Správně vybrané rostliny snižují náklady na péči, zlepšují odolnost obcí vůči horku a zároveň podpoří tradiční ráz českého venkova

Jak vysazovat zeleň, která bude odolná, nenáročná na údržbu a současně podpoří jedinečný charakter českých a moravských vesnic? Odpovědi nabízí certifikovaná metodika Výzkumného ústavu pro krajinu (VÚK). Obcím, projektantům, správcům zeleně i majitelům nemovitostí pomáhá vybírat dřeviny, byliny a ovocné odrůdy podle místních přírodních podmínek, historie i krajinného rázu. Správně zvolené rostliny mohou navíc snížit náklady na péči o veřejná prostranství a zlepšit odolnost sídel vůči horku, suchu či erozi. Zeleň tvoří přibližně 50 až 75 procent plochy venkovských sídel. Ovlivňuje jejich vzhled, kvalitu života obyvatel i vztah obce k okolní krajině. Stromy, keře a byliny zachycují prach, zmírňují teplotní výkyvy, zadržují vodu, tlumí hluk a poskytují prostředí řadě živočichů. Současně pomáhají vytvářet místa, kde se lidé cítí dobře a která vnímají jako svůj domov.

Nevhodně zvolené výsadby však mohou působit cizorodě, vyžadovat nákladnou údržbu nebo narušit historický charakter sídla. Právě tomu má předcházet publikace Metodika pro výběr vhodných druhů dřevin a bylin pro venkovská sídla. Nabízí postup, podle něhož lze pro kterékoliv území České republiky sestavit výběr ekologicky, esteticky a historicky vhodných rostlin.

Metodika nevychází z představy, že by ve všech vesnicích měly růst stejné druhy. Doporučuje nejprve poznat konkrétní místo – jeho klima, půdu, vodní režim, reliéf, historický vývoj, podobu zástavby i rostliny, které se zde tradičně pěstovaly. Důležitým zdrojem informací mohou být obecní kroniky, staré fotografie a mapy, ale také rozhovory s místními obyvateli nebo průzkum zachovaných zahrad a předzahrádek.

„Zeleň není pouhou dekorací. Je součástí paměti místa a často vypovídá o jeho historii stejně výrazně jako architektura. Cílem proto není vytvořit jednotný seznam rostlin platný pro všechny obce, ale ukázat cestu, jak nalézt řešení odpovídající konkrétní krajině, sídlu a potřebám jeho obyvatel,“ říká Adam Baroš z odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.

Autoři doporučují sledovat vegetaci v průběhu celé sezony. Některé rostliny lze totiž bezpečně určit pouze v době kvetení, jiné jsou nápadné na jaře nebo až koncem léta. Výsledkem průzkumu má být přehled druhů a odrůd, které jsou pro dané území typické, jedinečné nebo obecně vhodné.

Respekt k venkovské tradici podle metodiky neznamená doslovně kopírovat zahrady minulých staletí. Nové odrůdy a soudobé způsoby výsadby lze využívat, pokud odpovídají podmínkám místa a nenarušují jeho charakter. Základ zeleně by však měly tvořit především osvědčené domácí druhy, doplněné o tradiční okrasné rostliny a staré či krajové odrůdy ovocných stromů.

Na návsích a dalších veřejných prostranstvích mají své místo zejména dlouhověké dřeviny a odolné trvalky, které nepotřebují intenzivní péči. Výběr musí respektovat také provoz obce, ochranná pásma sítí, bezpečnost a budoucí velikost rostlin. U kapliček, kostelů, rybníků či historických staveb je vhodné vycházet rovněž z tradičního uspořádání zeleně.

„Nejde o to proměnit vesnici ve skanzen. Staré principy můžeme citlivě spojovat se současnými potřebami. Pokud vybereme rostliny odpovídající místním podmínkám, budou lépe prospívat, vyžádají si méně zásahů a jejich údržba bude dlouhodobě levnější. Obec přitom neztratí svou osobitost,“ vysvětluje Adam Baroš.

Doporučení se věnují také druhům, které mohou být ve venkovském prostředí ekologicky nebo esteticky problematické. Zvláštní pozornost metodika věnuje invazním rostlinám schopným nekontrolovaného šíření. Upozorňuje rovněž na výsadby, které svým tvarem, barvou či měřítkem nekorespondují s tradiční podobou české vesnice.

Zdravější krajina i nižší náklady

Promyšlené výsadby mohou obcím přinést okamžitý i dlouhodobý užitek. Rostliny vhodné pro dané stanoviště jsou méně závislé na zalévání a dalších zásazích, což snižuje náklady na údržbu. Zeleň současně pomáhá zadržovat srážkovou vodu, omezovat erozi a přehřívání veřejných prostorů nebo vytvářet propojení mezi zastavěným územím a volnou krajinou.

Významnou součástí metodiky jsou přehledy vhodných dřevin, bylin a ovocných odrůd. Publikace připomíná také hodnotu tradičních a krajových odrůd ovoce, které uchovávají genetickou rozmanitost a dokládají historii místního hospodaření.

„Dobře navržená zeleň spojuje několik přínosů najednou. Pomáhá obci přizpůsobovat se klimatickým změnám, podporuje biologickou rozmanitost, šetří prostředky na péči a zároveň posiluje vztah obyvatel k místu, kde žijí. Právě tato kombinace je pro budoucnost venkova velmi důležitá,“ doplňuje Adam Baroš.

Metodiku mohou využít obce a jejich správci zeleně, krajinní architekti, projektanti, zahradníci, místní spolky, zemědělci i majitelé zahrad a dalších nemovitostí. Sloužit může také při přípravě a hodnocení dotačních žádostí nebo projektů zaměřených na obnovu veřejné zeleně.

Publikace vznikla ve spolupráci odborníků Výzkumného ústavu pro krajinu, Mendelovy univerzity v Brně a Univerzity Karlovy s podporou Ministerstva zemědělství. Zdarma je dostupná v elektronické podobě na webu projektu Venkovská zeleň.

---

reklama

---