https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/letokruhy-meni-pohled-na-sumavske-lesy.prirodni-naruseni-casteji-zasahovala-porosty-v-nizsich-polohach
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Letokruhy mění pohled na šumavské lesy. Přírodní narušení zasahovala častěji porosty v nižších polohách

23.10.2026 03:53 | PRAHA (Ekolist.cz) | Milan Hulínský
Ve smíšených smrko-jedlo-bukových pralesích dochází k disturbancím téměř nepřetržitě...
Ve smíšených smrko-jedlo-bukových pralesích dochází k disturbancím téměř nepřetržitě...
Zdroj | Výzkumný ústav pro krajinu
Více než 7 600 letokruhových sérií pomohlo vědcům zrekonstruovat 400 let vývoje lesů na Šumavě a v Bavorském lese. Rozsáhlý výzkum ukázal, že působení vichřic a kůrovce v průběhu staletí postupně sílilo. Překvapivě se přitom častěji projevovalo v níže položených smíšených lesích než v horských smrčinách. Závěry studie zveřejnil prestižní mezinárodní odborný časopis Journal of Ecology.
 
Vichřice nebo nárůst množství kůrovce obvykle vnímáme jako pohromu, která les poškozuje. V přirozeném prostředí však podobné události patří k procesům, jež po staletí formují podobu lesa. Vytvářejí prostor pro mladé stromy, proměňují množství světla v porostu a podporují vznik pestré mozaiky různě starých vývojových stádií lesa. Chceme-li pochopit, jak budou lesy reagovat na klimatickou změnu, potřebujeme vědět, jak se vyrovnávaly s extrémními událostmi v minulosti. Právě na tuto otázku se zaměřil mezinárodní tým, jehož součástí byli také odborníci z brněnského pracoviště VÚK.

Téměř čtyři století zapsaná ve dřevě

Vědci analyzovali celkem 7 637 letokruhových sérií stromů z nejzachovalejších částí české i německé Šumavy. Zkoumané lokality ležely v nadmořských výškách od 672 do 1 453 metrů nad mořem a zahrnovaly horské smrčiny, smíšené lesy, podmáčené porosty i suťové lesy. Některé stromy dosahovaly stáří 500 až 600 let.

Letokruhy fungují jako přírodní archiv. Jejich šířka vypovídá o podmínkách, ve kterých strom v daném roce rostl. Pokud například po odumření okolních stromů pronikne ke koruně více světla, může strom začít růst rychleji. Náhlé rozšíření letokruhů tak vědcům pomáhá odhalit, kdy se v porostu uvolnil prostor v důsledku odumření sousedních stromů, například působením větru, napadením lýkožroutem smrkovým nebo z důvodu přirozeného stárnutí.

„Každý strom si ve svých letokruzích uchovává část historie lesa. Teprve propojením tisíců těchto záznamů z různých míst ale získáme ucelený obraz o tom, kdy a kde docházelo k výrazným událostem. Díky rozsahu našeho souboru jsme mohli sledovat vývoj přírodních narušení lesa od počátku 17. století,“ říká Ivana Vašíčková z odboru ekologie lesa VÚK, hlavní autorka studie.

… avšak na menších prostorových škálách, kdy dochází k odumírání menších skupin stromů.
… avšak na menších prostorových škálách, kdy dochází k odumírání menších skupin stromů.
Zdroj | Výzkumný ústav pro krajinu

Působení větru a kůrovce se vzájemně zesiluje

Výsledky ukazují, že přírodní disturbance (narušování) šumavských lesů během posledních čtyř století pomalu, ale vytrvale zrychlovalo. Významnou roli přitom hrálo propojení silných větrných událostí a následného přemnožení kůrovce. Silný vítr poškodil nebo vyvrátil část stromů a vytvořil podmínky, ve kterých se mohl kůrovec dále šířit.

V letokruzích se výrazně projevily události ve 20., 40. a na konci 60. let 19. století, zejména v letech 1868–1870. Spolu s následujícím nárůstem množství kůrovce je toto období vichřic pokládáno za jedno z historicky největších v celé střední Evropě. Rozsahem se mohlo přibližovat událostem, které Šumava zažila na přelomu 20. a 21. století.

