Karel Srdečný: Co stojí za stále dražší elektrickou energií?
Až do roku 2008, kdy byl otevřen volný trhu s elektrickou energií, byla cena energie určována státem. Pikantní je, že „liberální“ vlády pod vedením Václava Klause nikdy nedopustily liberalizaci energetického trhu. Trh se otevřel až za vlády Stanislava Grosse. Ale abychom byli spravedliví – nebyla to tak úplně jeho zásluha, hlavní roli hrál tlak ze strany Evropské unie.
Běžného člověka napadne, že cenu elektrické energie musí ovlivňovat to, jaké se u nás staví nové elektrárny a jaké se zavírají. To ale na cenu elektřiny nemělo a nebude mít zásadní vliv. Ceny silové elektrické energie (která tvoří jen část konečné ceny) se totiž neurčují v rámci naší republiky, ale vznikají v evropském měřítku na mezinárodní burze. A přes všechny naše elektrárny je ČR na evropském trhu příliš malým hráčem. Ani eventuální dostavba jaderné elektrárny Temelín by cenu energie neovlivnila. To by se muselo postavit Temelínu aspoň deset.
To, že se elektřina prodává na burze, má své výhody – obchodování je průhledné a nehrozí kartelové dohody. Elektřina se ale také stává komoditou pro spekulace, podobě jako třeba obilí či zlato, které fyzicky neexistuje, ale čile se s ním obchoduje. To cenu „komodity“ zvyšuje. Ceny elektřiny se na burze mění každou minutu a obchodník s elektřinou vůbec nemá lehký život - odhadnout budoucí vývoj cen rozhodně není jednoduché a lze se snadno spálit. Z grafu je vidět, že v roce 2008 došlo na burze k prudkému zdražení, což se projevilo v ceně elektřiny v roce 2009 – obchodníci totiž nakupují velkou část elektřiny rok dopředu. A i když pak cena na burze výrazně klesla (cca o 30 %), pro konečné zákazníky nebylo snížení ceny tak výrazné. Roli samozřejmě hraje i kurs Kč/€.
Na rozdíl od obchodníků konečný zákazník (domácnost) uzavírá smlouvu s dodavatelem obvykle na rok dopředu. Domácnost si dodavatele elektřiny může vybrat, na trhu v současnosti působí asi 10 společností, jejich ceny se liší asi ± o 20 %.
Na cenu elektrické energie mají samozřejmě vliv politická rozhodnutí V současnosti je zajímavým případem uzavření několika starších jaderných elektráren, o kterém německá vláda rozhodla v reakci na havárii jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku. Na burze se proto očekává propad výroby energie a tedy zvýšení jejích cen. Pokud k němu dojde, pocítí německé rozhodnutí celý evropský trh, tedy i čeští občané. Jako spotřebitelé elektřiny za ni zaplatí více. Na druhou stranu se jako daňoví poplatníci ale mohou „těšit“ ze zvýšení zisků polostátního ČEZu, který na vyšších cenách vydělá.
Další státem regulovaná položka je příspěvek na obnovitelné zdroje. Na případu fotovoltaických elektráren jsme viděli, jak to fungovat nemá. I když Energetický regulační úřad a jiní odborníci upozorňovali na hrozící problém celkem včas, bylo nutno změnit zákon a celá procedura trvala příliš dlouho.
Výši příspěvku na obnovitelné zdroje energie stanovuje Energetický regulační úřad. Peníze, které se takto vyberou, dostanou provozovatelé vodních, slunečních, větrných elektráren a dalších obnovitelných zdrojů, ve formě garantované výkupní ceny. Část jde ale i společnosti ČEZ, která vyrábí elektřinu spalováním biomasy spolu s uhlím v konvenčních elektrárnách. Kvůli supervýhodné výkupní ceně pro fotovoltaické elektrárny, kterou stát včas nesnížil, tvoří v roce 2011 tento příspěvek významnou část ceny elektřiny. V následujících letech bude dále růst, zejména kvůli očekávané výstavbě elektráren na biomasu a bioplyn. Doufejme, že do budoucna dokáže regulátor nastavit ceny tak, aby rozvoj obnovitelných zdrojů nezpůsobil další podobně velký nárůst ceny pro koncového odběratele, ale zároveň aby se rozvoj obnovitelných zdrojů nezastavil úplně.
Státu ještě zbývá možnost ovlivnit cenu elektřiny daněmi. Otázkou však zůstává, nakolik vláda a parlament opravdu chce tímto způsobem do ceny elektřiny zasahovat. Jaké daně máme a na co jsou? Málo známá daň z elektřiny byla zavedena v rámci „ekologické daňové reformy“ v roce 2008. Záměrem bylo touto daní zatěžovat „špinavou“ elektřinu z fosilních paliv. Postupným zvyšováním daně mělo dojít k tomu, že „čistá“ elektřina z obnovitelných zdrojů touto daní nezatížená bude lépe prodejná. Daň z elektřiny se ale zatím nemění, protože ekologická daňová reforma nepokračuje a zřejmě hned tak pokračovat nebude.
Na elektřinu se také vztahuje daň z přidané hodnoty (DPH). Loňské zvýšení DPH z 19 % na 20 % se týká i elektrické energie. Tím, jak roste cena elektřiny, zvyšuje se i objem DPH . A zajímavé, že DPH se vybírá i ze samotné daně z elektřiny, podobně jako ze spotřební daně u alkoholu a tabáku.
Za daných okolností vyplývá, že spotřebitel má na dosah jen jednu jedinou dostupnou strategii, jak se s neustálým růstem ceny elektrické energie popasovat.
Prostě jí spotřebovávat méně.
reklama
Další články autora |
Jak správně topit a neplýtvat?
Karel Srdečný: Nulové domy roku 2020: Dá se čekat, že projektanti budou s čísly na papíře kouzlit
Co byste měli vědět, když chcete získat kotlíkovou dotaci na nový kotelOnline diskuse
Já si myslím... - 16. 4. 2011 - MartinJak již někteří napsali: "Za stále dražší elektřinou stojí státní politika", tak s tím jen a pouze souhlasit. Ceny energií stoupají bez většího ohledu na to, jaké jsou náklady (ty reálné) na výrobu. Ve většině zemí (vč. USA či Kanady) platí domácnosti za elektrickou energii do 10 centů/kWh, včetně všech poplatků. V některých zemích domácnosti neplatí vůbec (příkladem může být poslední dobou vzbouřená Libye). Ono je nutné přiznat si, k čemu vůbec energetika slouží. V první řadě je to nástroj, kterým lze zvyšovat výrobní možnosti průmyslových podniků. Proto není jakýkoli důvod, aby domácnosti znovu platily za něco, za co již bylo zaplaceno. A když už mají platit, mají to být symbolické částky, které mají za úkol spotřebitele přemluvit k šetrnější osobní politice.Nesmíme zapomínat na to, že mnoho prostředků je prvotně ztráceno důsledkem korupčního jednání a tvorby tzv. trafik, což nesmírně ovlivňuje konečnou cenu pro odběratele. Kartelizace energetických výrobně-přenosových soustav taktéž nepřispívá nízké ceně. |
