Skupina umělců: Otevřený dopis k projednávání novely zákona o ochraně přírody a krajiny

Hans Christian Andersen, 1831
Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče,
když v roce 1838 na návrh svých lesníků hrabě Jiří František August Buquoy zřídil na svém novohradském panství rezervace Žofínský prales a Hojná voda, napsal v souvislosti s tímto na evropském kontinentu ojedinělým počinem lesnímu inspektorovi Františkovi Železnému: „Vzhledem k tomu, že lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení, rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku pravých přátel přírody, vzdáti se v ní veškerého lesohospodářského těžení a přikazuji Vám, abyste dalšími rozkazy uvedl tuto moji vůli ve skutek, aby se v této části žádné dříví nekácelo, stelivo nehrabalo a drobné dříví nesbíralo, zkrátka, aby vše bylo ponecháno v dnešním stavu.“ Podobné osvícené myšlenky vedly k založení rezervace Boubínský prales knížetem Janem Adolfem Schwarzenbergem v roce 1858 a krkonošské Strmé stráně nad Labským dolem hrabětem Janem Nepomukem Františkem Harrachem v roce 1904.
Všechna tato místa měla jedno společné. Romantickou krásu a divokost, kterou jim vtiskla přítomnost starých stromů a pozůstatky historických „rozvratů“, které nebyly zpracovány jako se tomu dělo a děje v hospodářských lesích, ale byly ponechány přírodním procesům. Vývraty, plodnicemi hub porostlé padlé kmeny, doupné stromy a stojící souše vytvořily zákoutí nevšední atmosféry a síly, která nás dodnes opakovaně nutí vracet se a nechat se znovu a znovu uchvacovat a nabíjet energií nespoutané přírody.
První rezervace a jim podobná místa se záhy stala inspirací pro umělce. Malíře, hudební skladatele, spisovatele, později pro fotografy a filmaře. Připomeňme například jednoho z největších českých krajinářů Julia Mařáka, který byl v roce 1887 povolán z Vídně na pražskou akademii, aby vedl proslavený ateliér krajinomalby, kde vychoval přes čtyřicet vynikajících malířů. Mařák, milovník Šumavy a Krkonoš, vytvořil svá úctyhodná díla právě v lesní divočině našich budoucích národních parků. A co víc, naučil tato místa milovat své žáky.
František Kaván, Otakar Lebeda a Ota Bubeníček zachycovali krásy Krkonoš, Ferdinand Engelmüller mistrovsky maloval Šumavu, poklonu jejím pralesům později složil svým dílem Josef Váchal, žák dalšího Mařákovce Aloise Kalvody. Roman Havelka se stal předním malířem Podyjí, jehož krásy mu odhalil jeho další učitel František Bohumír Zvěřina.
K moderním pokračovatelům této tradice patří i akademická malířka Helena Slavíková Hrušková, která se ve svých akvarelech opakovaně vracela k vinicím Šobesu a krajinné poezii Podyjí. Zájem malířů o místa našich současných národních parků je ale starší než Mařákova krajinářská škola. Krajinu Českého Švýcarska a Krkonoš zachytil už romantický autor Caspar David Friedrich, od jehož narození vloni uplynulo 250 let, v Podyjí ve stejné době malovali Josef Doré a Giovanni Maria Monsorno.
Novou a dostupnější možnost zachycovat krásu divoké přírody přinesla fotografie a film. Krkonoše, Šumava, Podyjí a České Švýcarsko záhy získaly své dvorní fotografy, mnohým z nich byl vzorem a ikonou Josef Sudek. Zdenko Feyfar, Jiří Bruník, Jiří Havel, to jsou jména neodmyslitelně spjatá s Krkonošemi. Stejně jako Jindřich Eckert, Sláva Štochl nebo Čestmír Krátký se Šumavou. Podyjskou krajinu zachytil Bohumír Prokůpek, který ji vnímal jako jedinečný prostor, kde se přirozená divokost pralesa setkává s kultivovanou krásou zahrady. Nemálo umělců všech oborů přírodu národních parků objevuje a pravidelně navštěvuje i dnes.
My, níže podepsaní, se s respektem k předchůdcům hlásíme k současné generaci malířů, fotografů a filmařů, grafiků a ilustrátorů, hudebníků a herců, inspirovaných našimi národními parky.