Analýza zároveň ukázala, že ani nejsilnější vichřice nezasáhly všechny části Šumavy stejně. Zatímco na jednom místě došlo k rozsáhlému poškození, jinde porost zůstal téměř nedotčený. Jednotlivé typy lesa tak mají vlastní historii a na extrémní události reagují rozdílně.

Výjimkou však můžou být extrémně silné události jako třeba vichřice z let 1868 a 1870 nebo třeba Herwart z roku 2017, které v Boubínském pralese opakovaně zasáhly téměř totožné části porostu.
Výjimkou však můžou být extrémně silné události jako třeba vichřice z let 1868 a 1870 nebo třeba Herwart z roku 2017, které v Boubínském pralese opakovaně zasáhly téměř totožné části porostu.
Zdroj | Výzkumný ústav pro krajinu

Překvapivý výsledek: rozhoduje nadmořská výška

Za nejdůležitější faktor ovlivňující četnost zmíněných narušení lesů vědci označili nadmořskou výšku. Nejnižší četnost zaznamenali v horských smrčinách, nejvyšší naopak ve smíšených lesích v nižších polohách. Tento výsledek částečně mění dosavadní představu, podle které jsou nejzranitelnější především smrkové porosty na horských hřebenech vystavených silnému větru.

Stromy ve vyšších nadmořských výškách rostou pomaleji, bývají nižší a mohou být lépe přizpůsobeny větrnému zatížení. V příznivějších podmínkách nižších poloh rostou rychleji, dosahují větší výšky a jejich koruny jsou působení větru vystaveny dříve. Teplejší prostředí v nižších polohách navíc urychluje vývoj kůrovce a může mu umožnit vytvořit během jednoho roku více generací.

Významná je rovněž orientace svahu. Častější narušení vědci zaznamenali zejména na jižních a jihozápadních svazích, které přijímají více slunečního záření a mají teplejší mikroklima. „Zranitelnost lesa nelze posuzovat pouze podle toho, zda v něm převládá smrk, buk nebo jedle. Rozhoduje souhra celé řady podmínek – nadmořské výšky, orientace svahu, druhového složení porostu, rychlosti růstu stromů i návaznosti větrných a kůrovcových událostí,“ vysvětluje Ivana Vašíčková.

Pestrá krajina má větší šanci extrémní události zvládnout

Rozdílný vývoj odlišných typů lesních ekosystémů vytváří pestrou mozaiku porostů různých vývojových fází a struktury. Největší rozmanitost těchto procesů vědci zaznamenali v přirozených smíšených lesích.

Věčný koloběh života a smrti horské smrčiny na Poledníku, devět let po orkánu Kyrill. Přírodní disturbance jsou přirozeným motorem dynamiky a regenerace lesa. Vzrostlý porost, jehož velká část odumře, postupně vystřídá nová generace stromů, která již netrpělivě čeká pod mateřským porostem. Zároveň v lese vždy zůstává určitý podíl mladých i dospělých stromů, které běsnění disturbance přežijí a stanou se tak pamětníky celé události. Ve smíšených smrko-jedlo-bukových lesích přežívá zpravidla většina stromů, zatímco v horských smrčinách může, byť v delších časových intervalech, dojít k rozpadu celých porostů o rozloze stovek hektarů.
Věčný koloběh života a smrti horské smrčiny na Poledníku, devět let po orkánu Kyrill. Přírodní disturbance jsou přirozeným motorem dynamiky a regenerace lesa. Vzrostlý porost, jehož velká část odumře, postupně vystřídá nová generace stromů, která již netrpělivě čeká pod mateřským porostem. Zároveň v lese vždy zůstává určitý podíl mladých i dospělých stromů, které běsnění disturbance přežijí a stanou se tak pamětníky celé události. Ve smíšených smrko-jedlo-bukových lesích přežívá zpravidla většina stromů, zatímco v horských smrčinách může, byť v delších časových intervalech, dojít k rozpadu celých porostů o rozloze stovek hektarů.
Zdroj | Výzkumný ústav pro krajinu

Právě tato pestrost může být pro budoucnost lesa zásadní. Pokud se jednotlivé části krajiny nacházejí v různých vývojových stadiích, je méně pravděpodobné, že je jediná extrémní událost postihne stejným způsobem a ve stejnou dobu. „Přírodní disturbance neznamená jen ztrátu, ale je i důležitým aspektem dynamiky lesa. Je také součástí obnovy lesa a pomáhá vytvářet jeho věkovou i prostorovou rozmanitost. Takto pestrý les může mít větší schopnost vyrovnat se s extrémními a obtížně předvídatelnými událostmi,“ doplňuje Ivana Vašíčková.

