https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jsou-prirodni-poklady-opustenych-vojenskych-prostoru-odsouzeny-k-zaniku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jsou přírodní poklady opuštěných vojenských prostorů odsouzeny k zániku?

30.12.2021 07:01 | PRAHA (Ekolist.cz)
Díky obnovené pastvě ovcí a koz, která je na Načeratickém kopci prováděna tradičním způsobem za pomoci ovčáckých psů, získávají mnohé porosty zpět svůj vzhled tradičních strukturně pestrých pastvin s okusovými formami hlohů.
Díky obnovené pastvě ovcí a koz, která je na Načeratickém kopci prováděna tradičním způsobem za pomoci ovčáckých psů, získávají mnohé porosty zpět svůj vzhled tradičních strukturně pestrých pastvin s okusovými formami hlohů.
Zdroj | Beleco
Ochrana přírody ve vojenských prostorech je v posledních letech poměrně diskutované téma. Dnes již víme, že uzavření těchto míst před okolním světem v kombinaci s výcvikem armády zde umožnilo přežití neobvykle vysokého počtu vzácných druhů vázaných na pestrou krajinnou mozaiku. Co se ale stane, když vojenský prostor zanikne? Dokážeme toto přírodní bohatství do budoucna udržet? Nový výzkum mapující vývoj biodiverzity na bývalém vojenském cvičišti Načeratický kopec nám může napovědět.
 
Osud Načeratického kopce u Znojma je typickým příběhem bývalých vojenských prostorů napříč naší zemí. Kopec ve tvaru stolové hory s nízkým a chudým půdním profilem se příliš nehodil ani pro zástavbu, ani pro zemědělství, a tak se zde ještě do druhé světové války nacházely především vinice, ovocné sady a pastviny. Pro různé suchomilné a teplomilné druhy rostlin a na ně vázaný hmyz to však byl hotový ráj. V 50. letech, v době, kdy na většinu naší krajiny dopadla první vlna intenzifikace v podobě zcelování polí, budování odvodňovacích systémů, nástupu těžké techniky a chemických látek, bylo celé území kopce prohlášeno za výcvikový prostor armády a uzavřeno před okolním světem, čímž neblahým dopadům modernizace uniklo. Následujících čtyřicet let sloužil Načeratický kopec jako tankové cvičiště. Úděl, zdálo by se pro přírodu, likvidační.

Okraje motokrosových drah poskytují ideální podmínky pro řadu konkurenčně slabých bylin, které neodkáží přežívat v zapojeném porostu. Kromě běžnějších bělolistů, které udávají ráz porostům na tomto snímku, mezi ně patří i takové vzácnosti jako je čistec roční, chruplavník větší nebo otočník evropský.
Okraje motokrosových drah poskytují ideální podmínky pro řadu konkurenčně slabých bylin, které neodkáží přežívat v zapojeném porostu. Kromě běžnějších bělolistů, které udávají ráz porostům na tomto snímku, mezi ně patří i takové vzácnosti jako je čistec roční, chruplavník větší nebo otočník evropský.
Zdroj | Beleco

Nicméně intenzivní pojezdy tanků a jiných těžkých vozidel křížem krážem krajinou zabraňovaly zarůstání sadů a bývalých pastvin, čímž vlastně vzácné stepní biotopy naopak udržovaly při životě. Druhy takovýchto stanovišť jsou obecně přizpůsobené opakovanému sešlapu a narušování půdy, mnohé z nich dokonce rozryté plošky země a hluboké louže potřebují k úspěšnému rozmnožení. A tak bezděky, díky činnosti armády, přežila na Načeratickém kopci původní druhová skladba společenstva až do konce 20. století, kdy byl kopec armádou opuštěn. V kontextu běžné české krajiny se zde dochovala doslova oáza vzácných druhů.

Ani následný osud Načeratického kopce se nelišil od jiných opuštěných vojenských cvičišť. Místní vzácná lesostepní krajina s kvetoucími konikleci a nespočtem různých motýlů, doposud udržovaná vojenskou činností, začala postupně zarůstat náletovými dřevinami a především invazním akátem. I když bylo území vyhlášeno přírodní památkou a evropsky významnou lokalitou, čímž se dostalo pod správu státní ochrany přírody, pro péči o rozsáhlé území o více jak 120 ha chyběly čas i finance. Až v posledních letech, kdy se vojenské prostory začaly dostávat do hledáčku vědců i nestátních ochránců přírody, se tomuto místu dostalo náležité péče. Za přispění evropských fondů zde bylo možné rozsáhlé porosty náletových dřevin a akátin odstranit, čímž byl postupný zánik místní biodiverzity zvrácen.

