Petr Stýblo: Živočich, zvíře, nebo zvěř? O tom, jak se záchranné stanice potýkají s chaosem v legislativě

Vypouštění poštolky ze záchranné stanice v Pátku

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP

Zvíře je podle zákona na ochranu zvířat proti týrání pouze obratlovec, přičemž, aby se to pletlo, pokusné zvíře podle téhož zákona může být i hlavonožec.

Korunu tomu všemu nasazuje zákon o myslivosti, který z podkmene obratlovců, tříd savců a ptáků vytrhává některé druhy, které nazývá zvěří. Výběr těchto druhů je dán jen a pouze dlouhou tradicí naší myslivosti. Zřejmě jde o druhy někdy v pradávnu myslivci myslivecky obhospodařovávané. Co přesně znamená myslivecky obhospodařovávat zvěř nevím, ale tuším, že to má něco společného se střelbou.

Nešťastné je, když se živáček, který je vzhledem k uvedeným zákonům živočichem, zvířetem i zvěří zároveň, ocitne v nouzi a potřebuje pomoc lidí.

Káně lesní patří v záchranných stanicích mezi nejčastěji přijímané ptáky. Káně je zvěř.

Zdroj | Záchranná stanice KRNAP

Člověk, pokud mu pomoc opravdu poskytne, skoro vždycky musí porušit jeden z uvedených zákonů.

Protože nejobtížněji se plní povinnosti dané zákonem o myslivosti, zachránce nejčastěji poruší právě tento zákon. Je-li totiž zvíře zvěří, pak se o něj může „postarat“ pouze uživatel honitby. Udělá-li to kdokoliv jiný, stává se, zjednodušeně řečeno, pytlákem. A tedy mu hrozí postih dle zákona o myslivosti.

(Samozřejmě lze takové konání posuzovat jako netrestatelné konání v krajní nouzi, kdy nastane menší škoda – třeba, že zvíře neuhyne – než kdyby člověk nedělal nic).

Jak však lze povinnostem zákona o myslivosti dostát, když se kontakty na uživatele honiteb nedají sehnat (myslivci je utajují coby osobní údaje) a v terénu ani není možné zjistit hranice jednotlivých honiteb, tedy zda vůbec a v které honitbě se zvíře v nouzi nachází.

Ke sražené vysoké zvěři je zpravidla lepší zavolat myslivce, aby zvířeti zkrátil utrpení.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Bildagentur Zoonar GmbH / Shutterstock

No, a veřejnost vlastně ani neví, které druhy jsou a které nejsou zvěří. Jasně, jde-li o zvíře konzumovatelné – bažant, březňačka, srnec, divočák, zajíc..., asi každý má v povědomí, že jaksi „patří myslivcům“. Ale schválně, patří jim i poštolka, hrdlička, racek, káně, kormorán, rys, lyska, výr či vydra?

Patří!

Přijede myslivec/uživatel honitby k poštolce popálené elektrickým proudem, aby jí pomohl? A přijede rychle? No, měl by. Protože poštolka je zvěř jako každá jiná a uživatel honitby tuto povinnost má. Jenže se mu nedovoláte.

Když vy vezmete poštolku a odnesete jí do záchranné stanice, stanete se pytlákem.

Volavka popelavá chycená v železech. Koho je teď správně volat? Nebo radši rychle do záchranné stanice?

Foto | Petr Jandík / Záchranná stanice Spálené Poříčí

Když zraněného krahujce odnesete myslivci, protože ho třeba znáte, porušíte vy i myslivec zákon o ochraně přírody, protože ten nabízí jedinou možnost – povinnost předat chráněné zvíře záchranné stanici. A porušíte ze stejného důvodu i zákon na ochranu zvířat.

Když zavoláte záchrannou stanici a ta si pro zvěř přijede, aniž by to oznámila správci honitby, poruší zákon o myslivosti.

V loňském roce přijaly záchranné stanice celkem 2083 poštolek. Zřejmě ve všech případech porušily zákon. No, to asi zase ne, protože aspoň polovina poštolek pocházela z měst a tedy mimo honitby. Leč stanice přijaly také třeba 947 kání lesních a ta z měst určitě nebyla. A přijaly další stovky jedinců zvířat, která jsou z důvodů oné tradice vyjmenována v zákoně o myslivosti coby zvěř, ale řada z nich je zároveň přísně (a často v celé Evropě) chráněna – mohu namátkou zmínit 15 sokolů stěhovavých, 3 rarohy velké, 1 tetřeva hlušce, 252 krahujců atd.