Fotografie některých z nás vás vítají na letištích, když se vracíte z cest. Při pohledu na fotografie z divočiny českých národních parků si s úlevou uvědomujete, že jste bezpečně doma. Knihy s našimi fotografiemi nebo ilustracemi bývají součástí darů, které s sebou vozí parlamentní a vládní delegace, nebo je kupujete v knihkupectvích pro své zahraniční přátele. Naše kalendáře zdobí vaše kanceláře nebo byty. Když doslouží, bývají součástí školních projektů, najdete je na nástěnkách nebo pod sklem pracovních stolů.
Nejsou to fotografie plantáží dřevin, pasek ani apartmánových komplexů. Jsou to místa, kde jsme nechali přírodu být opravdovou přírodou. Když se zaposloucháte do skladeb našich hudebních velikánů, když zavřete oči na koncertech, vybavíte si romantickou přírodu českých luhů a hájů, domov rostlin, zvířat a rusalek. Právě na tuhle přírodu jsme totiž všichni podvědomě pyšní.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
se znepokojením sledujeme projednávání sněmovního tisku 878, který obsahuje novelu zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zejména pak rozsáhlý soubor pozměňovacích návrhů, z nichž některé zcela otevřeně a některé skrytě útočí na samu podstatu národních parků v Česku a skrze to na budoucí podobu přírodních biotopů v nich.
Příroda potřebuje k rozvinutí svých krás čas, který přesahuje jedno funkční období Poslanecké sněmovny nebo vlády. Zdvořile vás žádáme, myslete na to při hlasování ve třetím čtení. Nepřipravte nás ani budoucí generace o inspiraci, radost a nejcennější místa našeho společného domova.
S úctou
Patricie Anzari, hudebnice, básnířka, performerka, Jetřichovice - Rynartice
Daniel Bárta, zpěvák, skladatel, hudebník a fotograf, Praha
Vojtěch Bárta, divadelní režisér a dramaturg, Praha
Lucie Barvinek Šiklová, historička umění, kurátorka, Praha
Aleš Bergman, divadelní režisér a pedagog, Řevnice
Stanislav Biler, spisovatel a novinář, Brno
Tereza Bínová, básnířka, Telč
Miluše Bittnerová, herečka, Praha
Ivanka Blagoeva, výtvarnice, pedagožka, Fořt
Šárka Blažková, grafická designérka, Jinočany
Jan Boroš, hudebník a producent, Praha
Vladimír Brož – Vladimír518, umělec, Praha
Tereza Brůha Gsöllhoferová, scénografka, Praha
Vlastislav Buchar, hudebník, pedagog, Vrchlabí
Ivan Bukovský, malíř, Příbram
Ivan Buraj, divadelní režisér, Praha
Zuzana Burianová, divadelní a rozhlasová režisérka a dramaturgyně, Praha
Petr Čermáček, básník a výtvarník, Brno
Dušan Černý, malíř a grafik, Praha
Michal Cihlář, grafik, Buštěhrad
Lucie Cimburková, koordinátorka Českého kulturního networku Nová síť, Brno
Anna Císařovská, herečka, Praha
Josef Císařovský, režisér, dokumentarista, Praha
Matěj Čížek, filmař, Praha
Anna Čonková, herečka, Bratislava (Slovensko)
Karel Čtveráček, kameraman a režisér, Praha
Natália Deáková, režisérka, Praha
Martin Dejdar, herec, Praha
Anastázie Dobrodinská, herečka, Praha
Kateryna Dobroyer, výtvarnice, Praha
Tereza Dostálová, scénografka a výtvarnice, Praha
Cyril Drozda, herec, Brno
Diana Dufková, fotografka, Hostinné
Jan Dungel, malíř a ilustrátor, Brno
František Ďuriš, hudebník, básník, Sušice
Lenka Dusilová, zpěvačka a skladatelka, Praha
