchodu a cestovního ruchu, podnikatelské a zaměstnavatelské svazy a oborové svazy odpadářských firem (ČAOH, ČAOBH, SVPS a SKS). Tato jindy nevídaná jednota naznačuje, že lidem z praxe se návrh zálohového systému opravdu nelíbí. Ostatně, když MŽP poslalo do vnějšího připomínkového řízení nevelký návrh zákona o zálohovaní čítající zhruba pětadvaceti stran, sešlo se na něj kolem sedmi set připomínek jen z povinných připomínkových míst.

Města a obce věnovala na vybudování stávajícího systému třídění využitelných složek komunálního odpadu za posledních dvacet let hodně peněz i lidských sil. To vše může být podle jejich názoru zálohováním zmařeno. Nákladný provoz separačních systémů je do značné míry financován přípěvky od AOS Eko-kom, jež se odvíjejí od množství vytříděných odpadů. Odklon PET lahví ze systému tyto příjmy sníží a může vyústit až v nutnost zvýšit poplatky za nakládání s odpady v obci, což nikoho neláká.

Návrh zálohového systému předpokládá, že finanční ztráty obcí budou kompenzovány financemi, pocházejícími z nevybraných záloh - ovšem jen v prvních letech po rozjezdu systému. Jejich roční objem se předpokládá ve výši zhruba dvou miliard, obcím má jít 15 % této částky, tedy kolem 300 milionů ročně. Je to trochu paradoxní nastavení, protože předpokládá nefunkčnost systému záloh. Co když si lidé budou zálohy svědomitě vybírat?

Obce se také obávají ztráty důvěry veřejnosti. Dvacet let probíhala edukace, jak třídit, až jsou Češi v tomto oboru na špici Evropy. Nyní by se měli starostové postavit před občany a říct jim, že všechno je jinak. Jak na to obyvatelstvo zareaguje? Bude pak ještě vůbec mít zájem třídit jiné komodity?

Zástupci obchodu zase nechtějí suplovat funkci sběrných dvorů a v prostoru, kde prodávají potraviny, nakládat s odpadními plasty. Nebude se to líbit hygienikům, ani hasičům a v malých obchodech na to není prostor. Nutnost odevzdat PET lahve nesešlápnuté a nepomačkané podporuje jejich odevzdávání tam, kde lidé jezdí nakupovat autem, což jsou velké markety. Malé venkovské obchody, které již dnes bojují o svou existenci, budou mít o problém víc.

Konec volného trhu?

Druhotná suroviny, vyrobená z PET lahví (recyklát), je dnes volně obchodovatelnou komoditou a využívá ji řada odvětví (výroba textilu, automotive, výroba barev). Její cena se pohybuje kolem deseti tisíc za tunu podle situace na burzách a někdy už přesahuje cenu primární suroviny. Zvyšuje ji tlak Unie na stále větší využití recyklátů – v roce 2030 ho mají vyrobené PET lahve obsahovat až 30 %.

Možná, že zde je kořen velkého zájmu výrobců nápojů o zálohový systém. Na výrobu dvou miliard PET lahví ho budou potřebovat hodně. Návrh již zmiňované Iniciativy pro zálohování říká, že Správce zálohovacího systému bude vlastníkem posbíraného materiálu. Nápojáři jako akcionáři Správce budou mít opci na materiál, který sami potřebují, a na trhu se pak prodá, co zbude.

Volný obchod s recyklátem PET by tak v podstatě přestal existovat a materiál v hodnotě stovek milionů korun by byl v rukách jediné organizace, ovládané výrobci nápojů. Proč by měl stát jednomu oboru poskytnout takovou výhodu?

Nemožnost volně obchodovat s recyklátem může ovlivnit i celkové využití odpadů. Odpadářské firmy dnes z prodeje recyklátu fakticky dotují zpracování jiných vytříděných složek plastů, jež nejsou tak lukrativní. Zavedení záloh tedy ohrozí využití dalších komodit ze separovaného sběru.

Evropské cíle a česká realita

Podle předpokládaného znění evropské směrnice o obalech máme do roku 2026 dosáhnout úrovně tříděného sběru PET lahví a nápojových plechovek 80 % (směrnici však ještě má potvrdit nový evropský parlament, vzešlý z nedávných voleb). Pokud navrhovaného cíle nedosáhneme, bude v následujících letech nutné zavést zálohový systém, abychom do roku 2029 dosáhli sběru devadesáti procent. Máme tedy dva roky na dosažení osmdesátiprocentní sběru a pak další tři roky na eventuální zavedení zálohového systému.

