Josef Karlický: Žaloba Ostravy je spíše politický krok než efektivní řešení
„Co soudíte o žalobě, kterou Ostrava podala na stát kvůli znečištění ovzduší? Pomůže to zlepšit ovzduší na Ostravsku?“
Vedle Josefa Karlického nám odpovědi poslali:
- Pavla Skýbová, Občanské sdružení „Vzduch“. Její komentář najdete zde.
- Vojtěch Máca, Centrum pro otázky životního prostředí na Univerzitě Karlově v Praze. Jeho komentář najdete zde.
Kritický stav ostravského ovzduší je tedy nejen nepopiratelným faktem, ale také faktem všeobecně známým. Tento stav je navíc také nezákonný a ve své podstatě i protiústavní, jelikož na Ostravsku dochází k překračování limitů znečištění stanovených právními předpisy a tím také k zásahům do ústavně zaručeného práva na příznivé životní prostředí. Z toho plyne, že by všechny příslušné orgány veřejné správy měly situaci bezodkladně řešit, tedy včetně Statutárního města Ostrava.
Jaké kroky učinila exekutiva?
V dubnu tohoto roku vydala vláda Zprávu o způsobech řešení nevhodné situace z hlediska životního prostředí v Moravskoslezském kraji(2). Ministerstvo životního prostředí v současnosti mimo jiné pracuje na novém zákoně o ochraně ovzduší, jenž má pomoci řešit i krizový stav ovzduší na Ostravsku. Nový ministr Drobil pak zařadil zlepšení ovzduší na Ostravsku mezi své priority(3). Jisté kroky k řešení situace tedy byly ze strany vlády a Ministerstva životního prostředí podniknuty. Nicméně je zřejmé, že tyto kroky jsou především formálního charakteru a samy o sobě nepovedou k faktické nápravě nezákonného stavu. Vzhledem k této skutečnosti je podání správní žaloby na Českou republiku jedním z možných prostředků, jimiž Statutární město Ostrava disponuje.
Ovšem soudní cesta je vzhledem ke své zdlouhavosti a nákladnosti obecně vhodná zejména tam, kde se již nenaskýtá jiné mimosoudní řešení. Tak tomu však v případě Ostravy zjevně není. Vzhledem k tomu, že znečištění ovzduší na Ostravsku je ovlivňováno nejen na úrovni celostátní, ale rovněž na úrovni Moravskoslezského kraje a samotného Statutárního města Ostrava, je jednoznačné, že se ostravskému magistrátu nabízejí i jiná řešení.
Neblahá praxe správních orgánů v povolovacích procesech
Jedním z vážných problémů, který přispívá k extrémnímu znečištění ovzduší na Ostravsku, je přístup správních orgánů v povolovacích řízeních pro zdroje emisí znečišťujících látek. Ekologický právní servis se zabýval řadou řízení o vydání integrovaných povolení či jejich změn pro zařízení na Ostravsku, a to zejména pro zařízení nejvýznamnějšího znečišťovatele v oblasti - společnosti ArcelorMittal a.s. V postupu krajského úřadu bylo shledáno množství závažných pochybení, jež mohou mít velmi negativní dopady na ovzduší na Ostravsku.
Z procesního hlediska se jedná zejména o omezování přístupu veřejnosti k informacím o řízení a ztěžování či vylučování možnosti subjektů prosazujících veřejné zájmy vstoupit do řízení jako účastník. Z hlediska obsahu rozhodnutí patří mezi závažná pochybení krajského úřadu zejména nerespektování zákonem určených kritérií pro stanovování závazných podmínek provozu. Správní úřady jsou totiž povinny při stanovování závazných podmínek provozu zařízení vycházet z použití tzv. „nejlepších dostupných technik“ a zohledňovat místní podmínky životního prostředí, tedy i extrémně znečištěné ovzduší v místě, kde má být zařízení umístěno. Krajský úřad však v praxi vydává rozhodnutí, ve kterých na místní podmínky vůbec není brán zřetel a mnohá povolovaná zařízení navíc zjevně nejsou v souladu s nejlepšími dostupnými technikami (BAT), jak jsou vymezeny v příslušném referenčním dokumentu (BREF) zpracovaném Evropskou komisí.
Pochybení správních orgánů při stanovování závazných podmínek provozu mají bezprostřední vliv na výsledný stav znečištění ovzduší v oblasti dotčené provozem schváleného zařízení. Dochází totiž k situacím, kdy provozovatelé mají řádně vydaná povolení, avšak koncentrace některých škodlivých látek dlouhodobě a mnohonásobně překračují zákonem stanovenou míru znečištění ovzduší vyjádřenou imisními limity. V oblasti ostravských městských obvodů Radvanic a Bartovic odborné studie prokazují jak mnohonásobné překračování některých imisních limitů, tak i následná výrazně zvýšená zdravotní rizika pro obyvatele žijící v této oblasti.
