Matěj Pomahač: Cenové nůžky a klimatická houpačka. České zemědělství narazilo na limity a potřebuje hluboké reformy

Děda vždycky říkal, že do svatého Václava musí být zaseto, aby se pak mohlo „bilancovat“. A tak se při dnešním svátku chvíli věnujme hodnocení letošních ekonomických a klimatických vlivů na zemědělství i jeho vyhlídkám na příští rok. Rychle nám dojde, že žijeme ve zlomové době, která vyžaduje hluboké reformy. „Na suchu. V nádrži, v silech, v silážní jámě, v kontokorentu i na poli, kde se práší za sečkami. A klimatický výhled na zimu a jaro je také na draka.“ Tak shrnul během naší páteční rozmluvy šéf jednoho většího zemědělského podniku situaci své firmy na sklonku září. Pokles výnosů, zdražující nafta, osiva a hnojiva i úvěry, slabé výkupní ceny většiny komodit a pokračující sucho s výhledem na teplotně nadprůměrnou zimu, která může být zakončena velmi turbulentním nástupem jara – to vše jsou průvodní jevy „dokonalé bouře“, pokračující i v dalším hospodářském roce.

Dosavadní model zemědělství spočíval hlavně ve vysokokapacitní produkci komodit určených k exportu. V éře nestabilního klimatu, rostoucího nedostatku zdrojů a nejisté politiky s negativním dopadem na mezinárodní obchod je však takový model neudržitelný. Je nezbytná hluboká reforma založená na ekologizaci a posilování vazeb mezi lokální produkcí a lokální spotřebou. Naše vláda takové řešení nemá – pouze nouzově „sype“ do systému peníze a snižuje ekologickou regulaci, což ovšem vůbec neřeší příčiny nemá – pouze naopak. A tak jsou to jako obvykle samotní zemědělci, kteří musí optimalizovat, hledat nové cesty, plodiny či agrotechnické postupy do nových časů. Mnozí z nich ovšem mají oprávněnou chuť „pověsit to na hřebík“.

Napjatá ekonomika

Meziroční srovnání základních ekonomických ukazatelů českého agrárního sektoru ukazuje rozevírání takzvaných cenových nůžek: náklady skokově narostly, zatímco výkupní ceny většiny komodit naopak poklesly.

Zemědělské vstupy v roce 2026 drasticky ovlivňovala geopolitická situace a nestabilita na Blízkém východě, která vyhnala nahoru ceny energií i ropy. Hnojiva zaznamenala prudký nárůst a meziročně zdražila zhruba o 25 %. K nejkritičtějším položkám patří nafta, jejíž ceny v průběhu roku výrazně kolísaly – kvůli napětí v Perském zálivu a návratu plné spotřební daně. V meziročním srovnání platili farmáři v září 2026 za naftu zhruba o 20 % více než v září 2025. Ceny osiv a přípravků na ochranu rostlin kopírovaly obecný růst průmyslových cen a inflace vstupů s meziročním navýšením o 5 až 8 %. O cca 5 % rostla i cena práce a obdobným tempem se zvyšovaly i náklady na pořízení techniky, náhradních dílů a servisních prací.

Rostla však i cena peněz – meziročně se mírně zvýšily ceny firemních úvěrů. Tento vývoj kopíruje kroky centrální banky, napětí na finančních trzích i rostoucí vládní dluh, jehož úroky nyní stoupají k pěti procentům. Neplatí to ovšem pro všechny farmy – zatímco velké zemědělské holdingy v ČR fungující jako mezinárodní korporace hojně využívají financování v eurech, aby se vyhnuly vyšším domácím úrokovým sazbám, malé a střední farmy dodávající převážně lokálním odběratelům zůstávají pevně ukotveny v korunové ekonomice s dražšími úvěry. Takto nastavený systém však vede k další oligarchizaci zemědělství.

Zatímco do nákladů museli zemědělci investovat okamžitě více peněz, burzovní a výkupní ceny jejich vlastní produkce pokračovaly v dlouhodobém propadu. Ceny rostlinných výrobců klesly meziročně v průměru o 12 až 13 %. Pšenice, které se letos urodilo o téměř pětinu méně, zaznamenala pokles výkupních cen o 10 až 15 %. Trh ovlivnily vysoké globální zásoby a levné importy. Rostla snad jen cena řepky, které se však díky počasí urodilo o více jak pětinu méně. Napjatá zůstává i ekonomika pěstování máku (meziroční pokles o 20 %), brambor (propad cen o víc jak 15 %) či cukrové řepy (její sklizeň se teprve rozjíždí).

Kulminuje cena mléčné produkce. Zatímco v období rekordního podzimu 2025 se výkupní ceny šplhaly k 13,50 Kč/l, v lednu 2026 se mléko jakostní třídy Q nakupovalo průměrně za 11,46 Kč/l, v průběhu jara a léta ceny postupně klesaly (duben 9,95 Kč/l, květen 9,80 Kč/l, červen 9,75 Kč/l a červenec 9,68 Kč/l). V září 2026 se výkupní ceny pohybují kolem 10 Kč za litr, avšak průměrné výrobní náklady chovatelů dosahují více jak 11 Kč za litr. Na evropském trhu panuje převis nabídky nad poptávkou – slábne export do Číny, blízkého Východu či USA, a obchodní řetězce vyvíjejí silný tlak na akční ceny, v důsledku čehož se v obchodech objevuje zlevněné mléko (někdy i za 6 až 7 Kč/l).

Dlouhodobě nízké ceny ohrožují zejména menší farmy, které zvažují omezování stád nebo úplné ukončení produkce. Aby toho nebylo málo, tak mléčnou produkci zásadně ovlivní letošní snížení výnosů krmných plodin. Mnozí chovatelé již snižují stavy chovaného dobytka.

Agronom na klimatické houpačce

Letošní ročník mnoha hospodářům velice jasně sdělil, kde a co má smysl pěstovat. „Kategorizujeme si špatné pozemky včetně jejich částí a zvažujeme, jakým způsobem minimalizovat náklady na ně. Variantou je pustit nájem, „točit“ na nich méně náročné plodiny, nebo je přímo vyčlenit do dotačně podporovaných úhorů a dalších ekologických prvků. Je zkrátka lepší na nich udělat čistou nulu, než v nich se ztrátou pěstovat řepku či pšenici“, vysvětluje vedoucí výroby pětisethektarového družstva z Benešovska své kroky. V oboru se běžně hovoří o tom, že největší zemědělské podniky mají dlouhodobé ztráty na 20 % svých nejhorších pozemků ve výši 3.000 - 6.000 Kč ročně. Letos budou ještě horší.

Agronomové bilancují letošní sezónu jako období, kdy se sešla řada nepříznivých okolností. Prolomení polárního víru na sklonku zimy vedlo k dlouhému a suchému jaru s výskyty mrazů, a květnové a červnové „čtyřicítky“ už byly jen „třešničkou na dortu“. Potkalo se zkrátka mnoho stresových faktorů v jedné sezóně a rostliny je často nebyly schopné rozdýchat. Na jaře byla negativně zasažena schopnost obilí tvořit kořeny, odnožovat a růst, pak byla negativně zasažena diferenciace klasu, respektive docházelo k vyšší redukci klasu. A nakonec v tom červnu nastalo špatné plnění zrna. Celé jaro byl špatný příjem výživy – chyběla voda a rostliny nedokázaly čerpat živiny”.

Počasí však bylo proměnlivé lokálně – „polské počasí“ od severovýchodních Čech po severní Moravu a Slezsko mělo vyšší průměrné srážky než zbytek republiky, čemuž odpovídají lepší výnosy. Rozdíly byly patrné i na polích v rámci jednotlivých okresů – a do budoucna budou větší a větší. To je dáno zejména tím, že většina srážek dnes nepřichází v “zahradnických deštích” s rozsáhlými frontálními systémy, ale v přívalových deštích a lokálních bouřích. I proto je v zásadě chybný vládní přístup kompenzovat zemědělcům sucho plošně – do budoucna bude nezbytné vytvořit transparentní mechanismus kompenzace za sucho dle míry škod pro individuální podniky.

„Jako zásadní se letos ukazovala půda a její limity. Lze vápnit, dobře hnojit, zlepšovat půdní vlastnosti, ale vše je nakonec limitované mocností a potenciálem ornice,“ říkal mi starší agronom z Lounska. „Písčité části polí, erozí ohrožené svahy, pole pod lesem či na kamení – tam všude to v letošních podmínkách skoro nemá smysl obhospodařovat. Problém ale je, když máte farmu s 1500 hektary, a takových špatných polí je skoro třetina.“ Letos to bylo vidět obzvlášť silně – zatímco dobře založené porosty na kvalitních půdách byly schopné čerpat vláhovou rezervu 100-200 milimetrů z loňského podzimu a výnos se propadl jen mírně, ty horší půdy zaznamenaly propady výnosů o víc jak polovinu.

Má určitě smysl hodně přemýšlet o genetice porostu, v suchých oblastech výrazně preferovat ozimé plodiny, které jsou zakládány právě v srpnu a v září, hodně se odchází od řepky a dalších tržních plodin směrem ke krmným plodinám, protože chybí krmení a podestýlka pro dobytek. Mnoho rostlinářů ovšem dnes přemýšlí přímo o tom, jak se připravit na situaci, kdy jarní srážky vůbec nepřijdou.

Svatováclavské babí léto

„Léto svatého Václava obsahuje povětrnost všech čtyř ročních období: Za svítání a ráno zimu, před polednem jaro, v poledne a odpoledne léto, večer a v noci podzim.“

„Léto svatého Václava“ je první a nejvýraznější částí babího léta. Tento výrazně teplý úsek časného podzimu je příznačný pro podstatnou část evropského subkontinentu. Ve Francii se mu říká léto svatého Maurice, v Německu a v Maďarsku je spojován se svatým Michalem. Trvá od poloviny poslední zářijové dekády až po dny na počátku první dekády října.

V hospodářských záznamech se při normálním vývoji povětrnosti v období babího léta setkáváme především se spokojeností vinařů, neboť slunečné, a ještě relativně teplé počasí v tomto období urychluje zrání hroznů a vydatně přispívá k dosažení dobré jakosti vín. V polním hospodářství jsou naopak popisovány časté obtíže s orbou a při výsevu ozimů, jejichž společnými jmenovatelem byl nedostatek vláhy. Pro září je totiž v dlouhodobém průměru typický výrazný pokles srážkové činnosti. Průměrné zářijové úhrny srážek se v našich přírodních podmínkách pohybují pouze na 55 až 65 % červencových normálů. Rozdíl srážek pro červenec a září činí například pro Žatec 64 mm a 37 mm, nebo pro Olomouc 90 mm a 51 mm. Letos je tomu trochu jinak, ovšem jako celek zůstává září srážkově opět dlouhodobě podprůměrné a prohlubuje tím celoroční dešťový deficit – pršelo vlastně jen v druhém zářijovém týdnu, a to ještě nerovnoměrně, zatímco začátek měsíce i jeho druhá půle byly srážkově slabé.

Nedostatek vláhy, přísušky či sucha často značně ztěžovaly nebo zcela znemožňovaly provádění předseťových kultivačních prací. Ve středověku bývalo nutné v září aspoň část nové sklizeného období odvézt do mlýna. Už ve 12. a 13. století se u nás masově rozšiřovaly vodní mlýny, které se staly součástí středověké krajiny. No, a právě v září se čas od času vyskytují stížnosti na nedostatek energetické hnací vody pro jejich plynulou práci. Od toho pochází zářijová pranostika „první voda – první bída“.

Nejisté vyhlídky

Po zemědělské stránce bývalo září velice činorodým a různorodým pracovním obdobím a do velké míry je tomu doposud. Řeší se pozdní sklizeň, příprava osiva, předseťová příprava půdy, výsev ozimů či hnojení. Suší se poslední otavy, sklízí se chmel, brambory a ovoce. A musí se najít čas také na plánování podzimních prací, jako je hnojení či regulace plodin.

Střednědobé meteorologické výhledy pro tento hospodářský rok počítají s efektem El Niňa, které celkově otepluje atmosférické klima. Zima by tedy mohla být mírnější – tedy pravděpodobně spíše s deštěm než se sněhem, což se může podepsat na slabším doplňování vodních zásob v hlubších vrstvách půdy. Hlavním jarním rizikem bude zřejmě opět prolamování polárního víru s nižšími teplotami, které škodí prakticky všem plodinám. Mnoho agroklimatologů zároveň zdůrazňuje, že je v klimatickém systému země nashromážděná ohromná energie, a obávají se jak turbulentního období se střídajícími se extrémy, tak dalšího suchého a teplého jara a léta.

Pokud se negativní scénáře naplní, budou se v příštím roce tenčit rezervy potravin v sýpkách či vody v přehradách – a bude stále těžší udržovat zdání blahobytu. Doposud totiž žijeme z rezerv, které vyprodukoval náš zemědělsko-potravinový systém. Přebytky z uplynulých sklizních, mezinárodní obchod a importy či politika řetězců drží ceny potravin nízko, čímž redukují růst inflace.

Nutno říct, že cenou za levné jídlo je vytěžená krajina, poškozená půda a negativní dopady živinově chudé stravy na lidské zdraví. Hlavní tíže zajišťování levných potravin ovšem spadala na zemědělce. Čím dál víc lidí z oboru se ptá, proč mají produkovat levné jídlo a “řešit tak místo státu sociální politiku.” Mnozí z nich jsou navíc otráveni byrokracií, v níž se utopila i dobře míněná opatření zelené dohody pro Evropu.

Věk blahobytu ovšem končí. Rostoucí náklady, vyčerpaná půda a krachující zemědělci zkrátka více levných potravin nezajistí. Každá krize je ovšem “oknem příležitosti” pro změnu k lepšímu – tedy k transformaci na udržitelnější model. A proto budou farmáři i spotřebitelé v příštích letech oprávněně žádat hlubokou reformu zemědělského a potravinového systému. Osobně pokládám za potřebné odvrátit se od stávajícího technologicko-průmyslového modelu orientovaného na masovou produkci, maximalizaci výnosů a globalizované dodavatelské řetězce. Perspektivu vidím v agroekologickém modelu, který zemědělství chápe nejen jako soubor postupů, ale jako ucelený sociální, geografický a ekologický systém. Klade důraz na lokální agrarismus, potravinovou suverenitu, přímé propojení producentů se spotřebiteli a spravedlivé pracovní podmínky. Takové propojení ovšem vyžaduje novou společenskou dohodu mezi městem a venkovem zahrnující produkci zdravějších potravin, udržitelnější energetické toky, lépe nastavené dotace a platby za ekosystémové služby a nahrazování byrokracie cílenou podporou a poradenstvím.

---

reklama

---