Přípravný výbor Klubu norníků: Mami, já chci vidět zajíce!

V Česku dramaticky ubývá zajíců, křečků, koroptví, tetřívků a dalších drobných savců, ptáků i obojživelníků. Jednou z důležitých příčin poklesu počtů těchto živočichů až ke hranici ohrožení je silný predační tlak lišek, který zhoršilo loňské zavedení doby hájení lišek od března do června každého roku. Ještě více jej zhorší možný zákaz norování, o kterém bude již v pátek 5. 6. 2026 rozhodovat Poslanecká sněmovna. Jarní doba hájení lišek způsobila, že myslivci musí ve zbytku roku ulovit nejméně 20 000 lišek navíc. Případný zákaz norování by přidal další více než 3000 lišek, které bude potřeba ulovit jiným způsobem. Jakékoli ztížení lovu, nebo dokonce růst stavů lišek, jsou však v současnosti hrozbou pro českou přírodu i člověka.

Lišky jsou významnými přenašeči vztekliny a echinokokózy. Česká republika je sice vztekliny prostá, ale nejbližší ohniska jsou v Polsku a na Slovensku. Parazita způsobujícího echinokokózu přenáší dle aktuálních zjištění třetina a v některých regionech i více než polovina lišek. Počet reálně nakažených lidí neznáme, protože inkubační doba onemocnění je 5 až 15 let, jisté ale je, že s šířením parazita mezi liškami počet nakažených lidí stoupá.

Obě onemocnění jsou pro člověka velice nebezpečná až smrtelná. „Čím více bude v Česku lišek, tím rychleji se mezi nimi budou nemoci šířit, a tím větší riziko to bude pro člověka. Nedává smysl vytvářet podmínky pro opětovné zavlečení vztekliny na naše území či šíření jiných nemocí přenášených liškami,“ vysvětluje Martin Říha, člen přípravného výboru Klubu norníků.

Rostoucí populace lišek by také zvýšila predační tlak na drobné kořistní živočichy. Je pravda, že významnou složkou potravy lišek jsou hraboši. To je ale dáno potravní nabídkou, nikoli chutí lišek. Radomil Holík, chovatel lišek, preference svých svěřenců velmi dobře zná: „Liška je potravní oportunista a loví to, co má k dispozici. Nepohrdne ničím, co získá zadarmo. Hraboši jsou hojní a jsou pro lišku snadnou kořistí.“ V oblastech, kde hrabošů není tolik, například na severu Evropy či v pobřežních dunách západní Evropy, mají v potravě lišek mnohem větší zastoupení například králíci či srnčata.

Z toho jednoznačně plyne, že i u nás by se lišky živily zajíci, koroptvemi, křečky a podobně, jen zkrátka těchto živočichů u nás není dost, mimo jiné proto, že už teď jsou pod silným (nejen) liščím predačním tlakem. Více lišek bude znamenat další pokles stavů jejich kořistních druhů. Stav koroptví se v Česku za posledních sto let snížil o 99,5 %. Opravdu je chceme vyhubit úplně? Uvidí naše děti ještě zajíce ve volné přírodě?

Současnou poptávku po zákazu norování vyvolala a posiluje především nátlaková nezisková organizace Svoboda zvířat, jejíž metody práce jsou morálně minimálně kontroverzní. Dokonce si v poslední době vysloužily řadu trestních oznámení, která prověřuje policie.

„Svoboda zvířat vede plně profesionální, propracovanou marketingovou kampaň založenou na manipulativním vyvolávání negativních emocí a dalších praktikách srovnatelných s postupy nechvalně známých prodejců hrnců včetně agresivního e-mailingu a telemarketingu,“ přibližuje Michal Trapl, člen přípravného výboru Klubu norníků. Jejím cílem jsou nejen získání peněžních darů pro krytí milionových mzdových nákladů profesionálního nátlakového týmu organizace, ale také emocionální ovlivnění politiků s cílem prosazení zákazu norování.

Nezbytný management české, člověkem zásadně přetvořené přírody, však musí být založen na odborném rozhodování, ne na emocích, které, jak ukazujeme výše, obvykle vytvářejí více problémů, než řeší. I proto jsme za pouhý týden získali 5000 podpisů odborných hospodářů v krajině, myslivců, pod Skutečně odborným stanoviskem k norování. Jeho text najdete na webu www.druhypohled.cz.

Případný zákaz norování usnadní šíření nemocí, přímo ohrozí populace drobných živočichů, zakáže specializovanou metodu lovu využitelnou tam, kde jiné metody využít nelze, ukončí výcvik celé kategorie loveckých psů – norníků, přičemž lovecká kynologie je jako nedělitelná součást myslivosti zapsána na seznamu nehmotného kulturního dědictví České republiky, a v neposlední řadě potvrdí funkčnost a legitimizuje tvorbu legislativy pod vlivem nikým nevolených profesionálních nátlakových skupin.

„Svět by byl lepším místem, kdyby si každý hleděl svého, místo toho, aby se přímo živil snahou někomu druhému něco, čemu sám nerozumí, zakázat,“ uzavírá Michal Trapl.

Proto žádáme poslance, aby případnou legislativní úpravu norování řešili po skutečné odborné diskuzi, nejlépe jako součást zákona o myslivosti. Ne formou pozměňovacích návrhů, tzv. přílepků, k jinak nesouvisejícímu zákonu o rostlinolékařské péči.

---

reklama

---