Nečinnost Statutárního města Ostravy
Statutární město Ostrava je ze zákona účastníkem všech povolovacích řízení pro zařízení, jež mají být umístěny na jejím území, a může se tedy k žádostem o vydání povolení pro jednotlivé zdroje znečištění vyjadřovat. V praxi se tak ovšem neděje a Statutární město Ostrava tak bez jakýchkoliv připomínek posvěcuje povolení pro nová zařízení i změny povolení pro zařízení stávající. Vzhledem k tomu, že bez připomínek Statutárního města Ostrava proběhla řada povolovacích řízení pro významná zařízení hutního gigantu ArcelorMittal jako jsou bezesporu ocelárna, energetika, koksovna či vysoké pece, je zřejmé, že v tomto směru je Statutární město Ostrava naprosto nečinné.
Ovšem tím prostředky Statutárního města Ostrava zdaleka nejsou vyčerpány. Statutární město Ostrava může rovněž dát Krajskému úřadu podnět k přezkumu závazných podmínek provozu zařízení, jestliže je v důsledku jejich provozu narušen standard kvality životního prostředí. Takové případy na území Ostravy bezesporu existují, přesto Statutární město Ostrava doposud této možnosti nevyužilo.
Statutární město Ostrava může navíc ze svého rozpočtu sama činit opatření vedoucí ke zlepšení ovzduší na Ostravsku. Tato opatření se rozhodně nemusí vztahovat jen na velké průmyslové znečišťovatele, ale mohou řešit i znečištění způsobené například automobilovou dopravou či lokálními topeništi. Nicméně ani v této oblasti není aktivita Statutárního města Ostravy příliš viditelná.
Politický krok a pokus o přenesení odpovědnosti na stát
S ohledem nevyužitý potenciál vlastních prostředků ostravského magistrátu je žaloba vůči České republice spíše politickým krokem a pokusem o přenesení odpovědnosti za stav ovzduší na stát než efektivním nástrojem k řešení kritického stavu ovzduší v oblasti. Objednávka žaloby u advokátní kanceláře je totiž určitě jednodušším krokem než samotné řešení problému. Navíc podání žaloby na stát je bezesporu mediálně zajímavou akcí, což bylo vzhledem k blížícím se volbám pravděpodobně významným faktorem.
Největší přínos podání žaloby tak lze spatřovat právě v tom, že novým způsobem upozorní na kritický stav ovzduší na Ostravsku a vytvoří určitý tlak na vládu a resorty, aby učinily kroky vedoucí ke zlepšení situace. Z právního hlediska nelze žalobě v zásadě příliš vytknout, že by však přinesla v dohledné době nějaký konkrétní výsledek, je spíše nepravděpodobné. První problém totiž spočívá již ve formulaci žalobního petitu, který by mohl být shledán soudem jako nevymahatelný. I v případě, že by žaloba byla plně úspěšná, nastala by pravděpodobně ještě velmi dlouhá cesta k přijetí patřičných opatření vládou a resorty a k jejich realizaci, která by mohla být provázena kasační stížností, nečinností vlády či rezortů, přijetím nedostatečných opatření či selháním v jejich realizaci.
Žaloba ke zlepšení ovzduší na Ostravsku pravděpodobně příliš nepřispěje
S přihlédnutím k uvedeným vlastnostem soudní cesty je tedy nutno konstatovat, že žaloba vůči České republice sama o sobě ke zlepšení ovzduší na Ostravsku pravděpodobně příliš nepřispěje. Statutární město Ostrava by rozhodně mělo ke zlepšení stavu ovzduší nejprve v maximální míře využít prostředků, jež má samo k dispozici, a pak teprve přistoupit k žalobě jako ke krajní možnosti či jako k doplnění aktivit vedoucích ke zlepšení nežádoucího stavu. Skutečnost, že Statutární město Ostrava řadu z možných prostředků nevyužívá a rovnou přistupuje k žalobě vůči České republice, v daném případě ukazuje, že na nápravě nezákonného stavu znečištění ovzduší představitelům Statutárního města Ostrava ve skutečnosti až tolik nezáleží. To však nijak nesnižuje hodnotu žaloby jako precedentu pro případy, kdy obce či kraje budou v dosažení zákonných požadavků významně brzděny nečinností státu či jeho orgánů.
(2) http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?T=1064&O=5
(3) http://www.cenia.cz/__C12571B20041E945.nsf/$pid/CENMSG0ZDCFI
reklama
