Krkonoše, království lavin a botanických klenotů

Drsná vysokohorská krkonošská krajina naučila v minulosti místní obyvatele využívat vše, co jim poskytovala. A tak snad nikde jinde byste nenašli tolik bylinkářů, kolik jich kdy žilo právě v Krkonoších.

Bohatá zásoba léčivek byla neodmyslitelnou součástí každé domácnosti. Lidé věřili, že léčivá síla horských rostlin je nepoměrně vyšší, než těch, které rostou v nížinách. A protože si nedokázali logicky vysvětlit jejich obrovskou druhovou pestrost, vznikaly různé pověry a mýty. Skutečnost má však k pohádkám daleko.

Život na „smetišti“

V Krkonoších je celá řada unikátních lokalit. Zvláštní místo mezi nimi zaujímají ledovcové kary. Jsou to místa vzácná a cenná mimo jiné unikátním výskytem různých druhů rostlin včetně léčivých, které se jinde nevyskytují. Vysvětlení nemá nic společného s nadpřirozenými jevy a důvod je zcela prozaický. Po lavinových svazích se každoročně sesouvá obrovské množství sněhu, hromadící se v horní části závětrných svahů a na hranách jam. Sněhové masy na své cestě nemilosrdně ničí a poškozují všechno, co jim stojí v cestě. Z tohoto důvodu na lavinových svazích nikdy nevznikl vysoký les, ale rostlou zde pouze houževnaté keře a byliny. Stín vysokých stromů by nikdy neumožnil, aby se tu dařilo tak pestrému společenství rostlin, jakému přejí prosluněné svahy. Na ideálních podmínkách pro jejich růst se kromě světla, slunce a závětří podílí rovněž dostatek vlhkosti z dlouhodobě ležících sněhových polí. Proud vzduchu sem odedávna přináší semena rostlin, drobné živočichy a částečky půdy z okolních i vzdálenějších míst a vzniká zde tak cosi jako „biologické smetiště“. Odborná literatura tento jev pojmenovala jako „mechanismus anemo-orografických systémů“. Ten byl objevený poprvé pro světovou vědu právě tady, v našich nejvyšších horách, Krkonoších. To ovšem naši předkové nevěděli a snadno tak vznikaly různé legendy, proč a kde se bere léčivé býlí a mnohé další rostliny, které tehdejší obyvatelé hor dokázali skvěle zužitkovat. Krkonošské botanické zahrádky

Jistě jste o nich už slyšeli: zahrádky Krakonošova, Čertova, Schustlerova či třeba Kotelská. První dvě se nacházejí v Obřím dole a dostaly své jméno právě díky pověrám a mýtům. Krakonošova zahrádka se rozprostírá v horní části Úpské jámy a tvoří ji volně vymezený prostor travnatého terasovitého svahu pod skalnatými srázy Studniční stěny a mírnější Úpské hrany. Čertova zahrádka je poněkud jiná. Její horní část tvoří strmá skalnatá rokle na východním svahu Studniční hory a dolní část je tvořena suťovým kuželem spadajícím až na dno Obřího dolu. To Schustlerova zahrádka v Labském dole se nachází na svazích Pančavské jámy a při vyslovení jejího jména se vybaví jméno významného krkonošského badatele, univerzitního profesora botaniky na pražské Karlově Univerzitě Františka Schustlera, jež vypracoval a předložil návrh na zřízení „Národního parku Krkonošského“, který zahrnoval rovněž území Jizerských hor a Rýchor. A Kotelská zahrádka? Tu, jak již název napovídá, najdete ve Velké Kotelní jámě. Všechny tyto lokality spojuje výskyt vzácných rostlin a Schustlerova zahrádka je navíc místem s nejbohatší květenou české části Krkonoš.

Léčivky v ohrožení

V Čertově zahrádce byl zaznamenán dokonce i výskyt rozchodnice růžové, které se ne náhodou přezdívaná horský žen-šen. Tato nízká kompaktní tučnolistá rostlina s mnoha drobnými kvítky je považována na léčivku s rozsáhlými účinky. Její léčivá síla se dotýká nemocí jater, psychického stavu, popálenin, imunity a dokonce i sexuální vitality. Díky tomu se rozchodnice těšila takovému zájmu, že sběr v minulosti prakticky zapříčinil v České republice její vymizení. V Čertově zahrádce byla potvrzena ještě počátkem 20. století, poté vymizela a dnes je považována za rostlinu kriticky ohroženou. Výsostné postavení mezi krkonošskými horskými rostlinami si držela arnika horská. Její léčivé síly jsou známy i dnes a využívá se především zevně, na poranění a záněty. Rovněž tato léčivka dnes patří k ohroženým druhům a je chráněna zákonem. Hojně vyhledávanými byly i hořce. Asi nejznámější, hořec žlutý, nacházel a dodnes nachází využití při podpoře krvetvorby a odstranění zažívacích potíží. Další rostlinka, andělika, má opravdu široký záběr: obecně podporuje organismus po fyzické i psychické stránce, má pozitivní vliv na zažívací potíže, zahlenění dýchacích cest a zevně je známá jako účinné antirevmatikum. Protože z mnohých krkonošských léčivek se využíval především kořen a ten nelze získat jinak, než vykopáním z půdy, mnohé rostliny téměř vymizely. Domovem mnoha těch, které dodnes přežily, je I. zóna KRNAP, která se rozprostírá v nejvyšších částech pohoří a není přístupná turistům. Díky tomu se tady těmto rostlinám daří a můžeme doufat v jejich rozšíření.

Ovšem řadu neobyčejných zástupců vysokohorské flóry můžete potkat i v přístupných částech krkonošského národního parku. V horách byste se tak měli, a nejen proto, řídit pravidlem maximální ohleduplnosti vůči přírodě a k pohybu krajinou využívat určené cesty. Protože ať šlápnete kamkoliv, pod vašimi botami může skončit život některé z botanických zajímavostí.

---

reklama

---