Kobylky a sarančata v Praze
Sarančata, kobylky a cvrčci patří spolu s denními motýly, vážkami a některými skupinami brouků a blanokřídlých k nejznámějším a nejoblíbenějším skupinám hmyzu u nejširší veřejnosti. Díky jejich nápadnosti, velikosti, atraktivitě, relativně snadné zachytitelnosti i determinaci většinou nevyžadující usmrcování jedinců. Pro dostatek poznatků o ekologických nárocích jednotlivých druhů a pro citlivost na biotopové změny jsou také modelovou skupinou často využívanou v praktické ochraně přírody. V celé ČR je 96 druhů rovnokřídlých. Na Červený seznam ohrožených druhů je zařazeno 41 druhů z nich. V samotných Čechách se vyskytuje druhů 66.
V letech 2013-2016 byl díky podpoře Magistrátu hlavního města Prahy zmapován výskyt kobylek, sarančat a cvrčků v celé Praze. Celkem bylo nalezeno 48 druhů z 66 možných, tedy 73 % z recentně v Čechách udávaných. Možný či pravděpodobný je výskyt ještě čtyř dalších druhů, které nebyly při současném mapování zachyceny. Mapování celkově prokázalo mimořádný význam Prahy z hlediska výskytu rovnokřídlých s výskytem řady vzácných a ochranářsky i faunisticky významných druhů.
Nejčastěji nalézaným druhem bylo saranče měnlivá nalezené na 87 % lokalit. Dále pak saranče luční, saranče obecná, kobylka luční a kobylka křovištní.
Mezi nejzajímavější objevené druhy patří například saranče německé na lokalitách NPP Lochkovský profil, NPP Černé rokle pod Kosoří, PR Homolka, PP Cikánka II, PP Radotínské skály. Jedná se o jeden z nejcennějších druhů v Praze, který je zařazený v Červeném seznamu ohrožených druhů do nejvyšší kategorie – Kriticky ohrožený. Jihozápadní část Prahy tvoří centrum výskytu saranče německé v České republice. Poprvé v Čechách byla nalezena kobylka pestrá v PR Radotínské údolí, PP Radotínské skály a PP Staňkovka. Po více než 100 letech byla v roce 2014 v Praze objevena saranče mokřadní v PR Milíčovský les a rybníky.
Výsledky prokázaly, že i velmi pozměněné lokality v centrálních nebo v průmyslových částech města mohou hostit biotopově náročnější druhy, jako jsou saranče modrokřídlá nebo kobylka šedá. Zajímavým fenoménem jsou potom železniční tratě a zejména nádraží, kde se v okrajových částech vyskytují druhově velmi početná společenstva rovnokřídlých. Charakterem biotopu (teplé mikroklima, řídká vegetace) železniční tratě imitují stepní stanoviště a současně slouží jako migrační trasy pro šíření biotopově náročnějších druhů. Výsledky současně prokázaly, že druhová diverzita rovnokřídlých není na území Prahy rozložena rovnoměrně, ale je přímo ovlivněná geomorfologickými a stanovištními podmínkami. Druhově nejbohatší společenstva rovnokřídlých se vyskytují mimo městské centrum v okrajových částech Prahy a jsou vázána především na kaňon Vltavy. V maloplošných chráněných územích bylo nalezeno 45 z celkových 48 druhů, což souvisí s tím, že v Praze se často jedná o stepní a skalní lokality.
Pavel Marhoul z organizace Beleco, který je hlavním koordinátorem mapování, připravuje nyní s kolegy vydání pražského atlasu, který by měl vyjít na jaře 2018.
reklama