Podle zveřejněných dat AOS Eko-kom byla do roku 2020 míra zpětného odběru PET lahví (tj. tříděný sběr) na úrovni 80 %. Již před čtyřmi lety jsme tedy v podstatě splňovali požadavky EU na účinnost tříděného sběru PET lahví, platné pro rok 2026. Ještě v roce 2019 zveřejnilo MŽP na svých stránkách text, podle něhož je zálohování pro ČR nadbytečné a riskantní.

S nástupem ministra Mariana Jurečky koncem roku 2022, a poté Petra Hladíka se opět začala připravovat legislativa pro zálohování. Hodnoty třídění PET lahví jsou teď uváděny kupodivu mnohem nižší, přičemž se však na třídicím systému nic nezměnilo. Nyní ministr Hladík říká, že v současném systému se daří vytřídit jen 75 % PET lahví a reálnou šanci na recyklaci má podle něj jen 58,9 % PET lahví. V některých materiálech, zveřejněných MŽP, se dokonce uvádí, že se do separace nedostane skoro polovina PET lahví, což je podle odborníků na hranici fake news. Přitom firmy hlásí, že do recyklace se směřuje prakticky vše, co je vytříděno. Data Eko-komu z dřívějších let ukazují, že z 50 tisíc tun PET lahví uvedených ročně na trh, se zhruba 43 tisíc PET lahví vysbíralo a využilo.

Jiná situace je u hliníkových plechovek, kde sběr ani zdaleka nedosahuje požadovaných hodnot. Pro plechovky totiž nebyly donedávna stanoveny cíle separace, proto se na jejich sběr systém AOS dlouhodobě nezaměřoval. Plechovky jsou však velmi dobře tříditelné do žlutých nádob spolu s plasty a jsou ze sta procent recyklovatelné.

Alternativa

Unie považuje zálohování za efektivní nástroj u vysloužilých výrobků, pro které není vytvořen odpovídající sběrný systém (to však v ČR pro PET lahve neplatí).

Dá se proto očekávat, že zálohové systémy se budou dále rozšiřovat i na další výrobky – v blízké budoucnosti by to mohly být vrstvené obaly (tetrapak) nebo dokonce textil. Dávalo by proto smysl připravit se na tento vývoj a začít budovat zálohový systém, který je bez velkých nákladů či výrazných úprav možno rozšířit na více komodit. Takové rozšíření však systém navrhovaný ministerstvem rozhodně neumožňuje.

V Rakousku, Belgii, Velké Británii i jiných evropských zemích se testuje systém zálohování přes QR kódy. Princip je jednoduchý: zálohovaný výrobek i sběrný kontejner jsou vybaveny QR kódem, které stačí naskenovat. Přes aplikaci pak do mobilu přijde kredit, který lze následně uplatnit v obchodě.

Systém lze vcelku libovolně rozšiřovat na další komodity – je třeba pouze vygenerovat QR kódy a přidat odpovídající kontejner na sběrná místa. Vysbírané komodity zůstávají systému odpadového hospodářství obce, takže se na stávajícím funkčním systému v podstatě nic nemění, jen se rozšiřuje a modernizuje. Takový systém je proto násobně levnější, než systém aktuálně prosazovaný z MŽP.

Ministerstvo nedávno svolalo pracovní schůzku k prvnímu jednání o zálohování přes QR kódy právě u vrstvených obalů. Proč to jde u tetrapaků a nejde u PET lahví a plechovek?

Ministerstvo má za to, že projednávání novely k zálohování bylo ukončeno a odeslalo ji do Legislativní rady vlády. Odborníci na odpadové hospodářství mají pocit, že jejich hlas nebyl vyslyšen, ministerstvo s nimi nediskutuje o přínosech a negativech zamýšleného systému, alternativách a dokonce ani o připomínkách uplatněných k návrhu zákona, jak tomu ve standardním legislativním procesu bývá.

Místo hledání efektivního a konsenzuálního řešení jsou za pomoci PR akcí a fake news tlačeni do situace, jež podle jejich názoru ohrozí celý obor a destruuje vybudovanou infrastrukturu, aniž by měla přínosy odpovídající vynaloženým prostředkům a úsilí. Nezbývá než položit starou latinskou otázku: Qui bono? Komu takové řešení prospěje?

---

reklama

---