Antonín Dvořák, dramaturg a VŠ učitel, Ostrava
Vojtěch Dyk, herec a hudebník, Praha
Lenka Falušiová, malířka, grafič,a Vrbno pod Pradědem
Vladimír Fekar, dramaturg, dramatik, Zlín
Ondřej Fibich, básník, Kašperské Hory
Jakub Folvarčný, herec, Praha
Jan Frič, divadelní režisér, Praha
Zuzana Fürsterová, malířka a konceptuální umělkyně, Praha
Míla Fürstová, malířka, grafička, ilustrátorka, Cheltenham (Velká Británie)
Jonáš Gruska, hudebník, Bratislava (Slovensko)
Josef Gušlbauer, hudebník, Praha
Lenka Halová, zpěvačka a hudebnice, Valašské Meziříčí
Kristina Hamplová, spisovatelka, Praha
Václav Havelka, hudebník, producent, Praha
Zuzana Havlínová, fotografka, Praha
Igor Hlavinka, výtvarník, Praha
Pavel Hora, výtvarník a pedagog, Praha
Jan Horáček, fotograf a filmař, Praha
Vladislav Hošek, fotograf, Čkyně
Jindřich Hradil, fotograf, Hradec Králové
Kristýna Hrušínská, herečka, Praha
Jan Hrušínský, herec, Praha
Libor Hruška, herec, Praha
Tomáš Hrůza, vizuální umělec, Miřenice
Oto Hudec, výtvarník a pedagog, Košice
Václav Hudeček, hudebník, Praha
Eva Hudečková, spisovatelka, Praha
Jan Husták, divadelní tvůrce, vizuální umělec, Kopřivnice
Šimon Chlouba, malíř, student UMPRUM, Praha
Anna Chrtková, kurátorka, scénografka, Praha
Martha Issová, herečka, Praha
Sebastian Jacques, hudebník, Praha
Eva Jeníčková, grafička, Třebíč
Edith Jeřábková, kurátorka, Praha
Tereza Jindrová, kurátorka, Praha
Václav Jiráček, herec, Praha
Jan Jiráň, herec, Praha
Anna Jožová, umělecká sklářka, Praha
Petr Jan Juračka, fotograf, filmař a vědec, Pardubice
Jaroslav Jurečka, dramaturg, Brno
Michal Kalhous, fotograf, Šternberk
Bohdan Karásek, scenárista a režisér, Praha
Rozálie Karásková, novomediální umělkyně, studentka AVU, Praha
Radek Karkys, filmař, fotograf, Praha
Adam Kašpar, malíř, Hanušovice
Aleš Kauer, básník, výtvarník, nakladatel, Jihlava
Aminata Keita, divadelní režisérka, Brno
Miloslav Klíma, dramaturg, Praha
Nikola Klinger, filmař, Praha
Tomáš Kočko, zpěvák, hudebník, Vrbice u Břeclavi
Jakub Kopecký Plášil, fotograf divoké přírody, Praha
Miroslav Kořínek, herec, Praha
Karina Kottová, kurátorka a umělecká ředitelka, Malé Kyšice
David Koutecký, výtvarník, Praha
Alžběta Králová, básnířka, Děčín/Praha
Dan Kranich, herec a hudebník, Praha
Tereza Krejčí Dobiášová, spisovatelka a kurátorka, Praha
Patrik Kriššák, malíř, Praha
Agáta Kryštůfková, herečka, Praha
Anežka Kubátová, herečka, Praha
Katarína Kubošiová – Katarzia, hudební producentka, Praha
Štěpán Kučera, spisovatel, Jablonec nad Nisou
Slavomír Kudláček, památkář, Pardubice
Kateřina Kuchtová, výtvarná umělkyně a kulturní organizátorka, Český Krumlov
Miroslav Kumhala, herec, Brno
Milan Kunc, akademický malíř, Praha
Václav Kuneš, tanečník a choreograf, Praha
Magdaléna Kynčlová, herečka, Hradec Králové
Jiří Lábus, herec, Praha
Zuzana Landori, scénografka, Čebín
Monika Le Fay, režisérka a spisovatelka, Praha
Martin Leták, herec, Praha
Nikola Ludlová, pracovnice v kultuře - Společnost Jindřicha Chalupeckého, Praha
Ondřej Lukeš, filmový producent, Praha
Ondřej Macl, spisovatel a performer, Praha
Štěpán Málek, zpěvák, Praha
Radek Malý, spisovatel, překladatel, VŠ pedagog, Praha
