Právníci: Stanovisko k otázce podmínek pro povolení druhové výjimky v souvislosti s plošnou aplikací rodenticidu Stutox II rozhozem na zemědělské pozemky

Vážený pane ministře,
obracíme se na Vás s tímto právním stanoviskem k otázce výkladu § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny (též v kontextu směrnice Rady 92/43/EHS a směrnice EP a Rady 2009/147/ES) v souvislosti s plošnou aplikací rodenticidu Stutox II rozhozem na zemědělské pozemky.

I.

Předmětem tohoto právního stanoviska je otázka, za jakých podmínek potřebuje fyzická či právnická osoba, která zamýšlí plošně rozhazovat rodenticid Stutox II na své pozemky, povolení výjimky ze zákazu zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů podle výše citovaného ustanovení § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud jde o celoevropsky chráněné druhy živočichů, má tato otázka význam i s ohledem na případnou odpovědnost ČR za porušení norem evropského práva.

Tímto právním stanoviskem reagujeme na výklad, který vyjádřila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) ve sdělení ze dne 30.4.2020 č. j. ČIŽP/48/2020/1818. ČIŽP v tomto sdělení odložila podnět Českého svazu ochránců přírody ohledně konkrétního případu plošného rozhozu rodenticidu Stutox II na zemědělské pozemky, což pro posuzovaný případ zdůvodnila takto: „Šetřením nebyla zjištěna přímá souvislosti konkrétního výskytu ZCHD s díly půdních bloků (dále »DPB«), na kterých byla hlášena aplikace rodenticidu (tím není zpochybněna možnost náhodného výskytu ZCHD na DPB s provedenou aplikací rodenticidu a jejich možného negativního ovlivnění).“ Na podporu odložení podnětu v konkrétní věci pak ČIŽP vyjádřila i tyto dva obecnější právní názory:
- „K použití omezení a zákazu činnosti v případě výkonu činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, ČIŽP přistupuje v případě důvodného předpokladu výskytu ZCHD nebo nejlépe v případě potvrzeného výskytu ZCHD na místě zamýšlené nebo prováděné činnosti, ale nikoli v případě možného náhodného výskytu jakéhokoli druhu.“
- „V případě plánované plošné aplikace rozhozem na povrch ČIŽP zastavuje činnost do doby rozhodnutí orgánu ochrany přírody o výjimkách, při prokázaném aktuálním výskytu takových druhů ZCHD, u nichž je, vzhledem k jejich mikrohabitatovým preferencím předpoklad, že by mohly být negativně dotčeny, přičemž je posuzována i pravděpodobnost a míra jejich dotčení.“

II.

Výše citované právní názory ČIŽP považujeme za projevy chybné restriktivní dezinterpretace smyslu i textu ustanovení § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Domníváme se tak z následujících důvodů:

Právní názor ČIŽP vychází z výkladu, podle něhož k nedovolenému zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů ve smyslu § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny může dojít jen při splnění znaku „prokázaného aktuálního výskytu“ zvláště chráněného druhu, a to konkrétně „na místě zamýšlené nebo prováděné činnosti“. ČIŽP výslovně odlišuje tuto úroveň výskytu (tj. „prokázaný aktuální výskyt“ na místě zamýšlené nebo prováděné činnosti) od „možnosti náhodného výskytu“, přičemž ale i pro možnost náhodného výskytu výslovně (!) připouští „možné negativní ovlivnění“, a tedy i úhyn, zvláště chráněného druhu: „[t]ím není zpochybněna možnost náhodného výskytu ZCHD na DPB s provedenou aplikací rodenticidu a jejich možného negativního ovlivnění“.

Právě vyložený kazuistický výklad ze strany ČIŽP konstruuje zákonu neznámé pojmy a kategorie, pomocí kterých nepřípustně zužuje podstatu i smysl ustanovení § 50 odst. 1 a 2 ve spojitosti s § 3 odst. 1 písm. k) zákona o ochraně přírody a krajiny.

Z hmotněprávního hlediska § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je podstatné v zásadě jen to, zda místo zamýšlené aplikace rodenticidu je součástí „biotopu“ zvláště chráněného druhu živočicha ve smyslu § 50 odst. 1 věta první ve spojitosti s § 3 odst. 1 písm. k) cit. zákona, či nikoli. Tedy, zda takové místo je součástí „životního prostředí“ daného druhu, respektive jeho jedinců, populací nebo společenstev. Rozhazování Stutoxu II na zemědělské pozemky je v mnoha oblastech a na mnoha místech zcela jednoznačně škodlivým zásahem do biotopu celé řady zvláště chráněných druhů živočichů, zejména dravců a sov a jiných druhů ptáků, ale i některých savců. Stutox II jako prudký jed, plošně rozhozený na povrch zemědělských pozemků, mohou chránění živočichové pozřít, a to buď přímo, nebo spolu s uhynulými nebo oslabenými hraboši. Tato skutečnost je natolik evidentní a v minulosti opakovaně doložená, že nemá smysl ji blíže rozebírat.

To, zda určité místo je součástí „biotopu“ určitého zvláště chráněného druhu, a tedy zda před aplikací Stutoxu II na určitém pozemku bude zapotřebí povolení výjimky, je skutečností, kterou je příslušný orgán ochrany přírody povinen zjišťovat a posuzovat předem, preventivně, tj. před zamýšlenou aplikací Stutoxu II.

Z procesněprávního hlediska se pak tato klíčová předběžná otázka zjišťuje (tj. prokazuje) jakýmikoli dostupnými podklady, z nichž je zřejmé, že v nedávné minulosti (a tedy nikoli nutně jen „aktuálně“) se v místě či jeho okolí pravidelně a prokazatelně vyskytovali jedinci daného druhu jako ve svém obvyklém životním prostoru. To platí typicky pro dravce a sovy, ale například i čápy, kteří mají na zemědělských pozemcích v otevřené krajině poměrně rozsáhlé životní (a tedy i potravní) teritorium.

K prokázání „biotopu“ zvláště chráněných druhů živočichů (např. dravců, sov, čápů, ale třeba i křečků) na zemědělských pozemcích jsou tak zcela dostatečné zejména tyto podklady: nejen záznamy v Nálezové databázi ochrany přírody, ale i jakékoli jiné důvěryhodné záznamy či doklady, ať již z vlastní činnosti správního orgánu, nebo od veřejnosti, o opakovaném pozorování jedinců daného druhu v dotčené lokalitě, tj. v okolí místa (a tedy nikoli nezbytně nutně právě a jen na příslušném místě aplikace rodenticidu), které svědčí o tom, že jde o součást životního prostředí jedinců daného druhu. K prokázání „biotopu“ rozhodně není (a z hlediska účelu zákona o ochraně přírody a krajiny ani nemůže být) nutné, aby byl více či méně těsně před aplikací přípravku Stutox II na určitém pozemku ještě jednou prokázán „aktuální“ výskyt jedinců daného druhu nějakými zcela recentními podklady či důkazy. Takový požadavek na prokazování „biotopu“, respektive výskytu jedinců i poměrně vzácných živočišných druhů, které leckdy není snadné v přírodě zahlédnout, natož prokazatelně zaznamenat, by učinil ustanovení § 50 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny v reálné správní praxi téměř nepoužitelným. Navíc: při posuzování uvedené předběžné otázky (tj. existence „biotopu“ zvláště chráněného druhu na určitém místě) se ve správní praxi žádné takové aktuální a recentní dokazování neprovádí a zákon ani pro něco takového neupravuje žádný zákonný režim – pokud nedospějeme k závěru, že zemědělec, který chce aplikovat plošně Stutox II rozhozem, je povinen si před aplikací nechat vypracovat biologické hodnocení vlivů podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny.

Konečně: zákon o ochraně přírody a krajiny v příslušných ustanoveních [tj. § 50 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. k)] použitím ustáleného vědeckého pojmu „biotop“ v žádném případě nezavdává důvod k pochybnému rozlišování frekvence výskytu jedinců zvláště chráněných druhů, který představila ČIŽP, tedy na výskyt „konkrétní“ či „prokázaný aktuální“ na jedné straně a – a contrario - výskyt „náhodný“ na straně druhé. To je velmi problematická distinkce. Charakteristickým rysem života řady zvláště chráněných druhů (zejména volně žijících ptáků) je výskyt a shánění potravy v širokém životním prostoru. Navíc: ČIŽP použila adjektivum „náhodný“ (v souvislosti s výskytem druhů) nesmyslně, když současně i v takovém případě výslovně připouští „jejich možné negativní ovlivnění“. V právu se pojem „náhoda“ již od dob římského práva vykládá ustáleně jako nikým nepředvídaný vznik škody. Pokud tedy ČIŽP výslovně připouští škodu („negativní ovlivnění“) i při „náhodném“ výskytu druhu, pak nejde o náhodu, ale o jednání na úrovni vědomé nedbalosti, tj. o případ, kdy jednající ví, že může svým jednáním (i opomenutím) způsobit škodu, ale bez přiměřených důvodů spoléhá na to, že škoda nenastane.

Pro úplnost upozorňujeme na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.12.2015 č. j. 2 As 49/2013-109, podle něhož: „[k] zahájení řízení o výjimce podle § 56 odst. 1 ZOPK postačuje pouhá eventualita zásahu do přirozeného vývoje zvláště chráněného živočicha, a právě pravděpodobnost negativního účinku a míra škodlivosti zásahu jsou hledisky, s nimiž se musí orgán ochrany přírody v řízení o výjimce ze zákazu náležitě vypořádat.“

Lze tak uzavřít, že ČIŽP se svým výkladem dopouští nezákonné nečinnosti, která je v přímém rozporu s jednou ze základních zásad práva životního prostředí, tj. zásadou předběžné opatrnosti podle § 13 zákona o životním prostředí: „Lze-li se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že hrozí nebezpečí nevratného nebo závažného poškození životního prostředí, nesmí být pochybnost o tom, že k takovému poškození skutečně dojde, důvodem pro odklad opatření, jež mají poškození zabránit.“

III.

Na základě výše uvedených argumentů Vás žádáme:
a) o korekci právního názoru ČIŽP, obsaženého v jejím sdělení ze dne 30.4.2020 č. j. ČIŽP/48/2020/1818; popřípadě
b) o vydání metodického pokynu, který by pro orgány ochrany přírody vysvětlil význam § 50 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny v souvislosti s plošnou aplikací rodenticidu Stutox II rozhozem, a to ve smyslu tohoto stanoviska.

Děkujeme, s pozdravem

doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.
JUDr. Martina Franková, Ph.D.
JUDr. Petra Humlíčková, Ph.D.
JUDr. Jiří Pokorný, Ph.D.
JUDr. Michal Sobotka, Ph.D.
JUDr. Petr Svoboda, Ph.D.
JUDr. Karolína Žákovská, Ph.D.
(V Praze dne 6.6.2020)

---

reklama

---