Minulost pomáhá připravit se na klimatickou změnu

Výsledky studie přispívají k lepšímu porozumění budoucího vývoje středoevropských lesů.

S rostoucími teplotami a proměnou druhového složení lze očekávat vyšší pravděpodobnost narušení zejména ve smíšených porostech v nižších nadmořských výškách. Teplejší podmínky mohou urychlit růst stromů, ale také jejich životní cyklus a tempo proměny celého lesa.

Výzkum současně zdůrazňuje význam bezzásahových území, kde mohou vedle sebe probíhat různé typy narušení i následné přirozené obnovy. Zachování těchto přirozených procesů podporuje dlouhodobou odolnost lesů a jejich schopnost poskytovat důležité služby – od ochrany biologické rozmanitosti přes zadržování vody až po ukládání uhlíku.

Studii vedli odborníci z Výzkumného ústavu pro krajinu ve spolupráci s vědci z České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně a Národního parku Bavorský les. Výzkum podpořily Technologická agentura České republiky a Grantová agentura České republiky.


reklama

 
foto - Hulínský Milan
Milan Hulínský
Autor je pracovníkem Výzkumného ústavu pro krajinu.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (38)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 07:56
"Stromy ve vyšších nadmořských výškách rostou pomaleji, bývají nižší a mohou být lépe přizpůsobeny větrnému zatížení." A taky jsou řidší, spíše nezapojené. Je tedy jakné, že řídký přirozený les je odolnější protože je to původní typ lesa miliony let. V horských polohách ředilo les klima a zvěř. V nižších zvěř intenzivněji než klima. V chráněných územích (mimo produkní lesy) je vhodné se k dostatku zvěře, včetně domácí pastvy vrátit. Bezzásahový les bez zvěře je možno chápat jako zásah lidí do původního biotopu zamezením pastvy megafauny.
Neb AI říká: "Biotop, někdy také habitat neboli stanoviště je biotické (živé) i abiotické (neživé) prostředí, ovlivněné a pozměněné živou složkou přírody – biotou." Tedy zdůrazněme: ovlivněné a pozměněné živou složkou, mj.i megafaunou.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 10:51 Reaguje na Slavomil Vinkler
Opět jste zapomněl popsat jaké druhy zvěře ředily les v horských polohách. Nebo klidně od středních nahoru.
Nedávno jste tu sám napsal jak byla naše krajina po skončení doby ledové postupně z většiny porostlá hustým lesem.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 12:30 Reaguje na Petr
WIKI říká
Některé euroasijské druhy megafauny se podobaly těm severoamerickým. Mezi nejvýznamnější euroasijské druhy patřil mamut srstnatý (Mammuthus primigenius), Mammuthus trogontherii, Palaeoloxodon antiquus, Hippopotamus antiquus, pratur (Bos primigenius), bizon pravěký (Bison priscus), lev jeskynní (Panthera spelaea), medvěd jeskynní (Ursus spelaeus), hyena jeskynní (Crocuta crocuta spelaea), Homotherium, Megaloceros giganteus, Ursus maritimus tyrannus, nosorožec srstnatý (Coelodonta antiquitatis), Stephanorhinus kirchbergensis, Stephanorhinus hemitoechus a nosorožec jednorohý (Elasmotherium), kůň , Sob, Jelen evropský... Píšu to asi po dvacáté. Máte vy paměť v ?
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 12:31 Reaguje na Slavomil Vinkler
A když tam byl led a sníh, tak ředil led a sníh.
Odpovědět
RČ