Petr Marek, hudebník, herec, filmař, pedagog, Praha
Miloslav Maršálek, herec, Prostějov
Vlasta Matoušová, malířka, grafička, ilustrátorka, Turnov
Zuzana Měsíčková, herečka, Praha
Jan Mikulášek, divadelní režisér, Praha
Michaela Mlíčková Jelínková, spisovatelka, Praha
Oldřich Morys, vizuální umělec, Frýdek-Místek/Praha
Pavel Musil, fotograf, Městec Králové
Martin Nawrath, facilitátor, terapeut, Kuřim
Aleš Němec, divadelník, Praha/Třeboň
Jan Němec, spisovatel, šéfredaktor časopisu Host, Brno
Václav Neužil, herec, Praha
Tobiáš Nevřiva, režisér a dramaturg, Praha
Tomáš Niesner, hudebník, Přerov
Pavla Nohynková, herečka, Praha
Anežka Nováková, básnířka, produkční, Opava
Matěj Nytra, dramaturg a pedagog, Brno
Veronika Oleríny, sochařka, Praha
Pavel Ouředník, fotograf, Strakonice
Zdeněk Patzelt, fotograf, Sedmihorky
Kristýna Peterková, zpěvačka, Praha
Jiří Petr, filmař, dokumentarista, Praha
Barbora Petříčková, hudebnice, zpěvačka, skladatelka, Černá u Bohdanče
Prokop Pithart, fotograf, filmař, Třeboň
Jana Plavec, fotografka, Praha
Markéta Plánková, herečka, Praha
Jana Plodková, herečka, Praha
Petr Pochop, herec, Jilemnice
Petr Pola, dramaturg, kulturní manažer, akademický pracovník, Praha
Tomáš Polcar, sochař, Slavětín nad Ohří
Ester Polcarová, fotografka, grafička, designérka, Slavětín nad Ohří
David Prachař, herec, Praha
Rudolf Prekop, fotograf, Praha
Tomáš Procházka, divadelník a hudebník, Kamenický Šenov
Michaela M. Prokopcová, hudebnice, zpěvačka, pedagožka, Pilníkov
Lukáš Prokůpek, fotograf a filmař, Praha
Ondřej Prosický, fotograf, Lety
Jan Přeslička, zpěvák a hudbník, Jihlava
Filip Pýcha, hudebník, Praha
Tomáš Rasl, fotograf, Praha
Lukáš Rittstein, sochař, Praha
Ondřej Ruml, zpěvák, Praha
Linda Rybová, herečka, Praha
Renata Rychlá, herečka, Praha
Miloš Šálek, fotograf, Trutnov
Lenka Šebek Loubalová, herečka, Praha
Marie Šeborová, sochařka a medailérka, Praha
Maxmilian Schiller, konceptuální umělec, Praha
Jitka Schneiderová, herečka, Praha
Klára Šiková, výtvarnice, Velké Svatoňovice
Jaroslava Šiktancová, režisérka, Praha
Dominika Šindelková, vypravěčka, zpěvačka, Brno
Martin Sitta, herec, Praha
František Skála, malíř, sochař, Praha
Alžběta Skálová, malířka, ilustrátorka, Praha
Barbora Skočdopolová, herečka a zpěvačka, Praha
Jan Skovajsa, VŠ pedagog a hudebník, Praha
Eliška Sládečková, herečka, zpěvačka, tanečnice, Loučeň
Barbora Šlapetová, malířka, Praha
Olga Słowik, básnířka, Praha
Jolana Šmejcová, scénografka, Rumburk
Pavlína Smékalová, ilustrátorka, grafická designérka a tatérka, Praha
Pavol Smolárik, herec, hudebník, Praha
Marika Smreková, divadelní režisérka, umělkyně, aktivistka, Praha
Jan Šnéberger, sochař, Vítkov
Markéta Šnébergerová, ilustrátorka, Vítkov
Václav Sojka, fotograf, Chřibská
Eliška Soukupová, herečka, tanečnice a moderátorka, Praha
Barbora Šporclová Kodetová, herečka, Praha
Jiří Srna, karikaturista, výtvarník, grafik, Jablonec nad Nisou
Oliver Staša, kameraman, Praha
Jana Šteflíčková, herečka, Praha
Milan Šteindler, herec, Praha
Radek Štěpánek, básník, publicista a redaktor, Telč
Ivan Stříteský, dokumentarista, Prostějov
Debora Štysová, architektka a divadelnice, Praha
Jaromír Švaříček, sochař, Dolní Břežany
Jan E. Svatoš, fotograf a filmový režisér, Praha
Romi Svatošová Straková, fotografka a kameramanka, Praha
Dagmar Švecová, výtvarnice, Písek
Adam Svozil, divadelní režisér a scénarista, Praha/Olomouc
Jan Tomáš, hudebník, Hradec Králové
Petr Vacek, herec, Praha
Marek Orko Vácha, teolog a spisovatel, Lechovice
Josef Valenta, divadelní pedagog, Blatce
Jakub Vaněk, spisovatel, Praha
Václav Vašků, fotograf, Praha
Aleš Vejnar, hudebník a skladatel, Vrchlabí
Jorika Veselá, výtvarnice, studentka AVU, Praha
Petra Vlachynská, scénografka, Praha
Miroslav Vlasák, zpěvák a hudebník, Týn nad Vltavou
Lucie Vlasáková, zpěvačka a hudebnice, Týn nad Vltavou
Vojtěch Vlk, fotograf, Praha
Petr Vršek, herec, Praha
Alena Wagnerová, spisovatelka, Praha/Saarbrücken
Barbora Werner, vedoucí Klubu mladých diváků, Praha
Hasan Zahirovič, herec a divadelní režisér, Praha
Zuzana Žáková, herečka, Praha
David Zelinka, režisér, performer, překladatel, Praha/Pardubice
Jiří Zemánek, historik umění a kulturní aktivista, spolek Pilgrim, Kváskovice
Martin Zet, sochař, Libušín
Roman Zotov-Mikshin, tanečník a choreograf, Jinočany
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (44)
Alena Lyskova
3.6.2025 12:31Jaroslav Řezáč
3.6.2025 12:42 Reaguje na Alena LyskovaJarka O.
3.6.2025 16:24 Reaguje naPetr Elias
7.6.2025 09:23 Reaguje na Alena Lyskova
Karel Zvářal
3.6.2025 13:23V tu dobu byl velká poptávka po kvalitním smrkovém řezivu, proto se všude, kde to jen šlo, vysazovaly smrkové plantáže. I K. Klostermanem opěvovaná Šumava se proměnila tímto směrem. Vyhlásit zbrkle (tj. bez přípravy - jak tomu bylo v případě Bavorského NP) NP s rozsáhlým bezzásahovým územím v sm monokultuře nebyl nejšťastnější krok. Klimatická změna, větrné polomy a nedostatek srážek způsobily přemnožení kůrovce, který kdysi hluboké hvozdy proměnil v Moře souší.
Proto je zájem tyto chybné kroky neopakovat a zavčasu proti hmyzu zakročit. Rovněž tak i výsadba listnatých dřevin je více než žádoucí. Vězte tedy, že řada z těch navrhovaných opatření je ve smyslu lepší ochrany před škodami, zkázonosnými požáry, a potřebné následné výsadby vhodných dřevin. Můžete si být jisti, že nejlepšími ochránci našich lesů jsou vysoce kvalifikovaní odborníci, kteří však o sobě nedávají téměř vědět, narozdíl od halasných (v drtivé většině městských) aktivistů. Nenechte se tedy unášet emocemi, zalesnění se u nás zvyšuje, včetně péče o poslední zbytky původních pralesů.

Karel Zvářal
3.6.2025 13:30 Reaguje na Karel ZvářalJaroslav Řezáč
3.6.2025 15:02 Reaguje na Karel ZvářalTakže se stabilita obnovila a les byl i odolnější proti škůdcům, místo vyšlechtěných umělých výsadeb.
Slavomil Vinkler
3.6.2025 20:47 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Karel Zvářal
3.6.2025 21:04 Reaguje na Slavomil VinklerPavel Jeřábek
3.6.2025 23:29 Reaguje na Jaroslav ŘezáčAle určitě to nebude pravda.
Jaroslav Řezáč
3.6.2025 14:49 Reaguje na Karel ZvářalPralesy mohou vznikat úplně stejně jako ptačí parky.
Pořád operovat s jedním lesním plamínkem je trochu úsměvné, při porovnání toho, co dokázalo shořet v Americe nebo Kanadě.
