Matěj Pomahač: Končí rekordně teplé léto, trvá sucho, rostou klimatická rizika a dluhy v adaptaci krajiny

V Česku máme za sebou historicky druhé nejteplejší léto, ovšem pro velkou část Evropy bylo historicky nejteplejším vůbec. Ještě ve středu 9. září zaznamenalo 48 meteorologických stanic na našem území tropický den – a tak si pojďme zhodnotit horké dny v letošním roce, stav půdy, vodních zdrojů a toků, širší kontext měnícího se klimatu včetně rekordně teplého středozemního moře a nastupujícího jevu El Niňo. A také zoufale podfinancovanou adaptaci krajiny na probíhající změny. „Mám radost. Přípravu půdy jsem letos zahájil ještě v srpnu a nešetřil jsem na naftě při hlubokém podrývání a kypření. Párkrát zapršelo, řepky se vzpamatovaly a mají krásné kořeny směřující dolů, mák taky vypadá nadějně a sláma se v zemi krásně rozkládá a voní," říkal mi v pátek šéf zemědělského podniku hospodařícího severovýchodně od Prahy, když plánoval řepnou kampaň a podzimní setí. Ne všichni farmáři ovšem v uplynulých týdnech měli štěstí na déšť zlepšující vodní bilanci ve svrchní vrstvě orné půdy, která je podstatná pro setí ozimých plodin. Zejména na jihu Čech, Vysočině a Moravě i ve Slezsku stále panuje půdní sucho, a za sečkami a podmítáky se práší. Prakticky celé Česko se pak stále potýká s nedostatkem vláhy v hlubším profilu 40-100 cm půdy, kde se kumuloval dlouhodobý deficit.

Jedeme dál

Konec léta a začátek podzimu jsou v zemědělství jedním z nejnáročnějších období – dokončuje se sklizeň zejména pozdních jařin jako kukuřice, cukrová řepa, sója či pohanka, je třeba připravit půdu na další sezónu, a od srpna do listopadu probíhá setí ozimých olejnin a obilovin. Letos se k běžným provozním nárokům přidává stále napjatá ekonomika. Cena výkupních komodit zůstává poměrně nízká – cena řepky se sice odrazila ode dna, ale globální tlak na ceny obilnin se zatím nepropisuje do reálných kontraktů na odkup obilí. Výkupní ceny mléka zůstávají velmi nízké. Na druhé straně nabíhají náklady na naftu a hnojiva. Nafta je meziročně skoro o 40% dražší a minerální hnojiva zdražila o desítky procent – záleží na druhu. Pro mnohé chovatele zvířat navíc zůstává extrémním problémem kritický nedostatek krmiva, který řeší buďto jeho nákladným dovozem, nebo omezováním velikosti stád.

Náročné období tedy pokračuje – vládní podpora ve výši 3,8 miliard ve formě zrychlených plateb záloh zemědělských podpor, administrativně-dotačních úlev vůči suchu či snížení dovozních cel na minerální hnojiva jsou totiž plošnými nástroji. A plošné dotace bohužel nereflektují skutečnost, že někomu kvůli suchu propadla úroda o polovinu, zatímco jinému třeba jen o desetinu. Podpory vyplácené podle obdělávané plochy či počtu chovaných zvířat tak opět v největší míře poplynou velkým agrárním podnikům – které mají často mnohem větší finanční rezervy pro zvládnutí krize, než malé farmy či středně velká družstva. Opět se ukazuje, že poválečný model evropské zemědělské politiky založený na podpoře na jednotku produkce, je již překonaný.

Klimatická změna nezasahuje pouze zemědělskou půdu, ale také lesní hospodářství. Letošní suché a horké počasí vytvořilo ideální podmínky pro šíření kůrovce, který tak může znovu ohrozit české lesy. Lesníci teď fyzicky i s pomocí dronů a dálkového průzkumu země kontrolují porosty a cíleně hledají napadené stromy, aby je mohli rychle zlikvidovat. Podle odborníků by se kalamita, na kterou se nyní zakládá, mohla projevit za rok až dva. Vše ovšem záleží na dalším vývoji počasí.