Radek Čuda

23.10.2026 14:36 Reaguje na Slavomil Vinkler
V Krkonoších po ústupu ledovce prostě vyrostl vcelku kompaktní prales a ten tam vydržel až dokud ho okolo 15-16 století nevykáceli a neudělaly z nich jednu velkou paseku.
Megafauna nemegafauna, rozštípl to až nějaký holzknecht, co sem přimigroval z Rakouska.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 13:10 Reaguje na Slavomil Vinkler
Neptal jsem se na soupis druhů, ale na druhy, které by ředily horské polohy Šumavy. Snad si máme myslet, že to byl lev jeskynní, hroch a slon? S tím budete k smíchu.
V době ledové byly horské polohy Šumavy ledová tundra. Po jejím skončení tu narostly lesy a z vašeho nesmyslného výpisu už tu snad asi kromě jelenů nic nežilo. Tak se tedy znovu asi podvacáté ptám na to, na co jste mi ještě ani jednou neodpověděl, tedy co ty horské lesy ředilo?
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 13:14 Reaguje na Petr
Ale samozřejmě se nemusíme omezovat jen na Šumavu, abyste se necítil nějak omezovaný. Platí to pro horské polohy obecně. Ale jak píšu, spíš tak nějak od středních poloh nahoru.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 13:16 Reaguje na Petr
Tedy toho, co od skončení doly ledové postupně pokryly husté lesy. A prosím nepište že to bylo kvůli tomu, že lidé u nás ty hrochy a slony vybili a snědli.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 13:22 Reaguje na Petr
Ale ve Východních Čechách je město Hrochův Týnec. Takže tu hroši prokazatelně žili až do 15. století :-)
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 14:39 Reaguje na Petr
No v 10 tisíciletí Zubři, tuři, sobi, losi, jeleni, srnci, koně, lidi ... Co vy na to? A pak od 6 tisíciletí s nimi domestikovaní koně, tuři, kozy, ovce, lidi... A vy porád dokola jako kolovrátek? Co spásalo ?......
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 15:42 Reaguje na Slavomil Vinkler
Tury a koně škrtněte, to jsou zvířata nížinná. Soby taky, ti odešli na sever. A lidi na horách před 10 tisíci lety nebyli. Co by tam asi tak dělali a proč, když o kus dál byly příjemně teplé rovné a úrodné nížiny. Zbývají zubři, losi, jeleni, srnci, z toho můžeme jako významnější brát jen zubry a jeleny. To ale nejsou typičtí spásači, spíš jen poškozovači, a ani nežijí ve velkých stádech, ale jen v malých rodinných skupinách, případně samotářsky, což je adaptace na lesní prostředí (stádní způsob života je typický pro stepi). Horské polohy byly ale domovem i velkých šelem, takže žádné velké rozšíření býložravců tam čekat nemůžete. V takových podmínkách ředěný les prostě nevznikne, nemá jak. Les tam má několik tisíc let času se v klidu zabydlet. Až někam do středověku, kdy tam teprve začali strkat nos zvědaví lidé.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 15:55 Reaguje na Petr
https://www.drevarstvisumava.cz/drevarstvi/vyvojlesa.asp
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 16:19 Reaguje na Petr
No, dobře s tím že v různých obdobích rostly různé stromy a keře lze jen souhlasit. Nicméně pylová analýza vám neurčí hustitu porostu. A zvěř i člověk lovec sběrač byli i v okrajových územích jak dokládají jak uhlíky z (lidmi) vypálených lesů tak nálezy industrie i kostí v tábořištích. Zbytečně blábolíte o nepodstatnýchdetailech.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 17:01 Reaguje na Slavomil Vinkler
Okrajová území nejsou horské lesy. Uhlíky podepsané nejsou a tábořiště neznamená nic. Ale chápu, že vám ruším vaše fantazie a bajky.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 15:46 Reaguje na Slavomil Vinkler
A ano, ptám se, protože nemůžete něco tvrdit a neříct jak. Teorie bez důkazů, vysvětlení a uvedení reálných možností není teorie, ale jen fantazie.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 16:33 Reaguje na Petr
Základním důkazem je zatím ještě existence rostlin a živočichů vázaných na rozvolněné lesy až pastviny. A bez nich by nepřežili. Zato při současném zarůstání hustými lesy mizí až vymírají.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 16:57 Reaguje na Slavomil Vinkler
Ale jistě, v průběhu několika staletí lidské činnosti se tam rozšířilo a narostlo kdeco. Stejně jako všude jinde, kde lidé přírodu změnili.Já v tom ale žádný důkaz ředění lesa zvířaty nevidím. Vidím jen vaše přání aby to tak bylo, a aby se vás nikdo na nic neptal.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