Tím, jsme si tady ověřili, že zahořet les může i to, jak jsme na to byli připraveni je věcí další.
Rčení, že žádný strom neroste do nebes v těchto případech je příhodné, ale nedělejme z toho přírodní pohromu.

Karel Zvářal
3.6.2025 15:09 Reaguje na Jaroslav ŘezáčHans Christian Andersen, 1831
Ten "plamínek" stál spoustu lidí spoustu úsilí uhasit. Kdyby to nechali tak, možná by se již pohádkář neměl kam vracet. S RV4 umím dobře, chce-li si někdo takto naběhnout, ať smolí podobné pamflety:-)
Vážím si každé poctivé práce, žvanit z gauče či od klávesnice dovede kdejaký ňouma. Byla-li shoda na zlepšení stavu průjezdnosti cest - asi/určitě k tomu měli důvod. Nejsme Kanada, u nás jsou sídla rozeseta cca po kilometru.
A když se podíváte na západ od nás (schválně nepíši západ s velkým Z), zjistíte, že chrání střípky toho, co máme doma. A ono chránit u mne neznamená "nechat ležet", ale vždy a především péči. U těch sadů výše je nějaké trapné ticho (až na jednu světlou výjimku) - ale i ony jsou výsledkem lidské práce, nikoliv divočiny...
Jaroslav Řezáč
3.6.2025 15:23 Reaguje na Karel ZvářalNa Západě jsme nikdy nebyli. Naše poloha je střední Evropa.
Historicky jsme nebyli nikdy víc, jak periférie " západu" v době monarchie jsme se posunuli politicky a hospodářsky do středu R-U monarchie byla středoevropskou.
To, že se odpoutáváme od " Západu" konečně. Ostatně, ten " Západ" ke kterému jsme vzhlíželi už dávno ke vzhlížení není... poměry se politicky a sociálně výrazně změnili.
To, že tu nemáme takový " požár" no malý lívanec na mapě, malé požáry, velký, velké požáry. Nejsme nic extra, jak se ukazuje. Přijmout realitu, že se to dít může i u nás to jsme se naučili.
Nedělejme z toho emoce.
Jarek Schindler
12.6.2025 13:14 Reaguje na Jaroslav ŘezáčNo a jestli to nevíte tak do lesa se nejprve dává až potom se bere.
Jaroslav Řezáč
3.6.2025 15:30 Reaguje na Karel ZvářalJediná lidská činnost je vidět, jak jsou nacpané koše lesních plodů, hub a dřevo, když už se budou i přírodně obnovovat.
Jsou to dary, ale my máme dojem, že na vše máme nárok a podle těch " nároků" náročně hospodaříme...

Karel Zvářal
3.6.2025 15:39 Reaguje na Jaroslav ŘezáčEmil Bernardy
4.6.2025 12:55 Reaguje na Karel Zvářal
Karel Zvářal
3.6.2025 15:45 Reaguje na Jaroslav ŘezáčBřetislav Machaček
4.6.2025 09:11 Reaguje na Karel Zvářalpařezů může být někdy přespříliš a staří hajní
je chudým nabízeli k vykopaní, aby se zbavili
ohnisek václavky, která měla snahu se šířit i
na zdravé stromy. Já hlupák si ji donesl pouze s napadeným dřívím a dodnes mi z trávy rostou na zbytcích pilin václavky. Sežrala už jabloň, meruňku a váhám s novou výsadbou stromů tam,
kde jsem zpracovával nakažené dřevo. Ona je
totiž mnohdy horší, než kůrovec a smrk načne
a kůrovec zkázu dokoná. Smrk s nemocnými
kořeny má problém čerpat z půdy vodu a pak
smůlou bojovat s kůrovcem. Nemá čím zalít
jeho larvy ani v deštích, když má nemocné
kořeny od václavky a jiných dřekazných hub, které staří lesáci pro toto nenáviděli.
Slavomil Vinkler
3.6.2025 20:49 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJiří Svoboda
4.6.2025 11:30 Reaguje na Jaroslav ŘezáčRadek
3.6.2025 15:24 Reaguje na Jaroslav ŘezáčAž slezete z toho gauče někde v panelákovém pokoji a nebo opustíte divadelní kavárnu tak si přečtěte zákon (č. 289/1995 Sb.). snad pochopíte jak je to s tím vytvářením pralesa .