Následnou ochranu se podařilo zkoordinovat s činností místních zemědělců a volnočasových zájmových skupin. Dnes na kopci opět probíhá citlivá pastva koz a ovcí. Vrátily se sem i burácející motory spolu s místním motokrosovým spolem a nadšenci vojenských vozidel – ovšem za podmínky spolupráce s ochranáři. Stačí však tato opatření k tomu, aby přírodní odkaz vojenského prostoru přežil i do budoucna? Dokážou současné přístupy ochrany přírody napodobit to, co přírodu ve vojenských prostorech formovalo po dlouhá desetiletí mimoděk?

Odpovědět nám může dát výzkum, který proběhl na Načeratickém kopci v roce 2020, čtyři roky po zahájení ochranářských zásahů. V rámci něho byl proveden rozsáhlý ornitologický a botanický průzkum, který zmapoval výskyt všech druhů ptáků a rostlin na celé rozloze chráněného území. Stejný průzkum se odehrál i v roce 2008, kdy byl vojenský prostor již opuštěn, ale vliv armádní činnosti v krajině ještě dozníval. Porovnání dat z obou období nám může mnohé prozradit o vývoji místní přírody v dlouhodobém časovém horizontu. Zatímco rostliny odráží kvalitu chráněných stanovišť v drobnohledu, ptáci, kteří stojí na samotném vrcholu potravní pyramidy, vypovídají více o celkové funkčnosti a pestrosti krajiny.

Výsledky přinášejí veskrze příznivé zprávy: počet druhů ptáků vyskytujících se na Načeratickém kopci se během dvanácti let nijak nezměnil. I když některé druhy z lokality vymizely, jiné vzácné druhy se zde naopak zdárně uchytily – úspěch je především rozrůstající se populace nového vzácného druhu skřivana lesního a výskyt několika dudků chocholatých. S ústupem dřevin sice poklesla početnost běžných lesních druhů – například pěnkavy obecné, budníčka menšího nebo pěnice černohlavé – to je ale cena za vykácení akátin a obnovení pestré lesostepní mozaiky.

Bez nadšenců do vojenské techniky, kteří obstarávají tu správnou dávku disturbancí, by ochrana přírody v bývalých cvičištích nebyla úplná.
Bez nadšenců do vojenské techniky, kteří obstarávají tu správnou dávku disturbancí, by ochrana přírody v bývalých cvičištích nebyla úplná.
Foto | Markéta Jedličková

I v ochraně přírody platí totiž princip něco za něco – na jednom místě nelze chránit všechny druhy; musíme se rozhodovat podle toho, co je na daném místě tzv. prioritním cílem ochrany. A zde jsou to určitě ohrožené druhy osluněných strání, pastvin, řídkých křovin a starých sadů, které se díky obnovení stepních trávníků podařilo zachránit. Kromě již zmíněných skřivanů lesních a dudků jsou to například ťuhýk obecný nebo strnad luční. A také velmi vzácná pěnice vlašská, jejíž populace na Načeratickém kopci je stále jedna z největších v celé republice.

Z botanického hlediska je rozdíl mezi současným stavem a stavem před 10 až 15 lety mnohem markantnější. Tam, kde předtím byly neprostupné houštiny růží a hlohů jsou dnes hlavně díky pastvě pestré stepní trávníky, jejichž podoba si již v ničem nezadá s tradičními pastvinami někde na Balkáně. Přerod opuštěných ploch v biotopově pestrou mozaiku byl na Načeratickém kopci možná obzvláště rychlý i proto, že místní pastevci pasou tradičním způsobem, kdy přehání svá stáda za pomoci pasteveckých psů volně po celém kopci a mohou tak intenzitu a načasování pastvy přesně přizpůsobit momentálním potřebám.