23.10.2026 17:53 Reaguje na Petr
No správně píšete, rozšířilo. A odkud* no z těch stanovišť kde přežívali.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 21:31 Reaguje na Slavomil Vinkler
Jenže ta stanoviště mohla být kdovíkde a kdovíjak daleko, a nebylo to tam hned ve čtvrtek, trvalo kdovíjak dlouho, než to někam doputovalo. Ostatně - tak se po konci doby ledové šířily i lesy a nové druhy dřevin. Nebyly vždycky všude, ale využívaly příležitost. Tisíce let je hodně času.
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 21:36 Reaguje na Slavomil Vinkler
A co teprve ekosystém doby ledové. Ten nemizí a nevymírá, ten už zmizel a vymřel. Jsem zvědavý co budete dělat s tímhle, protože ten tu byl 100 tisíc let. Neměl byste ho obnovit taky? A udržovat třeba zasněžováním?
Odpovědět
Pe

Petr

23.10.2026 22:05 Reaguje na Slavomil Vinkler
Jinak musím říct, že je velmi vtipné vaše přesvědčení, že při současném sotva 35% zalesnění krajiny nějaké druhy vymírají kvůli zarůstání lesem.
Kdyby byla lesnatost třeba 60 %, nebo ještě víc, tak bych vás chápal a podporoval, ale tohle?
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

24.10.2026 08:23 Reaguje na Petr
Například:„Za posledních šedesát let u nás vyhynulo devatenáct druhů denních motýlů, polovina ze zbývajících sto čtyřiceti dvou druhů je ohrožená,“ upozorňuje Václav John, vedoucí oddělení ochrany živočichů z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR).
Motýlům nevyhovuje nynější podoba krajiny. Jejich mizení souvisí s příliš intenzivním zemědělským hospodařením. Ale také se zarůstáním stepních skalnatých oblastí vysokou travou, keři a stromy, kdy se některá území mění v těžko prostupnou džungli.
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 08:54 Reaguje na Slavomil Vinkler
Ale to si pletete a hledáte příčinu jinde. To není kvůli lesu, ale kvůli celkové devastaci krajiny a jejímu přetvoření na sterilní zemědělsko lidský moderní, průmyslový a "kulturní" výrobek, ve kterém se žít nedá. Ostatně - sám tu píšete, že i v době, kdy byla většina země porostlá lesem, tady ty druhy byly a existovaly. A lidé je jen rozšířili i tam, kde nebyly, a odkud teď zase mizí, protože to není jejich původní svět jejich původní svět zmizel a je z něj vaše "kulturní" krajina. Ale chápu, že když les nemáte rád a máte na něj alergii, že pro vás je to vítaná možnost označit ho jako viníka. Ne. Viníkem je člověk jako jste vy, který vidí krajinu jako výrobní halu. Sám jste to napsal u jiného článku: "a na co, když ne na potraviny." Tak už jste pochopil na co? Už to víte? Nebo pořád ještě ne a pořád za to podle vás může les?
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

24.10.2026 08:31 Reaguje na Petr
https://is.muni.cz/el/1423/podzim2009/ENS114/um/Cizek_a_kol_Zprava_o_stavu_zeme_odhmyzeno_priloha.pdf
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

24.10.2026 08:53 Reaguje na Petr
Lenže zarastajú zrovna tie miesta, kde žijú hmyz, motýle, vtáky, plazy a obojživelníky. Keď si odrátate veľké polia a intenzívne husté hospodárske lesy, zostáva pre biodiverzitu a vzácne druhy naozaj málo miesta. Veľké polia sú pre život púšťou a podobnou púšťou je monokultúra smreka pestovaného na drevo, ale prekvapivo aj na pohľad pekný 80-ročný bukový porast. Oboje pripomína pole s kukuricou a presne toľko isto života v takýchto lesoch aj je.