Jaroslav Řezáč
3.6.2025 15:41 Reaguje na RadekDomnívám se, že majitel může svůj les, který může být menší částí většího celku uvést do pozice přirozené obnovy, kterou bude nechávat procesům přirozeně. To, jak bude do toho porostu zasahovat strukturálně je na něm v zájmu stanoveného cíle.
Radek
3.6.2025 16:59 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJaroslav Řezáč
3.6.2025 17:13 Reaguje na RadekRadek
3.6.2025 18:52 Reaguje na Jaroslav ŘezáčObnova lesa do 2 let po těžbě
Ochrana proti škůdcům a chorobám
Péče o porost výchova, prořezávky
Hospodaření podle LHP nebo LHO
bez patřičných povolení mužete platit z lesa akorád tak daně .
Pavel Jeřábek
3.6.2025 23:42 Reaguje na Jaroslav ŘezáčA jedno z nejzásadnějších je zajišťovat výchovné zásahy, aby stromy vyrostly silné, ne vytažené jako sadby rajčat za oknem.
Ano - mohu vše nechat samovolnému vývoji, něco během desetiletí uschne, rozláme se, někteří jedinci přežijí a za nějaké století vytvoří nějaký prales. Ale potom se příští generace nějakému přínosu z lesa nedočkají.
Ve škole nám říkali - kluci naučte se myslet v rovině nejméně sta let, vaši práci budou sklízet vaše děti, vnuci a pravnuci.
Takže budeme za sto let potřebovat dřevo jako v současné době, nebo méně, a nebo naopak ještě více?
Budeme mít finanční prostředky na nákup dřeva z výběrových těžeb?
Až si na to odpovíme, můžeme se bavit dál.
Jsem pro rozmanité lesy, ale musíme si taky říci, že to není tak jednoduché, jak si to mnoho lidí maluje.
Slavomil Vinkler
4.6.2025 07:40 Reaguje na Pavel JeřábekRadek
4.6.2025 10:00 Reaguje na Pavel JeřábekJiří Svoboda
4.6.2025 13:59 Reaguje na Pavel JeřábekMiloš Zahradník
3.6.2025 20:23umelohmotne zabrany, ktere Krnap instaloval na esteticky exponovanych mistech, jako je vodopad Pancavy (co by tam asi nejaky novy pan Feyfar fotil dnes pri vychodu slunce, i kdyby mel teda mesic predem vyrizenou povolenku od Krnapu ?) nebo vrchol Snezky. Zchatralou, hnijici chatu u Roklanskeho jezera, "ochranci Sumavy" vypustene tamni klauzy, kurovcem sezrany stary prales. Vyhruzne cedule se zakazem vstupu. "Unikatni pampelisku krkonosskou" na Snezce - kterou zadny umelec urcite nezna, rozrazil krkonossky- coz ale neni ten, o kterem psal basne Nezval.(Ten psal o uplne obycejnem nechranenem rozrazilu.) Takze - trochu moc sentimentu na muj vkus mezi temi umelci. Umelci maji tvorit jednotlive dle vlastniho originalniho vkusu, nemeli by se pripojovat k stadnim - byt s jakoby uslechtilym cilem - aktivitam. Libi se mi - v nasi rodine tradovany citat malire Kavana, pritele meho dedecka: Mam svuj ctverecni kilometr, ktery maluji po cely zivot... Zajimalo by mne, do ktere "zony"
a s jakym rezimem "ochrany" by ho Krnap zaradil (ten jeho ctverecni kilometr :) mozna do zadne. Kolik tetrevu, medvedu, vlku jerabu krkonosskych a lomikamenu je zobrazeno na umelecky opravdu hodnotnych obrazech nasich hor v ceskych galeriich? :) Prijde mi to cele ponekud smesne, tahle iniciativa tisicu umelcu. (Ono ani s temi vedeckymi vyboji spojenymi zrovna s "nejcennejsimi zonami" narodnich parku to nebude zadna velka slava :) Ostatne kdejaky stary lom, vysypka ci opusteny povrchovy dul nebo zpustla zahrada jsou nejspis zajimavejsimi ekologickymi tematy nez pomala "sukcese" nove vegetace v kurovcem sezranem lese.
