Jak nejvhodněji obnovovat jedlové porosty?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Joan Simon / Flickr

Na základě svého současného rozšíření je tradičně považována za dobře adaptovanou na podmínky vlhkého kontinentálního klimatu, přičemž je charakteristická zvýšenými nároky na vlhkost v průběhu celého roku – tj. oblasti s průměrnými ročními srážkami mezi 700 a 1 800 mm.

Jedle bělokorá snáší širokou škálu půdních typů s různým obsahem živin a zásaditostí. Optimum jejího rozšíření je v pátém lesním vegetačním stupni – jedlosmrkobukovém, a to zejména na těžších hlinitých až jílovitých půdách, na půdách oglejených a částečně i podmáčených. Přirozeně se velmi dobře obnovuje pod porosty slunných dřevin (borovice, bříza, modřín), případně i pod smrkem a smíšenými porosty.

Mezi hlavními faktory ovlivňujícími přirozenou obnovu patří stanovištní podmínky a její podíl v porostu. Obnova a repatriační snahy jsou v případě jedlových porostů navíc silně omezovány až znemožňovány působením přemnožené spárkaté zvěře. V současnosti je nutné pro zvýšení celkového zastoupení jedle využívat umělou obnovu, avšak její využití na holinách je limitováno jejím počátečním pomalým růstem a citlivostí ke klimatickým extrémům.

Umělá obnova jedle pod ochranou dospělého smrkového porostu.

Foto | Jan Řezáč / VÚLHM

Výzkumem růstu jedle po umělé výsadbě se zabývali vědci z Výzkumného ústavu pro krajinu, v. v. i., Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a Mendelovy univerzity v Brně při řešení projektu GAČR 21-47163L „Fyziologická, morfologická a růstová reakce jedle a buku podél geografického gradientu – základ pro predikci budoucího vývoje trendů“.

Výsledky publikovali v článku Růst a zdravotní stav výsadeb jedle bělokoré na slunečných a zastíněných stanovištních podmínkách v Beskydech, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu.

Jejich cílem bylo zhodnotit umělou obnovu jedle bělokoré na obnovních prvcích holosečného charakteru v porostních mezerách (s bočním krytím stojícího dospělého porostu) a rozsáhlých holinách (bez ochrany stojícího dospělého porostu) a na základě našich výsledků doporučit její optimální obnovní postup v kontextu doznívající kůrovcové kalamity a probíhající klimatické změny.

Výzkum vědci realizovali v Moravskoslezských Beskydech, v okolí Frýdlantu nad Ostravicí v revíru Čeladná, kde vlastníkem zájmového území je Biskupství Ostravsko--opavské. Výzkumná plocha byla složena z 15 nezajištěných kultur (dále jen „porost“), které byly založeny v letech 2015–2018 umělou obnovou jedle bělokoré. Jako sadební materiál byly využity prostokořenné sazenice o výšce 26–35 cm. Vybrané porosty byly rozděleny dle krytí na:

Zastíněné porosty, které měly délku nebo šířku obnovní části vždy menší, než je průměrná výška okolního dospělého porostu; byly chráněny proti přímému slunečnímu záření okolním dospělým porostem; měly mikroklimatické podmínky ovlivňovány okolními porosty.

Umělá obnova jedle v okraji dospělého smrkového porostu.

Foto | Jan Řezáč / VÚLHM

Osluněné porosty, které nebyly chráněny proti přímému slunečnímu záření okolním dospělým porostem a plochy měly charakter kalamitních holin; byly vysazovány vždy ve vzdálenosti minimálně dvou porostních výšek od okolních porostů, a tudíž byly výsadby vystaveny celodenně přímému slunečnímu záření. Na základě odstupové vzdálenosti lze předpokládat, že vliv okolních porostů na mikroklima výsadeb byl minimální.

V závěru vědci shrnuli své poznatky. Umělá obnova jedle na obnovních prvcích holosečného charakteru v porostních mezerách a rozsáhlých holinách vykazovala tyto parametry:

• Stromy odrůstající v zástinu byly vyjma nejmladší výsadby vždy vyšší nežli jedinci na otevřených plochách.

• U všech výsadeb se v prvním roce po obnově projevil pravděpodobně šok z přesazení a z tohoto důvodu nebyly nalezeny rozdíly v přírůstu mezi jedlemi rostoucími na osluněných a zastíněných plochách.

• V následujících letech byly roční výškové přírůsty téměř vždy vyšší na zastíněných plochách.

• Zdravotní stav jedlí u všech výsadeb byl lepší a počet suchých stromů nižší, pokud jedinci rostli na zastíněné ploše.

Umělá obnova jedle na holině.

Foto | Jan Řezáč / VÚLHM

Jediným parametrem, na který neměl vliv světelný požitek, byl poměr šíře koruny ku výšce jedince, kdy nebyl indikován vznik plagiotropismu na zastíněných plochách (plagiotropní růst – boční větve táhnou za světlem).

Růstová dynamika a zdravotní stav kultur jedle bělokoré jasně ukazují, že nejvhodnější je obnovovat jedli při okraji dospělého porostu. Jeho ochranný efekt přispívá k rychlejšímu odrůstání kultury, která navíc vykazuje celkově lepší zdravotní stav a netrpí plagiotropismem.

Článek Růst a zdravotní stav výsadeb jedle bělokoré na slunečných a zastíněných stanovištních podmínkách v Beskydech je volně ke stažení.