Rozpor teda nie je v tom, či mat les alebo lúku, ale v kvalite biotopu. Potrebujeme aj lesy pralesného typu a presvetlené pastevné lesy s hlavatými stromami (pollardingom), rovnako ako potrebujeme pestrú mozaiku lúk, sadov a teplomilných svetlých biotopov. Samozrejme, sú potrebné aj hospodárske lesy a veľké polia, pretože tie nás živia.
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 08:58 Reaguje na Vladimir Mertan
Jistě, ale nemůžete tohle všechno vytvořit z toho chatrného zbytku lesů, které tu zbyly. To je prostě tragický omyl. Řešení musíte hledat jinde, jenže to se nikomu nechce, protože byznys a prachy.
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 09:37 Reaguje na Petr
Představa, že dvě třetiny území budou intenzivní průmyslový byznys a na třetině že budou hezky pohromadě všechny existující biotopy a žijící druhy, a všichni budou spokojení, všemu se bude dařit a vše bude fungovat, včetně vodního režimu a klimatu, je zcela naivní. Připomíná to odsun Indiánů do rezervací.
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 09:40 Reaguje na Petr
A i tu třetinu, kam jsme to všechno odsunuli, ještě chceme využívat pro svoje potřeby a byznys. Jak to asi má fungovat?
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

24.10.2026 12:52 Reaguje na Petr
Beriem predchádzajúce tri príspevky ako váš názor a pohľad na vec. Aké konkrétne systémové riešenie pre fungovanie krajiny a pokrytie potrieb spoločnosti teda ponúkate vy?
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 13:18 Reaguje na Vladimir Mertan
Nejsem spasitel, žádné konkrétní řešení nenabízím a neprodávám. Pouze názor, jak píšete. Ten, že nepoměry je nutné změnit a vyrovnat. Zemědělské půdy je nadbytek lákající k plýtvání a zneužívání, lesních porostů naopak silný nedostatek, způsobující kolaps vodního režimu krajiny, a následně celého klimatu. A lidská činnost sleduje jen to, na čem se dá vydělat. Zalesnění zvyšovat na úkor zemědělské půdy i ostatních ploch, včetně obnovy nelesních biotopů tam, kde jsou pro to podmínky (louky na horách to opravdu nejsou). A toto tak dlouho, než bude patrná nějaká pozitivní změna. Současně hledat možnosti změn zemědělství, možnosti ozelenění městského prostředí, a tak dále, a tak dále. Obecně známé věci, jen nezajímavé z pohledu zisků a nákladů.
Odpovědět
VM

Vladimir Mertan

24.10.2026 14:06 Reaguje na Petr
Keď to teda rozmeníme na drobné podľa vášho návrhu, narážame na celkom tvrdé praktické otázky:

Kto to zaplatí a spravuje? Ak zalesníme „nadbytočnú“ poľnohospodársku pôdu či zarastajúce lúky, kto uhradí sadbu, výkup pozemkov a prácu ľudí? Peniaze predsa nie sú len „biznis“, ale nástroj na organizovanie ľudskej práce a zdrojov. Budeme v tých nových lesoch ťažiť drevo, alebo ich necháme úplne bez zásahu?

Potravinová bezpečnosť: ČR (ani SR) nie je v potravinách plne sebestačná. Ak zmenšíme plochu polí, ako nakŕmime 10 miliónov ľudí v prípade krízy alebo vojny?

Globálny dopad a ekonomika: Ak potraviny a drevo vypadnú doma, budeme ich musieť dovážať. Tie však často vznikajú v zámoří na úkor rúbania a vypaľovania tropických pralesov. A navyše – odkiaľ na ten dovoz vezmeme peniaze, keď si doma znižujeme vlastnú produkciu a hospodársky výkon?

Ako by teda vo vašej predstave vyzerala ideálna krajina a ako konkrétne by ste ju vymanili z tohto kruhu peňazí a globálnej spotreby? A ak sa to náhodou podarí – kto ju bude spravovať? Lesná zver, stromy, požiare, alebo cesty?
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 14:19 Reaguje na Vladimir Mertan
Úmyslně přehnané závěry. Je to selospolečenský úkol, tedy úkol státu se zapojením, přímým i nepřímým, všech obyvatel. Dělá se to i pro ně. A naopak, když se nic neudělá, i oni to pocítí, a silně. A čím silněji, tím víc se budou ptát proč s tím nikdo nic nedělá.
Zemědělství jede na nadvýrobu, stejně jako vše jiné, takže strašení kdo nakrmí 10 milionů lidí je úsměvné. Ano, nejsme soběstační, ale to není nikdo. Důvod je prostý, nejde vše produkovat všude. Takovou rýži, banány a mořské ryby tu vyprodukujeme asi sotva. Nebo obráceně - můžeme jíst jen pšenici, budeme soběstační a ještě víc než polovinu vyvezeme. Absurdní? Já si nezačal.
A ano, zvýšení zalesnění umožní i vyšší komerční produkci dřeva. Nemusí být vše jen les, mohou to být klidně třeba plantáže dřeva, nebo agrolesnictví, nebo cokoliv jiného, co bude mít požadovaný a potřebný vliv na životní prostředí.
Každopádně, správně jsem uvedl, že z důvodu peněz by to pro většinu lidí bylo něco nepřekonatelného, hlavně mentálně. Dnes už si skoro nikdo nedovede představit, že by dělal něco ne pro peníze a výdělek.
Nicméně je to zatím jediná reálně použitelná a funkční cesta jak něco změnit. Nic lepšího zatím nikdo nevymyslel, protože to ani nejde.
Ale zkuste to, přidejte vaši představu co by se dalo udělat.
Odpovědět
Pe

Petr

24.10.2026 14:54 Reaguje na Petr
A ještě úvaha k zemědělské produkci. A vlastně i produkci všeho. Myslím že soběstačnost je nesmysl a cesta je naopak ve spolupráci. Využívat maximálně místních podmínek k produkci toho, co umím nejlépe a co mi doma nejpépe roste, nebo co se tam hodí nejvíc, a co produkuje nejúsporněji a neefektivněji. Nemá cenu u nás pěstovat něco, co kousek za hranicemi vypěstují za polovinu. A naopak. To samé platí i pro výrobu. A s tím souvisí i konkurenceschopnost, která mi vždy přišla pošahaná. Proč se snažit ve výrobě toho samého předběhnout souseda? Proč vyrábět všechno všude. Tady by opět spolupráce přinesla obrovské úspory. Ovšem nesprávné, nežádoucí, nikolik žádoucí, finanční. Samozřejmě opět chápu, že vůbec nejde o úspory, ale o zisky, a že se nepěstuje a nevyrábí proto, aby se ušetřilo, nebo dokonce někoho nakrmilo, ale aby se co nejvíc vydělalo. Takže je to opět odsouzeno k pouhému výsměchu.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

25.10.2026 10:36
Budiž 7 600 vzorků už může něco vypovídat, ale z praxe vidím rozdíly mezi
stejně starými stromy na stejném stanovišti zcela z jiných důvodů, než
jsou popisovány. Je to jako u dvojčat, pokud nejsou jednovaječná. Jsou
stejně stará, ale často zcela jiná. U stromů jsou to rozdíly genetické
a často i náhodné kvůli škůdcům a konkurenci jinými stromy. Pokud roste
strom zastíněn 100 let jiným, tak dostane k většímu růstu příležitost
až po odumření toho konkurenčního stromu. Jsem vůči těmto zjištěním
dost skeptický už kvůli tomu, že je to průzkum z různých růstových
podmínek a nikoliv pouze z jedné plochy stejných parametrů. Strom od
potoka bude mít vždy jiný růst, než řfr
dvojčataioill§
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

