https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/matej-pomahac-nejista-zimni-sezona-mezi-rozpadajicim-se-polarnim-virem-a-vrcholicim-el-ninem
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Matěj Pomahač: Nejistá zimní sezóna mezi rozpadajícím se polárním vírem a vrcholícím El Niňem

20.11.2026 | Matěj Pomahač |
Ilustrační foto.
Ilustrační foto.
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | pxhere
Cyklonální počasí přineslo v tomto týdnu do Česka část chybějící vláhy. Vodní deficit, který v posledním roce díky velkému výparu a nedostatku srážek postihl drtivou většinu naší půdy, zásoby podzemních vod i rezervy v přehradních nádržích, však zůstává obrovský. Průběh počasí v následujících dvou až třech měsících proto rozhodne o tom, do jaké míry se jej podaří kompenzovat. Situaci nyní ovlivňuje rekordně teplé El Niňo a především rekordně brzký rozpad polárního víru. Modelovat dopady měnícího se klimatu na počasí ve střední Evropě proto nikdy nebylo složitější.
 
Od pondělního do čtvrtečního rána zaznamenala většina našeho území srážkové úhrny 10 až 30 milimetrů, byť na velké části Slezska a severní, střední a jižní Moravy, Vysočiny a jižních Čech zůstaly úhrny do 5 mm. Vydatných srážek se dostalo pouze Šumavě, Krkonoším, Orlickým Horám a Jeseníků. O víkendu nás čeká ochlazení a příští týden by mohlo i v nižších polohách lokálně sněžit.

Pokračující sucho

V Česku letos proběhly více než tři vlny extrémních veder, které způsobily vyschnutí povrchových i hlubších částí půdy, další pokles stavu mělkých vrtů i hlubinných zásob vody, a kritický nedostatek vody v přehradách. Na 550 měrných profilech našich řek ještě v první polovině listopadu hlásila stav vysokého nebo extrémního sucha - a mnohé z nich vůbec nejhorší hydrologickou situaci v dějinách měření.

Za 65 let máme třetí průměrně nejsušší rok – prvenství drží rok rok 2003 a druhou příčku rok 2015. Hlavním důvodem je vyšší evapotranspirace, tedy výpar z vodních hladin, půdy i vegetace, způsobená vyšší celkovou teplotou i vlnami veder. Letos však byly projevy sucha na velké části našeho území mnohem dramatičtější, protože klimatická změna řádila v dlouhodobě oslabeném systému. Nyní naše krajina zoufale potřebuje nadprůměrné srážky, aby doplnila alespoň část deficitů - a to hlavně v podobě sněhu. Pokud by byla zima suchá, nebo bez sněhu, bude výchozí pozice do příštího roku mimořádně nepříznivá.

Když předpovědi nevycházejí

Obecné předpoklady českých hydrometeorologů počítají pro nastupující zimu s průměrným až mírně podprůměrným množství srážek. Současně by zima v Česku měla být teplejší. Zásadní budou teploty, které předurčí, jestli bude pršet, nebo sněžit, a s tím i to, jak intenzivní sucho Česko příští rok zažije. O přesnější predikci se pokouší Evropské centrum pro střednědobou předpověď a jeho modely dochází ke dvěma hlavním závěrům: jednak v Česku může přes zimní sezonu napadnout až o 50 milimetrů více srážek ve srovnání s průměrem mezi lety 1993 až 2015. Zároveň by teplota by letošní sezonu mohla být o jeden až dva stupně vyšší.

Sezónní předpovědi - zejména co se týká srážek - ovšem velmi často nevycházejí. Srážky lze ve střední Evropě spolehlivěji předvídat jen v horizontu tří až sedmi dní. Přesto lze říct, že evropské klima budou ovlivňovat dva zásadní jevy – rekordně brzy se rozpadl takzvaný polární vír, a zároveň se nepřímo projevuje vrcholová fáze jevu El Niňo. Oba jevy se pravděpodobně ovlivňují.

Polární vír a tryskové proudění

Polární vír neboli vortex je vlastně pojmenování pro velkou oblast nízkého tlaku vzduchu, která se nachází vysoko v atmosféře (ve stratosféře, zhruba 20 až 50 km nad zemí) přímo nad severním pólem. Funguje jako jakési vězení“, které drží extrémně studený arktický vzduch blízko severního pólu. Pro střední Evropu obvykle znamená silný a stabilní vortex, že se mráz drží na vysokém severu - a zima bývá často mírnější, ovlivněná spíše teplejším oceánským prouděním od Atlantiku. Oslabený nebo rozpadlý vortex naopak způsobuje, že se studený arktický vzduch šíří hluboko do střední i jižní Evropy - a přináší silné mrazy, vlny sněžení a prudké teplotní výkyvy.

Změny v polárním víru ovlivňují takzvané tryskové proudění (neboli jet stream), což určuje, zda do Střední Evropy přiteče teplý vzduch od Středozemního moře/Atlantiku, nebo ledový vzduch přímo z Arktidy. Tryskové proudění je rychlým pásem silného větru v horních vrstvách troposféry (cca 8–15 km nad zemí), který obepíná planetu od západu na východ. Vzniká právě na rozhraní studeného polárního a teplého jižního vzduchu. Pro střední Evropu znamená rovný a rychlý jet stream víceméně pravidelné střídání počasí – rychle k nám postupují západní větry, tlakové níže a fronty z Atlantiku. Pokud je rozvolněný či se “vlní”, proudění se začne silně vlnit kličkami ze severu na jih a počasí se na několik dnů až týdnů „zasekne”: Když se vlna vyklene na sever, přinese do Střední Evropy extrémní vlnu veder, když se vyklene na jih, zatáhne k nám naopak vytrvalý arktický mráz nebo dlouhodobé deště/srážky.

Oba jevy jsou propojené a tryskové proudění reaguje na změny ve vortexu obvykle se zpožděním několika týdnů. Před dvěma týdny totiž došlo k rekordně časnému náhlému stratosférickému oteplení, které narušilo polární vír a následně způsobilo rozpad a silné zvlnění tryskového proudění. K obratu větrů ve stratosféře došlo mezi 5. a 10. listopadem 2026, což představuje nejdřívější zaznamenaný jev svého druhu v moderní historii měření.

Když kolabuje vortex a rozpadá se jet stream

Příčinou tohoto kolapsu nejsou události přímo v horních vrstvách atmosféry, ale energie přicházející z nižších vrstev. Už od poloviny října 2026 začaly z nižších vrstev atmosféry směrem vzhůru pronikat masivní atmosférické vlny - jde o tzv. Rossbyho vlny, které vznikají přirozeně kvůli rotaci země a geografickým překážkám a kvůli teplotním rozdílům mezi chladnými pevninami a teplými oceány. Když tyto vlny narazily do stratosféry (ve výšce kolem 30 km), předaly jí svou energii a jako obří brzda zpomalily tamní západní větry. Vír se nejprve protáhl a poté se rozdělil na dvě samostatná jádra nad Kanadou a Sibiří. Rozpad cirkulace způsobil, že vzduch nad Arktidou začal rychle klesat a stlačovat se, čímž se během několika dnů ohřál o desítky stupňů Celsia mluvíme o tzv. náhlém stratosférickém oteplení, během kterého teplota ve stratosféře nad pólem vyskočila o 30 - 50 °C.

Stratosférické narušení následně “prosáklo” do nižší vrstvy atmosféry a začalo ovlivňovat tryskové proudění, které díky snížení rozdílu teplot nad Arktidou a mírným pásmem ztratilo svou rychlost a stabilitu. Místo toho, aby jet stream proudil rovně ze západu na východ a držel mráz na severu, začal zpomalovat a vytvářet hluboké vlny (meandry). Tím se otevřela cesta pro propady arktického vzduchu daleko na jih a naopak pro příliv velmi teplého vzduchu na sever. Jak bude jet stream meandrovat a jak ho ovlivní rozmístění tlakových výší samozřejmě nemůžeme předvídat - právě to však rozhodne o tom, zdali přijdou holomrazy, sněhové srážky, déšť nebo sucho.

K dnešnímu dni hlásila britská meteorologická služba, že se polární vír pomalu obnovuje a západní větry ve stratosféře opět zesilují - návrat k normálu bude ovšem ještě nějakou dobu trvat a dlouhodobé modely naznačují, že by mohl být z podobných důvodů jako v listopadu opět oslaben.

Řadící Jezulátko

El Niño je přirozený klimatický jev v tropickém Tichém oceánu, při kterém dochází k výraznému oteplení povrchové vody ve střední a východní části Pacifiku. Představuje teplou fázi širšího klimatického cyklu zvaného Jižní oscilace. Běžně vanou silné pasáty od Jižní Ameriky směrem k Asii a tlačí tam teplou vodu. Při El Niño tyto větry zeslábnou nebo obrátí směr, takže se teplá voda rozlije zpět k jihoamerickému pobřeží. Název pochází ze španělštiny a odkazuje na Ježíška, protože oteplování vody u pobřeží Peru vrcholí kolem Vánoc. Změna proudění v oceánu i atmosféře ovlivňuje počasí po celé planetě. Přináší vydatné deště a záplavy do Jižní Ameriky, zatímco v Austrálii a jihovýchodní Asii způsobuje extrémní sucha. Zároveň dočasně zvyšuje průměrnou globální teplotu.

Letošní jev El Niño dosahuje mimořádné až historické síly a vrcholí právě na přelomu podzimu a zimy 2026. Pro střední Evropu to s vysokou pravděpodobností znamená teplotně nadprůměrnou a proměnlivou zimu - i když přímý vliv tohoto jevu na evropský kontinent je podstatně slabší než jinde ve světě.

Jev nastoupil nezvykle rychle už v červnu 2026. Podle aktuálních listopadových zpráv Světové meteorologické organizace (WMO) vykazuje několik zásadních znaků: Teplota povrchu moře v klíčové rovníkové oblasti Tichého oceánu (Niño 3.4) přesáhla 1. listopadu 2026 dlouhodobý průměr o více než 3,28 °C, čímž padl dosavadní rekord. Odborníci odhadují, že tato epizoda dosáhne maxima v listopadu a prosinci 2026 a jako silná až velmi silná přetrvá minimálně do prvního čtvrtletí roku 2027. Pravděpodobnost, že půjde o historicky jednu z nejsilnějších událostí od roku 1950, se pohybuje kolem 60 %.