Pastvu navíc ideálně doplňují pojezdy nejrůznějších vozidel, které díky narušování půdního povrchu vytváří prostor pro mnohé konkurenčně slabé rostliny, které nedokáží přežívat v zapojeném porostu. Obzvláště díky zdejším motorkářům můžeme na Načeratickém kopci dodnes obdivovat takové botanické rarity, jakými jsou chruplavník větší nebo v České republice již mimořádně vzácný a kriticky ohrožený otočník evropský, kterému vyhovují ty nejvíce rozježděné partie motokrosových drah.

Otočník evropský – nenápadná, ale o to vzácnější rostlina vděčící za svůj prostor k životu místním motorkářům. Oblíbila si totiž ty nejvíce rozježděné partie motokrosových drah.
Otočník evropský – nenápadná, ale o to vzácnější rostlina vděčící za svůj prostor k životu místním motorkářům. Oblíbila si totiž ty nejvíce rozježděné partie motokrosových drah.
Foto | Markéta Jedličková

Nicméně ani Načeratickému kopci se nevyhnuly globální trendy v úbytku biodiverzity – patrný je hlavně celkový úbytek ptáků zemědělské krajiny spojený s nešetrnými přístupy současného zemědělství. I ptáci, kteří byli dříve všudypřítomní, snížili svou početnost o desítky procent. Třeba notoricky známý vrabec polní štěbetající snad z každého keře. Nebo žlutý strnad obecný zpívající z vrcholků stromů známou písničku „kdyby si sedláčku chcíp“. S těmito propady, které trápí všechny rozvinuté státy Evropy, se jen těžko dá bojovat v rámci jednotlivých chráněných lokalit. Jediným východiskem je postupná změna zemědělské politiky a celkového přístupu k přírodě na mezinárodní úrovni.

Vypadá to, že příběh Načeratického kopce se rozhodně nechýlí ke konci. Výsledky výzkumu nám dávají naději, že ochrana přírody v bývalých vojenských prostorech se ubírá správným směrem. Jednak ukazují, že ani po více jak dvaceti letech od opuštění cvičiště není na zahájení ochranářské péče pozdě. Ale také ukazují, že ochrana přírody může být efektivní i v kombinaci (nebo spíše právě v kombinaci) s šetrnou zemědělskou činností a volnočasovými aktivitami místních obyvatel. Právě to může být cestou, jak zajistit péči o tyto jedinečné ostrovy biodiverzity na další desítky a stovky let.


reklama

 
Další informace |
Vznik článku byl podpořen programem LIFE Evropské unie a Ministerstvem životního prostředí ČR. Nemusí vyjadřovat stanoviska Evropské unie ani MŽP ČR.
Lenka Dvořáková, Jiří Koptík
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (23)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jirka Černý

30.12.2021 07:25
Nic neodhalilo lépe nekoncepčnost, amatérizmus až přímo hloupost ekologů lépe než jejich přístup k bývalým vojenským prostorům.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

2.1.2022 11:28 Reaguje na Jirka Černý
to není hloupost ale krátkozrakost a nedůvěra, s kterou jsou ekologové proslulý
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

7.1.2022 12:15 Reaguje na Jaroslav Řezáč
A viete prečo je to tak ? Pretože o ekosystémoch v dávnych dobách pred tisíckami rokov, ktoré sa dali považovať za vyladené so zvieratami, ktoré tú dávno nie sú, väčšina nemá ani potuchy. Prvé čo by si mali naštudovať sú praveké ekosystémy aj to ako sa menili. A tiež ako krajinu postupne menil človek. Veľa z nich nemá znalosti ani o ekosystémoch spred sto-dvesto rokov. Napríklad že tu boli aj lesostepi, riedke lesy, ktoré v krajine už takmer vôbec nie sú.
Odpovědět
Pe

Petr

30.12.2021 10:49
Je velice smutné, že už jsme krajinu tak zničili, zdevastoval a zunifikovali, že už v ní nezbývá žádný prostor pro ostatní život, který se z posledních sil krčí už jen na několika malých podivných místech.
A nejhorší je, že tahle unifikace prostředí stále dál pokračuje a nelze ji zastavit.
Odpovědět
va

vaber

30.12.2021 11:02
jsou přírodní poklady opuštěných vojenských prostorů odsouzeny k zániku ,protože tam přestaly jezdit tanky?
přírodní poklady vznikly, protože tam nechodili lidé a nedělali zásahy do krajiny,
chceme step kde nejsou pro step podminky a napravujeme to tanky a motorkami
Odpovědět
Kajetán Hostička