25.10.2026 10:46
Budiž 7 600 vzorků už může něco vypovídat, ale z praxe vidím rozdíly mezi
stejně starými stromy na stejném stanovišti zcela z jiných důvodů, než
jsou popisovány. Je to jako u dvojčat, pokud nejsou jednovaječná. Jsou
stejně stará, ale často zcela jiná. U stromů jsou to rozdíly genetické
a často i náhodné kvůli škůdcům a konkurenci jinými stromy. Pokud roste
strom zastíněn 100 let jiným, tak dostane k většímu růstu příležitost
až po odumření toho konkurenčního stromu. Jsem vůči těmto zjištěním
dost skeptický už kvůli tomu, že je to průzkum z různých růstových
podmínek a nikoliv pouze z jedné plochy stejných parametrů. Strom od
potoka bude mít vždy jiný růst, než odněkud ze skal, kde je sucho.
Záleží i na jeho kořenovém systému a škůdcích, kteří ho mohli kdysi
brzdit v růstu. Těch proměnných je tolik, že bych neměl odvahu z
přírůstků dělat jakékoliv závěry. Už jsem tu psal o smrcích sázených
v bývalé pískovně jako kryt pro zvěř, které mají po 60 letech 3 metry
a kmínek silný 3-5 cm. U nich by bylo zajímavé zjistit z letokruhů
který rok byl suchý a který mokrý a jaký jiný vliv, než půda chudá
na živiny a vodu jejich růst ovlivnily. Tytéž smrky měl jeden myslivec
na své zahradě a jako 15 metrů vysoké je kvůli sousedům musel před
léty vykácet. Byly to tehdy stejně staré stromy, které sázeli v té
pískovně a on doma na zahradě.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

25.10.2026 13:43 Reaguje na Břetislav Machaček
. Stromy rostoucí současně ve stejné oblasti a v podobných klimatických podmínkách tak zpravidla mívají velice blízkou posloupnost letokruhů; z toho lze sestavit chronologické řady pro příslušné druhy stromů a různé oblasti světa. Dřevo použité ve starých stavbách pak lze pomocí těchto řad poměrně přesně datovat. Dendrochronologie (z řeckého δένδρον – strom, χρόνος – čas a λογία – věda) je vědecká metoda datování založená na analyzování letokruhů dřeva. Umožňuje určit stáří dřeva s přesností na kalendářní rok. Nejdelší známá souvislá řada jde asi 11 000 let do minulosti. Metoda posloužila také pro přesnější kalibraci radiokarbononové metody.
Odpovědět
PD

Petr Dubský

18.11.2026 18:52
Vážený pane Hulínský, popisek po obrázkem z Poledníku po orkánu Kyrill, příliš neodpovídá článku. Jinak kůrovec se časem, v řádu let rozšíří z lesa zasaženého větrnou kalamitou, do oblasti nezasažené. Marně čekám na přiznání zjevného faktu, že zabránění pokácení napadeného smrku před výletem kůrovce pomáhalo jeho šíření a bylo příčinou záhuby dalších strom. Kdyby tomu tak bylo, neuvádělo by se, že o všem rozhodne příroda, další stromy zachrání jen včasné poražení napadených stromů.
Pane Vinklere, lesní pastva vede k poškozování stromů, to byl důvod zákazu.Nerozhoduje počet stromů, ale plocha jejich listí (jehličí je též list. Odpar vody ochlazuje a zvlhčuje, zbytečně velký rozvrat přrvážně smrkových porostů vedl k oteplení (a též vysoušení krajiny, zvlášť důležité jsou stále zelené porosty v pramenných oblastech, což je nepochopitelně ignorováno). Petr Dubský
Odpovědět
PD

Petr Dubský

18.11.2026 18:59
Vážený pane Hulínský, popisek po obrázkem z Poledníku po orkánu Kyrill, příliš neodpovídá článku. Jinak kůrovec se časem, v řádu let rozšíří z lesa zasaženého větrnou kalamitou, do oblasti nezasažené. Marně čekám na přiznání zjevného faktu, že zabránění pokácení napadeného smrku před výletem kůrovce pomáhalo jeho šíření a bylo příčinou záhuby dalších strom. Kdyby tomu tak bylo, neuvádělo by se, že o všem rozhodne příroda, další stromy zachrání jen včasné poražení napadených stromů.
Pane Vinklere, lesní pastva vede k poškozování stromů, to byl důvod zákazu.Nerozhoduje počet stromů, ale plocha jejich listí (jehličí je též list. Odpar vody ochlazuje a zvlhčuje, zbytečně velký rozvrat přrvážně smrkových porostů vedl k oteplení (a též vysoušení krajiny, zvlášť důležité jsou stále zelené porosty v pramenných oblastech, což je nepochopitelně ignorováno). Petr Dubský
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist