Matěj Pomahač: Volby v Sasku-Anhaltsku: drtivé vítězství krajní pravice i světlo naděje zelené politiky

Konečné výsledky voleb v německé spolkové zemi Sasko-Anhaltsko potvrzují jasné vítězství ultrapravicové AfD a prudký propad ostatních politických stran. Celé Německo se dnes probudilo do zcela nové reality, v níž krajně pravicová strana získala téměř většinu v parlamentu země s víc jak dvěma miliony obyvatel a rozlohou odpovídající Moravě. Jedinou světlou výjimkou jsou Zelení, kteří zde - k vlastnímu překvapení - dosáhli se svou ekologickou a sociální politickou nabídkou svého nejlepšího výsledku od doby, kdy v této východoněmecké zemi padl komunistický režim.

Neonacismus, který už nevadí

Vítěznou AfD dnes Sasko-Anhaltský Úřad pro ochranu ústavy oficiálně považuje za “prokazatelně pravicově extremistickou”. Řada jejich voličů nosí trička s portrétem Viktora Orbána, nápisy jako “Ano milionu deportací” či “Reconquista Europe” nebo oblečení Thor Steinar, což je oblíbenou módní značkou neonacistů. Novinář Tomáš Lindner v Respektu napsal, že se takoví lidé právě na mítincích AfD potkávají se “středem společnosti” - lidmi všech generací, důchodci či dříve apolitickými občany. A tak v Sasku-Anhaltsku splývá extremistická pravice se středem společnosti.

Lídrem Sasko-Anhaltské AfD je Ulrich Siegmund, mladý a energický politik, který protestní energii strany transformuje do zdánlivě pozitivního sdělení “Německo se musí sobecky starat hlavně o sebe”. Základem politiky však zůstává odmítnutí migrace jako ohrožení německé kulturní identity i hospodářské prosperity. Migranti mají být podle plánů AfD nejdříve vypuzeni z měst a vesnic, kde probíhá jejich integrace a výuka, do uzavřených hromadných ubytoven, odkud se mají vracet zpět na Ukrajinu či do Sýrie.

Náklonnost k Rusku a konec emancipace

Hospodářská politika AfD je založena na návratu k nakupování a využívání levného ruského plynu pro německý průmysl z Ruska - důsledky takové politiky pro Ukrajinu, Pobaltské země či Evropu jako celek nacionalistické politiky ostentativně nezajímají.

Zemská vláda má klíčové kompetence v kulturní a vzdělávací politice - AfD plánuje zlikvidovat veřejnoprávní média, která údajně manipulují veřejné mínění. Na gymnázia má chodit maximálně čtvrtina dětí z daných ročníků, zbytek má směřovat na učňovské školství. Inkluze má skončit. Z vysokoškolských osnov mají zmizet obory jako Gender Studies či postkoloniální studia, která údajně ničí evropskou identitu. Všechny občanské spolky a neziskové organizace financované vládou mají podepisovat vlastenecká prohlášení deklarující lásku k zemi. Divadla mají hrát více her od německých autorů. Dosavadní zemské heslo “myslet moderně” má nahradit slogan “myslet německy”. Jde o narážku, kterou AfD cíleně kritizuje avantgardní architektonickou školu Bauhaus, která ve zdejší Desavě sídlila až do svého zákazu nacisty.

Hlavní ideolog Sasko-Anhaltské AfD a kandidát na ministra školství a kultury Hans-Thomas Tillschneider viní z příčin údajného úpadku Německa levici, stranu Zelených a výslovně letos zemřelého filosofa emancipace Jürgena Habermase, autora konceptu “ústavního patriotismu” - tedy pojetí vlastenectví, jenž nevychází z etnického národa a národní kultury, ale z pouta k demokratické ústavě a k jejím hodnotám. Veškerá politika AfD je vyčerpávajícím způsobem shrnuta ve více než dvousetstránkovém programu.

Hořící požární zeď

Poprvé od druhé světové války sahá krajně pravicová strana po absolutní většině v některém německém státě. Historici si mohou vzpomenout na vítězství Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) Adolfa Hitlera v tehdejším Svobodném státě Oldenburg v roce 1932.

V německé i evropské politice dnes stále - do jisté míry - stojí takzvaná “požární zeď” či “sanitární kordon”, kterým se tzv. demokratické strany izolují od krajní pravice. V mnohých zemích východního Německa však na místní úrovni již před delší dobou padla - AfD je tam tak silná, že je snazší dělat s ní každodenní politiku. Tím se ovšem krajně pravicová politika legitimizuje.

A tento proces běží od devadesátých let, kdy se v Sasku a Braniborsku rozvinulo silné skinheadské hnutí. Mladí neonacisté ve svých vesnicích a městech zůstali a stárli, a postupně srůstali se zbytkem společnosti jako hasiči, fotbalisté a sousedé - a v komunitách se tak normalizovaly i mnohé extremistické myšlenky. Při psaní tohoto textu jsem si vzpomněl na kolegyni Lenku Broadbeck ze severoněmeckých Zelených, která mi před třemi lety říkala, že jako komunální zastupitelka hodně chodí do příměstských oblastí a na venkov mezi spolky. “Když budou ve fotbalových klubech působit jenom sympatizanti krajní pravice, tak ztratíme velkou část občanské společnosti”.

Hospodářská a sociální politika pro budoucnost

Před několika dny oznámil německý koncern Volkswagen rozsáhlou optimalizaci produkce, snížení výrobních kapacit až o několik milionů vozů a orientaci na kvalitnější a úspornější auta včetně elektromobilů. Součástí restrukturalizace je také možnost propouštění celkem až 100 000 pracovníků. Podobnými obtížemi prochází (nejen) v Německu další tradiční průmyslové obory. Starý exportní model ekonomiky naráží na své meze, sílí konkurence a odbyt evropských výrobků do světa komplikují obchodní i reálné války.

Ekonomika Saska-Anhaltska - odkud během posledních 30 let odešla skoro čtvrtina obyvatelstva - je silně industrializovaná. Stojí na chemickém průmyslu, strojírenství a automobilovém průmyslu, intenzivním zemědělství či energetice a obnovitelných zdrojích. S výjimkou posledního oboru se ovšem všechna uvedená odvětví potýkají s obrovskými problémy a německá vláda nenabízí jejich řešení. Právě to přispělo k výsledku AfD.

Transformace průmyslu je nutná - a v kontextu dnešních dní nastupující krajní pravice začíná být jasné, že rozhodující kroky probíhají o desetiletí později, než by bylo potřeba. Jde o výsledek korporátního lobbingu a neschopnosti evropských politiků skutečně prosazovat spravedlivou Zelenou dohodu. Bohužel, ani nyní nejsou transformační opatření doprovázena jasnými vládními plány rekvalifikací, podpory lidí ponechaných na pospas slábnoucímu trhu práce a strategické hospodářské politiky pro lepší budoucnost. Právě ponuré vize ekonomické budoucnosti výrazně ovlivňují rozhodování voličstva. Pokud je tradiční strany - zejména konzervativci, socialisté a liberálové - nenabízí, voliči je opouštějí a přechází k protestním a nacionalistickým stranám.

Zelená naděje

Světlým momentem celých voleb tak zůstává pouze výsledek sasko-anhaltských Zelených, kteří akcentovali právě ekologickou modernizaci hospodářství. V zemském parlamentu získají téměř 9 % hlasů (v minulých volbách měli necelých 6 %). Zároveň jde o historicky nejlepší výsledek.

Zelení svou politickou nabídku založili na čtyřech hlavních pilířích. Prvním byla ochrana klimatu a energetika s masivním rozvojem obnovitelných zdrojů jako předpokladem vzniku pracovních míst a zajištění dlouhodobě levných energií pro domácnosti a průmysl. Poslední týdny se Zelená kampaň mimořádně intenzivně zabývala další prioritou, a to řešením extrémního sucha, ochranou lesů a zemědělské půdy, udržitelnějším zemědělstvím a revitalizací krajiny. Důležitá byla také sociální politika založená na modernizaci dostupného školství, zachování zdravotní péče na venkově a propojení regionů a měst pomocí posilování veřejné dopravy.

“Občanská společnost dnes vložila své naděje do Zelených. Nezklameme ji”, prohlásila lídryně kandidátky Susan Sziborra-Seidlitz. Čtvrtým klíčovým bodem zelené kampaně totiž bylo jasné vymezení se vůči pravicovému extremismu a nacionalismu a ochrana demokratických hodnot a občanské společnosti.

Znamená to, že v potemnělé atmosféře nástupu krajní pravice a selhávání tradičních stran představuje progresivní a ekologická politika jedinou relevantní alternativu. I v méně obydlené východoněmecké zemi se do určité míry daří politické nabídce akcentující klimatickou a ekologickou transformaci. Podobně jako v průmyslovém Bádensku-Württembersku, kde na jaře zvítězila právě ekonomická kompetence dnešního zemského premiéra Cema Özdemira.

V průběhu září proběhnou volby ve dvou dalších východoněmeckých regionech - Berlíně a v Meklenbursku-Předním Pomořansku. A jejich výsledek a následná reflexe ze strany německých vládních sociálních a křesťanských demokratů rozhodne o tom, jak bude německá politika jako celek čelit geopolitickým, ekonomickým, demografickým a technologickým otřesům. Zelená politika staví krajní pravici účinnou zeď a současně tradičním demokratickým stranám nabízí spolupráci při řešení výše uvedených výzev. Jejich přešlapování na místě totiž pomáhá pouze neonacistům a národovcům.

---

reklama

---