Jaroslav Poupě: Rusalčino jezírko, minulost a současnost

Když jsem 28. srpna 2023 dojel na kole k Rusalčinu jezírku v Prokopském údolí, tak jsem měl prostě radost. Konečně se zde začalo něco dít. Něco, co snad vrátí místu krásu a lidem dobré zážitky z návštěvy této části údolí. Po dlouhých jednáních se konečně „oživovalo“. Tento přírodní unikát má více názvů. Hlubočepské, Prokopské či Rusalčino. Jako dílo lidských rukou vzniklo v roce 1905. Traduje se, že vzniklo při dobývání kamene ve zde existujícím lomu. Při výbuchu dynamitu se narušilo dno, které jistilo prostor od hluboko uložené puklinové vody. Ta se začala valit do uvolněného prostoru a zde pracující měli co dělat, aby se dostali mimo nebezpečí.

Znalci údolí uvádí, že zde fakticky v minulosti byla jezírka dvě, horní menší postupně zaniklo. Ale protože naši předkové za Masaryka měli cit pro krásu a jiné hodnoty, tak investovali do jezírka značné peníze. Cca 300 m výše byl ve dně potoka vybudován štěrkopískový filtr. Na něj navazovalo přívodní vedení. To vedlo vodu z potoka hlubokým kaňonem (vpravo vedle silnice při jízdě nahoru) do jezírka. (Oficiální informace dnes uvádí, že fakticky hlavním zdrojem je voda přečerpávaná z výše uloženého vojenského objektu, necelé 2 litry/sec. Ale bude jí v průměru více.)

Velikost jezírka je uváděna 107 m na délku a maximálně 26 m na šířku. Sice mělo svůj vlastní zdroj vody (tedy ten, co jej zaplavil) a dále menší přítokový potůček, ale původní zdroje v důsledku výstavby v údolí postupně zanikaly. Údajně se na zániku podepsalo budování kanalizační stoky z Jihozápadního města. Nejspíš to bude pravda, ostatně všechny hluboké stavby, zvláště vodovodní přípojky a kanalizační systémy se fakticky chovají jako odvodňovací meliorace a zde se vyskytující vodu obvykle odvádějí jinam.

Minulé zásahy do jezírka způsobily dočasné zhoršení kvality vody. A hlavně přestal fungovat systém proplachování. V důsledku zásahu oficiální firmy do jezírka nastal prudký pokles původní hladiny, asi kolem metru. Došlo k postupnému zhoršování kvality vody, neboť většina přitékajících vod šla přímo do Dalejského potoka. Okřehek a kvalita vody v minulosti uživatele vyhnala. Nebyli to jen koupající, ale i vodní ptactvo, ryby a obojživelníci.

Ono jezírko v minulosti mělo vody dost a fakticky bylo jejím nevyčerpatelným zdrojem. V horní části jezírka je skála, která je dnes fakticky zdí. Za ní byl umístěn původní systém, který mohl čerpat vodu výše. Původně vybudovaný systém spojených nádob byl diletantsky zničen.

Fakt je, že ochránci Prokopského údolí a spřátelení rybáři z party nebožtíka Jirky Hurdálka, byli obvykle spolu s každými volbami ujišťováni, že dojde k nápravě. A k velkému překvapení zainteresovaných k tomu došlo. Tak prostá skutečnost, že se alespoň část nánosů a spadaných skalních materiálů odstranila, uvádí většinu milovníků tohoto přírodního útvaru do euforie. Vychází z toho, že do jezírka nebude vedeno jenom pár litrů vody od vojáků (to by rozhodně nestačilo), ale vše, co je dnes odváděno do potoka přímo.

V každém případě v současné době jezírko dostatečný zdroj kvalitní vody má. A co je podstatné, je tam současným moderním způsobem obnovena výměna vody.

My, co jsme na jezírku emotivně zainteresováni se radujeme z toho, že byla upravena jediná možná přístupová plocha břehové části pod zasypaným kaňonem. Napadaný materiál v prostoru zátopy jezírka samozřejmě nemohl být kompletně odstraněn, ale stalo se tak alespoň z podstatné části. Je jasné, že nebylo možno obnovit hloubku vody, jak byla v době jeho zaplavení po výbuchu.

Skutečně, jezírko se z velké části vrátilo do původních nebo tomu blízkých podmínek. Žáry letošního léta do něj přilákaly i koupající. A těm, kteří zde hledají to, co bylo krásné, je tak v rámci možností, dopřáno.

---

reklama

---