Kajetán Hostička

30.12.2021 13:19 Reaguje na vaber
vy mate proste omezene mysleni neschopne akceptovat ze kdyz nekde vystrilite velke bilozravce, vetsinu ploch zaberete pro svoje ucel a uhasite vsechen ohen tak se z toho biodiverzita toho zbytku ceske prirody nevyseka bez nasi pomoci
Odpovědět
Kajetán Hostička

Kajetán Hostička

30.12.2021 13:27 Reaguje na vaber
vas pristup ma smysl jen tam kde byly zachovany prirozene disturbance a priroda netrpi nekterymy ze samovolne nevratnych skod zpusobenych clovekem
Odpovědět
VJ

Václav John

30.12.2021 14:30 Reaguje na vaber
"jsou přírodní poklady opuštěných vojenských prostorů odsouzeny k zániku ,protože tam přestaly jezdit tanky?"
ano

"přírodní poklady vznikly, protože tam nechodili lidé a nedělali zásahy do krajiny,chceme step kde nejsou pro step podminky a napravujeme to tanky a motorkami"
ne :-)

Doporučuji nastudovat se nejdřív nějaké informace, viz třeba:
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/opustene-vojenske-prostory-jako-vyznamna-refugia-m.pdf
Odpovědět
va

vaber

31.12.2021 09:25 Reaguje na Václav John
jen tak dál vaším přístupem se podaří planetu určitě zachránit,
blbostí, kterých se už napsalo a které všichni opakovali je a bylo v historii mnoho,
v dnešní době toto pozoruji zejména u zelených nadšenců, kteří se okamžitě nadchnou pro každou pitomost
Odpovědět
VJ

Václav John

3.1.2022 21:56 Reaguje na vaber
Chce to mít nějaké základní znalosti, pak by ste třeba byl schopný rozlišovat mezi vědeckým výzkumem a idologií zelených nadšenců.

Jde o to co chceme. Pokud je to záchrana ohrožených druhů, tak vojenské výcvikové prostory (VVP) jsou ideální místa s výskytem řady ohrožených druhů nelesních biotopů. To jsou skutečně hodnoty, které tyhle lokality mají oproti jiným místům v ČR a vznikly s přispěním člověka. Problém je, že ještě před 100 lety se téměř všude páslo a řada dnes ohrožených nebo i vymřelých druhů u nás byla ještě zcela běžná. Před tím, než začala pastva fungovali v krajině i tak velcí býložravci, kteří tyhle biotopy udržovali. Aktivně udržovaná místa, ideálně dokonce vojenské střelnice jsou pro řadu ohrožených druhů atraktivní a to i pro druhy, které dnes často nenajdeme už ani v rezervacích. Celá řada kriticky ohrožených druhů motýlů, brouků a rostlin vázaných na raně sukcesní stádia, která dnes v krajině chybí.

Informace, že vojenské výcvikové prostory, vápencové lomy nebo hnědouhelné výsypky cennou přírodu spíše než ničí tak vytváří je ale pro mnoho lidí tak kontroverzní, že to nejsou schopní připustit ani před stovky vědeckých publikací na toto téma. Řada z nich se paradoxně rekrutuje z vámi zmíněných zelených nadšenců, kteří preferují jednoduchá a obvykle nefungující řešení.

Samozřejmě bezzásahový režim je v řadě případů užitečný, ale v řadě případů naopak škodí - pokud tedy chceme chránit biodiverzitu.

A když píšete že,
"přírodní poklady vznikly, protože tam nechodili lidé"
...tak lidé tam chodili (vojáci), sice jich nebylo tolik jako turistů, ale turisti zase běžně nestřílí v lese ostrými náboji, minomety nebo z letadel. Nevím o žádných hodnotách, které by tam vznikly díky tomu, že tam nechodili lidé. Ano zvěř tam má větší klid, takže tam bývá snad víc jelenů, prasat aj. než v běžné lesní krajině, ale všechny tyto druhy jsou u nás běžně, početné a spíš až přemnožené, jejich hodnota se nevyrovná hodnotě druhů kriticky ohrožených, které jinde nenajdete.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