No a právě rekordně teplý oceán uvolňuje do atmosféry rekordní množství tepla a vlhkosti, které v předchozích desetiletích jako obří tepelný výměník akumuloval. To už nyní způsobuje rekordní globální teploty - silné sucho a horko v Austrálii (včetně rizika požárů a ohrožení úrody či ohrožení korálů v rekordně teplých mořích), jihovýchodní Asii (kde se šíří lesní požáry a nedostatek sladké vody proniká do delt řek, čímž ohrožuje sklizeň rýže, kávy a palmového oleje) či na jihu Afriky (kde sucho zasahuje hlavní oblast pěstování kukuřice), a naopak vydatné srážky, přívalové deště a povodně ve východní Africe, na jihu USA a v části Jižní Ameriky.

Nadílka ve střední Evropě

Na rozdíl od Ameriky nebo Asie nemá El Niño na Evropu přímý a jednoznačný dopad. Počasí u nás řídí především dění nad severním Atlantikem, chování tryskového proudění a stav polárního víru. Některé sezónní modely však vliv teplé fáze Jižní oscilace zvažují. Kromě vyšších průměrných teplot predikujících teplejší zimu a očekávají taktéž častější západní oceánské proudění.

Jedinou jistotou zůstává ve skutečnosti nejistota. Očekává se dynamický průběh s častým střídáním teplejších a větrnějších epizod s kratšími, ale o to prudšími vpády arktického vzduchu (zejména kolem přelomu roku a v lednu). Současně panuje nejistota ohledně sněhu. Srážkově by měla být zima v Evropě celkově průměrná až mírně nadprůměrná. V nižších a středních polohách však kvůli vyšším teplotám hrozí, že srážky budou častěji padat ve formě deště nebo sněhu s deštěm, zatímco na horách může být sněhová pokrývka díky vyšší vlhkosti v atmosféře vydatná. Hranici sněžení však nelze poctivě vůbec predikovat.

Zatím nás El Niño přímo neovlivňuje - a pokud by to tam mělo tak být, lze jeho dopady se očekávat spíše se zpožděním v podobě zvýšení teplot na jaře v roku 2027. A právě to představuje zásadní klimatické riziko. Pokud by se srážkový deficit v půdě a povrchových i podzemních vodách nepodařilo během letošní zimy doplnit, může oslabená krajina čelit napřesrok ještě náročnějšímu jaru, než bylo to letošní. Zemědělci tedy mohou očekávat další perný rok.

Současně lze v důsledku klimatických extrémů očekávat propady zemědělské produkce, takže poroste tlak na růst cen potravin pro spotřebitele. Globální zásoby potravin zatím zůstávají nadprůměrně vysoké, a to zejména v případě pšenice či rýže, nicméně v případě citlivějších olejnin a cukru už nyní ceny rostou a hrozí jejich nedostatek.

Připravit se na čas extrémů

Nové počasí, které v posledních dvou desetiletích zažíváme, bude klást stále vyšší nároky na náš systém produkce potravin, schopnost krajiny, sídel a měst zvládat extrémní vedra či naopak extrémní srážky, i větší schopnost vyrovnat se s výpadky zásobování vodou. Klimatická změna nám ukazuje všechny chyby, které jsme v minulosti udělali a je třeba se naučit se podívat pravdě do její nevábné tváře. Proto je třeba v praxi bez prodlení urychlit a systematičtěji přistoupit ke hluboké adaptaci naší krajiny a současně zrychlit tempo snižování produkce skleníkových plynů. Technologické možnosti, nástroje a příklady funkční praxe máme k dispozici, zásadní brzdou sebemenšího pokroku se však stala česká politika.

Na klimatickém summitu v turecké Antalyi označila dánská ministryně životního prostředí dekarbonizaci a elektrifikaci za základ konkurenceschopnosti tamního průmyslu. Islandská vláda deklarovala odklon od fosilních paliv jako otázku národní bezpečnosti. A český ministr životního prostředí Igor Červený za Motoristy mezitím klimatická rizika vytrvale bagatelizoval, volání po snižování emisí přirovnával k náboženství, elektrifikaci české energetiky dopředu odmítal, kritiku závislosti na fosilních palivech pocházejících z rizikových zemí přecházel mlčením a ropu vzýval jako stabilní a bezpečný zdroj. Je čím dál jasnější, že řízení ekologie i ekonomiky podle motoristické ideologie je přímou cestou (či spíše dálnicí) do klimatického pekla. Zanechá za sebou totiž nejen rozložené instituce, ale také spálenou zem a obyvatelstvo zcela nepřipravené na budoucnost.


reklama

 
foto - Pomahač Matěj
Matěj Pomahač
Autor je expert na moderní zemědělství a poradce pro řízení podniků. Je zastupitelem v pražském Radotíně a spolupředsedou Zelených.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist