Jiří Svoboda a Jindřiška Svobodová: Problém zvaný fotovoltaika
Výroba elektřiny v uvažované elektrárně dá roční výnos asi patnáct miliónů korun. Není to však proto, že by vyrobila tolik elektřiny, ale tím, že zákonem stanovená cena povinného výkupu této elektřiny je asi patnáctinásobná oproti ceně elektřiny z jaderných či uhelných elektráren a je garantována po dobu dvaceti let. Pokud tedy dáme čtrnáct miliónů korun na splátky, zůstane nám ročně milión korun jistého čistého zisku po dobu dvaceti let. Tolik si ne každý z nás vydělá za celý život usilovné práce.
Nedávno jsme se v tisku mohli dozvědět o zahájení provozu jedné z největších solárních elektráren u nás postavené v Dubňanech. Stála 230 milionů korun, a má ročně vyrobit 2244 megawatthodin elektřiny (6000 takových elektráren vyrobí stejně elektřiny jako JE Dukovany nebo JE Temelín, ovšem v době, kdy elektřina není příliš potřeba). Nikde však již není zmíněno, že díky této elektrárně zaplatí každý občan naší republiky za elektřinu v průměru téměř o 3 koruny ročně navíc. Lehce se může stát, že takových elektráren u nás vznikne během dvou let tisíc, a pak nás každého z nás přijde toto "ekologické podnikání" v průměru na 3000 korun ročně. Je to dostatečně vážné varování, že tu něco není v pořádku? Snad ano.
V tržním hospodářství každý výrobní subjekt nabízí své výrobky na trhu a zákazník si vybírá, který výrobek si koupí. Tento elementární princip je ovšem v případě povinného výkupu elektřiny z fotovoltaických elektráren porušen. Povinně vykupovaná elektřina za patnáctinásobnou cenu je totiž rozvodnými závody promítnuta do ceny elektřiny všem zcela bezbranným odběratelům. Na to, aby fotovoltaický podnikatel přišel k zisku jednoho miliónu korun, musí vytáhnout z kapes odběratelů čtrnáct miliónů korun, aniž by za to komukoli cokoli hmatatelného poskytl! Pro srovnání, daňový podvodník, který zkrátí daně o jeden milión korun, získá tuto sumu za jediný milión korun vytažený z kapes ostatních lidí, tedy se vůči nim zachová čtrnáctkrát šetrněji.
Možná si řeknete, že to množství oxidu uhličitého nevypuštěného do ovzduší za pár korun z našich kapes přece jen stojí. Zkusme to tedy také spočítat. Námi uvažovaná sluneční elektrárna ušetří ročně zhruba tisíc tun oxidu uhličitého, pokud nahradí elektřinu z uhelných elektráren. Ušetřená tuna oxidu uhličitého nás tedy vyjde na čtrnáct tisíc korun. To je asi třicetinásobek průměrné ceny emisních povolenek v letošním roce. Jen těžko bychom hledali ještě méně efektivní způsob snižování emisí oxidu uhličitého.
Pokud někdo žije na úkor bezbranných lidí, lze to nazvat hyenizmem. Když jeden subjekt pro sebe vytváří prakticky bezpracný zisk (viz např. http://www.nemakej.cz/) na úkor mnohonásobně vyšších ztrát ostatních, dá se to nazvat hyenizmem nejhrubšího zrna. A pokud je toto jednání prohlašováno za ekologické a je zcela legální, jde o institucionalizovaný ekologický hyenizmus nejhrubšího zrna.
Je nám velmi sympatická snaha pana Vojtěcha Koteckého z Hnutí Duha zamezit přimíchávání agrosložek vyráběných současnými technologiemi do pohonných hmot. Ukazuje se totiž, že jejich přínos ke snižování emisí oxidu uhličitého je zatím, stejně jako u fotovoltaiky, velmi neefektivní. Zároveň však, podíváme-li se na stránky Hnutí Duha (http://www.hnutiduha.cz), najdeme tam v menu "Programy" a "Naše vize" následující odstavec pod fotografií fotovoltaické elektrárny: "Podnikání přispívá k bohatství společnosti. Musí ovšem dodržovat pravidla, aby nebylo na úkor nás ostatních." S takovým obsahem jistě každý souhlasí. Pana Koteckého jsme upozornili na evidentní rozpor mezi zmíněným odstavcem a jejich podporou fotovoltaických elektráren. Současně jsme pana Koteckého požádali o přezkoumání našich výše uvedených úvah a výpočtů. Pan Kotecký neshledal na našich úvahách a výpočtech žádné vážné nesrovnalosti, nicméně na rozpor mezi odstavcem a propagací fotovoltaiky přímo nezareagoval.
Jsme si plně vědomi, že jsme zde popsali a vyhodnotili problém pomocí poměrně ostrých výrazů. Bohužel, je to nutné, neboť naše doba je už proti zaobaleným vyjádřením imunní. Dnes zažívá díky existující legislativní podpoře fotovoltaika u nás obrovský boom. Nebude-li tomuto trendu legislativně zamezeno například dostatečně včasným a razantním snížením dlouhodobě garantovaných výkupních cen, dočkáme se během několika let výrazného zdražení elektřiny díky hyenizmu některých "eko-podnikatelů".
Fotovoltaické solární elektrárny jsou bezesporu vysoce perspektivním obnovitelným zdrojem energie. Současná technologie výroby fotovoltaických článků je však natolik drahá, že ani v nejmenším nemohou konkurovat jiným obnovitelným či neobnovitelným zdrojům. Fotovoltaické články budou zřejmě potřebovat ještě deset až dvacet let intenzivního vědeckého výzkumu, než bude nalezena konkurenceschopná technologie (možná ani nebude na bázi křemíku). Současnou technologii lze přirovnat k technologii pro výrobu trabantů, ta potřebná technologie je někde na úrovni dnešní formule 1.
Obnovitelné zdroje elektřiny si jistě zaslouží podporu, protože méně ničí životní prostředí než zdroje spotřebovávající fosilní paliva. Jedna z možností, jak tyto zdroje podpořit, je navýšení výkupní ceny elektřiny z těchto zdrojů (to se dnes ve světě i u nás děje). Tím se rozhýbe trh s těmito zdroji, razantně vzroste jejich výroba a zdroje se zákonitě zlevní. Pak může postupně klesat i výkupní cena elektřiny až k tržní ceně. Myšlenka zjevně dobře funguje pro případy, kdy je již technologie dostatečně vyvinutá a její masivní rozšíření zlevní výrobu o desítky procent. Může však masivní podpora výroby trabantů ovlivnit vývoj technologie pro formuli 1? A přeneseme-li se zpět na fotovoltaiku, může masivní podpora expanze průmyslové výroby fotovoltaických článků nerentabilními technologiemi nějak přispět k výzkumu nové rentabilní technologie? Jsme přesvědčeni, že pokud vůbec, tak jen nepatrně.
V České republice máme dnes elektřiny nadbytek a prakticky celou produkci Temelína vyvážíme. Proč tedy u nás musíme vyrábět další elektřinu ve fotovoltaických elektrárnách, draze ji vykupovat a obratem ji za pakatel prodávat do zahraničí na úkor nás všech kromě "eko-podnikatelů"? Proč nemůžeme počkat s budováním fotovoltaických elektráren do doby, až se stanou díky moderní technologii konkurenceschopné? Na rozdíl od velkých jaderných či uhelných zdrojů, jejichž výstavba trvá řádově deset let, lze fotovoltaickou elektrárnu postavit za několik měsíců - není tedy kam spěchat.
Často se píše o nesmyslné třicetikoruně za ošetření u lékaře či za položku na receptu. Námi přednesený problém může mít již velmi brzy na nás všechny řádově stejný finanční dopad. Jen s jedním rozdílem: třicetikorunové poplatky lze zrušit prakticky ze dne na den, povinný výkup fotovoltaické elektřiny je zákonem garantován po dobu 20 let. Jinými slovy, dnes budované fotovoltaické elektrárny zadlužují každého z nás (aniž bychom měli možnost jakékoli obrany) s povinností splácet tyto dluhy po dobu 20 let.
Jenže situace je ještě o trochu horší, než se zdá. Energetický regulační úřad koncem listopadu zveřejnil cenové rozhodnutí na rok 2009 snižující výkupní ceny fotovoltaické elektřiny o téměř 5 %. Je to dobrá zpráva jen zdánlivě. Energetický regulační úřad by zřejmě rád ceny snížil více. Tomu ale brání zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů energie (č. 180/2005 Sb.), který stanovuje, že meziroční pokles výkupní ceny nesmí překročit právě 5 %. Tímto tempem se ale výkupní ceny fotovoltaické elektřiny přiblíží výkupním cenám z jiných obnovitelných zdrojů sotva za dvacet let. A mezi tím bude zřejmě naše země úplně zaplavena neefektivními fotovoltaickými panely, protože to bude velmi dobrý "ekobyznys". A platit to budeme po dlouhá desetiletí všichni - každý z nás řádově desetitisíce korun ročně.
Řešení je prosté. Přivést co nejdříve 101 zákonodárců k použití elementárního rozumu a zastavit boom solárních elektráren u nás umožněním snižovat výkupní ceny fotovoltaické elektřiny podstatně razantněji. Pomůže v tom i pan Kotecký a Hnutí Duha, kterým se nelíbí podnikání na úkor druhých, či jiné ekologické organizace? Možná se k této iniciativě přidá i Strana zelených, která se jasně staví proti vývozu naší elektřiny.
reklama
Jiří Svoboda pracuje v Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Jindřiška Svobodová přednáší na katedře fyziky Pedagogické fakulty MU v Brně ekologicky a environmentálně zaměřené předměty.