Horko a sucho

K 11. září 2026 jsme pro letošní rok zaznamenali v průměru 23 tropických dnů. Trend je jasný – od roku 1961 stoupl jejich počet na našem území o 10 ročně. První letošní tropický den jsme zaznamenali již 23. května na stanici Doksany (30,7 °C). Nejvíce jich zaznamenaly stanice na jižní Moravě. Konkrétně stanice Strážnice na Hodonínsku zaznamenala rekordních 54 tropických dnů – a to je to nejen nejvyšší počet tropických dnů na této stanici, ale zároveň i na kterékoli stanici na našem území v historii měření (druhý nejvyšší počet tropických dnů stanice Strážnice zaznamenala v roce 2024 (47) a třetí v roce 2015 (44). Tropický den ovšem zaznamenal i vysokohorský Klínovec (1236 m n. m.), kde 28. června teplota vystoupala na 30,7 °C.

Rekordně často padaly ještě vyšší teploty. Strážnice zaznamenala 18 dnů s maximální teplotou nad 35 °C a dnů, kdy maximální denní teplota vzduchu alespoň na jedné stanici vystoupala nad hodnotu 40 °C, bylo letos pět. Čtyři takové dny zaznamenala stanice Doksany. Mezi nimi i nejvyšší maximální denní teplotu vzduchu vůbec, neuvěřitelných 41,9 °C – již 28. června 2026.

A nebylo jen horko. České krajině za loňský, a především letošní rok chybí stovky milimetrů srážek proti průměru, který napršel v letech 1991 až 2020. Například na standardně suché jižní Moravě chybělo loni do průměru 50 milimetrů a letos do konce srpna činí deficit 149 milimetrů. Každý měsíc tak chybí 10 milimetrů, tedy jedna desetilitrová konev na metr čtvereční. Na Vysočině chybí dokonce 304 milimetrů.

Česko tak zažívá další dlouhou a suchou epizodu, podobně jako v letech 2015 až 2020. Ta současná začala de facto po povodních v září 2024. Vzhledem k prognózám Evropského centra pro střednědobou předpověď, které věští srážkově průměrný až podprůměrný podzim, tak bude pravděpodobně záviset na průběhu zimy, zda se podaří doplnit zásoby vláhy a vody (byť se může projevit i opačné riziko přemíry vláhy – jak ukazuji dále).

V Západní Evropě bylo léto 2026 dokonce tím nejteplejším v historii měření. Zhoršovalo se sucho – od Francie a Velké Británie až po Maďarsko, Rumunsko a Srbsko. Ve všech těchto oblastech zaznamenaly významné evropské řeky – včetně Rýna či Dunaje – mimořádně nízké průtoky. Od začátku roku shořelo v Evropě více jak 658 327 hektarů – což dvojnásobně překračuje dlouhodobý dvacetiletý průměr, který pro toto období činí přibližně 338 000 hektarů. Britský Guardian na konci srpna uvedl, že v Evropě během vln veder zemřelo víc jak 35.000 lidí navíc (což je srovnatelné s počtem nadúmrtí v během Covidu 19 v červenci 2022).

Pražský vodní blahobyt

Minulý víkend jsme se byli s rodinou podívat na vysychající Orlickou přehradu. Začali jsme na soutoku řek Skalice a Lomnice, kde obvykle začíná vzdutí přehrady, a došli až k soutoku Lomnice s Otavou, kde bývá obvyklá výška vodního sloupce 15 metrů. Tentokrát tam byla voda prakticky na nule, takže jsme od obvyklého začátku přehrady – nejdříve po obřích kamenech, pak po vysychají, rozpraskané či vegetací zarůstající mnohametrové vrstvě bahna – museli ujít po dně skoro čtyři kilometry.

S atmosférou vysychajícího Orlíku kontrastuje řeka Vltava v Praze, kde ji manipulační řád vltavské kaskády sloužící k “transformaci průtoků” udržuje na 40 kubících za sekundu. Praha jako metropole produkuje obrovské množství vyčištěných odpadních vod, které je nutné v korytě ředit, aby se předešlo zápachu a biologickému kolapsu toku pod městem. Dostatečný průtok zároveň prokysličuje vodu, čímž brání masivnímu šíření sinic a úhynu ryb. Tekoucí řeka navíc funguje jako přirozená klimatizace, která ochlazuje rozpálené centrum a zmírňuje efekt tepelného ostrova. Vltava slouží jako průmyslový chladič pro energetické uzly a teplárny, jejichž sací koše vyžadují stabilní výšku hladiny. Ta je zároveň nezbytná pro fungování záložní vodárny v Podolí a pro lodní dopravu.