1.1.2022 19:35 Reaguje na vaber
Před lidmi tam táhla stáda velkých dobytků a ta to udržovaly asi jako tanky.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

3.1.2022 10:03
Kecy o původnosti a nepůvodnosti by si měli ekologové ujasnit a jasně
říci, co si přejí. Jednou čtu o návratu lesů i místo polí a luk. Jindy
o zabránění zarůstání bývalých vojenských prostorů lesem, kde byl před
zabráním armádou les a kulturní zemědělská krajina. Nebyla tam tisíc
let žádná step a žádní divocí kopytníci už od raného středověku. Takže
pouze úzké zájmy tu entomologů, tu botaniků, tu "chovatelů" kopytnatců
a tu zastánců divočiny. Všichni jmenovaní soupeří a někdy i spolupracují
v zájmu svých priorit. Všichni s nataženou dlaní a všichni mají "pádné"
argumenty, jak je jejich činnost přínosná. Jde jim opravdu o přírodu
jako celek a ne pouze o jejich úzce vyhraněný koníček? Vlastník(ne stát)
by se rozhodl s ohledem na ekonomický přínos pozemků a podle toho by
postupoval. Zájmové skupiny postupují podle zájmů a ekonomika je vůbec
nezajímá. Přitom ekonomiku nelze opomíjet. Co budou dělat bez dotací
a darů, když tyto zdroje vyschnou? Asi pouze přihlížet, jak si poradí
sama příroda a nebo nějaký nájemce, či vlastník. Pokud mají zdroje,
tak ať si to koupí a provozují ztrátový koníček, tak jako jiné spolky.
Dostat něco za bezplatný pronájem a ještě dostávat dotace, tak tu je
placených ředitelů takových spolků jako máku, ale muset z toho žít,
tak si sakra rozmyslí, co budou s pozemkem dělat.
Odpovědět
JH

JH

3.1.2022 16:53 Reaguje na Břetislav Machaček
Nemáte úplně pravdu, že na pozemku nebyla step, pokud tam byly pastviny. A zachovat prostředí pro vzácné druhy rostlin snad není zájem úzké skupiny, na to máme dokonce zákony. Vaše ekonomické hledisko je trochu zcestné, jak si má na sebe vydělat koniklec? Pokud jde kopec udržovat pastvou a činností milovníků ježdění v terénu, tak to celkem dává smysl, plocha bude mít využití a rostliny prostor. Stejně to bude asi plocha, která příliš využitelná k zemědělství nebude. Že vy to nechápete není chyba ekologů.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

4.1.2022 09:13 Reaguje na JH
Myslím že se bude znovu pást a sekat. Jestliže má stát Zelený úděs Evropu 1 bilion euro, je to asi tak 1 milion euro na hlavu.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

3.1.2022 20:16 Reaguje na Břetislav Machaček
Niekedy sa nestíham diviť nad Vašimi príspevkami. Síce Vám rozumiem a logická línia je úplne jasná. Na druhej strane naozaj nerozumiete tomu, že ak niečo zásadné neurobíme, tak nebudeme mať poniklece, jasone červenooké, roháče ,tesáriky. Vymenoval som schválne viditeľné nápadné, tzv. dáždnikové druhy pod ochranou ktorých sa schovajú aj iné možno oveľa dôležitejšie druhy. Nehovorím, že ekonomika v ochrane prírody funguje, pretože to samozrejme nie je pravda. Ak by sa čo len 10% celkového rozpočtu venovalo naozaj praktickej ochrane prírody, tak by boli ohrozené druhy zachránené. Problém je naozaj v tom, že peniaze sa do ochrany prírody dostávajú hlavne zložitým systémom grantov, kde sa logika a účelnosť úplne vytratili. Keď tak nad tým premýšľam, tak logika a účelnosť sa naozaj vytratili veľmi zásadným spôsobom v celej ochrane prírody, nielen pri čerpaní grantov.
Odpovědět
VJ

Václav John

3.1.2022 21:44 Reaguje na Vladimir Mertan
Nebo taky jinak: praktická ochrana ohrožených druhů se realizuje a pak i funguje, to ano. Ale problém je, že do ní jde mnohem méně peněz, než kolik míří do věcí, které naopak téměř nefungují, nebo přináší jen minimální přinos, jako jsou OZE (některé OZE přímo způsobují naprostou destrukci přírody - celosvětově jde hlavně o vodní elektrárny), biopaliva a podobně.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