Me celkove proste pripada ta idea "zachovavat kus neporusene prirody" uprostred huste osidlene stredoevropske krajiny ponekud nesmyslna. Je li nejaky kus zeme - treba prazske malostranske zahrady - obzvlaste cenny, zaslouzi si spis soustredenou peci zahradniku - nez ho jen oplotit (skutecnym dratem nebo byrokratickymi barierami) svazat mnozstvim zakazu a prikazu, v "vedeckych" duvodu nechat zpustnout a snit potaji/i verejne o tom, ze se tam casem prirozene nastehuji vlci a medvedi... Krkonose jsou samozrejme velmi pozoruhodne tim, jak tvori ostruvek Arktidy uprostred
stredoevropske krajiny. Jiny, nez mnohem vetsi Alpy ale tez velmi zajimavy, pres jeho miniaturnost.(Navic, Krkonose maji - nebu aspon mivaly - daleko vic snehu nez Arktida :) Tohle je jejich pozoruhodnost - a ne par neprilis napadnych kyticek, ktere jinde nerostou. V tomhle smeru je treba uz i Slovensko, Balkan, Kavkaz nemluve o Borneu, Galapagach atd. neskonale zajimavejsi a vedecky hodnotnejsi. Akorat, ze tam tech umelcu a vedcu, co by to chteli nalezite chranit neni tolik :)
Chapal bych ostrazitost a prisnost, co se novych staveb pripadne i novych komunikaci tyce. Stare kvetnate louky asi casem zaniknou, bez dotaci se o ne casem nebude nikdo starat a jejich misto by mohly zaujmout sjezdove trate s nove se tam rozsirujici zajimavou vegetaci (ktera se na nekterych sjezdovkach v 1. zone - kdysi nesmyslne zalesnene kleci - uz docela projevuje)
Princip, ktery bychom meli prevzit od Svycaru. Narodni park, odkud
budeme turisty spis odrazovat ci je vyhanet - ma smysl udelat pokud mozno v nejmene atraktivni - pro cloveka jako konzumenta radovanek - casti prislusnych hor.
Ne v te nejatraktivnejsi! Zavrit pristup k Mont Blancu nebo Monte Rose kvuli tetrevum a sokolum v tamnich skalach. Svycari nejsou takovi fanatici, aby pod Jungfrau ci nad Zermattem vyhlasili narodni park. Vyhlasili ho = misto toho - v te nejmene navstevovane casti jejich Alp
Stejny princip by se hodil v Ceskoslovensku - pardon za me staromilske nazory (ja vlastne ani nevim, kde v Cesku by melo smysl narodni park
pojimany v tom smyslu, jak ho "ekologove" presentuji dnes, vyhlasovat
Snad v nejakem odlehlejsim vetsim udoli v Nizkych Tatrach, kde by se to dukladne oplotilo a medvedi by tam byli chraneni :)
Jaroslav Vinický
4.6.2025 09:11
Karel Zvářal
4.6.2025 17:00 Reaguje na Jaroslav VinickýPetr Elias
7.6.2025 09:29 Reaguje na Jaroslav VinickýJarek Schindler
12.6.2025 13:30 Reaguje na Petr EliasBřetislav Machaček
4.6.2025 09:28zbytečně vynaloženými prostředky, když je požár pro NP ČŠ přínosem a být
hasiči, tak místo jeho příštího hašení jdu na pivo. Předci byli podle
ekologistů hlupáci, když požárům lesů předcházeli eliminací souší a klestí v lesích jejich bezplatnou likvidací chudinou a sledováním lesů z požárních věží a různých vyhlídek. Hasili co je živí, ale ekologisty lesy neživí a
je jim fuk, zda je žere kůrovec, či pak i oheň. Je to přece přírodní jev
a oni žijí mimo přírodu, která je neživí jako lesáky atd. Ono i ty umělce
už začínám mít rád jako osinu v zadnici, když žádají za hodinu kvákání
vstupné v řadě stokorun a tisíců. Některé už zcela ignoruji za ten pláč
nad nízkými důchody a příjmy a obratem se chlubí z dovolené v Karibiku.
Nepovažuji je za odborníky na přírodu, ale za prodejné děvy, které si
nechají zaplatit i za podpis pod nějakou peticí zadanou dotovanými
neziskovkami a úplatnými "vědci".