Karel Šťastný: Ptáci mne zajímali od malička
Pane profesore, nemýlím-li se, stál jste u zrodu Jednotného programu sčítání ptáků?
Ano, tento projekt jsem v roce 1981 založil v České republice a byli jsme tehdy jednou z prvních zemí v Evropě, která s ním začala. Dnes se projektu účastní na pět desítek evropských zemí a my se stále držíme na čele.
V čem spočívá princip programu?
Dokáže zachytit kvalitativní a hlavně kvantitativní změny v avifauně. Ty změny se po těch desítkách let měření projevují zcela zřetelně a mohou se stát podkladem dalšího bádání. Nezapomeňme, že od druhé poloviny minulého století došlo k velkým změnám v krajině, ke zcelování polí, narovnávání vodních toků a posléze opět k obnově mezí a revitalizaci řek. Paralelně probíhá industrializace a rozšiřování měst. A k tomu musíme připočíst zcela zásadní dopad klimatických změn. Všechny tyto změny se projevují na avifauně a tento projekt je zachycuje a pokouší se je zdůvodnit a vysvětlit.
Na tom programu je obdivuhodná nejen délka sledování, ale i fakt, že sledujete území celé republiky s pomocí mnoha vyškolených dobrovolníků, kteří pravidelně sledují vymezené oblasti.
Ano, projekt se opírá o profesionály i o vzdělané “amatéry”. Ptáky nestačí určit vizuálně, je nutné je ověřit i akusticky. Výhodou je, že u nás máme dlouhou ornitologickou tradici a mnoho amatérů v dobrém slova smyslu. Bez pomoci stovek těchto dobrovolníků by se takový projekt vůbec nedal uskutečnit. Rozjel jsem ovšem ještě další projekt, a to jsou atlasy hnízdního rozšíření ptáků, kde také využíváme spolupráce dobrovolníků. Nyní připravujeme čtvrté vydání, které bude zahrnovat srovnání s předchozími výsledky z mapování na přelomu milenia, v polovině osmdesátých let a sedmdesátých letech. I v tomto projektu jsme byli v Evropě mezi prvními. Díky němu dnes můžeme sledovat populační i územní trendy jednotlivých druhů na území České republiky. Vidíme, zda lokalit výskytu ubývá či přibývá, zda dochází k posunu a někdy i jak rychle posun probíhal.
Za tento atlas jste obdržel mimo jiné Cenu za nejlepší publikaci roku od Nadace Josefa Hlávky.
Ano, ten atlas měl mimořádný ohlas a dostal několik cen.
Pane profesore, vy jste dokázal nastartovat několik zcela nových rozsáhlých projektů v celoevropském měřítku, jak se vám to podařilo?
Vlastně mi tak trochu pomohlo štěstí. Podařilo se mi dostat se na konference, shodou okolností ve sbratřených zemích, kam jsem vycestovat mohl a kde se právě o podobném způsobu sledování jednalo, později jsem už na ně byl automaticky zván. Dnes to zní samozřejmě, ale tehdy v tom byl opravdu kus štěstí. Cestovat se víceméně nesmělo. Nesměl jsem např. odjet ani do Ruska!
Postupně jsem se pak stal členem komitétů, které činnost v Evropě koordinovaly (v jednom z nich jsem pracoval ve funkci koordinátora se zodpovědností pro země východní Evropy), a pak už bylo snadné přesvědčit kolegy, abychom se tak důležitých projektů také účastnili.
Opravdu bylo tak snadné nadchnout desítky a desítky lidí, zajistit potřebné prostředky, když nebyly zkušenosti a metodika se teprve tříbila?
Upřímně řečeno, první roky byly náročné. Možnosti byly omezené, motivovat jsem lidi mohl jen vlastním příkladem, rozhodně ne finančními prostředky. Kolegové a mnozí další mne naštěstí znali léta především jako dlouholetého jednatele a předsedu České společnosti ornitologické. Znali jsme se a věděli, co mohou oni očekávat ode mne a já od nich, měli jsme už nějaké zkušenosti a podobné vize.
Čím je vám osobně ptactvo blízké, proč jste si vybral tento obor?
Ptáci mne zajímali od malička, vždyť v celé historii člověka byli vždy velmi obdivovanými tvory nejen kvůli mimořádným pohybovým schopnostem, obdivuhodné přizpůsobivosti, akustickým projevům, ale třeba i proto, že jsou stejně vizuálně zaměřenými tvory jako my, lidé. Později jsem zjistil, že jsou výbornými modelovými druhy využitelnými v oblasti ekologie, bioindikace a biomonitoringu. Cenil jsem si i toho, že výzkum je možné provádět neinvazivně, bez drastických zásahů do jejich života.
Rozhovor vedl Josef Beránek.
reklama