4.1.2022 12:43 Reaguje na Vladimir Mertan
Znovu musím opakovat jedno. Příroda se vyvíjela a vyvíjí
i bez člověka. Člověk si ale stanovuje cíle a priority.
Pokud někde přírodně vítězí nad stepí les a naopak, tak
se ptám: má člověk právo to brzdit a nebo měnit? Víme, co
je v dané lokalitě dlouhodobě udržitelné bez zásahu lidí?
Zuby nehty chránit nějakou lokalitu sice lze, ale má to
význam z hlediska vývoje Země? Chránil by člověk kdysi
mamuty, aby přežili dodnes a přesličky a plavuně, pokud
by byl jejich souputníkem? Země se mění i bez člověka
a jen to z hlediska délky našeho života nevnímáme a máme
snahu udržet vše ve stávajícím stavu. Beru NP, rezervace
atd., ale bude mít sílu lidstvo chránit i zbytek? Nikoliv,
lidé budou mít v budoucnu zcela jiné starosti a tím bude
jejich vlastní přežití. Nechci malovat čerta na zeď, ale
až vyschnou dotace, tak skončí i nadšení chránit vše a
všude. Koukněte se do světa, kde je jim životní prostředí
ukradené, když chtějí přežít. Těží, vypalují, plundrují
co se dá a když to doplundrují, tak půjdou tam, kde je
zatím i přebytek na tu ochranu. Nedělám si iluze o tom,
kam to vše směřuje a jsem v tomto realista. Nikomu to
nadšení při ochraně čehokoliv neberu, ale jde pouze o
oddálení vývoje. Kam to směřuje netuším, ale nezbývá,
než se přizpůsobit. Kdysi člověk přišel z teplé Afriky
do ledové Evropy a oblékl si kožešiny. Lovil mamuty,
později byl zemědělcem a oblékl si tkaniny. Měl se
přizpůsobit člověk přírodě a nebo se měl snažit přírodu
zakonzervovat a chránit mamuty i za cenu vymření lidstva?
Myslete v souvislostech a z pohledu vývoje Země a lidstva.
Lpění na vymírajících druzích je sice hezké, ale kolik
druhů rostlin, hmyzu a živočichů vyhynulo i bez přispění
lidí? Není to nakonec marná práce? Vy mi povíte že ne,
ale je škoda, že si nepodiskutujeme třeba za sto let.
Odpovědět
V

Vladimir Mertan

4.1.2022 14:23 Reaguje na Břetislav Machaček
Stretávam sa občas s touto argumentáciou. Z hľadiska logiky máte určite pravdu. Ale máte pohľad skreslený svojou optikou. Základným problémom dnešnej kultúrnej krajiny v ktorej žijeme je na jednej strane obrovská intezifikácia poľnohospodárskej výroby a s tým spojená chemizácia, rýchle obrábanie pôdy - orba, bránenie, kosenie. Výsledkom sú veľké bloky bez života. Plochy, kde sa veľká mechanizácia nedostane sa menia na les. Nie že by bol les bez života, ale čo sa týka životných podmienok pre hmyz je to veľmi chudobné. Lesné druhy nie sú schopné expandovať na lúky a tam zase všetok život ničíme chemizáciou, mechanizáciou a intenzívnou výrobou. Malé plochy (v porovnaní s obrábanou a lesnou pôdou) veľmi potrebujeme na zachovanie života práve na tých veľkých lánoch. Slúžia nám ako refúgiá útočiská aj pre opeľujúci hmyz ako sme sa minule bavili, pre druhy likvidujúce škodcov proste sú plné života všetkého druhu. Ako bohatá spoločnosť si môžeme dovoliť ten prepych udržiavať ich aj za cenu zvýšených nákladov. Podobne ako v mestách tiež nenecháme všetko zarásť lesom. ČO sa týka spôsobu realizácie by bolo určite lepšie zapojiť miestnych obyvateľov a podľa možnosti územia využívať na získanie sena a pastvu. Tomu často bráni aj zvýšená a nadmerná byrokracia, ktorú si momentálne chov zvierat vyžaduje. Vypaľovanie je taktiež skoro nemožné, kosiť sa neoplatí.
Či to nie je márna práca? To si môžeme rovno povedať, že slnko za 5 miliárd rokov aj tak Zem zničí a ako Červený nadobor pohltí Merkúr, Venušu aj Zem a všetko zahynie. Škoda, že si o tom nebudeme môcť podiskutovať :-)
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