A tak zatímco horní a střední tok Vltavy prožívá historickou agonii, na které jsou biti všichni od podnikatelů, přes rybáře a rekreanty až po cenné biotopy a lesní zvěř, v centru Prahy se Vltava líně převaluje na obvyklé úrovni hladiny a turisté na šlapacích labutích i politici ve vládních palácích mají pocit, že svět je v naprostém pořádku. Nejde o nic nového pod sluncem, ale letos zkrátka hydrologické sucho trvá už příliš dlouho. Zásobník jménem Orlická přehrada ovšem už vyčerpal své vypouštěcí možnosti a jeho úlohu převzala Slapská přehrada, která klesá o desítky centimetrů denně. Stavy vodních zásob v celé kaskádě začínají být napnuté. Vodní nádrž Lipno (proti Orlíku poloviční) je nyní zaplněná jen z 54 %, Orlík z 19 % a ubývající Slapy z 83 %. Pokud by suché počasí přetrvávalo ještě několik týdnů, bude udržování pražského vodního blahobytu stále komplikovanější. A to netušíme, jak dlouho bude případné doplnění zásob v celé kaskádě trvat.

Vysychající vrty a prameny

Co se povrchových toků týče, minulý týden vykazovalo mimořádně sucho skoro 40 % řek a říček, silné sucho 9 % a mírné sucho 15 % toků. Normální stav panoval jen na 37 % našich toků. Situace se tedy lepší jen velmi pomalu a regionálně.

Ještě hůř jsou na tom podzemní vody. Zatímco povrchové vody a půdní sucho se po občasných deštích lokálně zmírňují, hluboké i mělké podzemní vrty reagují na srážkový deficit s velkým zpožděním. 37 % vrtů a podzemních pramenů hlásí mimořádně podnormální stav, 30 % silně a 15 % vrtů mírně podnormální stav. Standardní situaci hlásí jen 15 % našich vrtů. To je mimořádně varovné.

Největší hlubinné podzemní zásoby vody se v České republice nacházejí v hloubkách až několika set metrů pod zhruba třetinou území státu. Vůbec nejvýznamnější zvodně leží v České křídové pánvi (tj. severní a východní Čechy). Další významné zdroje jsou pod Broumovskem, pod jihočeskými pánvemi, nebo v oblasti litovelského Pomoraví a jihomoravských úvalů. Experti dlouhodobě varují před postupným poklesem dostupných zásob v těchto vodních zdrojích. Starší data ukazují, že po předchozí sérii extrémně suchých let (zejména období 2015–2018) se hluboké zásobníky nestihly obnovit – index vydatnosti pramenů poklesl mezi roky 2013-2023 o 127 %. Hluboké zvodně mají obrovskou setrvačnost a dopad suchých let se v nich projevuje se zpožděním několika měsíců až let. Stejně tak dlouho však trvá, než se po suchu opět doplní.

Když se potká teplé Středozemí a chladný Atlantik

Letošní extrémní letní horka způsobila neobvyklé oteplení Středozemního moře – to se dlouhodobě ohřívá zhruba 2x více než světové oceány. Oceány totiž absorbovali drtivou většinu přebytečného tepla produkovaného spalováním fosilních paliv. Právě západní části Středozemního moře a evropského atlantického pobřeží zaznamenaly už v červnu povrchové teploty o více než šest stupňů Celsia vyšší než se považuje za normální. Průměrná teplota středomoří dosáhla v červenci rekordních 27 ° Celsia a bóje v otevřeném moři západně od Mallorky dokonce naměřila rekordních 33 ° Celsia.

Teplé Středozemní moře zásadně zvyšuje riziko extrémních bouří a přívalových srážek tím, že funguje jako obří zásobník energie a vlhkosti. Když se nad tuto vyhřátou vodní plochu dostane studený vzduch z pevniny nebo z Atlantiku, vzniká ideální prostředí pro vznik silných bouřkových systémů, včetně tzv. medikánů (středomořských hurikánů).

V září doznává naše teplotní křivka průměrných dlouhodobých denních teplot již výrazně sestupný kurz, navíc je pro ni typická značná rozkolísanost s častějšími výskyty denních teplotních poklesů a vzestupů. Pro tuto periodu se vžil název ludmilsko-matoušské pozdní léto. Letos může mít velmi dynamický průběh. Právě první zářijový týden totiž došlo v Evropě k neobvyklé situaci. Mohutný blok horkého a suchého vzduchu z jihu (který předtím přinesl poslední extrémní vlnu veder do Španělska a Francie) se střetl s postupující frontou a chladným vzduchem ze severozápadu. Došlo k radikálnímu zlomu počasí – náhlému konci veder, vlně intenzivních konvektivních bouří a přívalových povodní na severu Itálie, ve Slovinsku a v Chorvatsku.

Na našem území se tato situace projevila významným teplotním rozhraním mezi západem a východem země, silnými bouřkami zejména na severu Čech, nárazy větru na hřebenech hor až 70 kilometrů za hodinu a občas vydatnými srážkami až 30 mm. Rekordně teplé léto tak přechází do velmi nestabilního a dynamického podzimu.

El Niňo na horizontu

El Niňo je klimatický jev charakterizovaný přirozeným oteplením povrchových vod v rovníkové části Tichého oceánu, které výrazně ovlivňuje globální počasí a způsobuje extrémy, jako sucha a záplavy po celém světě. Minulý týden vydala Světová meteorologická organizace varování, že v nadcházejících měsících zesílí.

Odhadovat vliv jevu El Niňo na srážky v regionu střední Evropy není možné. Protože však posiluje výkyvy počasí a možnost abnormálně teplé zimy, je třeba posílit vlastní připravenost. Světová meteorologická organizace ústy své generální tajemnice Celeste Saulo uvádí, že „za svou existenci ještě nikdy nezahájila tak rozsáhlou mobilizaci ve spolupráci s národními meteorologickými a hydrologickými službami, které stojí v první linii při poskytování předpovědí a služeb zaměřených na ochranu životů a živobytí“.

Smutná Modrá zpráva

S potvrzenými trendy, nastupujícími riziky i posilováním vědeckých a meteorologických kapacit kontrastuje zoufalá nepřipravenost české politické reprezentace.

Nově publikovaná „Modrá zpráva“ (Zpráva o stavu vodního hospodářství ČR) uvádí, že do vodního hospodářství loni směřovalo 12,8 miliardy korun ze zdrojů ministerstev zemědělství, životního prostředí a dopravy. Loni bylo postaveno mj. 73 nových čistíren odpadních vod, postavilo se 836 kilometrů vodovodů a 692 kilometrů kanalizací.

To je chvályhodné, ovšem skutečná adaptace krajiny na klimatickou změnu zůstává brutálně podfinancovaná. Do vědy a výzkumu ve vodním hospodářství bylo investováno celkem 324,17 milionu korun – tedy meziročně o třetinu méně. Na realizaci pozemkových úprav šlo loni zhruba 1,9 miliardy korun, z toho na vodohospodářská opatření 58,5 milionu korun, na ekologická 50 milionů a na opatření proti erozi a 11 milionů. Slabé financování pozemkových úprav je evergreenem všech vlád, ovšem zejména poslední dvě částky se jeví jako naprosto nedostatečné a vpravdě marginální.

Podle zprávy vznikla loni vodohospodářská opatření na ploše přes 11 hektarů – to je třikrát méně než předloni. Protierozní opatření vznikla na ploše 2,5 hektaru, ekologická opatření byla provedena na ploše 38 hektarů. To je v podstatě jedno až dvě větší pole. Přitom v České republice je vodní erozí ohroženo 2,1 až 2,8 milionu hektarů zemědělské a lesní půdy, a ročně je v ČR odnášeno přibližně 21 milionů tun ornice v hodnotě 18 miliard korun – což odpovídá celkovému ročnímu rozpočtu Brna. Erozní ochranu půdy chce vládní kabinet naopak oslabit.

Klimatická budoucnost bude zcela jistě náročná, ale může být zvládnutelná. Stále lze začít intenzivně pracovat na klimatických opatřeních ve městech i v krajině. Připravit komplexní adaptační plán krajiny na změnu podnebí a zadržování vody. Připravit plán obnovy přírody a renaturace. A nefunkční byrokratická schémata zemědělských regulací a nahradit cílenou podporou a poradenstvím. Brzdou ve všech těchto ohledech je hlavně současná vládní nomenklatura – a princip demokracie spočívá v tom, že když vláda nefunguje, lze ji vyměnit.

---

reklama

---