Chcete-li pomáhat zraněné zvěři, smiřte se prosím s tím, že nějaký zákon určitě porušíte. To je česká realita.

Záchrana labutě.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | DESOP - Záchranná stanice živočichů Plzeň

Stanice jsou na tom ještě o něco hůře než nálezci. Když zvíře či zvěř vypiplají, vyléčí, připraví na život v přírodě, musí dle zákona o myslivosti její návrat do přírody předem oznámit uživateli honitby a předem projednat s orgánem státní správy myslivosti (úředníkem na obci s rozšířenou působností).

V roce 2021 stanice Národní sítě přijaly celkem 10 003 jedinců zvěře. Z nich se ještě v tom roce 4260 podařilo vrátit do přírody. Tedy dle zákona o myslivosti musely 14 263x komunikovat s myslivcem – uživatelem honitby a 4260x s úředníkem na obci s rozšířenou působností. Skoro 19 tisíc úplně zbytečných úkonů anebo skoro 19 tisíc všemi stranami tolerovaných porušení zákona? To druhé je pravdou.

V praxi ovšem problém neexistuje. Stanice tyto povinnosti neplní, myslivci to tolerují, myslivečtí úředníci taktéž. Většinou je to dokonce tak, že myslivci a stanice úzce a dobře spolupracují. Ona ta realita naštěstí i v ochraně zvířat není o zákonech, ale o lidech.

Jestřáb lesní a zranění, která mu způsobila železa.

Zdroj | Záchranná stanice Makov

Jenže blbci se mezi lidmi vyskytují a i takové konání v dobré víře je tak všem stranám nebezpečné. Mnohde dokonce stanice zvolily i pro ně v daném okamžiku jednodušší a také zákonnou cestu. Třeba případy na komunikacích sražených kopytníků pak rovnou přenechávají myslivcům. Pravděpodobnost, že autem sražená srnka přežije, je totiž natolik malá, že je efektivnější povolat myslivce, pokud to má k srnce blíže a zbaví jí rychle trápení, než čekat na příjezd lidí ze záchranné stanice, kteří by učinili totéž.

Nicméně, co se týče mysliveckého zákona, skutečně by všem zúčastněným život ulehčilo, kdyby se zredukoval seznam zvěře pouze na zvěř, která myslivcům „k něčemu je“, a v minimální verzi se z tohoto seznamu odebrala veškerá zvěř zákonem chráněná.

Anebo fakt myslivci chtějí v době nouze ve svých honitbách přikrmovat i poštolky, racky či vlky? Je to zvěř a pečovat takto o zvěř jim nyní zákon nařizuje! A u té zbylé zvěře by zákon rozhodně měl zohlednit existenci záchranných stanic a jejich běžných činností směřujících k rychlé odborné pomoci zvěři v nouzi s cílem jejího plnohodnotného návratu do přírody či, pro mne za mne do honitby.

Mezi častou klientelu záchranných stanic patři ježci, které poranil pes, a které do stanice přinese majitel psa.

Foto | Záchranná stanice Bartošovice / ČSOP

Zároveň by měl umožnit nálezcům zraněného či jinak handicapovaného zvířete/zvěře zajistit bez obav z kriminalizace co nejefektivnější pomoc, kterou většinou bude rychlá doprava do záchranné stanice. Je spousta dalších důvodů změnit zákon o myslivosti, ten výše popisovaný vlastně ani nepatří k těm nejdůležitějším.

Těžko dnes říci, zda se naše dlouhodobé úsilí o změnu tohoto zákona tak, aby jaksi akceptoval realitu dnešního světa, podaří. Zatím to vypadá, že to ještě pár roků potrvá.

V každém případě děkujeme ministerstvu zemědělství, že v tomto roce významnou částkou podpořilo péči o zvěř ve vybraných stanicích Národní sítě záchranných stanic a to včetně nastavení jednodušší elektronické komunikace stanic s orgány státní správy myslivosti. Kdyby se však zasloužilo o vypuštění zmiňovaných nesmyslů ze zákona o myslivosti, děkovali bychom rozhodně více.