4.1.2022 17:55 Reaguje na Vladimir Mertan
Uvedu vám jako v jiném příspěvku příklad pastvin
mého kamaráda z Jablunkovska. Jeho prapraděda les
vykácel a udělal z něho pole a pastvinu(louku).
Tak to fungovalo i za socíku a po plyšáku pole
zatravnil taky. Choval deset ovcí, pracuje v
hutích v Třinci a ovce se samy pásly v ohradě.
Pak se "vrátili" vlci(oni se objevovali i kdysi,
ale tichým duchem byli "odejíti")a ovečky šly
do kafilérie. Motivace k dalšímu chovu nulová
a z louky se pomalu stává les. Člověk lesu vzal
a zase vrací. Čí je to vina si odpovězte sám.
Já to vím a nezachrání to ani dotace na nějaké
kosení těch luk. Pro něho bude lepší dříví z
jeho lesa, než louka s namulčovanou trávou.
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

7.1.2022 12:48 Reaguje na Břetislav Machaček
Vyhubíte z krajiny jeden druh, rozmnoží sa iný. Keby si váš kolega vzal napríklad osly k ovciam alebo lamy, možno by mu tie ovce zachránili. Nepotreboval by ani psov. Obávam sa, že chovať druh ako ovce či kozy samostatne (ovce sú takmer bezbranné a panikária) v prítomnosti vlkov nebude fungovať. Vec druhá - ako riešiť bez predátorov premnožené diviaky a vysokú v dnešnej dobe, keď na to poľovníci evidentne nestačia ? A je otázka či budú stačiť v budúcnosti, keďže mladým sa nechce. Strieľať ich z vrtuľníkov / dronov ? Dávať im antikoncepciu do potravy ? Alebo doviezť miesto vlkov iné predátory, ktoré dokážu žiť aj v poľnohospodárskej krajine (leopardy napríklad) ?
To čo napísal pán Mertan je vážna vec - cez intenzívne poľnohospodárstvo zdecimujeme hmyz, ktorý opeľuje => zdecimujeme následne aj sami seba.
Odpovědět
JH

JH

4.1.2022 15:10 Reaguje na Břetislav Machaček
Člověk od pravěku ovlivňuje přírodu a často vytvořil i hodnotnější ekosystémy než sama příroda. Příkladem jsou v našich podmínkách třeba některé stepní lokality. Samozřejmě, mohl by tam někdo vysadit les nebo vinohrad se značným úsilím a nejistým výsledkem. Nebo můžeme plochu nechat přirozenému vývoji, opět s nejistým výsledkem. Ale pokud se dá cenná stepní plocha s přijatelným úsilím udržet, tak dává smysl to udělat. Jestli tu budou ještě chvíli bydlet lidé, budou potřebovat přijatelné životní prostředí a proto má smysl se ho snažit zachovat. Že si lovci mamutů vyhubili mamuty ještě neznamená, že se po nich musíme opičit.
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

7.1.2022 12:30 Reaguje na Břetislav Machaček
V poriadku, ale všetko má svoje hranice. Tým že sme sa namnožili ako myši, vytvorili technickú civilizáciu následne máme šialené potreby surovín, dreva, vody, pôdy, miesta na bývanie. Skrátka sme to s civilizáciou prehnali. V histórii bolo niekoľko starovekých civilizácií ktoré vyschli, pretože príliš využívali krajinu, odvodňovali ju. Správame sa často ako kobylky, ktoré rozmýšľajú len o tu a teraz, nehľadia na budúcnosť a potom hromadne zahynú.
Istežeže aj prírodné katastrofy spôsobili svoje, a niekedy toho zničili viac ako celé ľudstvo. Máme sa na to vyhovárať, ako ospravedlnenie našich vlastných blbostí ?
A nemyslite si, že pri tak veľkých zmenách čo sme spôsobili nás zachráni technika. Možno pár percent ľudstva.
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

7.1.2022 12:10
Vyzerá to byť skvelé miesto aj pre sysle.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist